Evropské společnosti prokazují, že dokážou hrát důležitou roli i v současném světovém geopolitickém napětí. Spojené státy se v uplynulých letech snažily tlačit své spojence k tomu, aby zaujali tvrdší postoj vůči Číně. Média toho hodně napsala o postojích francouzského prezidenta Emmanuela Macrona či německého kancléře Olafa Scholze vůči Pekingu. Méně už zmiňovala, že američtí představitelé měli v Evropě i další důležitou diplomatickou misi, která je zavedla do pětačtyřicetitisícového nizozemského města.
Nizozemský vládce nad výrobou čipů
Ve Veldhovenu sídlí společnost ASML, jediný světový dodavatel zařízení na výrobu špičkových polovodičů. Firma je proto důležitým hybatelem v globální čipové válce, ve které se mimo jiné hraje o stovky miliard dolarů.
ASML nikdy do Číny nedodávala své nejpokročilejší stroje, které používají technologii extrémní ultrafialové (EUV) litografie. A Nizozemsko loni na popud USA omezilo i vývoz dalších polovodičových technologií na bázi hlubokého ultrafialového záření (DUV). Vše přesto nasvědčuje tomu, že Peking zůstal pro nejhodnotnější evropskou technologickou společnost se zhruba čtyřiceti tisící zaměstnanci klíčovým obchodním partnerem.
Bloomberg informoval, že narůstající prodeje ASML do Číny ve druhém čtvrtletí vytvořily téměř polovinu příjmů nizozemské společnosti. Její čínské tržby v porovnání s předchozím kvartálem vzrostly o pětinu na 2,3 miliardy eur. Poukazuje to na bezzubost snahy prezidenta Joea Bidena utnout čínský přístup k čipovým technologiím a zvyšuje napětí v americko-nizozemských vztazích.
Washington v současnosti zvažuje zpřísnění restrikcí, kterým Haagu pohrozil. Opatření z roku 1959, nazývané pravidlo přímého zahraničního produktu, by mu umožnilo uvalit kontroly na prodej výrobků zahraničního původu, které byly zhotoveny i s jen nepatrným přispěním amerických technologií. Už jen tato hrozba se podepsala na akciích ASML.
Bývalý šéf firmy Peter Wennink, který před časem odešel do důchodu, se o sporech nedávno nezdráhal otevřeně promluvit pro Reuters. „Tento druh diskuzí se nevede na základě faktů nebo obsahu, čísel nebo dat, ale na základě ideologie,“ řekl agentuře. „Můžete si o tom myslet, co chcete, ale my jsme byznys, kde se musí dbát na zájmy našich akcionářů. Pokud do toho naplno říznete ideologii, mám s tím problém.“ Wennink zdůraznil, že společnost má zákazníky i zaměstnance v Číně třicet let, takže tam má i své závazky.
Příběh ASML se začal psát v roce 1984, kdy elektronický gigant Philips a výrobce čipových strojů Advanced Semiconductor Materials International (ASMI) vytvořily novou společnost pro vývoj litografických systémů pro rostoucí trh polovodičů. Rozjezd začal v kůlně vedle kanceláří Philipsu v Eindhovenu. Už koncem osmdesátých let se Nizozemcům podařilo proniknout na Tchaj-wan, přesto to s malou firmou s nedostatkem zakázek vypadalo bledě a její život visel na vlásku.
V roce 1991 však společnost spustila průlomovou platformu PASS 5500, která se setkala s obrovským úspěchem. Přilákala atraktivní zákazníky, a výrobce se tak stal přímým konkurentem Canonu a Nikonu, tehdejších lídrů na litografickém trhu. V roce 1995 se ASML stala plně nezávislou firmou, kotovanou na burzách v Amsterdamu a New Yorku, jíž se daří neustále rozvíjet.
Skandinávské surovinové Eldorado
Růst globálního napětí a soupeření s Čínou nasměrovalo pozornost Západu i k alternativním zdrojům strategických surovin, jejichž těžbu a zpracování nebude pod palcem Peking. A stále více se ukazuje, že sever Evropy ukrývá obrovskou škálu minerálů, včetně prvků vzácných zemin a dalších materiálů jako měď, nikl a zinek, které jsou nezbytné pro přechod na zelenou ekonomiku.
Jejich část bude zřejmě v budoucnu u Kiruny těžit švédská společnost LKAB, už od konce 19. století známá produkcí vysoce kvalitní železné rudy. Těžaři se podařilo objevit naleziště Per Geijer, o němž se loni myslelo, že je s 1,3 milionu tun vzácných zemin jejich největším ložiskem na kontinentu.
Letos však švédský nález zastínili Norové. Těžební firma Rare Earths Norway v červnu oznámila, že pole Fen Carbonatite Complex na jihovýchodě Norska skýtá 8,8 milionu tun těchto prvků i vyhlídky na ekonomicky rozumnou těžbu. Oslo navíc na začátku roku schválilo záměr kontroverzní a ekology kritizované těžby ze dna arktických vod, kde rovněž očekává objev surovin potřebných pro dekarbonizaci.
„Svět potřebuje nerosty pro zelenou transformaci a vláda chce prozkoumat, zda je možné je těžit udržitelným způsobem z mořského dna norského kontinentálního šelfu,“ řekl nedávno norský ministr energetiky Terje Aasland. Norsko přitom zatím neztrácí své postavení ani v těžbě fosilních paliv, naopak. Snaha sedmadvacítky odpoutat se od energetické závislosti na Moskvě ho vynesla do pozice jejího největšího dodavatele zemního plynu.
Stranou nestojí ani Finové. Prvky vzácných zemin našli v Sokli na severu země, v těsném sousedství Ruska. A v červnu finská těžařská společnost Terrafame začala získávat přírodní uran – jako vedlejší produkt při produkci zinku a niklu ve svém dole Sotkamo. „Zahájením provozu je Finsko jediným členským státem Evropské unie, který produkuje uran,“ poznamenala firma.
O Skandinávii se tak hovoří jako o novém Eldoradu. Optimismus však brzdí varování, že spuštění komerční těžby žádaných minerálů může kvůli zdlouhavým procedurám a odporu místním komunit včetně laponských Sámů trvat dlouhé roky. Velký trumf má v rukou i Dánsko, které ovládá odlehlé Grónsko, rovněž bohaté na celou řadu surovin. Tamní naleziště Tanbreez s 28 miliony tun vzácných zemin může být dokonce největší svého druhu na světě.
Evropa posiluje domácí zbrojení
Válka na Ukrajině a hrozba návratu Donalda Trumpa nutí Evropu více myslet na svoji obranu. S tím souvisí i nutnost rozvoje vlastního obranného průmyslu. Sedmadvacítka plánuje omezit dovoz zbraní, protože v současnosti je Evropa v tomto směru silně závislá na Spojených státech. Její ochota utrácet tam miliardy dolarů bude jistě klesat s americkou slábnoucí chutí angažovat se v Evropě. Na starém kontinentu je tak potřeba vybudovat nové výrobní kapacity a omezit současnou neefektivní roztříštěnost odvětví.
Z toho by mohly těžit firmy, které mají už dnes velmi dobré postavení. Jednou z těch v posledních době nejčastěji zmiňovaných je německý Rheinmetall. Společnost je spojovaná hlavně s výrobou munice potřebnou pro Ukrajinu a už kvůli tomu také staví novou továrnu v Unterlüssu v Dolním Sasku. Po dokončení by měla produkovat dvě stě tisíc kusů dělostřelecké munice ročně a vedle toho i výbušniny a možná také další zbrojní materiál včetně hlavic.
Začátkem července Rheinmetall oznámil, že bude společně s italskou zbrojovkou Leonardo vyvíjet tanky nové generace. Německý list Handelsblatt informoval, že Itálie objedná od Rheinmetallu 550 tanků a bojových vozidel pěchoty. Zakázka v odhadované hodnotě 20 miliard eur by byla největší v dějinách firmy. Tržní hodnota největší německé zbrojovky se od začátku ruské invaze na Ukrajinu zečtyřnásobila. O jejím postavení svědčí i tvrzení některých médií, že americké tajné služby odhalily plán Kremlu zavraždit šéfa firmy Armina Pappergera.
Ze současné situace těží také francouzské firmy. Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI) uvádí, že v letech 2019–2023 vzrostl francouzský zbrojní export oproti předešlé pětiletce o 47 procent. Země v žebříčku přeskočila ustupující Rusko a stala se po USA druhým největším globálním vývozcem zbraní. Důležitým evropským obranným centrem je tak například předměstí Bordeaux Mérignac, kde firma Dassault Aviation vyrábí stíhačky Rafale. Zájem o ně mají země po celém světě, od Řecka přes Spojené arabské emiráty po Indonésii.
Ceny akcií vlivem války na Ukrajině silně rostou nejen zmíněnému Rheinmetallu, stejně se daří i dalším evropským obranným firmám, například společnosti Saab, BAE Systems a Kongsberg Gruppen. A mohou se objevit i noví hráči, například v souvislosti s polským plánem posílení investic do svého zbrojního průmyslu.
Jadranské přístavy šlapou na paty Baltu
S tím, jak se Evropa osvobozuje od energetické závislosti na Rusku, nabývá na důležitosti její přístavní infrastruktura, především terminály na zkapalněný plyn. Evropská moře se stávají novým zdrojem energie, pod nimi navíc vede důležitá infrastruktura. Mezinárodní napětí ale odhalilo, jak zranitelná je, a tak se hovoří o nutnosti její větší ochrany. Evropa také pociťuje, že se do jejích přístavů stále více snaží proniknout Čína, která zároveň usiluje o sesazení evropských firem z vrcholných příček žebříčku největších námořních přepravců.
Jedním z důležitých míst se opět stává italský historický přístav Terst, v podstatě evropská brána do indopacifického regionu. Je tak stěžejním bodem plánovaného koridoru Indie – Blízký východ – Evropa (IMEC), který má konkurovat čínskému projektu nové Hedvábné stezky. Už nyní Terst odbavuje zhruba sedmdesát procent tureckého exportu do Evropy. A posilují i další přístavy v Jaderském moři jako Koper a Rijeka, které začínají úspěšně konkurovat těm v Baltském a Severním moři v zásobování středoevropského regionu.
„Jadranské přístavy mají dokonce ještě větší ambice. Připravují se na rekonstrukci Ukrajiny a očekávají, že jim to umožní zefektivnit přepravní trasy na východ,“ konstatovalo polské Středisko pro východní studia. Přispět může také iniciativa Trojmoří, která se týká Jadranu, Baltského a Černého moře. Pokud se bude úspěšně rozvíjet, podpoří důležitost postavení přístavů ve střední a východní Evropě.
Baltské moře je přitom nyní v centru evropské bezpečnosti a je také stále důležitějším evropským energetickým uzlem. Po ruské invazi na Ukrajinu vzrostla role polské přístavní jedničky Gdaňsku, který se řadí i do evropské top desítky. Jeho terminály odbavují velké objemy uhlí, ropy a obilí. „V posledním desetiletí jsme byli nejrychleji rostoucím evropským přístavem. Za poslední dva roky nám přibylo 28 milionů tun překládky,“ pochvaloval si na začátku roku představitel přístavu Adam Kłos. Důležitost Gdaňsku může ještě vzrůst, až v jeho zálivu vznikne první polský plovoucí LNG terminál.
Zhubni s Dánskem!
Evropa však má i hvězdné firmy, které stojí zcela mimo geopolitiku, zbrojení a strategickou těžbu. Aktuálně nejzářivější z nich je úspěšný výrobce léků na hubnutí, dánská společnost Novo Nordisk. Loni předběhla francouzského producenta luxusu LVMH a stala se nejhodnotnější evropskou společností. Její tržní ocenění překročilo velikost samé dánské ekonomiky. „Takoý růst nikdo nepředpovídal. Žádný analytik, nikdo ve společnosti,“ citovaly The New York Times šéfa společnosti Larse Fruergaarda Jorgensena. „Nikdo nepředpokládá, že sto let stará společnost poroste o více než třicet procent,“ dodal se směsí hrdosti a úžasu.
Společnost Novo Nordisk se dlouhodobě věnovala léčbě diabetu a i v současnosti produkuje více než polovinu světového inzulinu. Úspěch semaglutidu, preparátu původně určeného na léčbu cukrovky, prodávaného pod názvy Ozempic a Wegovy, však vyvolal ve farmacii zlatou horečku. Desítky dalších firem z celého světa se snaží z tohoto trhu také profitovat, zvlášť když se očekává, že zájem o přípravky na hubnutí jenom poroste. Je tak otázkou, jak dlouho si Novo Nordisk udrží své současné postavení.
Zatím má ale dánská firma s více než šedesáti tisíci zaměstnanci ve svém hlavním provozu v Kalundborgu úplně opačné problémy: jak poslat do světa ještě víc žádaných léků, které za oceánem proslavily celebrity. Proto rozšiřuje výrobní kapacitu doma a expanduje také v zahraničí. Vedle vývoje účinnějších preparátů se zaměřila také na prevenci obezity.
