Společnost JRD, v jejímž čele už zhruba rok a půl stojíte, se zpočátku věnovala především rezidenčnímu developmentu s velkým důrazem na udržitelnost. Postupem času ale vstoupila i do dalších oborů. Které to jsou?
Ve srovnání se svými počátky před více než dvaceti lety má dnes JRD mnohem širší záběr. Stále se sice z velké části soustředí na pozemkový a rezidenční development, ale působí i v oblasti energetiky, zpracování odpadu a také v oblasti investic do výnosových nemovitostí. Je provozovatelem druhého největšího větrného parku v České republice i fotovoltaických elektráren v Česku a Maďarsku. V oblasti odpadu se pak prostřednictvím společnosti Millenium Technologies věnuje vývoji ekologické likvidace odpadu plazmovým zplyňováním.
V čem přesně spočívá zpracování odpadu plazmovým zplyňováním? Můžete mi to přiblížit?
Technologie plazmového zplyňování využívá vysokých teplot plazmatu na rozklad odpadových materiálů. Tím vzniká syntézní plyn a jako vedlejší produkt struska, což je zcela inertní, nevyluhovatelný materiál. Potenciál dalšího použití strusky je vzhledem k její nezávadnosti velký – jedním z možných scénářů je například využití ve stavebnictví.
A jaké využití má syntézní plyn?
Jeho hlavní složkou je vodík a oxid uhelnatý. Použitý může být třeba pro výrobu dalších chemických látek – například vodíku. Případně může posloužit jako zdroj energie.
Co všechno se dá plazmovým zplyňováním vlastně zpracovat?
Náš dosavadní vývoj ukazuje, že plazmové zplyňování je velmi efektivní způsob, jak ekologicky zlikvidovat a současně i energeticky využít různé druhy surovin. Díky plazmovému zplyňování se tak otevírají nové možnosti pro využití materiálů, které byly dříve považovány za nerecyklovatelné.
Které například?
Testovali jsme a stále testujeme různé druhy odpadů. Jde třeba o jinak nerecyklovatelné plasty, zbytkový materiál ze zpracování autovraků či vyřazené vrtule z větrných elektráren.
Do JRD jste přišel po více než dvaceti letech působení v bankovnictví. Nabízí se otázka, jestli je vám osobně některá část skupiny, kterou řídíte, oborově bližší?
To je, jako se ptát, které z dětí mám nejraději. Ale teď vážně. Jsem vystudovaný stavař, developmentu jsem byl díky hypotékám docela blízko, a tak je to asi rezidenční development.
Jan Sadil
Bývalý generální ředitel Hypoteční banky a člen představenstva ČSOB Jan Sadil|Významná část profesního života Jana Sadila, absolventa Fakulty stavební ČVUT, je spojena s financemi a bankovnictvím.
Po studiu nastoupil do Komerční banky, do nově vznikajícího útvaru hypotečních úvěrů.
Ve 34 letech se stal předsedou představenstva a generálním ředitelem Hypoteční banky, na této pozici působil 14 let. Poté se stal členem představenstva ČSOB.
Od února roku 2023 je CEO skupiny JRD, zastřešující firmy, které se zabývají udržitelnými obory. Do jejího portfolia patří například udržitelný development, obnovitelné zdroje energie či ekologické nakládání s odpadem.
Jan Sadil je několikanásobným mistrem republiky v kanoistice na divoké vodě, v tomto sportu také reprezentoval Českou republiku.
Spolu se svojí ženou je zakladatelem soukromé základní školy Edisona, již Pavla Sadilová řídí.
Za dvě desítky let působení na trhu společnost JRD dokončila bezmála třicet bytových projektů, v červnu jste zkolaudovali projekt Vital Kamýk se stovkou bytů. Jaké další projekty v rámci developerské divize připravujete?
Z těch nejaktuálnějších jde například o projekt v městské části Praha 12. Tam by mělo vzniknout zhruba sto bytových jednotek. Projekty, které nabídnou celkem 450 bytů, chystáme v pražské Libuši a na Barrandově. A samozřejmě připravujeme další.
V jaké fázi se zmíněné projekty nacházejí?
Projekt v Praze 12 budeme zanedlouho dávat do prodeje. Další projekty máme v pokročilé fázi příprav a rychlost jejich realizace bude záležet hlavně na tom, jak dlouho bude trvat stavební řízení. Stavíme nízkoenergetické a pasivní rezidenční budovy se zdravým vnitřním prostředím, to je charakteristické pro všechny naše projekty napříč časem.
Co je vlastně brownfield?
Stavíte spíš na zelené louce, nebo revitalizujete i brownfieldy?
Dá se říci, že obojí – a také něco mezi tím. To bychom si museli mnohem víc konkrétně definovat, co to vlastně brownfield je. Je připravovaná regenerace rozlehlého nevyužitého území v pražské Hostivaři, na níž se podílí i JRD, greenfield, nebo brownfield?
Takže velmi zjednodušeně řečeno – nebráníme se ničemu a zajímáme se o každý atraktivní projekt.
Se svými developerskými aktivitami v oblasti výstavby bytů zůstanete i nadále v Praze?
Nestavíme výhradně v Praze. V současné době připravujeme také projekty za hranicemi hlavního města, třeba ve Středočeském kraji, konkrétně v Kladně. Ale je pravda, že těžištěm naší developerské činnosti byla a je hlavně Praha.
Máte v JRD nějaký zatím nesplněný developerský sen?
Chtěli bychom vybudovat novou část města – celou čtvrť, kde se bude dobře bydlet, relaxovat i pracovat.
Jan Sadil, šéf JRD Group|
Tématem vzbuzujícím silné emoce je novela stavebního zákona, digitalizace stavebního řízení. Jak ovlivňuje současná situace vaše plány?
Digitalizace jako taková je zcela jistě krok správným směrem a funkční systém má určitý potenciál celý proces zefektivnit a zrychlit. Nějakou zcela zásadní změnu do povolovacího procesu podle mne ale nepřinese.
V tuhle chvílí se ovšem ze všech stran dozvídáme, že ne všechno funguje tak, jak by mělo. Aktuálně je tedy velkou otázkou, jak dlouho bude trvat, než celý systém správně „naběhne“, bude fungovat a úředníkům se uleví od náporu nevyřízených žádostí. Pokud bude toto „přechodné období“ trvat příliš dlouho, můžeme se dočkat komplikací a zdržení v přípravě projektů. V tuto chvíli se tedy na celou digitalizaci bohužel díváme spíš s obavami než s nadějí.
Na jarním summitu stavebního rozvoje zaznělo, že by vláda měla dotovat hypotéky. Po státní podpoře úvěrů na bydlení začaly volat i banky, které tento krok obhajovaly snahou řešit špatnou dostupnost hypoték, jež lidem komplikuje nákup vlastního bydlení a brzdí i stavební firmy. Je to podle vás správná cesta k rozhýbání trhu?
Nevidím jediný důvod, proč by se měly hypotéky dotovat. Možná to dávalo smysl hluboko v historii, v době, kdy se sazby pohybovaly nad hranicí deseti procent. Ale dnes, kdy máme úrok okolo pěti procent, je tento krok zcela neopodstatněný.
Je sice ověřeno, že významným hnacím motorem poptávky po bydlení je dostupnost hypoték, respektive jejich nízké úrokové sazby. Ovšem v situaci, ve které jsme dnes, tedy kdy nabídka není schopna uspokojit poptávku, zvýšený zájem lidí o byty ještě více prohloubí tržní nerovnováhu a ceny půjdou pochopitelně nahoru. Jako odstrašující příklad mohu uvést Polsko, kde státem garantované hypotéky způsobily druhý nejvyšší meziroční růst cen nemovitostí v EU.
Dokázala by snížit tlak na trhu s bydlením například progresivní daň z nemovitosti, jak tvrdí například ekonom České spořitelny Michal Skořepa?
Nejsem daňový specialista, abych to uměl relevantně okomentovat, nicméně se nedomnívám, že vyšší zdanění nemovitostí cokoli zásadního na trhu nemovitostí změní. Pojďme změnit rychlost procesu povolování staveb a sledujme, co to přinese. A já zcela jednoznačně vím, že to bude zlepšení.
Takže nedostatek bytů na trhu nepomůže vyřešit ani případné zavedení speciální daně, kterou za bezdůvodně neobsazený byt zaplatí jeho majitelé, o čemž mluví například sociolog bydlení Martin Lux a dlouhodobě funguje v kanadském Vancouveru?
Jak jsem řekl, nedomnívám se, že změny v oblastí daní situaci na trhu nemovitostí nějak zásadně ovlivní.
Jan Sadil, šéf JRD Group|
Prochází postoj Čechů k hypotékám a k bydlení jako takovému proměnou?
Trh s hypotékami se u nás začal rozebíhat zhruba v polovině 90. let minulého století a úroky tehdy oscilovaly okolo deseti procent. A ještě na počátku nového milénia byly hypotéky stále něčím výjimečným. Něčím, co si nemohl dovolit každý.
Boom nastal pár let před globální finanční krizí, která propukla v roce 2008. Úroky se dostaly mezi tři až čtyři procenta, průměrná půjčka se pohybovala těsně nad milionem korun. Nevím to teď přesně, ale pro představu to stačí – průměrná splátka takové půjčky na dvacet let představovala zhruba pět tisíc korun. To ani při tehdejších platech neznamenalo nezvládnutelnou finanční částku, a tak byla koupě nemovitosti na hypotéku dosažitelná pro docela širokou vrstvu lidí, protože i za ten milion jste si dokázala s přidáním vlastních peněz něco pořídit.
Takže to všechno pěkně nahrávalo naší touze, kterou máme zakódovanou v DNA, tedy vlastnit nemovitost, že?
To určitě. Nemovitost si na hypotéku pořizoval v podstatě každý, kdo měl na splátku. V určité době navíc banky poskytovaly úvěry až do sta procent odhadní ceny nemovitosti, což umožnilo nákup vlastního bydlení docela významné skupině lidí, kteří by na to jinak neměli.
Stále častěji se mluví o výstavbě nájemních rezidenčních projektů. Bude mít zájem lidí o bydlení v nájmu trvalejší charakter?
Podle mě se nájemní bydlení i v Česku stane standardem, podobně, jako je tomu v západních zemích. A to nejen jako důsledek stavu, kdy jsou hypotéky pro velkou část populace drahé. Slovní spojení „nájemní bydlení“ už dávno nedehonestuje ty, kteří v nájmu žijí. S nástupem nové generace, změnou postojů a životního stylu i příchodem institucionálních investorů, kteří budují zajímavé a různorodé rezidenční projekty nájemního bydlení, bude lidí v nájmu přibývat. To je i odpověď na otázku, zda se postoj Čechů k bydlení mění.
Ceny za metr čtvereční nových bytů v Praze už dávno překročily statisícovou hranici a ze strany developerů už po mnoho let zaznívá, že nemají důvod stagnovat, natož klesat. I vy to tak vidíte?
Je to už obehraná písnička, ale dokud se nezrychlí povolovací proces, který je sám o sobě kvůli složitosti dost pomalý a k tomu často zcela nesmyslně zdržovaný různými zájmovými skupinami, dokud se nezačne stavět výrazně větší množství bytů, v ideálním případě v blízkosti důležitých dopravních uzlů, dokud nedojde k zahušťování města a jeho růstu do výšky, můžeme si o stagnaci nebo poklesu cen bytů nechat jen zdát.
Počet dokončených bytů mezi roky 2014 až 2022 podle údajů Českého statistického úřadu pozvolna rostl, přitom se právě v tomto období odehrál zatím největší narůst cen. Jak si to vysvětlujete?
K tomu, že ceny bytů nijak závratně neporostou, může přispět jedině nabídka, která bude převyšovat poptávku, a konkurence srovnatelných projektů od různých developerů. Navíc jsem přesvědčen, že pokud by tomu tak bylo, mohou v některých segmentech ceny i klesat.
Jak na tom budou ceny nového bydlení v nadcházejících měsících?
Na trh se vrací odložená poptávka, což při omezené nabídce vytváří setrvalý tlak na růst cen, byť mírný. Očekáváme tedy, že v závěru roku by byty z developerských projektů v Praze mohly atakovat hranici 160 tisíc korun za metr čtvereční.
Co nového chystá JRD v oblasti obnovitelných zdrojů energie?
Analyzujeme místa, na která jsme se zaměřili na základě našich mapových analýz a kontaktujeme vlastníky pozemků s nabídkou výstavby větrných elektráren na jejich pozemcích. Aktuálně komunikujeme i s prvními obcemi o možném uzavření smluv o spolupráci při přípravě větrných elektráren. Právě větrné elektrárny jsou pro nás v oblasti energetiky v současnosti prioritou.
V roce 2022 JRD ve spolupráci s Nadací Via založila Fond pro udržitelný život. Ten podporuje projekty, které přispívají k obnově krajiny, zlepšení komunitního života či pomáhají živočichům žijícím ve volné přírodě.
Váš osobní pozitivní postoj k udržitelnosti je mezi lidmi z oboru známý. Jako zaníceného milovníka cyklistiky vás ale nejspíš na elektroskútru v Praze nepotkáme, že?
Do práce jezdím hromadnou dopravou. Kromě toho, že to nemám daleko, snažím se město nezatěžovat. Z motorek mám ale respekt. Bude to asi i tím, že na kole trávím hodně času a vůči českým řidičům, respektive jejich vztahu k jednostopým vozidlům, jsem dost kritický.
Zmínil jste řidiče. Jaký je zájem lidí, kteří si kupují byty ve vašich projektech, o dobíjecí stanice pro elektromobily?
Rozhodně to není tak, že by připravené dobíjecí stanice nikdo nevyužíval, nárůst je patrný a my jsme také schopni na konkrétní požadavky reagovat v rámci klientských změn. Jako zapálený cyklista ale vnímám velmi pozitivně fakt, že v našich projektech najdu veškeré potřebné cyklistické zázemí – servisní stanici, myčku. A potkávám se tam s lidmi, kteří – stejně jako já – sportem žijí.
Ale když už tu mluvíme o autech, tak mi dovolte malou reklamu našemu vozovému parku. Máme v něm například téměř deset let staré BMW i3, které by už leckdo odepisoval jako veterána. My se mu ale chystáme koupit nové baterie a uvidíme, jak dlouho s námi ještě vydrží. A doma přemýšlíme, že si pořídíme nějaký plug-in hybrid a vyčkáme, co přinesou nové technologie například v oblasti vodíkových aut.
