Ministr musí jednou za týden něco rozhodnout a jednou za měsíc někoho vyhodit, řekl mi kdysi Mirek Topolánek. Pro premiéra to platí dvojnásob a touto optikou se ze slušného profesora politologie Petra Fialy, toho času ve funkci předsedy vlády, konečně stává neúprosný politik, který umí cítit krev. Na telefonickém vyhazovu (předsedy) Pirátů z vlády můžeme strhat tu neuctivost zavánějící zbabělostí, ale na tu se historie ptát nebude.
Až se český twitter dostatečně vyřádí a Miroslav Kalousek tam vylije všechno pohoršení světa, zbyde jen racionální manažerské rozhodnutí, které může být dokonce ku prospěchu všem zúčastněným stranám.
Ivan Bartoš si nemohl přát nic lepšího. Ve vládě by mu dobře už nebylo, na to zašly problémy s digitalizací i s jejich uchopením zbylými koaličními stranami příliš daleko. Byl by navíc pod tlakem pirátské členské základny, připomeňme, že v úterý odpoledne, byl stav hlasování pirátského fóra někde na poměru 80:20 pro odchod z vlády.
Do voleb zbývá rok a měsíc. Pirátské volební patálie mají dvě roviny. Jistě – v posledních sněmovních je za naivitu vytrestali voliči STANu, kteří je nemilosrdně vykroužkovali. Dostali na zadek v eurovolbách i teď v těch krajských. Ale zejména poslední volby se dají interpretovat tak, že volič Pirátů hlasoval nohama, zůstal doma, plus nevolila Praha. Průzkumy k volbám do sněmovny dávají i přes pokles Pirátům kolem 8 až 9 procent, to je vysoko nad výsledkem v „menších“ volbách. Ještě před půl rokem byli na třinácti a před ODS – tolik k tomu, co všechno se může odehrát za méně než rok.
Při rozhodnutí Petra Fialy měl hrát důležitou roli takzvaný Michálkův seznam podmínek, který premiérovi Ivan Bartoš přinesl. Předsedovi vlády se nelze moc divit, že na diktát reagoval tak tvrdě, i když přece jen s odstupem. Třeba mu chvilku trvalo, než si seznam přečetl. Každopádně pirátský odraz ode dna teď může mít podobu: podívejte se, řekli jsme jim, jak to má vláda dělat, a zbavili se nás. Sázka na starý pirátský étos může vyjít, nebo nemusí, za pokus ale nic nedají. Piráti by mohli udělat jedinou chybu – a to by byl pokus ve vládě zůstat pod hesly o rozdělané práci, ve skutečnosti ve snaze udržet placená státní místa pro značnou část své členské základny.
Nic ale neriskuje ani Petr Fiala. A to nejen řečí čísel, připomeňme, že čtyři pirátské poslance ve své stoosmičce fakt nepotřebuje. Jednou provždy, tedy svou optikou na zbylý rok vládnutí, vyřešil i problém zpackané digitalizace. Převedl ji pod ministra dopravy Martina Kupku, který má jednoduchou úlohu: Co se povede, jde za ním jako úspěch. A na všechno ostatní je tu antihrdina Bartoš.
Fiala také racionálně odvádí pozornost od neúspěchu své ODS a úspěchů ne úplně přátelské a nakloněné části ODS v krajských volbách. Cynicky řečeno – co víc si může takový premiér přát, než vládní krizi, ve které prakticky o nic nejde. Totéž se týká i ostatních koaličních stran, kterým Fiala poskytl tutéž službu.
Je to win-win situace, která nám ukazuje, že následujících třináct měsíců může být ještě hodně zajímavých. A je to jenom začátek.
