Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Státy Evropské unie se ve čtvrtek dohodly na snížení stupně ochrany vlků z „přísně chráněných“ na „chráněné“. Má to usnadnit jejich odstřel. Opatření nevstoupí v platnost hned, ale až poté, co ho schválí dvě třetiny smluvních stran Bernské úmluvy o ochraně evropské přírody. Podle agentury ČTK by to ale neměl být problém.

Podle původního návrhu doplněného o zprávu dokumentující aktuální data o výskytu a útocích na hospodářská zvířata se současný stupeň ochrany vlků zakládá na stavu jejich populace ze 70. let; je tedy značně zastaralý.

„Návrat vlků je dobrou zprávou pro biodiverzitu v Evropě, ale koncentrace vlčích smeček v některých evropských regionech se stala nebezpečnou, zejména pro hospodářství,“ řekla k tomu šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Mimochodem, má vlastní zkušenost. V září 2022 zabil na statku její rodiny vlk poníka.

Plán vzbudil silný odpor ochránců přírody, kteří (například v tomto otevřeném dopise podepsaném třemi stovkami organizací) protestují, že snížení ochrany není oprávněné. Mají za to, že Evropská komise přinejmenším neshromáždila žádná vědecká data, která by doložila, že změna pomůže.

Přijetí návrhu bude v praxi podle časopisu Science znamenat, že pro evropské státy bude snazší (budou-li to samy chtít) střílet vlky ve větších počtech.

To je očividný záměr i podle ochránce přírody a přírodovědce specializujícího se právě na vlky Miroslava Kutala, který působí na Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně a ve Hnutí DUHA.

„Je to zjevné. Je za tím silný lobbing zemědělských nebo mysliveckých organizací, které vlka střílet chtějí a současná legislativa jim to komplikuje,“ řekl Kutal Seznam Zprávám. Druhým dechem nicméně dodal, že v praxi často nakonec ještě víc než na nadnárodní ochraně a legislativě záleží na jednotlivých státech a jejich přístupu.

Některé evropské země si totiž nižší úroveň ochrany vlka vyjednaly už dávno a zároveň dokonce i v těch zemích, které jsou svazovány statusem „přísně chráněný“, lze tyto šelmy střílet, když je k tomu příslušným úřadem vydaná výjimka na zabití problémových jedinců, přičemž někde to vede i k zabíjení desítek kusů ročně.

„Máme státy jako například Polsko nebo Slovensko, které už vlastně mají vlka v nižším stupni ochrany. Třeba Polsko ho tam má už od vstupu do EU a teoreticky by mohlo mít pravidla volnější, a i přesto lov nikdy nezavedlo. Naopak jsou země jako třeba Francie nebo Švédsko, které mají vlka přísně chráněného, ale lov tam probíhá, jen se mu neříká lov, ale třeba preventivní opatření. Vlci jsou tam stříleni v poměrně velkém rozsahu,“ vysvětlil Kutal.

Snížení stupně ochrany na úrovni Bernské úmluvy by tedy spíš než nějakou radikální změnu v ochraně vlků napříč Evropou přineslo legislativní usnadnění lovu vlků ve státech, kde jsou k tomu vláda či úřady nakloněny. A také menší šance na úspěch při žalobách ochránců přírody u soudů.

Svým způsobem lze na hlasování nahlížet i jako na vyvrcholení dlouhého a vleklého sporu mezi ochránci přírody a politiky či zemědělci a myslivci, který probíhá v mnoha evropských zemích už roky. S tím, jak vlků přibývá, postupně nabírá na obrátkách.

Hlavním problémem, na který upozorňuje návrh Evropské komise, a který se i nejvíc řeší v jednotlivých státech, jsou ztráty na hospodářských zvířatech. Počet vlčích útoků na člověka je totiž zanedbatelný.

V návrhu se uvádí, že podle odhadů vycházejících z dat poskytnutých členskými státy aktuálně vlci zabíjí 65,5 tisíc hospodářských zvířat ročně. Většinu tvoří ovce a kozy. V dokumentu stojí, že sice nejde o množství, které by nebylo na úrovni EU či jednotlivých států „netolerovatelné“ (podle Science to činí ztrátu asi 0,07 % ze všech kusů těchto zvířat na kontinentu), ale že na lokální úrovni může působit chovatelům citelné ekonomické i emoční problémy a ohrožovat tradiční pastevectví.

Dokument uvádí, že útoků vlků na zvířata postupně přibývá, ač dodává, že nemá kompletní srovnatelná data.

Hlavní problém, na který upozorňují vědci a ochránci přírody, spočívá v tom, že snížení stupně ochrany a případné střílení vlků není nejvhodnějším řešením, ba dokonce nejspíš není řešením vůbec.

Na rozdíl od plotů nebo ovčáckých psů totiž nemá střílení vlků ve věci škod na hospodářských zvířatech měřitelné výsledky. Paradoxně to de facto připouští i samotná zpráva, kterou si nechala Evropská komise zpracovat. Uvádí totiž, že „necílené střílení vlků nemá žádný viditelný snižující efekt na počet vlčích útoků na hospodářská zvířata, pokud tedy není provedeno tak intenzivně, že sníží hustotu vlčího osídlení napříč velkou oblastí“.

Jinými slovy: problém spočívá v tom, že aby se střílením vlků snížil počet útoků na zvířata, zřejmě by bylo nutné postřílet značnou část populace, což se ovšem nemá dělat ani u „chráněného“, nejen „přísně chráněného druhu“.

Podle Kutala totiž vlci ve střední Evropě útočí na domácí zvířata relativně vzácně, problémy jsou spíše lokálního charakteru, kdy chovatelé nemají dostatečné zabezpečení.

Částečným řešením by teoreticky mohlo být cílené střílení vlků, kteří útočí i na dobře zabezpečená stáda, i to je však v praxi těžko proveditelné. Například v Německu dopadl odstřel sedmi z osmi vlků, na které byla vydána výjimka pro jejich problémovost, tak, že kulku dostal nakonec jiný vlk. Byl to mimochodem i případ vlka, který zabil poníka Von der Leyenové. Ten nadále běhá po lesích, podle reportáže Guardianu nejspíš někde poblíž Hannoveru, zatímco zabit byl jiný kus.

Na problém poukazují i výsledky nových studií. Žádnou návaznost mezi počtem zastřelených vlků a počtem útoků na zvířata na Slovensku nenašla například loni zveřejněná studie vedená Kutalem. Podle jiné studie z amerického státu Washington z roku 2014 může rozvolnění pravidel pro lov vést dokonce ke zvýšení počtu útoků.

Vědci poukazují na to, že pokud se má přistoupit k lovu vlků za účelem snižování počtu útoků na hospodářská zvířata, chtělo by to mít nejen ověřeno, že to funguje, ale i přesně zjištěno, kolik a jak je potřeba lovit, aby se dosáhlo konkrétního výsledku.

„Zavést selektivní lov by bylo drahé a ve většině případů se to stejně nepovede. Zabíjení vlků a rozbíjení smeček může problém jen zhoršit, protože domácí zvířata mohou být vhodnou kořistí právě pro ty vlky, co se rozutečou a zůstanou sami,“ citoval Science italského odborníka na vlky z Toskánské univerzity ve Viterbu Gianlucu Damianiho.

Kromě toho je podle Kutala problém v tom, že i když je zvíře pouze „chráněné“, lov by neměl ohrozit životaschopnost jeho populace. Co už však ohrožuje celou populaci vlků na nějakém území, se těžko odhaduje bez detailního monitoringu, který podle Kutala hodně zemí neprovádí, protože je finančně náročný.

„Návrh Evropské komise vidím jako populistické gesto. Řekne se, že snížíme ochranu vlka a bude ho možné střílet, a tím že vyřešíme konflikty. Ale to se přeci nemusí stát. Naopak. Společnost sice rozděluje téma ochrany vlka, ale rozděluje ji i to střílení, takže když se začne víc střílet, konflikty nezmizí. Tak tomu bylo i na Slovensku,“ podotkl Kutal s tím, že kromě toho vlk jakožto vrcholový predátor prospívá ekosystému a z 95 % svým lovem myslivcům vlastně pomáhá snižovat stavy divokých kopytníků včetně třeba i škodlivých nepůvodních druhů.

Například v Česku by snížení ochrany vlka mohlo podle Kutala vést třeba i k omezení stávajících příspěvků chovatelům.

Článek jsme původně publikovali během projednávání návrhu, znovu jsme ho vydali po schválení návrhu státy Evropské unie.

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Státy Evropské unie se ve čtvrtek dohodly na snížení stupně ochrany vlků z „přísně chráněných“ na „chráněné“. Má to usnadnit jejich odstřel. Opatření nevstoupí v platnost hned, ale až poté, co ho schválí dvě třetiny smluvních stran Bernské úmluvy o ochraně evropské přírody. Podle agentury ČTK by to ale neměl být problém.

Podle původního návrhu doplněného o zprávu dokumentující aktuální data o výskytu a útocích na hospodářská zvířata se současný stupeň ochrany vlků zakládá na stavu jejich populace ze 70. let; je tedy značně zastaralý.

„Návrat vlků je dobrou zprávou pro biodiverzitu v Evropě, ale koncentrace vlčích smeček v některých evropských regionech se stala nebezpečnou, zejména pro hospodářství,“ řekla k tomu šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Mimochodem, má vlastní zkušenost. V září 2022 zabil na statku její rodiny vlk poníka.

Plán vzbudil silný odpor ochránců přírody, kteří (například v tomto otevřeném dopise podepsaném třemi stovkami organizací) protestují, že snížení ochrany není oprávněné. Mají za to, že Evropská komise přinejmenším neshromáždila žádná vědecká data, která by doložila, že změna pomůže.

Přijetí návrhu bude v praxi podle časopisu Science znamenat, že pro evropské státy bude snazší (budou-li to samy chtít) střílet vlky ve větších počtech.

To je očividný záměr i podle ochránce přírody a přírodovědce specializujícího se právě na vlky Miroslava Kutala, který působí na Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně a ve Hnutí DUHA.

„Je to zjevné. Je za tím silný lobbing zemědělských nebo mysliveckých organizací, které vlka střílet chtějí a současná legislativa jim to komplikuje,“ řekl Kutal Seznam Zprávám. Druhým dechem nicméně dodal, že v praxi často nakonec ještě víc než na nadnárodní ochraně a legislativě záleží na jednotlivých státech a jejich přístupu.

Některé evropské země si totiž nižší úroveň ochrany vlka vyjednaly už dávno a zároveň dokonce i v těch zemích, které jsou svazovány statusem „přísně chráněný“, lze tyto šelmy střílet, když je k tomu příslušným úřadem vydaná výjimka na zabití problémových jedinců, přičemž někde to vede i k zabíjení desítek kusů ročně.

„Máme státy jako například Polsko nebo Slovensko, které už vlastně mají vlka v nižším stupni ochrany. Třeba Polsko ho tam má už od vstupu do EU a teoreticky by mohlo mít pravidla volnější, a i přesto lov nikdy nezavedlo. Naopak jsou země jako třeba Francie nebo Švédsko, které mají vlka přísně chráněného, ale lov tam probíhá, jen se mu neříká lov, ale třeba preventivní opatření. Vlci jsou tam stříleni v poměrně velkém rozsahu,“ vysvětlil Kutal.

Snížení stupně ochrany na úrovni Bernské úmluvy by tedy spíš než nějakou radikální změnu v ochraně vlků napříč Evropou přineslo legislativní usnadnění lovu vlků ve státech, kde jsou k tomu vláda či úřady nakloněny. A také menší šance na úspěch při žalobách ochránců přírody u soudů.

Svým způsobem lze na hlasování nahlížet i jako na vyvrcholení dlouhého a vleklého sporu mezi ochránci přírody a politiky či zemědělci a myslivci, který probíhá v mnoha evropských zemích už roky. S tím, jak vlků přibývá, postupně nabírá na obrátkách.

Hlavním problémem, na který upozorňuje návrh Evropské komise, a který se i nejvíc řeší v jednotlivých státech, jsou ztráty na hospodářských zvířatech. Počet vlčích útoků na člověka je totiž zanedbatelný.

V návrhu se uvádí, že podle odhadů vycházejících z dat poskytnutých členskými státy aktuálně vlci zabíjí 65,5 tisíc hospodářských zvířat ročně. Většinu tvoří ovce a kozy. V dokumentu stojí, že sice nejde o množství, které by nebylo na úrovni EU či jednotlivých států „netolerovatelné“ (podle Science to činí ztrátu asi 0,07 % ze všech kusů těchto zvířat na kontinentu), ale že na lokální úrovni může působit chovatelům citelné ekonomické i emoční problémy a ohrožovat tradiční pastevectví.

Dokument uvádí, že útoků vlků na zvířata postupně přibývá, ač dodává, že nemá kompletní srovnatelná data.

Hlavní problém, na který upozorňují vědci a ochránci přírody, spočívá v tom, že snížení stupně ochrany a případné střílení vlků není nejvhodnějším řešením, ba dokonce nejspíš není řešením vůbec.

Na rozdíl od plotů nebo ovčáckých psů totiž nemá střílení vlků ve věci škod na hospodářských zvířatech měřitelné výsledky. Paradoxně to de facto připouští i samotná zpráva, kterou si nechala Evropská komise zpracovat. Uvádí totiž, že „necílené střílení vlků nemá žádný viditelný snižující efekt na počet vlčích útoků na hospodářská zvířata, pokud tedy není provedeno tak intenzivně, že sníží hustotu vlčího osídlení napříč velkou oblastí“.

Jinými slovy: problém spočívá v tom, že aby se střílením vlků snížil počet útoků na zvířata, zřejmě by bylo nutné postřílet značnou část populace, což se ovšem nemá dělat ani u „chráněného“, nejen „přísně chráněného druhu“.

Podle Kutala totiž vlci ve střední Evropě útočí na domácí zvířata relativně vzácně, problémy jsou spíše lokálního charakteru, kdy chovatelé nemají dostatečné zabezpečení.

Částečným řešením by teoreticky mohlo být cílené střílení vlků, kteří útočí i na dobře zabezpečená stáda, i to je však v praxi těžko proveditelné. Například v Německu dopadl odstřel sedmi z osmi vlků, na které byla vydána výjimka pro jejich problémovost, tak, že kulku dostal nakonec jiný vlk. Byl to mimochodem i případ vlka, který zabil poníka Von der Leyenové. Ten nadále běhá po lesích, podle reportáže Guardianu nejspíš někde poblíž Hannoveru, zatímco zabit byl jiný kus.

Na problém poukazují i výsledky nových studií. Žádnou návaznost mezi počtem zastřelených vlků a počtem útoků na zvířata na Slovensku nenašla například loni zveřejněná studie vedená Kutalem. Podle jiné studie z amerického státu Washington z roku 2014 může rozvolnění pravidel pro lov vést dokonce ke zvýšení počtu útoků.

Vědci poukazují na to, že pokud se má přistoupit k lovu vlků za účelem snižování počtu útoků na hospodářská zvířata, chtělo by to mít nejen ověřeno, že to funguje, ale i přesně zjištěno, kolik a jak je potřeba lovit, aby se dosáhlo konkrétního výsledku.

„Zavést selektivní lov by bylo drahé a ve většině případů se to stejně nepovede. Zabíjení vlků a rozbíjení smeček může problém jen zhoršit, protože domácí zvířata mohou být vhodnou kořistí právě pro ty vlky, co se rozutečou a zůstanou sami,“ citoval Science italského odborníka na vlky z Toskánské univerzity ve Viterbu Gianlucu Damianiho.

Kromě toho je podle Kutala problém v tom, že i když je zvíře pouze „chráněné“, lov by neměl ohrozit životaschopnost jeho populace. Co už však ohrožuje celou populaci vlků na nějakém území, se těžko odhaduje bez detailního monitoringu, který podle Kutala hodně zemí neprovádí, protože je finančně náročný.

„Návrh Evropské komise vidím jako populistické gesto. Řekne se, že snížíme ochranu vlka a bude ho možné střílet, a tím že vyřešíme konflikty. Ale to se přeci nemusí stát. Naopak. Společnost sice rozděluje téma ochrany vlka, ale rozděluje ji i to střílení, takže když se začne víc střílet, konflikty nezmizí. Tak tomu bylo i na Slovensku,“ podotkl Kutal s tím, že kromě toho vlk jakožto vrcholový predátor prospívá ekosystému a z 95 % svým lovem myslivcům vlastně pomáhá snižovat stavy divokých kopytníků včetně třeba i škodlivých nepůvodních druhů.

Například v Česku by snížení ochrany vlka mohlo podle Kutala vést třeba i k omezení stávajících příspěvků chovatelům.

Článek jsme původně publikovali během projednávání návrhu, znovu jsme ho vydali po schválení návrhu státy Evropské unie.