Ze strachu, že čínské elektromobily, které překvapují oproti těm evropským lepším poměrem cena‑výkon, zaplaví Evropu, rozhodla Evropská komise o zvýšení cel až do výše 38 procent. Zdánlivě přelomové rozhodnutí Evropské unie, která se jinak pyšní svým důrazem na volnotržní principy, však není tak překvapivé. Ačkoli ale obchodní bitvy nejsou nic nového, tato je jiná, neboť s sebou nese důrazné varování.

Přestože v uvalování cel EU není sama a třeba americké clo na elektromobily dovezené z Číny dosahuje až 100 procent, unijní obrana je průvodním jevem problému, jehož jsou čínské dovozy jen jednou částí. Evropské země totiž zaspaly. V podvědomí pevně uhnízděná poučka o Číně jako levné kopírce a Evropě jako o výrobně vyspělé civilizace nás ukolébala ke spokojenému spánku na vavřínech. Na jeho konci je drsné probuzení, kdy horečně vymýšlíme, co dělat proti téměř úplné závislosti nejen na dovozu kritických surovin, ale i konečných výrobků nutných nejen pro energetickou tranzici.

Zatímco jsme spali, investovaly se v Číně v porovnání s jakoukoli jinou zemí dlouhé roky násobně vyšší částky do obnovitelných zdrojů a technologií. Kromě toho byly čínské firmy díky úsporám z rozsahu, zefektivňování výrobních řetězců, ale i vládní podpoře schopné stlačit výrobní náklady mnohem níž v porovnání s Evropou.

Výsledek? Čína s jasnou převahou vede ve výrobě akumulátorů i zmiňovaných elektromobilů a dokáže je vyrábět levně. Nám už zbývá jen přemýšlet, jak se bránit, nechceme‑li evropský průmysl odepsat. Zmíněné Spojené státy se brání podobně jako nyní EU, i ony jsou ale pro EU v mezinárodním obchodě stále více soupeřem než partnerem.

Inflation reduction act a další související americká legislativa přišla s balíkem pobídek, které nejenže mají posílit výrobu pokročilých a „zelených“ technologií na území USA, ale mají potenciál firmy v tomto oboru přetáhnout z Evropy. Na rozdíl od EU, která sází spíše na regulaci, Spojené státy spoléhají na pobídky a daňové úlevy, což je pro firmy snažící se v konkurenčním boji stlačit náklady mnohem atraktivnější.

V takové situaci se skutečně asi nedá dělat nic jiného než se schovat za celní bariéry. Získaný čas bychom však měli efektivně využít k rozhodnutím, které zajistí naši konkurenceschopnost do budoucna, a ne ve strachu ze změn udržovat současný stav. Investice do infrastruktury, vývoje a cílená podpora klíčovým odvětvím je dobrý základ.

Jsme v situaci, kdy to bez určité podpory z veřejných zdrojů bohužel nepůjde. Ukazuje se to ve výstavbě velkých energetických zdrojů a v technologiích, v nichž nyní Evropa tahá za kratší konec. Musíme si přiznat, že nám ujíždí vlak a hádky, jako ta o prodloužení výroby spalovacích motorů, nikam nevedou.

Autor je expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity

Ze strachu, že čínské elektromobily, které překvapují oproti těm evropským lepším poměrem cena‑výkon, zaplaví Evropu, rozhodla Evropská komise o zvýšení cel až do výše 38 procent. Zdánlivě přelomové rozhodnutí Evropské unie, která se jinak pyšní svým důrazem na volnotržní principy, však není tak překvapivé. Ačkoli ale obchodní bitvy nejsou nic nového, tato je jiná, neboť s sebou nese důrazné varování.

Přestože v uvalování cel EU není sama a třeba americké clo na elektromobily dovezené z Číny dosahuje až 100 procent, unijní obrana je průvodním jevem problému, jehož jsou čínské dovozy jen jednou částí. Evropské země totiž zaspaly. V podvědomí pevně uhnízděná poučka o Číně jako levné kopírce a Evropě jako o výrobně vyspělé civilizace nás ukolébala ke spokojenému spánku na vavřínech. Na jeho konci je drsné probuzení, kdy horečně vymýšlíme, co dělat proti téměř úplné závislosti nejen na dovozu kritických surovin, ale i konečných výrobků nutných nejen pro energetickou tranzici.

Zatímco jsme spali, investovaly se v Číně v porovnání s jakoukoli jinou zemí dlouhé roky násobně vyšší částky do obnovitelných zdrojů a technologií. Kromě toho byly čínské firmy díky úsporám z rozsahu, zefektivňování výrobních řetězců, ale i vládní podpoře schopné stlačit výrobní náklady mnohem níž v porovnání s Evropou.

Výsledek? Čína s jasnou převahou vede ve výrobě akumulátorů i zmiňovaných elektromobilů a dokáže je vyrábět levně. Nám už zbývá jen přemýšlet, jak se bránit, nechceme‑li evropský průmysl odepsat. Zmíněné Spojené státy se brání podobně jako nyní EU, i ony jsou ale pro EU v mezinárodním obchodě stále více soupeřem než partnerem.

Inflation reduction act a další související americká legislativa přišla s balíkem pobídek, které nejenže mají posílit výrobu pokročilých a „zelených“ technologií na území USA, ale mají potenciál firmy v tomto oboru přetáhnout z Evropy. Na rozdíl od EU, která sází spíše na regulaci, Spojené státy spoléhají na pobídky a daňové úlevy, což je pro firmy snažící se v konkurenčním boji stlačit náklady mnohem atraktivnější.

V takové situaci se skutečně asi nedá dělat nic jiného než se schovat za celní bariéry. Získaný čas bychom však měli efektivně využít k rozhodnutím, které zajistí naši konkurenceschopnost do budoucna, a ne ve strachu ze změn udržovat současný stav. Investice do infrastruktury, vývoje a cílená podpora klíčovým odvětvím je dobrý základ.

Jsme v situaci, kdy to bez určité podpory z veřejných zdrojů bohužel nepůjde. Ukazuje se to ve výstavbě velkých energetických zdrojů a v technologiích, v nichž nyní Evropa tahá za kratší konec. Musíme si přiznat, že nám ujíždí vlak a hádky, jako ta o prodloužení výroby spalovacích motorů, nikam nevedou.

Autor je expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity