Sedíme na hlavní tribuně přímo naproti pit lane – boxové uličce závodního okruhu. Vidíme díky tomu přímo do kuchyně jedenácti týmům, které v garážích chystají dvanáct jezdců a jejich vozů pro závod. Do Berlína se vrátila laboratoř elektromobility jménem Formule E.
Je tu šrumec, randál, pozdvižení. Už na dopolední kvalifikaci dorazily tisíce lidí, často rodiny s dětmi a mladí. Tribuny jsou solidně zaplněné. Není divu, že Berlín zůstal v kalendáři šampionátu jako jediný z původních okruhů i pro letošní desátý ročník. Němcům bateriové formule zkrátka chutnají, chce se říct. I když je to výrok, který by se měl vyslovovat nejlépe odněkud z leteckého krytu – z bezpečí před zarytými příznivci té pravé „ef jedničky“.
„F1 je mnohem nebezpečnější. Piloti sedí na nádrži plné paliva, které může vzplanout mnohem snáz než baterie. Tu chrání karbonový kryt,“ říká Benjamin Godau z týmu Porsche, v němž zodpovídá za byznysové vztahy. Přitom právě obavy z možného vzplanutí baterie často zmiňují odpůrci elektromobility jako argument proti pohonu, který se stále více rozšiřuje do osobní automobilové dopravy.
Žádná Luftwaffe, ale Star Wars
Prostředí, v němž jezdci zápolí, nevzniklo pro potřeby motosportu a svou atmosférou to dává najevo. Závodí se na starém berlínském letišti Tempelhof. Na tom letišti, ze kterého chtěli nacisté udělat primární vzdušný přístav pro Germanii, zamýšlené hlavní město třetí říše. Že jeho architekt Ernst Sagebiel megalomanským požadavkům Adolfa Hitlera vyhověl, je zřejmé i dnes. A to i přesto, že se po ranveji neprohánějí piloti v letadlech, ale monopostech a že v rozlehlých hangárech neparkuje světem obávaná Luftwaffe, ale tiskové středisko pro novináře. Jednu vzdálenou podobnost však elektrické formule s letectvím přece jen mají. Zvuk. Tóny, které vydávají, připomínají spíše závody vesmírných kluzáků ze Star Wars. A to má něco do sebe. Bavíme se skvěle!
„Berlín je velmi náročný okruh,“ přiznává po dojezdu vítěz závodu Nick Cassidy z Jaguar TCS Racing. Okruh na letišti, na kterém v roce 1930 přistála vzducholoď Graf Zeppelin při návratu z USA, je charakteristický tvrdým povrchem, který představuje pro pneumatiky formule ostrou zátěž. Devětadvacetiletý Novozélanďan vybojoval zlatou trofej, a to přitom startoval až z deváté pozice. Hodinu dlouhý souboj ovládl s pětivteřinovým náskokem před soupeři z Francie a Británie, ti vyráželi z třetího, a dokonce až patnáctého místa. „Je to zábavné, závodění je zhuštěné do jedné hodiny, nikdy nevíte, kdo vyhraje,“ pochvaluje si zápolení elektrických monopostů Cassidy.
Formule E byla dlouho terčem posměchu, ostatně jako sama elektromobilita. Částečně po právu, vždyť ještě nedávno se monoposty vybíjely už během závodu. „Ahoj, jsem elektromobil. Nedokážu jet moc rychle ani daleko. A toho, kdo mě řídí, pokládají všichni za homosexuála,“ střílí si z elektropohonu jeden ze starších dílů legendárního amerického seriálu Simpsonovi. Dnes už by takový fórek patrně neprošel. Nejen kvůli nevhodné narážce na sexuální orientaci, ale i proto, že zkrátka neplatí. S baterií poháněným vozem teď šofér ujede i vyšší stovky kilometrů a za auty se spalovacími motory nezaostává ani rychlostí.
„Formule E funguje jako laboratoř
Týmy zde testují různé nové technologie, které se mohou později objevit v luxusních osobních automobilech a nakonec i v těch cenově dostupných,“ vysvětluje Benjamin Godau z Porsche. Příkladem mohou být, světe, div se, i baterie.
„Jasně, můžeme je dělat stále větší, s dojezdem k tisíci kilometrů, ale budou vážit několik tun. Budoucností je podle nás malá baterie, kterou půjde z vozu snadno a rychle vyndat a vyměnit za nabitou. Nebo alespoň rychle dobít z řekněme deseti procent na osmdesát do pěti minut,“ nastiňuje Godau. Tyto výměnné baterie, které lze snadno vzít do ruky podobně jako nákupní tašku a zasunout do dopravního prostředku, již běžně využívají dopravní společnosti provozující skútry v Asii. Dalším příkladem změny, která může potkat běžná osobní auta, je podle Godaua konec klasických brzd na zadních kolech. Zda je vymění systém rekuperace, se však teprve ukáže.
Hospodaření s energií je ostatně typickým rysem závodů Formule E. Týmy musejí zvolit takovou strategii, která učiní jezdce rychlými na startu nebo během předjíždění, ale jen do té míry, aby jim vystačila baterie k dokončení závodu. Divák může odtušit, kdo má eso v rukávu a kdo patrně nedojede, napovídá mu v tom velkoplošná obrazovka u trati, jež ukazuje, kolik procent energie zbývá v baterii každého jezdce. Jednotná strategie neexistuje. Jiná bude pro zápolení na Hitlerově letišti, jiná na městském okruhu v Monaku.
Že Formule E předznačuje, kam se může do budoucna ubírat technologie elektromobility, je jasné i jejím investorům ze Saúdské Arábie. Ta vzhledem k rozsáhlé těžbě ropy značně závisí na poptávce po fosilních palivech. Expanze v elektromobilitě nicméně může pro státní podniky představovat způsob, jak diverzifikovat portfolio. Své jméno s Formulí E tak spojuje například Neom, jenž sponzoruje tým McLaren. Že jste o Neomu dosud neslyšeli? Vězte, že se jedná o ambiciózní projekt. Futuristické město nudlovitého tvaru vzniká na pobřeží Rudého moře v provincii Tabúk. Rozkládat se má na více než 26 tisících kilometrech čtverečních a pojmout milion obyvatel.
