Inflace jako hlavní téma finančních trhů postupně odeznívá, do středu pozornosti se více dostává ekonomický růst, a to primárně v souvislosti s utaženou měnovou politikou. Posun v komunikaci globálních centrálních bank je rovněž patrný. Investoři začínají obavy o růst ekonomiky eurozóny a zpomalení v USA reflektovat ve svých očekáváních ohledně svižného poklesu úrokových sazeb v letošním, a zejména v příštím roce.

Pozornost představitelů amerického Fedu se již více upíná na slabé signály z trhu práce. To odráží i rozhodnutí zahájit cyklus uvolňování měnové politiky hned 50bodovým snížením klíčové úrokové sazby v minulém týdnu, to vše na pozadí zvyšující se míry nezaměstnanosti. Ta v posledních dvanácti měsících ve Spojených státech vzrostla o 0,4 bodu na 4,2 procenta v srpnu, ostatní data však dosud dramatické ochlazování trhu práce zcela jednoznačně neindikují.

Na protějším břehu Atlantiku pokračující série slabých dat z eurozóny zase volá po flexibilnější reakci Evropské centrální banky (ECB), jejíž představitelé dosud upřednostňovali jen pozvolné snižování sazeb. Když vezmeme v potaz centrálními bankéři tolik akcentovaný přístup závislý na vyhodnocování příchozích dat, tak akumulace rizik směrem dolů pro dosud chatrný růst ekonomiky eurozóny a příznivý vývoj inflace, která by v září měla klesnout pod dvě procenta, hovoří pro zvážení dalšího snížení sazeb již na říjnovém zasedání ECB.

Přesvědčení o tom, že se centrální bankéři k tomuto kroku odhodlají, je ale slabé, jak ukazují očekávání finančního trhu, která jsou založena zejména na dosavadní komunikaci ECB. Rizika pro inflaci a ekonomický růst se tak dostávají více do rovnováhy. Americký Fed, ECB a ostatně i „naše“ ČNB se snaží najít balanc mezi dostatečnou měnovou restrikcí, která by dále krotila inflaci a zároveň příliš nedusila ekonomiku.

V případě eurozóny a Česka to zatím nevypadá, že by se ekonomika nadechovala k výraznému oživení. A s inflací na dostřel dvouprocentního cíle, když v srpnu v obou případech shodně dosáhla 2,2 procenta, mají ECB i ČNB otevřenou cestu k dalšímu snížení sazeb, které by mělo podpořit oživení ekonomiky. Jak v eurozóně, tak i u nás by se inflace v příštím roce mohla navíc pohybovat v průměru dokonce pod dvouprocentním cílem.

Strašákem pro centrální bankéře na druhou stranu zůstává jádrová inflace, a to zejména zvýšený růst cen služeb. Tento argument by ale neměl znamenat úplnou stopku pro uvolňování měnové politiky, bude ale zřejmě důvodem pro opatrný postup při snižování úrokových sazeb.

Autor je ekonom Komerční banky

Inflace jako hlavní téma finančních trhů postupně odeznívá, do středu pozornosti se více dostává ekonomický růst, a to primárně v souvislosti s utaženou měnovou politikou. Posun v komunikaci globálních centrálních bank je rovněž patrný. Investoři začínají obavy o růst ekonomiky eurozóny a zpomalení v USA reflektovat ve svých očekáváních ohledně svižného poklesu úrokových sazeb v letošním, a zejména v příštím roce.

Pozornost představitelů amerického Fedu se již více upíná na slabé signály z trhu práce. To odráží i rozhodnutí zahájit cyklus uvolňování měnové politiky hned 50bodovým snížením klíčové úrokové sazby v minulém týdnu, to vše na pozadí zvyšující se míry nezaměstnanosti. Ta v posledních dvanácti měsících ve Spojených státech vzrostla o 0,4 bodu na 4,2 procenta v srpnu, ostatní data však dosud dramatické ochlazování trhu práce zcela jednoznačně neindikují.

Na protějším břehu Atlantiku pokračující série slabých dat z eurozóny zase volá po flexibilnější reakci Evropské centrální banky (ECB), jejíž představitelé dosud upřednostňovali jen pozvolné snižování sazeb. Když vezmeme v potaz centrálními bankéři tolik akcentovaný přístup závislý na vyhodnocování příchozích dat, tak akumulace rizik směrem dolů pro dosud chatrný růst ekonomiky eurozóny a příznivý vývoj inflace, která by v září měla klesnout pod dvě procenta, hovoří pro zvážení dalšího snížení sazeb již na říjnovém zasedání ECB.

Přesvědčení o tom, že se centrální bankéři k tomuto kroku odhodlají, je ale slabé, jak ukazují očekávání finančního trhu, která jsou založena zejména na dosavadní komunikaci ECB. Rizika pro inflaci a ekonomický růst se tak dostávají více do rovnováhy. Americký Fed, ECB a ostatně i „naše“ ČNB se snaží najít balanc mezi dostatečnou měnovou restrikcí, která by dále krotila inflaci a zároveň příliš nedusila ekonomiku.

V případě eurozóny a Česka to zatím nevypadá, že by se ekonomika nadechovala k výraznému oživení. A s inflací na dostřel dvouprocentního cíle, když v srpnu v obou případech shodně dosáhla 2,2 procenta, mají ECB i ČNB otevřenou cestu k dalšímu snížení sazeb, které by mělo podpořit oživení ekonomiky. Jak v eurozóně, tak i u nás by se inflace v příštím roce mohla navíc pohybovat v průměru dokonce pod dvouprocentním cílem.

Strašákem pro centrální bankéře na druhou stranu zůstává jádrová inflace, a to zejména zvýšený růst cen služeb. Tento argument by ale neměl znamenat úplnou stopku pro uvolňování měnové politiky, bude ale zřejmě důvodem pro opatrný postup při snižování úrokových sazeb.

Autor je ekonom Komerční banky