Izrael, Ukrajina, volby do Evropského parlamentu, francouzské volby, inflace a odložení snižování sazeb, stoupající ceny námořní přepravy, americké volby prezidenta. Novinové titulky nabízejí dramatický přehled současné situace, ale zejména dluhopisový trh je cyničtější a pragmatičtější povahy. A jeho názor posledních týdnů a měsíců? Neděje se nic.
Trh korporátních dluhopisů umí dát zajímavý pohled na vnímání rizika investorů. Můžeme zde pozorovat takzvané kreditní spready (česky zkusme „riziková přirážka“). Firmy se totiž nefinancují na úrovni základních sazeb, o kterých se běžně píše. Nedávalo by smysl někomu půjčit za tuto úroveň, kterou nabízejí výhradně státní cenné papíry.
Pokud si chce půjčit firma, bude méně solventní než stát. K základním (finanční hantýrkou „bezrizikovým“) sazbám musejí firmy připlatit onu rizikovou přirážku, aby jim byl někdo ochoten půjčit. Výše tohoto příplatku lze chápat také jako rizikovou prémii trhu.
V nervózních časech pochopitelně tyto spready rostou, v časech optimistických jsou stlačeny. Zhruba od konce letošního ledna pozorujeme v Evropě i v USA mnohaletá minima. Optimismus, kterým jen tak něco nezacloumalo. Vlivem složení pozorovaných indexů jsou námi sledované přirážky amerického trhu dlouhodobě výše o 50 až 100 bazických bodů.
Důležitý je ale vztah k historickým hodnotám, ne nutně ona úroveň. USA se pohybuje nyní u svých minim 350 bodů vedle Evropy se zhruba 300 bazickými body. Třebaže pro akciové investory nejsou jednotky procent atraktivní, mohou si z toho také něco odnést. Když uděláme krok zpátky, získáme následující obrázek – trh je velice, možná příliš pozitivně naladěn.
Riziko vyskakování z trhu je dlouhodobě enormní, takže zainvestováni v akciích jsme. Jen při současném optimismu saháme po variantě mít zhruba deset procent prostředků připravených na méně růžové časy, které trh nabídne.
Autor je portfolio manažer J&T investiční společnosti
