Kdo v poslední době zavadil o mezinárodní srovnání týkající se aktuálního růstu mezd, nejspíš mimoděk pozvedl obočí. Nejnovější dostupná data Eurostatu (za letošní první čtvrtletí) pro zbytek Visegrádu vyznívají docela divoce: Slovensko ohlásilo téměř deset procent, Polsko téměř 14 procent a Maďarsko uvedlo růst dokonce lehce nad touto hranicí. Naproti tomu Česko pouhých šest procent. Co se děje? Jsou čeští zaměstnanci poslední dobou o tolik línější nebo nešikovnější, že si zaslouží o tolik nižší nárůst mezd?

Vývoj mezd v každé zemi je samozřejmě dán kombinací různých faktorů. Začněme inflací. Ta česká byla sice ve srovnání se všemi ostatními výše uvedenými zeměmi tou dobou nejnižší, ale rozdíly nebyly zásadní: Po očištění o inflaci rostly české mzdy meziročně tempem kolem 3,5 procenta, kdežto na Slovensku necelých šest procent, v Polsku a Maďarsku dokonce kolem deseti.

Částečným vysvětlením může být stav ekonomiky v prvních měsících letoška: Přibližná meziroční stagnace v Česku kontrastuje s veselým růstem ve zbytku visegrádské čtyřky. V pozadí těchto rozdílů je mimo jiné zřejmě výraznější podíl průmyslu. Ten se promítá v zesílené citlivosti české ekonomiky na vyšší ceny energií, slabou čínskou poptávku, a naopak narůstající čínskou konkurenci.

VIDEO: Flexi novela zákoníku práce není tak revoluční, švarcsystém nevyřeší, říká právník Valíček v pořadu FLOW

Velký rozdíl je také v chování vlád (mnohdy do jisté míry daném i tlakem odborů). Český kabinet se v poslední době víc než vlády jinde ve střední Evropě snažil šetřit, a to mimo jiné prostřednictvím jen pomalého růstu platů ve veřejném sektoru. Mzdová nákaza z platů státních zaměstnanců do zbytku ekonomiky byla proto v Česku záporná. Také ohledně růstu minimální mzdy se česká vláda drží relativně při zemi.

A tak například letošní růst učitelských platů v Polsku o 30 procent a minimální mzdy o téměř 20 procent nebo dvouciferné růsty platů státních zaměstnanců i minimální mzdy v Maďarsku si v české kotlině asi dovedeme představit jen stěží.

Autor je ekonom České spořitelny

Kdo v poslední době zavadil o mezinárodní srovnání týkající se aktuálního růstu mezd, nejspíš mimoděk pozvedl obočí. Nejnovější dostupná data Eurostatu (za letošní první čtvrtletí) pro zbytek Visegrádu vyznívají docela divoce: Slovensko ohlásilo téměř deset procent, Polsko téměř 14 procent a Maďarsko uvedlo růst dokonce lehce nad touto hranicí. Naproti tomu Česko pouhých šest procent. Co se děje? Jsou čeští zaměstnanci poslední dobou o tolik línější nebo nešikovnější, že si zaslouží o tolik nižší nárůst mezd?

Vývoj mezd v každé zemi je samozřejmě dán kombinací různých faktorů. Začněme inflací. Ta česká byla sice ve srovnání se všemi ostatními výše uvedenými zeměmi tou dobou nejnižší, ale rozdíly nebyly zásadní: Po očištění o inflaci rostly české mzdy meziročně tempem kolem 3,5 procenta, kdežto na Slovensku necelých šest procent, v Polsku a Maďarsku dokonce kolem deseti.

Částečným vysvětlením může být stav ekonomiky v prvních měsících letoška: Přibližná meziroční stagnace v Česku kontrastuje s veselým růstem ve zbytku visegrádské čtyřky. V pozadí těchto rozdílů je mimo jiné zřejmě výraznější podíl průmyslu. Ten se promítá v zesílené citlivosti české ekonomiky na vyšší ceny energií, slabou čínskou poptávku, a naopak narůstající čínskou konkurenci.

VIDEO: Flexi novela zákoníku práce není tak revoluční, švarcsystém nevyřeší, říká právník Valíček v pořadu FLOW

Velký rozdíl je také v chování vlád (mnohdy do jisté míry daném i tlakem odborů). Český kabinet se v poslední době víc než vlády jinde ve střední Evropě snažil šetřit, a to mimo jiné prostřednictvím jen pomalého růstu platů ve veřejném sektoru. Mzdová nákaza z platů státních zaměstnanců do zbytku ekonomiky byla proto v Česku záporná. Také ohledně růstu minimální mzdy se česká vláda drží relativně při zemi.

A tak například letošní růst učitelských platů v Polsku o 30 procent a minimální mzdy o téměř 20 procent nebo dvouciferné růsty platů státních zaměstnanců i minimální mzdy v Maďarsku si v české kotlině asi dovedeme představit jen stěží.

Autor je ekonom České spořitelny