Sociální demokracie, dříve známá jako ČSSD, zkouší všechno možné i nemožné, aby se vyhrabala ze dna klesajících preferencí. Zkouší to ostatně už asi sedm let, nejpozději od okamžiku, kdy se naplno projevilo spojení této strany s Andrejem Babišem a její voliči to ocenili nohama: utekli tam, kde jim, co se týče slibů, bude líp a víc a cokoli. Teď tedy zkouší variantu, která na první pohled směřuje k faktickému spojení s komunisty (což už tu taky bylo). Varianta je takto zhusta posměšně komentována, tak pojďme prozkoumat, jaké mohou být zamýšlené výhody i rizika.

Strana napíná veškeré své naděje ke sněmovním volbám v roce 2025, které pro ni budou otázkou přežití. Ano, už se nepohybujeme v rovině strategií nebo programových cílů, ale ryze v otázce doufání, že to ještě může nějak dopadnout. Do voleb půjde bez ostrého testu, protože tím měly být letošní volby evropské, krajské a senátní, které znovu skončily výpraskem. Králíkem z klobouku má být bývalá ministryně práce v Babišově vládě Jana Maláčová, což zase není nic nového, protože jako pražská jednička byla faktickou lídryní strany už ve volbách do sněmovny na podzim 2021.

Ta stará dobrá sociálnědemokratická politika

Než se dostaneme k onomu fierlingerovskému přirovnání, tak lákavému a zhusta komentovanému na sítích, pojďme nejprve k tomu, co Maláčová nabízí programově. „Já bych chtěla dělat starou dobrou sociálnědemokratickou politiku, zastávat se pracujících lidí, aby se lidem zase žilo dobře,“ řekla nová předsedkyně ve svém nominačním projevu. Ale to je hezké! S tím by ovšem mohl přijít Bohuslav Sobotka, blahé paměti počátku sešupu, Milan Chovanec, Jan Hamáček, Roman Onderka nebo Michal Šmarda, abychom si trochu osvěžili paměť; ostatně s takovým programem by jistě neměl problém ani Miloš Zeman nebo Josef Boleslav Pecka-Strahovský, který stranu v roce 1878 zakládal.

Problém je v tom, že takový program posledních několik let nefunguje. Přesněji řečeno nefunguje sociální demokracii, protože funguje někomu jinému. Maláčová tak chce tohle marketingové heslo prakticky naplnit jinak: první plán je postavit se do už tak dlouhé fronty stran a straniček, které své naděje vkládají do programu anti-Fiala (podobnost s anti-Babišem v jiné části spektra rozhodně není náhodná). A druhou nadějí je špatně skrývané namlouvání s komunisty, přesněji s jejich šéfkou Kateřinou Konečnou, protože – upřímně – ani komunisté na tom personálně nejsou moc dobře.

Spolupráce Socdem s KSČM už začala

A jsme u toho: I Zdeněk Fierlinger by jistě podepsal citovanou programovou větu o staré dobré sociálnědemokratické politice, zastávání se pracujícího lidu a o dobrém bydle. Faktický hrobař sociální demokracie, který stranu po převratu v únoru 1948 „sloučil“ s komunistickou partají, by možná v poválečných letech býval mohl pronést i následující věty: „Mohu vám garantovat, že sociální demokraté nebudou kandidovat na kandidátkách KSČM. My se nikdy nebudeme slučovat s komunistickou stranou. Ty fámy, co tu kolují, jsou nepravdivé.“ Ve skutečnosti je v sobotu řekla Jana Maláčová a je na nich milé, že nejsou tak úplně pravdivé.

Tak třeba v Ústeckém kraji v nedávných krajských volbách sociální demokraté na kandidátce komunistů kandidovali. Jmenovala se Stačilo!, sestavila ji komunistka Konečná, vedl ji komunista a bývalý komunistický hejtman Oldřich Bubeníček a do krajského zastupitelstva se na ní dostal třeba sociální demokrat Radek Scherfer, od soboty nový místopředseda strany a pobočník Jany Maláčové. Možná by si spolu měli o některých věcech nejprve důvěrně promluvit.

Přirozeně že Jana Maláčová povede Socdem ke koalici s komunisty, dostala k tomu v rámci hledání poslední naděje silný mandát. Volilo ji 101 ze 139 hlasů, oba její protikandidáti, kteří právě tuto cestu odmítali, tvrdě narazili. Jiří Dienstbier dostal hlasů 33 a pražský zastupitel Petr Hůla, který výslovně Maláčovou nazval Fierlingerem, pouhých pět.

Sociální demokracie si vybrala cestu vzhledem k událostem uplynulých měsíců ne úplně překvapivou. Chce skládat alianci levicových sil a být v tom vůdčí silou. Zatím se to ale jeví tak, že koalice bude skládat Kateřina Konečná a Socdem si možná ukrojí pár míst. Na víc to zatím nevypadá.

Sociální demokracie, dříve známá jako ČSSD, zkouší všechno možné i nemožné, aby se vyhrabala ze dna klesajících preferencí. Zkouší to ostatně už asi sedm let, nejpozději od okamžiku, kdy se naplno projevilo spojení této strany s Andrejem Babišem a její voliči to ocenili nohama: utekli tam, kde jim, co se týče slibů, bude líp a víc a cokoli. Teď tedy zkouší variantu, která na první pohled směřuje k faktickému spojení s komunisty (což už tu taky bylo). Varianta je takto zhusta posměšně komentována, tak pojďme prozkoumat, jaké mohou být zamýšlené výhody i rizika.

Strana napíná veškeré své naděje ke sněmovním volbám v roce 2025, které pro ni budou otázkou přežití. Ano, už se nepohybujeme v rovině strategií nebo programových cílů, ale ryze v otázce doufání, že to ještě může nějak dopadnout. Do voleb půjde bez ostrého testu, protože tím měly být letošní volby evropské, krajské a senátní, které znovu skončily výpraskem. Králíkem z klobouku má být bývalá ministryně práce v Babišově vládě Jana Maláčová, což zase není nic nového, protože jako pražská jednička byla faktickou lídryní strany už ve volbách do sněmovny na podzim 2021.

Ta stará dobrá sociálnědemokratická politika

Než se dostaneme k onomu fierlingerovskému přirovnání, tak lákavému a zhusta komentovanému na sítích, pojďme nejprve k tomu, co Maláčová nabízí programově. „Já bych chtěla dělat starou dobrou sociálnědemokratickou politiku, zastávat se pracujících lidí, aby se lidem zase žilo dobře,“ řekla nová předsedkyně ve svém nominačním projevu. Ale to je hezké! S tím by ovšem mohl přijít Bohuslav Sobotka, blahé paměti počátku sešupu, Milan Chovanec, Jan Hamáček, Roman Onderka nebo Michal Šmarda, abychom si trochu osvěžili paměť; ostatně s takovým programem by jistě neměl problém ani Miloš Zeman nebo Josef Boleslav Pecka-Strahovský, který stranu v roce 1878 zakládal.

Problém je v tom, že takový program posledních několik let nefunguje. Přesněji řečeno nefunguje sociální demokracii, protože funguje někomu jinému. Maláčová tak chce tohle marketingové heslo prakticky naplnit jinak: první plán je postavit se do už tak dlouhé fronty stran a straniček, které své naděje vkládají do programu anti-Fiala (podobnost s anti-Babišem v jiné části spektra rozhodně není náhodná). A druhou nadějí je špatně skrývané namlouvání s komunisty, přesněji s jejich šéfkou Kateřinou Konečnou, protože – upřímně – ani komunisté na tom personálně nejsou moc dobře.

Spolupráce Socdem s KSČM už začala

A jsme u toho: I Zdeněk Fierlinger by jistě podepsal citovanou programovou větu o staré dobré sociálnědemokratické politice, zastávání se pracujícího lidu a o dobrém bydle. Faktický hrobař sociální demokracie, který stranu po převratu v únoru 1948 „sloučil“ s komunistickou partají, by možná v poválečných letech býval mohl pronést i následující věty: „Mohu vám garantovat, že sociální demokraté nebudou kandidovat na kandidátkách KSČM. My se nikdy nebudeme slučovat s komunistickou stranou. Ty fámy, co tu kolují, jsou nepravdivé.“ Ve skutečnosti je v sobotu řekla Jana Maláčová a je na nich milé, že nejsou tak úplně pravdivé.

Tak třeba v Ústeckém kraji v nedávných krajských volbách sociální demokraté na kandidátce komunistů kandidovali. Jmenovala se Stačilo!, sestavila ji komunistka Konečná, vedl ji komunista a bývalý komunistický hejtman Oldřich Bubeníček a do krajského zastupitelstva se na ní dostal třeba sociální demokrat Radek Scherfer, od soboty nový místopředseda strany a pobočník Jany Maláčové. Možná by si spolu měli o některých věcech nejprve důvěrně promluvit.

Přirozeně že Jana Maláčová povede Socdem ke koalici s komunisty, dostala k tomu v rámci hledání poslední naděje silný mandát. Volilo ji 101 ze 139 hlasů, oba její protikandidáti, kteří právě tuto cestu odmítali, tvrdě narazili. Jiří Dienstbier dostal hlasů 33 a pražský zastupitel Petr Hůla, který výslovně Maláčovou nazval Fierlingerem, pouhých pět.

Sociální demokracie si vybrala cestu vzhledem k událostem uplynulých měsíců ne úplně překvapivou. Chce skládat alianci levicových sil a být v tom vůdčí silou. Zatím se to ale jeví tak, že koalice bude skládat Kateřina Konečná a Socdem si možná ukrojí pár míst. Na víc to zatím nevypadá.