Izrael se krátce před prvním výročím teroristických útoků Hamásu zjevně rozhodl co nejvíce oslabit i libanonské militantní hnutí Hizballáh. K tomu, aby vyčistil území kolem své severní hranice nestačily cílené a letecké údery, ale bylo potřeba zahájit riskantní pozemní operaci. Židovský stát má sice nad „nejmocnější nestátní armádou světa“ převahu, i tak ale existuje nebezpečí, že se akce postupně přetaví ve vleklý konflikt v době, kdy stále pokračují boje v Pásmu Gazy. Není také jasné, jak se k situaci postaví Írán, který likvidací Hamásu a Hizballáhu přichází o nástroje prosazování svých zájmů v regionu.
Židovský stát v noci na úterý uvedl, že má v úmyslu provést omezenou a přesně zacílenou akci ve snaze zničit pozice Hizballáhu poblíž hranic, odkud ostřeluje sever Izraele. Operaci, která se soustředí na několik libanonských vesnic, podporují vzdušné síly a dělostřelectvo. Izrael předtím prováděl intenzivní vzdušné útoky na území svého souseda a jeho tajným službám jsou přičítány výbuchy pagerů a vysílaček, které používali bojovníci Hizballáhu. Zabil tak řadu vysokých vojenských velitelů i vůdce organizace Hasana Nasralláha.
Spojené státy se bojí opakování historie
Oficiálním cílem zásahů proti šíitskému hnutí je bezpečný návrat zhruba šedesáti tisíc obyvatel severního Izraele do svých domovů. Ti utekli loni na podzim před ostřelováním Hizballáhu a v zemi sílí tlak na politiky, aby jejich situaci vyřešili. Izrael se snaží všemožně ubezpečit americké partnery, že nemá v úmyslu obsadit jižní Libanon a Washington vyjádřil souhlas s pozemní akcí. „Shodli jsme se na nutnosti odstranit útočnou infrastrukturu podél hranice, abychom zajistili, že libanonský Hizballáh nebude moci provádět útoky na severní izraelské komunity ve stylu 7. října,“ sdělil americký ministr obrany Lloyd Austin.
Zdůraznil však, že je zapotřebí i diplomatického úsilí. Na americké straně tak zjevně přetrvávají obavy, jestli se operace postupně nevymkne kontrole nebo zda je Izrael ohledně svých záměrů zcela upřímný. Nejmenovaný americký představitel podle Times of Israel podotkl, že židovský stát svou invazi do Libanonu v roce 1982 také původně koncipoval jako omezenou a nakonec se změnila v osmnáctiletou okupaci jižního Libanonu.
Bojiště v Libanonu pro Izrael představuje v podstatě už třetí frontu, protože se mu stále nepodařilo ukončit operaci v Gaze a navíc musí řešit vypjatou situaci na Západním břehu Jordánu, kde dochází k násilí mezi Palestinci a radikálními židovskými osadníky. Izraelští vojáci nyní zřejmě budou cílit na různé bunkry, tunely a další skryté palebné pozice podél takzvané modré linie, kterou OSN mezi oběma sousedy vytyčilo v roce 2000 s cílem kontrolovat stažení izraelských jednotek z Libanonu.
Jestli se Izraeli povede rychle dosáhnout deklarovaných cílů, bude záviset mimo jiné na kondici oslabeného hnutí. Hizballáh se před loňskou eskalací chlubil tím, že má na sto tisíc bojovníků, i když odhady odborníků hovořily spíše o šedesáti tisících. Disponoval také velkým množstvím raket, během roku ostřelování Izraele jich však už mnoho vypálil. Není sporu o tom, že další tvrdé rány mu Izrael zasadil v poslední době a hnutí může být dezorientované ztrátou vedení.
Teherán byl zatím zdrženlivý
Důležitý bude také postoj libanonské politické reprezentace a veřejnosti. Hizballáh je nejen militantní organizace, její aktivita se silně promítá do domácí politiky. Veřejně se velmi aktivně angažuje, provozuje zdravotnická a sociální zařízení. To však neznamená, že nemá nepřátele, kteří mu vytýkají neustálé násilí a udržování napětí ve vztazích s Izraelem. „Hizballáh se nachází v okamžiku extrémní slabosti, kterého se proti němu stojící strany pokusí využít k tomu, aby resetovaly politickou šachovnici Libanonu a snížily jeho dominanci v libanonské politice,“ řekl The Wall Street Journal po smrti Nasralláha bezpečnostní analytik Rym Momtaz z amerického think tanku Carnegie Endowment for International Peace.
Velkou neznámou je v tuto chvíli i reakce Íránu, který oslabování svého klíčového spojence těžce nese. Zatím se však nezdá, že by Teherán spěchal s odvetou za zabití Nasralláha a snažil se rychle zabránit zkáze hnutí. Odborníci míní, že je v těžce pozici, jelikož jeho aktivita by mohla skutečně vyvolat široký regionální konflikt včetně amerického zásahu. Pasivita ale zase může poškodit íránskou pozici v regionu a jeho spojenci mohou dojít k závěru, že nemá smysl se na něj příliš spoléhat a vázat.
Někteří experti se domnívají, že Teherán zvolí spíše vyčkávání a snahu o dialog se Západem o svém jaderném programu s cílem dosáhnout uvolnění sankcí a ekonomického tlaku. Bylo by to v souladu s dosavadní linií nového reformního íránského prezidenta Masúda Pezeškjána. „Íránské vedení je připraveno na ponižující ústup tváří v tvář izraelským úderům v krátkodobém horizontu, aby ochránilo režim v dlouhodobém horizontu. To vysvětluje dosavadní nedostatečnou odvetu ze strany Teheránu,“ řekl AP Alex Vatanka z washingtonského Middle East Institute.
Zároveň se v poslední době spekulovalo o tom, že Izrael by se nemusel spokojit s eliminací Hizballáhu, ale oslabení jeho bojeschopnosti by mohl využít k úderu na íránská jaderná zařízení. Teherán totiž se svým nukleárním programem velmi pokročil a někteří izraelští experti míní, že je třeba zasáhnout nyní, než bude pozdě. Další ale varují, že by útok stejně vedl jen k zdržení vývoje atomové zbraně a židovský stát by tím riskoval regionální válku.
