Automobilový průmysl Německa zasáhne velmi silné zemětřesení. Očekávají ho manažeři dvou set velkých dodavatelských firem z automobilového průmyslu, strojírenství, maloobchodu a spotřebního zboží. Ti odpovídali v aktuálně zveřejněném průzkumu Institutu pro výzkum trhu Verian pro poradenskou společnost FTI-Andersch. Šetření, které proběhlo ve druhém letošním čtvrtletí, se mohli zúčastnit jen zástupci podniků, které dosahují obratu přinejmenším padesát milionů eur. Čtvrtina dotazovaných firem nicméně ročně vydělává přes půl miliardy eur, zhruba 12,5 miliardy korun. Dohlednou budoucnost automobilového průmyslu Německa, který loni utržil přes 564 miliard eur a na kterém závisí dodavatelé dílů z „celé“ Evropy, nevidí vůbec dobře.
Hned čtyřicet procent dotázaných očekává, že v příštích měsících dojde k většímu množství bankrotů než v předchozích letech. Dvanáct procent uvádí, že jich bude dokonce výrazně více. Bankrotů v posledních letech skutečně přibývá, v insolvenční správě nedávno skončil například výrobce sedadel a autosedaček Recaro s více než stoletou tradicí.
Téměř každý druhý respondent předpokládá, že v horizontu několika let dojde k sérii restrukturalizací, a to i v jejich vlastních firmách. Ostatně každý čtvrtý dodavatel z autoprůmyslu restrukturalizaci na letošek plánuje, nebo ji už provádí. Stejné množství insiderů předpovídá, že v příštích dvou letech proběhne vlna insolvencí, řada jich přitom probíhá už nyní.
Dříve neotřesitelným dojmem působící kolos doplácí na kombinaci mnoha faktorů, které jdou proti německému autoprůmyslu. Dva ze tří manažerů vidí jako vážný důvod k obavám prodražující se financování, které vyplývá z vyšších úrokových sazeb centrálních bank. Zdroje financování navíc vysychají – respektive se prodražují – právě v době, kdy je potřeba masivně investovat do vývoje. Progresivní čínská ani americká konkurence totiž nezahálí.
Centrální bankéři v čele s americkým Fedem již sice otáčí kormidlem, sazby ovšem snižují z výšin, které se mohou pro řadu firem ukázat jako neřešitelný problém. Platí to i pro jejich zákazníky, tedy pro další dodavatele dílů v řetězci – ti mohou upadnout do platební neschopnosti, a tím skosit prodeje v odvětví. Takového scénáře se obává každý druhý manažer v průzkumu. Každý čtvrtý pak tuší kolaps zavedených dodavatelských řetězců.
Dotazovaní popisují aktuální proces refinancování jako velkou, případně velmi velkou výzvu a připravují se na horší, dražší časy. „Musí, protože předpovědi růstu jejich odvětví jsou trvalé špatné. To povede ke znatelnému zvýšení nákladů na jejich financování,“ říká partner a člen představenstva FTI-Andersch Ralf Winzer.
V ostatních zkoumaných sektorech přitom není situace tak alarmující. „V automobilovém průmyslu je ovšem skutečně náročné najít pozitivní zprávy, když zohledníte prognózy růstu, poptávku, ceny energií, čínský trh (pokles prodejů německých firem v Číně, pozn. red.) či propad prodejů elektromobilů,“ vyjmenovává potíže Winzer. Podniky navíc trápí nedostatek pracovních sil a neschopnost promítat zvýšené náklady do vlastních cen.
Masivní propouštění zaměstnanců a rušení míst
Že tyto hrozby už nyní drtí i české výrobce, kteří jsou do značné míry závislí na poptávce od německých partnerů, potvrdil pro e15 Robert Záboj, jenž vede nástrojařskou divizi Machinery z holdingu Koh-i-noor.
„V Česku to nikdo nechce říct otevřeně, ale vůbec se neví, co bude za rok za dva. Tak krajní nejistota v autoprůmyslu nikdy nebyla. Situace je tristní,“ varoval Záboj v rozhovoru z května, tedy z období, kdy vznikal zmíněný průzkum. Společnost vlastněná miliardářem Vlastislavem Břízou se proto snaží snižovat závislost na zakázkách do spalovacích aut.
„S naším dnešním portfoliem bychom jako firma neměli šanci přežít, pokud bychom ho neupravili. Čínské automobilky totiž nebudou nakupovat u nás, díly si pořídí v Číně. Evropské automobilky budou vyrábět mnohem méně aut, což na nás bude mít obrovský dopad. Spalovací auta sice nebude možné v Evropě prodávat ‚až‘ po roce 2035, změny ve výrobě ale nastanou mnohem dřív,“ vysvětlil Záboj aktuální zemětřesení v autoprůmyslu.
Podniky tak musejí sahat ke škrtům. Mírně nadpoloviční většina zpovídaných manažerů pozastavuje investiční projekty, necelá polovina plánuje prodat, nebo dokonce úplně zavřít byznysy, které pro ně nejsou stěžejní. Každá třetí restrukturalizovaná společnost chce propouštět. Rušení míst a propouštění avizovala například čtveřice hlavních dodavatelských korporátů Bosch, Continental, Mahle a ZF Friedrichshafen. Postupně se rozloučí s desítkami tisíc pracovníků. Mimo jiné proto, že koncerny doplácejí na ohromnou roztříštěnost a nesourodost svých výrobních závodů.
Naprostá většina firem proto hledá způsoby, jak přežít s menším počtem zaměstnanců. Řešení vidí mimo jiné v častějším využití umělé inteligence, ke kterému sahá 38 procent firem.
