Přílišná stabilita prý bývá destabilizující. Platnost tohoto hesla si uvědomuje i  čínská centrální banka PBoC. Razantní pokles výnosů tamních vládních dluhopisů na první pohled nepůsobí jako negativní jev. Rekordně nízké výnosy (a tím pádem vysoké ceny) čínských bondů však vyvolávají obavy. Náhlá změna trendu může odstartovat masivní výprodeje – a kolaps.

Výnos desetiletého čínského vládního papíru poklesl na zhruba 2,1 procenta, tedy na nejnižší úroveň v moderní historii, což značí, že jej tamní investoři mohutně nakupují. Jejich přehnaná obliba dluhopisů ovšem odráží i častý symptom investorské úzkosti. A burziány už delší dobu frustruje neuspokojivá makrosituace největší asijské ekonomiky. Tamní vláda stále selhává v  klíčové ambici transformovat ekonomický model z investičního na spotřební.

A tento přechod se stále zadrhává. Spotřebitelská důvěra domácností je od dob covidu stále nízká. A tvůrci hospodářské politiky si začínají uvědomovat, že model postavený na mohutných investicích do infrastruktury a výstavby nelze jen tak snadno opustit. To probouzí stres u  portfolio manažerů, kteří vsadili na pokus vlády zkrotit developerský sektor, jenž se vymkl kontrole. Scénář, že odpadnou slabé kusy, což zlepší pozici zdravých developerů, se ale nenaplnil. I  donedávna bezproblémové firmy pociťují útlum poptávky a zhoršený přístup k financování.

Kvůli nepolevující makroekonomické skepsi začaly tamní banky a fondy ve svých portfoliích upřednostňovat defenzivní aktiva. Včetně dluhopisů, o něž explozivně stoupl zájem poté, co PBoC začala uvolňovat měnovou politiku. Jenže čínská vláda musí s ohledem na robustní fiskální stimuly vydat další značné objemy bondů. Očekává se, že v druhém pololetí může zaplavit trh obligacemi v hodnotě stovek miliard dolarů.

Jenže právě rozsáhlá emisní aktivita může s  investorskou náladou zacloumat a  zafungovat jako spouštěč pro výprodeje. A  takového scénáře se PBoC děsí. Masivní odchod investorů z nyní přelidněného trhu vládních dluhopisů může vést k prudkému nárůstu výnosů, což by zadělalo na ztráty v portfoliích institucionálních hráčů. U peněžních ústavů může propad hodnoty držených dluhopisů následně zapříčinit úprk vkladatelů. V  takových chvílích finančním domům mnohdy nezbývá než bondy vyprodat, aby získali likviditu – a zatím nerealizovaná ztráta v portfoliích se brzy stává skutečností.

Čínští centrální bankéři se obávají, že náhlý obrat by mohl odstartovat začarovaný kruh negativních událostí, a to ve chvíli, kdy je bankovní systém poměrně křehký. Krizi kolem developerů dokázal ustát bez výraznějších peripetií, jeho schopnost neutralizovat šoky ale není nekonečná. Proto současná situace autority znervózňuje.

Regulátoři už zavedli pár opatření, například limit objemu vládních dluhopisů v portfoliích bank. PBoC je navíc na konci srpna sama nakoupila, v objemu 56 miliard dolarů. Taková akce nemusí působit logicky: centrální banka se obává nízkých dluhopisových výnosů a  svými intervencemi je tlačí ještě více dolů. Svým krokem ale vysílá signál, že pro případ turbulencí disponuje dostatečnou palebnou sílou a dokáže zastavit neřízený nárůst dluhopisových výnosů.

Čínský finanční systém má k  nějakému akutnímu kolapsu daleko, v něm sílící napětí však může mít dopad na globální dění. Svět čínských financí je netransparentní a obtížně čitelný. Proto nelze vyloučit, že by případné otřesy v Číně pocítily i západní burzy, které se zatím stále vezou na vlně euforie. Prozíraví investoři by proto měli Čínu zařadit mezi zdroje s významným rizikem, které se vyplatí bedlivě monitorovat.

Přílišná stabilita prý bývá destabilizující. Platnost tohoto hesla si uvědomuje i  čínská centrální banka PBoC. Razantní pokles výnosů tamních vládních dluhopisů na první pohled nepůsobí jako negativní jev. Rekordně nízké výnosy (a tím pádem vysoké ceny) čínských bondů však vyvolávají obavy. Náhlá změna trendu může odstartovat masivní výprodeje – a kolaps.

Výnos desetiletého čínského vládního papíru poklesl na zhruba 2,1 procenta, tedy na nejnižší úroveň v moderní historii, což značí, že jej tamní investoři mohutně nakupují. Jejich přehnaná obliba dluhopisů ovšem odráží i častý symptom investorské úzkosti. A burziány už delší dobu frustruje neuspokojivá makrosituace největší asijské ekonomiky. Tamní vláda stále selhává v  klíčové ambici transformovat ekonomický model z investičního na spotřební.

A tento přechod se stále zadrhává. Spotřebitelská důvěra domácností je od dob covidu stále nízká. A tvůrci hospodářské politiky si začínají uvědomovat, že model postavený na mohutných investicích do infrastruktury a výstavby nelze jen tak snadno opustit. To probouzí stres u  portfolio manažerů, kteří vsadili na pokus vlády zkrotit developerský sektor, jenž se vymkl kontrole. Scénář, že odpadnou slabé kusy, což zlepší pozici zdravých developerů, se ale nenaplnil. I  donedávna bezproblémové firmy pociťují útlum poptávky a zhoršený přístup k financování.

Kvůli nepolevující makroekonomické skepsi začaly tamní banky a fondy ve svých portfoliích upřednostňovat defenzivní aktiva. Včetně dluhopisů, o něž explozivně stoupl zájem poté, co PBoC začala uvolňovat měnovou politiku. Jenže čínská vláda musí s ohledem na robustní fiskální stimuly vydat další značné objemy bondů. Očekává se, že v druhém pololetí může zaplavit trh obligacemi v hodnotě stovek miliard dolarů.

Jenže právě rozsáhlá emisní aktivita může s  investorskou náladou zacloumat a  zafungovat jako spouštěč pro výprodeje. A  takového scénáře se PBoC děsí. Masivní odchod investorů z nyní přelidněného trhu vládních dluhopisů může vést k prudkému nárůstu výnosů, což by zadělalo na ztráty v portfoliích institucionálních hráčů. U peněžních ústavů může propad hodnoty držených dluhopisů následně zapříčinit úprk vkladatelů. V  takových chvílích finančním domům mnohdy nezbývá než bondy vyprodat, aby získali likviditu – a zatím nerealizovaná ztráta v portfoliích se brzy stává skutečností.

Čínští centrální bankéři se obávají, že náhlý obrat by mohl odstartovat začarovaný kruh negativních událostí, a to ve chvíli, kdy je bankovní systém poměrně křehký. Krizi kolem developerů dokázal ustát bez výraznějších peripetií, jeho schopnost neutralizovat šoky ale není nekonečná. Proto současná situace autority znervózňuje.

Regulátoři už zavedli pár opatření, například limit objemu vládních dluhopisů v portfoliích bank. PBoC je navíc na konci srpna sama nakoupila, v objemu 56 miliard dolarů. Taková akce nemusí působit logicky: centrální banka se obává nízkých dluhopisových výnosů a  svými intervencemi je tlačí ještě více dolů. Svým krokem ale vysílá signál, že pro případ turbulencí disponuje dostatečnou palebnou sílou a dokáže zastavit neřízený nárůst dluhopisových výnosů.

Čínský finanční systém má k  nějakému akutnímu kolapsu daleko, v něm sílící napětí však může mít dopad na globální dění. Svět čínských financí je netransparentní a obtížně čitelný. Proto nelze vyloučit, že by případné otřesy v Číně pocítily i západní burzy, které se zatím stále vezou na vlně euforie. Prozíraví investoři by proto měli Čínu zařadit mezi zdroje s významným rizikem, které se vyplatí bedlivě monitorovat.