Tým kolem Pavlíny Netrdové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy má za sebou výzkum, který ukázal, jak se Česko špatně vyrovnává se sociální nerovností. Vědci se podívali na demografická či sociální data českého pohraničí a promítli je na mapu. Vyšlo z nich, že 78 let po vysídlení území se v řadě aspektů stále jasně rýsují hranice někdejších Sudet.

“Nejvíce patrné je v průměrném počtu let školní docházky. Zkoumali jsme ale také rozdíly ve fluktuaci obyvatelstva, volební účasti nebo podpoře populistických a nativistických stran. A ve všech těchto ohledech zůstává hranice předělem,“ uvádí spoluautor výzkumu Matěj Korčák z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy. 

Pro své zjištění tým využívá konceptu fantomové hranice, která označuje bývalé politické hranice, které již po celá desetiletí neexistují, ale jejich přítomnost je stále viditelná. Z jak napjaté situace se nynější rozdíly zrodily, dokládají mimo jiné divoké odsuny německých obyvatel. Jedním z nejznámějších byl ten v Ústí nad Labem s desítkami až stovkami zabitých, od nějž uplyne na konci července 79 let. Podobné probíhaly v roce 1945 ještě na několika místech Československa.

Regiony se liší demografickým složením i ochotou volit

Co se nynějšího průzkumu týká, nejzajímavější zjištění přinesl v detailu, tedy v tom, na jakých místech Česka se tyto sociální hranice projevují. Sudety podle nich nejsou a vlastně ani nikdy nebyly homogenním územním celkem. Někde rozdíly přetrvávají, například na Svitavsku, v západních Čechách nebo v segmentu hranice na Šumavě a v Českém lese. “Jinde už bychom je vytrvalým zobecňujícím ukazováním na problémy Sudet pouze uměle vytvářeli, například na jižní Moravě nebo v segmentech hranice ovlivněných rozšiřováním pražského metropolitního areálu,” doplňuje Matěj Korčák. 

Tým, jehož byl součástí, zkoumal třeba to, do jaké míry dochází k výměnám obyvatelstva v regionu. Podíval se na věkovou strukturu, ochotu chodit k volbám počet let strávených školní docházkou a další faktory související se sociální a demografickou strukturou.

Soubor map, který je unikátním výstupem a jenž představujeme podrobněji na webu e15.cz, v sobě nemá přesné hodnoty, ale takzvané hotspoty, kde se červeně zobrazují shluky s nadrpůměrným výskytem a modrá místa, tedy coldspoty s podprůměrným.

Jako podklady sloužily k dlouhodobým trendům například údaje ze sčítání lidu, zajímavé je ale podívat se i krátkodobé nové fenomeny, třeba na ochotu nechat se očkovat proti onemocnění Covid – 19, která byla v příhraničí nižší než ve zbytku republiky. 

Stále viditelný negativní dopad dosidlování je vidět například ve vyšší fluktuaci obyvatelstva nebo ve vyšší míře nezaměstnanosti. Podobně se Sudety vykreslují ve volební mapě, pokud se vědci zaměřili na podporu “populistických a nativisticých” stran. Podle vědců za tím stojí protestní hlasy a nespokojenost s ekonomickou transformací.

Desítky let trvající rozdíly vypovídají podle vědců o překvapivě dlouhém dopadu nucené migrace na regionální rozvoj, který neodhadla řada poválečných politiků v čele s komunistickou stranou, jež řídila proces dosídlení pohraničí. 

Nápravu ale nepřinesla ani porevoluční léta a stává se tak čím dál větším politickým tématem pro budoucnost. “V kontextu dnešní doby to znamená zatím neúspěšnou snahu regionální politiky o snížení těchto regionálních rozdílů, které mají často tendenci se kumulativně načítat,” doplňuje Matěj Korčák. Pro vymanění se z tíživého odkazu minulosti je podle něj ale také potřeba iniciativa zevnitř regionu.

Sudety může proměnit vliv Evropy

Důležité bude proto sledovat, jak se regiony promění vlivem Evropy. V běhu jsou jednak přeshraniční programy, jednak také program Spravedlivá transformace, který se týká Karlovarského, Moravskoslezského a Ústeckého kraje. Připutovat do nich  má do roku 2027 více než 40 miliard korun do malých podniků, čisté energie, inovací, rekultivací či pomoci při hledání zaměstnání.

Některé údaje hranici Sudet na mapě aler naopak nevykresily, příkladem je věková struktura obyvatel. Protože nejsou k dispozici relevantní poválečná data ke srovnání, vycházeli výzkumníci z roku 1980 jako základny, která ještě Sudety v původních hranicích definovala. 

V Sudetech byly tehdy relativně plošně koncentrovány obce s nízkým průměrným věkem, na mapě tako oblast vycházela jako “území mladých”. Šlo jednak ještě o důsledky dosidlování obcí, při němž chyběl podíl nejstarší generace, průměrný věk snižovala podle vědců ale také vysoká porodnost v oblastech a nízký věk dožití oproti zbytku republiky. Nyní se podle dat situace srovnala. 

Podle autorů výzkumu má jejich práce pomoci hlubšímu pochopení regionu, který má šanci se zvednout. “Vnímáme, že nekonečné „nálepkovité“ ukazování na rozdíly mezi vnitrozemím a pohraničím bez hlubšího vysvětlení by regionu Sudet z pohledu regionálního rozvoje neprospělo a není ani cílem našeho výzkumu. Někde rozdíly z různých důvodů přetrvávají, ale jinde už patrné téměř nejsou, a proto je podle nás důležité, aby lidé v tomto přestali vnímat Sudety jako homogenní celek s dominantně negativními konotacemi,” dodává spoluautor studie Matěj Korčák.

Po válce musely odejít z pohraničí necelé 3 miliony Němců. Část odešla bezprostředně po válce, zhruba 2,2 milionu pak řízeně od podzimu 1946. Zhruba 300 tisíc osob mohlo na základě rozhodnutí tehdejší vlády zůstat v republice.

Tým kolem Pavlíny Netrdové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy má za sebou výzkum, který ukázal, jak se Česko špatně vyrovnává se sociální nerovností. Vědci se podívali na demografická či sociální data českého pohraničí a promítli je na mapu. Vyšlo z nich, že 78 let po vysídlení území se v řadě aspektů stále jasně rýsují hranice někdejších Sudet.

“Nejvíce patrné je v průměrném počtu let školní docházky. Zkoumali jsme ale také rozdíly ve fluktuaci obyvatelstva, volební účasti nebo podpoře populistických a nativistických stran. A ve všech těchto ohledech zůstává hranice předělem,“ uvádí spoluautor výzkumu Matěj Korčák z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy. 

Pro své zjištění tým využívá konceptu fantomové hranice, která označuje bývalé politické hranice, které již po celá desetiletí neexistují, ale jejich přítomnost je stále viditelná. Z jak napjaté situace se nynější rozdíly zrodily, dokládají mimo jiné divoké odsuny německých obyvatel. Jedním z nejznámějších byl ten v Ústí nad Labem s desítkami až stovkami zabitých, od nějž uplyne na konci července 79 let. Podobné probíhaly v roce 1945 ještě na několika místech Československa.

Regiony se liší demografickým složením i ochotou volit

Co se nynějšího průzkumu týká, nejzajímavější zjištění přinesl v detailu, tedy v tom, na jakých místech Česka se tyto sociální hranice projevují. Sudety podle nich nejsou a vlastně ani nikdy nebyly homogenním územním celkem. Někde rozdíly přetrvávají, například na Svitavsku, v západních Čechách nebo v segmentu hranice na Šumavě a v Českém lese. “Jinde už bychom je vytrvalým zobecňujícím ukazováním na problémy Sudet pouze uměle vytvářeli, například na jižní Moravě nebo v segmentech hranice ovlivněných rozšiřováním pražského metropolitního areálu,” doplňuje Matěj Korčák. 

Tým, jehož byl součástí, zkoumal třeba to, do jaké míry dochází k výměnám obyvatelstva v regionu. Podíval se na věkovou strukturu, ochotu chodit k volbám počet let strávených školní docházkou a další faktory související se sociální a demografickou strukturou.

Soubor map, který je unikátním výstupem a jenž představujeme podrobněji na webu e15.cz, v sobě nemá přesné hodnoty, ale takzvané hotspoty, kde se červeně zobrazují shluky s nadrpůměrným výskytem a modrá místa, tedy coldspoty s podprůměrným.

Jako podklady sloužily k dlouhodobým trendům například údaje ze sčítání lidu, zajímavé je ale podívat se i krátkodobé nové fenomeny, třeba na ochotu nechat se očkovat proti onemocnění Covid – 19, která byla v příhraničí nižší než ve zbytku republiky. 

Stále viditelný negativní dopad dosidlování je vidět například ve vyšší fluktuaci obyvatelstva nebo ve vyšší míře nezaměstnanosti. Podobně se Sudety vykreslují ve volební mapě, pokud se vědci zaměřili na podporu “populistických a nativisticých” stran. Podle vědců za tím stojí protestní hlasy a nespokojenost s ekonomickou transformací.

Desítky let trvající rozdíly vypovídají podle vědců o překvapivě dlouhém dopadu nucené migrace na regionální rozvoj, který neodhadla řada poválečných politiků v čele s komunistickou stranou, jež řídila proces dosídlení pohraničí. 

Nápravu ale nepřinesla ani porevoluční léta a stává se tak čím dál větším politickým tématem pro budoucnost. “V kontextu dnešní doby to znamená zatím neúspěšnou snahu regionální politiky o snížení těchto regionálních rozdílů, které mají často tendenci se kumulativně načítat,” doplňuje Matěj Korčák. Pro vymanění se z tíživého odkazu minulosti je podle něj ale také potřeba iniciativa zevnitř regionu.

Sudety může proměnit vliv Evropy

Důležité bude proto sledovat, jak se regiony promění vlivem Evropy. V běhu jsou jednak přeshraniční programy, jednak také program Spravedlivá transformace, který se týká Karlovarského, Moravskoslezského a Ústeckého kraje. Připutovat do nich  má do roku 2027 více než 40 miliard korun do malých podniků, čisté energie, inovací, rekultivací či pomoci při hledání zaměstnání.

Některé údaje hranici Sudet na mapě aler naopak nevykresily, příkladem je věková struktura obyvatel. Protože nejsou k dispozici relevantní poválečná data ke srovnání, vycházeli výzkumníci z roku 1980 jako základny, která ještě Sudety v původních hranicích definovala. 

V Sudetech byly tehdy relativně plošně koncentrovány obce s nízkým průměrným věkem, na mapě tako oblast vycházela jako “území mladých”. Šlo jednak ještě o důsledky dosidlování obcí, při němž chyběl podíl nejstarší generace, průměrný věk snižovala podle vědců ale také vysoká porodnost v oblastech a nízký věk dožití oproti zbytku republiky. Nyní se podle dat situace srovnala. 

Podle autorů výzkumu má jejich práce pomoci hlubšímu pochopení regionu, který má šanci se zvednout. “Vnímáme, že nekonečné „nálepkovité“ ukazování na rozdíly mezi vnitrozemím a pohraničím bez hlubšího vysvětlení by regionu Sudet z pohledu regionálního rozvoje neprospělo a není ani cílem našeho výzkumu. Někde rozdíly z různých důvodů přetrvávají, ale jinde už patrné téměř nejsou, a proto je podle nás důležité, aby lidé v tomto přestali vnímat Sudety jako homogenní celek s dominantně negativními konotacemi,” dodává spoluautor studie Matěj Korčák.

Po válce musely odejít z pohraničí necelé 3 miliony Němců. Část odešla bezprostředně po válce, zhruba 2,2 milionu pak řízeně od podzimu 1946. Zhruba 300 tisíc osob mohlo na základě rozhodnutí tehdejší vlády zůstat v republice.