V letním horku přistáváme na Aéroport Marseille Provence, do asi dvacet kilometrů vzdáleného druhého největšího města Francie však nemíříme. Cíl naší cesty se totiž nachází hned vedle letiště a na bráně má nápis Airbus Helicopters. Vstupujeme do údajně třetí největší průmyslové zóny v celé Francii. Právě odtud jedna z nejvýznamnějších evropských společností lifruje helikoptéry do hangárů armád, hasičů, záchranářů, miliardářů i turistických firem z celého světa. A je se na co dívat.

Komplex Airbusu v Marignane působí spíše dojmem malého, velmi dobře organizovaného města s mimořádnou koncentrací vysokoškolsky vzdělaných osob. Více než deset tisíc špičkově kvalifikovaných lidí zde dává život strojům za desítky milionů eur pod dohledem mocně vyzbrojené bezpečnostní služby a nespočtu kamer. „K pokusům států či firem o zcizení informací dochází pravidelně,“ říká Emmanuel Huberdeau z komunikace Airbusu. Na to, co si zde tak pečlivě střeží, se jdeme do fádně vypadajících hal právě podívat.

Modelů zde v Provence vzniká hned několik: jak menší stroje H125 a H130, který létá s turisty například nad Grand Canyonem, tak i ty větší jako H160, H175, H215 „Super Puma“, H225 a vojenské NH90 a Tiger. Marignane lze pojmenovat jako montovnu, většina dílů sem putuje z jiných částí Evropy. Některé kompozitní listy do rotorů dodává Paříž, některé trupy sem jdou ze španělského Albacete, některé dveře a draky vrtulníků sem zase zasílají německé fabriky v Donauwörthu a Kasselu.

Některé díly – například převodovky – se vyrábějí i v Marignane, naprostou většinu času však zdejší pracovníci tráví finální montáží. Když jde vše hladce, menší stroje mohou vzniknout i za čtvrt roku. U těch větších práce zaberou více měsíců.

Takhle zhotovuje Airbus vrtulníky ve francouzském Provence.|JL

„Tohle, prosím, nefoťte,“ oznamuje Huberdeau. Stojíme před velkou obrazovkou, která zobrazuje míru rozpracovanosti asi dvou desítek vrtulníků, které jsme fotili ze všech možných úhlů. Mohli jsme, jelikož z nich zatím nebylo možné rozpoznat, u jakého zákazníka za pár měsíců přistanou. U pár ikonek strojů na obrazovce svítí upozornění „incident“ ve žlutém poli.

„Systém nás tak varuje, že něco není v pořádku. Ne vždy ale řekne, co přesně nesedí. Nedávno jsme takto museli asi na tři týdny kompletně zastavit linku, protože jsme nemohli odhalit příčinu. Zákazníci byli naštvaní, že se dodávky zpozdí. Nakonec se ukázalo, že na ocasu ležela kulatá destička, která tam neměla co dělat,“ naznačuje Huberdeau, s jakou mírou opatrnosti stroje vznikají.

Majitelé jich loni měli ve 153 zemích zaregistrovaných přes dvanáct tisíc. Nových jich Airbus loni dodal 346, přičemž jeho celkové tržby přesáhly 7,3 miliardy eur. Asi polovinu obratu tvořily helikoptéry vojenské, druhou polovinu civilní. Zhruba půl na půl byly rozdělené i tržby jdoucí z prodeje strojů jako takových a z prodeje všech souvisejících služeb včetně servisu či údržby.

Takhle zhotovuje Airbus vrtulníky ve francouzském Provence.|JL

Největší světový trh s civilními vrtulníky jako celek představují Spojené státy, kde létá přes sedm tisíc strojů. S 2,5 tisíce následuje Rusko, pak Kanada. Česko je na 41. pozici s 94 vrtulníky. Airbus uvádí, že v tuzemsku drží třetinový podíl, a to hlavně díky devatenácti strojům H135, které používá například Letecká služba Policie ČR k policejním či záchranným účelům. Jeden tento model je pod bývalým označením EC135 napsán i na společnost Seznam.cz, jak vyplývá mimo jiné z dat portálu Helidat.cz.

Vlastník Seznamu Ivo Lukačovič si na síti X letos v dubnu postěžoval, že EC135 je sice nejrozšířenější záchranářský vrtulník v EU, výrobce prý ale „není schopen dodat některé náhradní díly, například převodovku, a to již více než dva roky“. Ostatně i Airbus přiznává, že se kvůli rozbitým dodavatelským řetězcům potýká se zpožděními. Nepřekvapivě větší letku než jeden z nejbohatších Čechů provozují společnosti v Grónsku, především Air Greenland. Silnice v této části světa nemají valného významu, přepravu lidí i nákladů tak zajišťují i vrtulníky zkompletované v Marignane – například H125 či H225.

Právě v segmentu civilních vrtulníků má Airbus nejsilnější pozici, ovládá 54 procent světového trhu. Následuje italské Leonardo se 17, americký Bell s 13, ruské značky dohromady taktéž s 13 a Sikorsky se dvěma procenty. Jiná je situace na trhu s vojenskými stroji. Ty se prodávají nejčastěji v USA, s odstupem pak v Rusku, Číně, Indii a v Jižní Koreji. Česku náleží 88. pozice. V tomto byznysu vede Sikorsky s třetinovým podílem, více než čtvrtinu obchodu ovládá Boeing. Airbusu loni náleželo šestnáct procent.

Takhle zhotovuje Airbus vrtulníky ve francouzském Provence.|JL

Jedno však mají civilní i vojenské stroje společné – sprintem letí vstříc čím dál autonomnějšímu provozu. „Padesát mi už bylo, jsem starý, ale pilotování zkrátka pořád miluji. Trend je ale jasný: Výrobci chtějí jen displej a autopilota. Vždyť už H160 je jako auto od Tesly, pilotuje se skoro sám,“ říká během prohlídky hal Dominik Chemnitz, pilot, jenž létal například jako záchranář v Severní Americe. Za kniplem budou prozatím dál sedat lidé, trend je ale jasný, práce s pilotáží budou mít čím dál méně.

„Jednou z nejnebezpečnějších situací je, když pilot ve vzduchu ztratí orientaci – typicky v případech, kdy mu splyne sníh hor s mlhou či mraky. Co by byl dřív život ohrožující průšvih, dnes může vyřešit jediné tlačítko,“ dodává Chemnitz. Funkcí, která během pár vteřin vyrovná vrtulník do přirozené polohy, disponuje například moderní H160. Zda by stisknutí takového tlačítka teoreticky zachránilo posádku Eurocopteru AS350, jenž se v roce 2021 zřítil u ledovce Knik i s tehdy nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem, se už asi nikdy nedozvíme.

Významným faktorem, který v současné době také velmi silně hýbe byznysem s vrtulníky, je globální oteplování, respektive z něj plynoucí množící se různorodé přírodní katastrofy. „Všichni víme, že požárů přibývá. Zatímco v minulosti se střídala sezona požárů na severní a jižní polokouli, nyní – zjednodušeně řečeno – je sezona takřka kdekoli na světě, a to neustále,“ popisuje David Prevor, šéf marketingu Airbus Helicopters.

Takhle zhotovuje Airbus vrtulníky ve francouzském Provence.|JL

Čech, který v minulosti emigroval z Československa do Francie, dodává: „Jakkoli jsou požáry, záplavy nebo i tornáda, která ,nově‘ známe i z Česka nebo z Německa, negativním jevem, pro byznys výrobců je to pozitivní. Státy už nemohou sdílet stroje v takové míře jako v dobách, kdy se střídala sezona požárů na severu a jihu. Potřebují je doma, takže nakupují.“

Aktuálně má Airbus objednávky na zhruba čtyři stovky strojů v hodnotě asi 8,6 miliardy eur a další rozjednané. I proto se má výrobní kapacita v Marignane do budoucna navyšovat.

V letním horku přistáváme na Aéroport Marseille Provence, do asi dvacet kilometrů vzdáleného druhého největšího města Francie však nemíříme. Cíl naší cesty se totiž nachází hned vedle letiště a na bráně má nápis Airbus Helicopters. Vstupujeme do údajně třetí největší průmyslové zóny v celé Francii. Právě odtud jedna z nejvýznamnějších evropských společností lifruje helikoptéry do hangárů armád, hasičů, záchranářů, miliardářů i turistických firem z celého světa. A je se na co dívat.

Komplex Airbusu v Marignane působí spíše dojmem malého, velmi dobře organizovaného města s mimořádnou koncentrací vysokoškolsky vzdělaných osob. Více než deset tisíc špičkově kvalifikovaných lidí zde dává život strojům za desítky milionů eur pod dohledem mocně vyzbrojené bezpečnostní služby a nespočtu kamer. „K pokusům států či firem o zcizení informací dochází pravidelně,“ říká Emmanuel Huberdeau z komunikace Airbusu. Na to, co si zde tak pečlivě střeží, se jdeme do fádně vypadajících hal právě podívat.

Modelů zde v Provence vzniká hned několik: jak menší stroje H125 a H130, který létá s turisty například nad Grand Canyonem, tak i ty větší jako H160, H175, H215 „Super Puma“, H225 a vojenské NH90 a Tiger. Marignane lze pojmenovat jako montovnu, většina dílů sem putuje z jiných částí Evropy. Některé kompozitní listy do rotorů dodává Paříž, některé trupy sem jdou ze španělského Albacete, některé dveře a draky vrtulníků sem zase zasílají německé fabriky v Donauwörthu a Kasselu.

Některé díly – například převodovky – se vyrábějí i v Marignane, naprostou většinu času však zdejší pracovníci tráví finální montáží. Když jde vše hladce, menší stroje mohou vzniknout i za čtvrt roku. U těch větších práce zaberou více měsíců.

Takhle zhotovuje Airbus vrtulníky ve francouzském Provence.|JL

„Tohle, prosím, nefoťte,“ oznamuje Huberdeau. Stojíme před velkou obrazovkou, která zobrazuje míru rozpracovanosti asi dvou desítek vrtulníků, které jsme fotili ze všech možných úhlů. Mohli jsme, jelikož z nich zatím nebylo možné rozpoznat, u jakého zákazníka za pár měsíců přistanou. U pár ikonek strojů na obrazovce svítí upozornění „incident“ ve žlutém poli.

„Systém nás tak varuje, že něco není v pořádku. Ne vždy ale řekne, co přesně nesedí. Nedávno jsme takto museli asi na tři týdny kompletně zastavit linku, protože jsme nemohli odhalit příčinu. Zákazníci byli naštvaní, že se dodávky zpozdí. Nakonec se ukázalo, že na ocasu ležela kulatá destička, která tam neměla co dělat,“ naznačuje Huberdeau, s jakou mírou opatrnosti stroje vznikají.

Majitelé jich loni měli ve 153 zemích zaregistrovaných přes dvanáct tisíc. Nových jich Airbus loni dodal 346, přičemž jeho celkové tržby přesáhly 7,3 miliardy eur. Asi polovinu obratu tvořily helikoptéry vojenské, druhou polovinu civilní. Zhruba půl na půl byly rozdělené i tržby jdoucí z prodeje strojů jako takových a z prodeje všech souvisejících služeb včetně servisu či údržby.

Takhle zhotovuje Airbus vrtulníky ve francouzském Provence.|JL

Největší světový trh s civilními vrtulníky jako celek představují Spojené státy, kde létá přes sedm tisíc strojů. S 2,5 tisíce následuje Rusko, pak Kanada. Česko je na 41. pozici s 94 vrtulníky. Airbus uvádí, že v tuzemsku drží třetinový podíl, a to hlavně díky devatenácti strojům H135, které používá například Letecká služba Policie ČR k policejním či záchranným účelům. Jeden tento model je pod bývalým označením EC135 napsán i na společnost Seznam.cz, jak vyplývá mimo jiné z dat portálu Helidat.cz.

Vlastník Seznamu Ivo Lukačovič si na síti X letos v dubnu postěžoval, že EC135 je sice nejrozšířenější záchranářský vrtulník v EU, výrobce prý ale „není schopen dodat některé náhradní díly, například převodovku, a to již více než dva roky“. Ostatně i Airbus přiznává, že se kvůli rozbitým dodavatelským řetězcům potýká se zpožděními. Nepřekvapivě větší letku než jeden z nejbohatších Čechů provozují společnosti v Grónsku, především Air Greenland. Silnice v této části světa nemají valného významu, přepravu lidí i nákladů tak zajišťují i vrtulníky zkompletované v Marignane – například H125 či H225.

Právě v segmentu civilních vrtulníků má Airbus nejsilnější pozici, ovládá 54 procent světového trhu. Následuje italské Leonardo se 17, americký Bell s 13, ruské značky dohromady taktéž s 13 a Sikorsky se dvěma procenty. Jiná je situace na trhu s vojenskými stroji. Ty se prodávají nejčastěji v USA, s odstupem pak v Rusku, Číně, Indii a v Jižní Koreji. Česku náleží 88. pozice. V tomto byznysu vede Sikorsky s třetinovým podílem, více než čtvrtinu obchodu ovládá Boeing. Airbusu loni náleželo šestnáct procent.

Takhle zhotovuje Airbus vrtulníky ve francouzském Provence.|JL

Jedno však mají civilní i vojenské stroje společné – sprintem letí vstříc čím dál autonomnějšímu provozu. „Padesát mi už bylo, jsem starý, ale pilotování zkrátka pořád miluji. Trend je ale jasný: Výrobci chtějí jen displej a autopilota. Vždyť už H160 je jako auto od Tesly, pilotuje se skoro sám,“ říká během prohlídky hal Dominik Chemnitz, pilot, jenž létal například jako záchranář v Severní Americe. Za kniplem budou prozatím dál sedat lidé, trend je ale jasný, práce s pilotáží budou mít čím dál méně.

„Jednou z nejnebezpečnějších situací je, když pilot ve vzduchu ztratí orientaci – typicky v případech, kdy mu splyne sníh hor s mlhou či mraky. Co by byl dřív život ohrožující průšvih, dnes může vyřešit jediné tlačítko,“ dodává Chemnitz. Funkcí, která během pár vteřin vyrovná vrtulník do přirozené polohy, disponuje například moderní H160. Zda by stisknutí takového tlačítka teoreticky zachránilo posádku Eurocopteru AS350, jenž se v roce 2021 zřítil u ledovce Knik i s tehdy nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem, se už asi nikdy nedozvíme.

Významným faktorem, který v současné době také velmi silně hýbe byznysem s vrtulníky, je globální oteplování, respektive z něj plynoucí množící se různorodé přírodní katastrofy. „Všichni víme, že požárů přibývá. Zatímco v minulosti se střídala sezona požárů na severní a jižní polokouli, nyní – zjednodušeně řečeno – je sezona takřka kdekoli na světě, a to neustále,“ popisuje David Prevor, šéf marketingu Airbus Helicopters.

Takhle zhotovuje Airbus vrtulníky ve francouzském Provence.|JL

Čech, který v minulosti emigroval z Československa do Francie, dodává: „Jakkoli jsou požáry, záplavy nebo i tornáda, která ,nově‘ známe i z Česka nebo z Německa, negativním jevem, pro byznys výrobců je to pozitivní. Státy už nemohou sdílet stroje v takové míře jako v dobách, kdy se střídala sezona požárů na severu a jihu. Potřebují je doma, takže nakupují.“

Aktuálně má Airbus objednávky na zhruba čtyři stovky strojů v hodnotě asi 8,6 miliardy eur a další rozjednané. I proto se má výrobní kapacita v Marignane do budoucna navyšovat.