V Evropské unii v posledních letech v rámci dekarbonizace rychle přibývají nové zdroje sluneční a větrné energie. Plnění klimatických cílů sedmadvacítky ale brzdí zastaralé přenosové a distribuční soustavy, které byly v mnohých zemích dlouho podinvestované. Zejména na jihu kontinentu navíc elektrické vedení ohrožují stoupající teploty. Riziko obrovských, mezinárodních výpadků tak roste. 

Začátek léta na Balkáně ukázal, jak zranitelná je evropská energetická infrastruktura vůči vlivům počasí. V černohorské Podgorici se koncem června málem zastavil veškerý život, když se teploty vyšplhaly nad čtyřicet stupňů a nastal výpadek elektřiny. Lidé se nepřipojili k internetu, auta a autobusy uvízly v zácpách, protože přestaly fungovat semafory. Několik dalších balkánských zemí se v důsledku propojení elektrických sítí potýkalo s podobnými problémy celé hodiny, což mělo dopad na čtyři miliony lidí.

Nápor klimatizací, prověšené dráty a přehřívání transformátorů

„Po hodině bez elektřiny jsme byli na pokraji paniky, protože to začínalo být nesnesitelné,“ řekl Bloombergu vysloužilý černohorský policista Drago Martinović. Vyjádřil obavy, že v takových teplotních podmínkách pro obyvatele měst zvlášť nebezpečná situace se může opakovat a výpadky budou trvat ještě déle. A odborníci skutečně varují, že nápory na elektrické sítě v době padajících teplotních rekordů povedou nejspíš k dalším podobným událostem.

Jednou z příčin potíží je nutnost více chladit přehřáté budovy klimatizacemi. Vysoké teploty navíc vedou k prověšování drátů, případně k narušení izolace kabelů a způsobují přehřívání transformátorů a riziko požárů. Distribuci elektřiny navíc ohrožují i vichřice, přívalové deště, bleskové záplavy a krupobití, které strhávají dráty a stožáry. S těmito potížemi se stále více potýká řada zemí nejen v Evropě.  

„Celý energetický systém byl postaven a navržen v jedné klimatické éře a nyní po něm chceme, aby fungoval v jiné klimatické éře,“ řekl zmíněné americké agentuře Michael Webber, energetický expert z univerzity v Austinu. Další odborníci k tomu dodávají, že evropské sítě dlouho trpěly podinvestováním. Čtyřicet procent jich je starších než čtyři dekády, jsou tedy na samé hraně průměrné životnosti. A většinou jsou vybudované na modelu velkých centrálních elektráren a nepočítají s rozptýlenými menšími zdroji.

Stabilitu energetické infrastruktury tak neohrožují pouze projevy změny klimatu, ale paradoxně i zbraně, které proti ní mají bojovat: výkonově nevyzpytatelné obnovitelné zdroje. A k tomu v rámci dekarbonizace na druhé straně přibývají nejrůznější ekologické spotřebiče jako elektromobily a tepelná čerpadla. 

„Elektrifikace dopravy, vytápění a průmyslu se časově shoduje s nepravidelnějšími dodávkami z obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné turbíny a solární parky,“ podotkl už loni v létě pro web Politico expert na inovace v oblasti ekologie v Utrechtu Roel Massink.

Větrné turbíny čekají na připojení i roky

V mnohých zemích přenosové a distribuční soustavy už přestávají stačit tempu rozvoje obnovitelných zdrojů. Průmyslové sdružení Wind Europe zveřejnilo statistiku projektů větrných elektráren, které se napříč kontinentem opožďují kvůli nemožnosti připojit je do sítě. Tvrdí, že projekty se zdržují i o roky, v některých případech dokonce až o devět let.

„Systém je ucpaný a zadržuje stovky gigawattů větrných elektráren,“ řekl podle webu Světového ekonomického fóra šéf větrné asociace Giles Dickson. V současnosti tak na povolení k připojení čekají větrné turbíny o kapacitě více než 500 gigawatů – zejména pak v Itálii, Německu, Polsku, Španělsku a v mimounijním Spojeném království. Na vině však není jen nedostatek kapacity, ale také byrokracie a zdlouhavost procedur.

Na podobné potíže si stěžují i solárníci. Tvrdí, že plánování modernizace a rozvoje sítí zaostává daleko za zvyšováním cílů pro fotovoltaické instalace, což ohrožuje celou energetickou transformaci unie. „Evropa riskuje, že postaví vůz před koně. Plánování energetického systému musí být v souladu s cíli výroby energie. Bez toho se budou solární projekty zdržovat, energie ze slunce přijde nazmar a byznysový model fotovoltaiky bude podkopán,“ varoval na jaře Jonathan Bonadio z asociace SolarPower Europe.

Fotovoltaické zdroje jsou výzvou i pro Česko. Zatímco dopady extrémního počasí česká soustava podle ředitele strategie poradenské společnosti EGÚ Brno Michala Macenauera zatím výrazněji nepociťuje, připojování výrobních zdrojů určité potíže způsobuje. „Elektrizační síť byla koncipována pro tok výkonu z nejvyšších napěťových hladin směrem k maloodběru. Především připojování fotovoltaiky na maloodběr, na nízké napětí, je velmi problematické a má své limity,“ vysvětluje.

Slunná jižní Morava je problematická

„V mnoha oblastech s kumulací fotovoltaiky je již dnes na několik let dopředu vyloučeno další připojování fotovoltaiky s přetokem do sítě. Bez přetoku je připojování možné ve velké většině oblastí,“ upozorňuje expert z EGÚ. Situace je podle něj nejhorší ve starších sítích s venkovním vedením a v místech, kde se nachází mnoho rodinných domků s vysokým podílem střešních panelů. Nejvíce problematickými regiony jsou podle něj Znojemsko, Hodonínsko či Otrokovicko.

Budoucnost evropských sítí se neřeší pouze na odborné úrovni. I někteří unijní politici upozorňují na to, že „bez přenosu nebude přechod“. I Evropská komise si je problémů s přenosovými a distribučními soustavami v některých zemích také vědoma. Sama varovala, že zaostávání v jejich modernizaci povede k nesplnění dekarbonizačních cílů v roce 2030.

Na podzim přišla s akčním plánem pro elektrické sítě, který by je měl připravit na nápor obnovitelných zdrojů. Vypočetla, že do roku 2030 bude potřeba do nich investovat 584 miliard eur. Očekává, že většina financí přiteče ze soukromých zdrojů a z distribučních poplatků. To však znamená nutnost učinit tento sektor přitažlivý pro investory. To může být komplikované i kvůli nutnosti budovat přeshraniční vedení a propojovat země, které mají odlišné pohledy na energetický mix.

Výzkum energetického think-tanku Ember, o kterém na jaře informoval server Euractiv, tvrdí, že situace s elektrickou sítí je ještě naléhavější. Náklady by tedy mohly být ještě vyšší, než odhaduje Brusel. Studie uvádí, že cíle v oblasti obnovitelných zdrojů dostatečně nepromítá do svých plánů na modernizaci sítí hned jedenáct členských zemí. „Zajistit, aby se solární a větrné elektrárny mohly skutečně připojit k systému, je stejně důležité jako vyrobit samotné panely a turbíny,“ zdůraznila analytička Ember Elisabeth Cremonaová.

Asociace elektroenergetického průmyslu Eurelectric je přesvědčena, že ke splnění klimatických cílů EU je nutné průměrné každoroční investice do distribučních sítí od roku 2025 do roku 2050 zdvojnásobit ze současných průměrných 33 miliard eur na 67 miliard. Podotýká, že nečinnost bude stát kontinent více.

Německý průmysl mají zachraňovat větrníky ze severu

Některé země jsou v obzvlášť složité situaci. V Německu tlak veřejnosti, obcí a zájmových skupin dlouhé roky blokoval přenos větrné energie ze severních farem na průmyslový jih. Odpor byl zvlášť silný v Bavorsku. Výstavba páteřní trasy vysokého napětí SuedLink, která měla být hotová už v roce 2022, začala až loni na podzim. Tedy v době, kdy po energetické krizi vyvolané válkou na Ukrajině a vypnutí jaderných elektráren začal být problém napájení jihu zvlášť vážný.

V příštích dvaceti letech bude Německo potřebovat tisíce kilometrů nového vedení. Ministr hospodářství Rober Habeck zdůraznil, že to pomůže k posílení energetické bezpečnosti nejen Německa, ale také sousedních zemí.

I Česko bude muset nejspíše urychlit investice do elektrických sítí. „Nová energetika, která má pro nás dekarbonizační hodnotu a přejeme si ji, bude mít vyšší náklady na prakticky všech úrovních,“ podotýká Macenauer. Pro elektrické sítě to podle něj bude pro následující desetiletí znamenat navýšení investic i provozních nákladů o přibližně 25 až 45 procent oproti stavu z minulého desetiletí. Záviset však bude na rychlosti požadované změny. Vyšší rychlost by přitom znamenala vyšší náklady, protože bude nutné vyměňovat i zařízení před koncem jejich životnosti.

V Evropské unii v posledních letech v rámci dekarbonizace rychle přibývají nové zdroje sluneční a větrné energie. Plnění klimatických cílů sedmadvacítky ale brzdí zastaralé přenosové a distribuční soustavy, které byly v mnohých zemích dlouho podinvestované. Zejména na jihu kontinentu navíc elektrické vedení ohrožují stoupající teploty. Riziko obrovských, mezinárodních výpadků tak roste. 

Začátek léta na Balkáně ukázal, jak zranitelná je evropská energetická infrastruktura vůči vlivům počasí. V černohorské Podgorici se koncem června málem zastavil veškerý život, když se teploty vyšplhaly nad čtyřicet stupňů a nastal výpadek elektřiny. Lidé se nepřipojili k internetu, auta a autobusy uvízly v zácpách, protože přestaly fungovat semafory. Několik dalších balkánských zemí se v důsledku propojení elektrických sítí potýkalo s podobnými problémy celé hodiny, což mělo dopad na čtyři miliony lidí.

Nápor klimatizací, prověšené dráty a přehřívání transformátorů

„Po hodině bez elektřiny jsme byli na pokraji paniky, protože to začínalo být nesnesitelné,“ řekl Bloombergu vysloužilý černohorský policista Drago Martinović. Vyjádřil obavy, že v takových teplotních podmínkách pro obyvatele měst zvlášť nebezpečná situace se může opakovat a výpadky budou trvat ještě déle. A odborníci skutečně varují, že nápory na elektrické sítě v době padajících teplotních rekordů povedou nejspíš k dalším podobným událostem.

Jednou z příčin potíží je nutnost více chladit přehřáté budovy klimatizacemi. Vysoké teploty navíc vedou k prověšování drátů, případně k narušení izolace kabelů a způsobují přehřívání transformátorů a riziko požárů. Distribuci elektřiny navíc ohrožují i vichřice, přívalové deště, bleskové záplavy a krupobití, které strhávají dráty a stožáry. S těmito potížemi se stále více potýká řada zemí nejen v Evropě.  

„Celý energetický systém byl postaven a navržen v jedné klimatické éře a nyní po něm chceme, aby fungoval v jiné klimatické éře,“ řekl zmíněné americké agentuře Michael Webber, energetický expert z univerzity v Austinu. Další odborníci k tomu dodávají, že evropské sítě dlouho trpěly podinvestováním. Čtyřicet procent jich je starších než čtyři dekády, jsou tedy na samé hraně průměrné životnosti. A většinou jsou vybudované na modelu velkých centrálních elektráren a nepočítají s rozptýlenými menšími zdroji.

Stabilitu energetické infrastruktury tak neohrožují pouze projevy změny klimatu, ale paradoxně i zbraně, které proti ní mají bojovat: výkonově nevyzpytatelné obnovitelné zdroje. A k tomu v rámci dekarbonizace na druhé straně přibývají nejrůznější ekologické spotřebiče jako elektromobily a tepelná čerpadla. 

„Elektrifikace dopravy, vytápění a průmyslu se časově shoduje s nepravidelnějšími dodávkami z obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné turbíny a solární parky,“ podotkl už loni v létě pro web Politico expert na inovace v oblasti ekologie v Utrechtu Roel Massink.

Větrné turbíny čekají na připojení i roky

V mnohých zemích přenosové a distribuční soustavy už přestávají stačit tempu rozvoje obnovitelných zdrojů. Průmyslové sdružení Wind Europe zveřejnilo statistiku projektů větrných elektráren, které se napříč kontinentem opožďují kvůli nemožnosti připojit je do sítě. Tvrdí, že projekty se zdržují i o roky, v některých případech dokonce až o devět let.

„Systém je ucpaný a zadržuje stovky gigawattů větrných elektráren,“ řekl podle webu Světového ekonomického fóra šéf větrné asociace Giles Dickson. V současnosti tak na povolení k připojení čekají větrné turbíny o kapacitě více než 500 gigawatů – zejména pak v Itálii, Německu, Polsku, Španělsku a v mimounijním Spojeném království. Na vině však není jen nedostatek kapacity, ale také byrokracie a zdlouhavost procedur.

Na podobné potíže si stěžují i solárníci. Tvrdí, že plánování modernizace a rozvoje sítí zaostává daleko za zvyšováním cílů pro fotovoltaické instalace, což ohrožuje celou energetickou transformaci unie. „Evropa riskuje, že postaví vůz před koně. Plánování energetického systému musí být v souladu s cíli výroby energie. Bez toho se budou solární projekty zdržovat, energie ze slunce přijde nazmar a byznysový model fotovoltaiky bude podkopán,“ varoval na jaře Jonathan Bonadio z asociace SolarPower Europe.

Fotovoltaické zdroje jsou výzvou i pro Česko. Zatímco dopady extrémního počasí česká soustava podle ředitele strategie poradenské společnosti EGÚ Brno Michala Macenauera zatím výrazněji nepociťuje, připojování výrobních zdrojů určité potíže způsobuje. „Elektrizační síť byla koncipována pro tok výkonu z nejvyšších napěťových hladin směrem k maloodběru. Především připojování fotovoltaiky na maloodběr, na nízké napětí, je velmi problematické a má své limity,“ vysvětluje.

Slunná jižní Morava je problematická

„V mnoha oblastech s kumulací fotovoltaiky je již dnes na několik let dopředu vyloučeno další připojování fotovoltaiky s přetokem do sítě. Bez přetoku je připojování možné ve velké většině oblastí,“ upozorňuje expert z EGÚ. Situace je podle něj nejhorší ve starších sítích s venkovním vedením a v místech, kde se nachází mnoho rodinných domků s vysokým podílem střešních panelů. Nejvíce problematickými regiony jsou podle něj Znojemsko, Hodonínsko či Otrokovicko.

Budoucnost evropských sítí se neřeší pouze na odborné úrovni. I někteří unijní politici upozorňují na to, že „bez přenosu nebude přechod“. I Evropská komise si je problémů s přenosovými a distribučními soustavami v některých zemích také vědoma. Sama varovala, že zaostávání v jejich modernizaci povede k nesplnění dekarbonizačních cílů v roce 2030.

Na podzim přišla s akčním plánem pro elektrické sítě, který by je měl připravit na nápor obnovitelných zdrojů. Vypočetla, že do roku 2030 bude potřeba do nich investovat 584 miliard eur. Očekává, že většina financí přiteče ze soukromých zdrojů a z distribučních poplatků. To však znamená nutnost učinit tento sektor přitažlivý pro investory. To může být komplikované i kvůli nutnosti budovat přeshraniční vedení a propojovat země, které mají odlišné pohledy na energetický mix.

Výzkum energetického think-tanku Ember, o kterém na jaře informoval server Euractiv, tvrdí, že situace s elektrickou sítí je ještě naléhavější. Náklady by tedy mohly být ještě vyšší, než odhaduje Brusel. Studie uvádí, že cíle v oblasti obnovitelných zdrojů dostatečně nepromítá do svých plánů na modernizaci sítí hned jedenáct členských zemí. „Zajistit, aby se solární a větrné elektrárny mohly skutečně připojit k systému, je stejně důležité jako vyrobit samotné panely a turbíny,“ zdůraznila analytička Ember Elisabeth Cremonaová.

Asociace elektroenergetického průmyslu Eurelectric je přesvědčena, že ke splnění klimatických cílů EU je nutné průměrné každoroční investice do distribučních sítí od roku 2025 do roku 2050 zdvojnásobit ze současných průměrných 33 miliard eur na 67 miliard. Podotýká, že nečinnost bude stát kontinent více.

Německý průmysl mají zachraňovat větrníky ze severu

Některé země jsou v obzvlášť složité situaci. V Německu tlak veřejnosti, obcí a zájmových skupin dlouhé roky blokoval přenos větrné energie ze severních farem na průmyslový jih. Odpor byl zvlášť silný v Bavorsku. Výstavba páteřní trasy vysokého napětí SuedLink, která měla být hotová už v roce 2022, začala až loni na podzim. Tedy v době, kdy po energetické krizi vyvolané válkou na Ukrajině a vypnutí jaderných elektráren začal být problém napájení jihu zvlášť vážný.

V příštích dvaceti letech bude Německo potřebovat tisíce kilometrů nového vedení. Ministr hospodářství Rober Habeck zdůraznil, že to pomůže k posílení energetické bezpečnosti nejen Německa, ale také sousedních zemí.

I Česko bude muset nejspíše urychlit investice do elektrických sítí. „Nová energetika, která má pro nás dekarbonizační hodnotu a přejeme si ji, bude mít vyšší náklady na prakticky všech úrovních,“ podotýká Macenauer. Pro elektrické sítě to podle něj bude pro následující desetiletí znamenat navýšení investic i provozních nákladů o přibližně 25 až 45 procent oproti stavu z minulého desetiletí. Záviset však bude na rychlosti požadované změny. Vyšší rychlost by přitom znamenala vyšší náklady, protože bude nutné vyměňovat i zařízení před koncem jejich životnosti.