Parametry státního rozpočtu na rok 2025, který bude rokem velkých voleb, ještě nikdo pořádně nezná, a už se z něj stalo politikum. A to všechno proto, že ministr financí Zbyněk Stanjura výslovně nechtěl, aby se z něj politikum stalo, a tak jeho přípravné návrhy utajil. No rozumíte tomu?
To, že Stanjura technické parametry rozpočtu zatím tají, může mít řadu důvodů. Od těch dobrých, ještě pochopitelných, jako je právě snaha nevyvolávat hádky mezi rezorty dřív, než je nutné, až po podezření, že je ministr financí poněkud na štíru s naplňováním slibů o každoročním poklesu strukturálního deficitu o jeden procentní bod. A to je právě ten okamžik, který plní stránky okurkového Twitteru (neboli X) a který, pokřižujme se, sblížil bývalé ministry financí Miroslava Kalouska a Alenu Schillerovou.
„Peklo zamrzlo. Já dám za pravdu Miroslavu Kalouskovi. Samozřejmě to tak je, stačí se podívat do konvergenčního programu, který vláda odeslala. Vláda snižuje zhruba o toho půl procentního bodu HDP, což je tempo, které jsem navrhovala já,“ řekla Schillerová.
Technicky, případně parametricky, jak se dnes rádo říká, je ta otázka skutečně poměrně jasná a Stanjura má dvě možnosti. Buď tvrdit, že žádné takové snižování nesliboval, nebo že ho sliboval trochu jinak, což činí, případně může přiznat, že premiérem Petrem Fialou slibované snižování se nekoná, ale že se koná jiné, nižší, které je ale dostatečné. Což za něho činí NERV.
Začarovaný kruh parametrů státního rozpočtu, o kterém se všichni baví, ale jehož detaily nikdo nezná, je někde na úrovni hádky o obsah křišťálové koule. Přesto už několik dní plní média i zmíněný Twitter (neboli X), což je vedle okurkové sezony právě oním politikem, které z rozpočtu Stanjura učinit nechtěl, ale dopadlo to klasicky „černomyrdinovsky“ jako vždycky. Čili se na otázku podívejme právě politicky.
Kalousek se do Stanjury pustil hodně zostra: Proč lidem tak strašně lžete? Tohle nedokážu volit. Cítil bych se jako vůl. A podobně. Na obzoru pochoduje strašák nové pravostředové strany, a ať už u toho Kalousek nakonec bude, nebo ne, jako že spíš ano, přesně takhle by měl mluvit člověk, který má ve straně pro nespokojené voliče pětikoalice na starosti finance. Právě takhle by mluvil, kdyby si nová strana oťukávala terén a svůj potenciál, než se pustí do ostré kampaně. Víme, jak moc v Česku záleží na startovním odhadu preferencí. Pokud by se nová strana, dejme tomu, v říjnu pustila do boje na dvou procentech, je to úplně něco jiného, než když jí agentury přisoudí patnáct.
Politicky pak vidíme také efekt rozmělňující se soudržnosti v pětikoalici, který je zcela přirozený. Tři roky jste partnery, abyste se zhruba rok před volbami stali soupeři, protože oslovujete podobné voliče. Petr Fiala má v zádech Piráty s oslabeným lídrem Ivanem Bartošem a sílícím štrasburským křídlem jeho vyzývatelů. V první řadě STAN, který po volbách dosáhl (pamatujeme si kroužkovací devastaci Pirátů) na naprosto neodpovídající sněmovní zisk, který mu vynesl i podobně nerovnoměrné zastoupení ve vládě, neodpovídající jeho dnešní reálné síle. A lidovce, jejichž dvouprocentní dno z nich činí hladovou úderku na úrovni zoufalství. A teď se do řady postavil ještě Kalousek.
Politicky věc dnes stojí tak, že se Fiala se Stanjurou zuby nehty brání, aby je staré a případné nové strany přes rozpočet nepožraly. Polarita „všichni proti Babišovi“ už nefunguje, napravo od středu (nebo, chcete-li, na nepopulistickém křídle) začal boj o přežití.
