Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V ukrajinské válce mizí lidé i technika tempem, které si je těžké představit. Každý den umírají řádově stovky mužů, minimálně další stovky utrpí nějaká zranění a obě armády přijdou o desítky kusů techniky.

A to přitom mluvíme jen o obrazově doložených případech; například 20. července se objevilo podle databáze Andrewa Perpetuy zhruba 70 videí zachycující poškození či zničení nějakého vojenského zařízení.

Obě strany ztráty nahrazují z jiných zdrojů. Ukrajina spoléhá v menší míře na domácí výrobu, ale především na dodávky ze zahraničí. Rusko v současné válce výrazně těží ze sovětského dědictví. Armáda, která vstoupila na Ukrajinu v únoru 2022, byla v podstatě zničena, Kreml ovšem dokázal postavit novou. Vojáky nalákal na finanční odměny či nucenými odvody (například na území okupované Ukrajiny), pro techniku sáhl do starých sovětských skladů, které byly před válkou plné techniky.

Mužů má Rusko stále dostatek, v potřebném věku jsou jich v zemi miliony a ochotných bojovat je zjevně také stále dost. Kolik techniky ovšem zbývá ve skladech? Moskva tyto údaje pochopitelně nezveřejňuje. Ale protože většina tanků, děl a dalších strojů byla uskladněna pod širým nebem, v tomto případě na otevřenost ruských úřadů není zapotřebí zase tolik spoléhat.

Platí to především díky odhodlané skupince dobrovolníků a analytiků, které známe pod jejich internetovými „přezdívkami“ jako Himarsed, Perun nebo Covert Cabal a dalších. Využili služeb soukromých satelitních společností, pořídili družicové záběry zajímavých lokalit v Rusku a spočítali techniku, která je na nich vidět.

Jejich závěry se obecně shodují: ruské armádní sklady se viditelně vyprazdňují. Satelitní snímky ukazují, že z úložišť techniky zbylé po sovětské armádě mizí tanky, obrněná vozidla pěchoty, děla a také samotné dělové hlavně.

Rychlost, jakou technika mizí, se liší podle typu i konkrétních modelů. Některých se ruští opraváři ještě téměř nedotkli, či tak učinili až v posledních měsících, jiné už ze skladů zcela zmizely (tanky T-90) či z velké části (vozidla MB-LT).

Ukázat si to můžeme na příkladu tanků. Těch je ze skladů pryč zhruba 40 procent, v absolutních číslech tedy 2500.

Navíc velká část tanků, které ve skladech zůstaly, je ve velmi špatném stavu. Podle analýzy satelitních snímků je ze zhruba 3700 strojů pouze 700 ve „slušném stavu“. Zhruba 1800 je ve „špatném“ stavu, měly by tedy vyžadovat komplexní renovaci. Zbylých 1100 je v „nejhorším“ stavu, kdy jim mohou chybět například hlavně či celé věže.

Stroje v posledních dvou kategoriích zatím stojí ve velké míře na stejných místech jako na začátku války, ruští mechanici se jim zatím podle všeho vyhýbají. Může se to změnit, ale rekonstrukce těchto strojů bude asi opravdu velmi obtížná.

Rusko tedy zjevně sáhlo velmi hluboko do zásob, jejich dna ovšem ještě nedosáhlo. Nedostatek tanků mu v současné době nehrozí, je to zatím stále otázka budoucnosti.

Na pohled se ovšem objevují už (pro Rusko) varované signály. Například renovace zřejmě zpomalují, tvrdí analytici na základě satelitních snímků. Počet odebraných kusů se snížil ze 115 kusů za měsíc v prvních 16 měsících na zhruba 60 kusů za měsíc v posledním roce. Což může být důsledek toho, že tanky jsou ve stále horším stavu.

Výroba těžké vojenské techniky také od začátku války neroste tak rychle jako v jiných segmentech (drony či řízené střely). Britský analytik Jack Watling (dodejme, že spolupracuje se západními armádami i tou ukrajinskou) odhaduje, že Rusko vyrobí ročně 150-200 nových tanků, což odpovídá zhruba ztrátám za dva měsíce bojů. Je to podobné číslo jako na začátku války.

Na frontu ovšem ruský průmysl dodá každým rokem cca 1500 tanků. Drtivou většinu tedy tvoří tanky zrenovované.

Nasvědčuje tomu i skutečnost, že počty moderních tanků T-90M mezi potvrzenými ztrátami jsou zhruba stále stejné. Nijak jich výrazně nepřibývá ani neubývá.

Podobné je to i u obrněných vozidel pěchoty, například podíl vozidel BMP-3, které Rusko stále vyrábí, je mezi ztracenými stále zhruba stejný. Většinu zničených „béempéček“ ovšem tvoří starší typy BMP-1 a BMP-2, které pochází ze skladových zásob (případně možná v menší míře i z dovozu).

Tempo výroby se může zvýšit, až nebude možné provádět renovace. Uvolní se tím totiž průmyslové kapacity. Ale renovace (byť třeba hloubková) a výroba nejsou to samé, náhrada tedy nebude 1:1.

Těžko někdy nastane okamžik, že by Rusko už nemělo tanky. Ovšem pokud bude pokračovat dosavadní vývoj, jejich tankový park se pravděpodobně bude v průběhu času pomalu, ale neustále zmenšovat. Což bude mít vliv na útočné schopnosti Putinovy armády.

Na základě dostupných údajů se zdá, že v průběhu letošního roku k úbytku techniky nedojde. Příští rok už by mohl být pro Moskvu problematičtější, pokud tedy válka bude pokračovat a tempo ztrát bude podobné. Což je pochopitelně velmi nejistý předpoklad.

Navíc pochopitelně nejde jen o tanky, zvláště ne v této válce. Rusko má například v současné době převahu v pěchotě, a nedostatkem mužů v dohledné trpět asi nebude. I když třeba jejich shánění může být obtížnější, či nákladnější, ať už finančně, nebo politicky.

V krizi se také nezdá být ruské letectvo, ať už jde o stroje, nebo munici. Klouzavých bomb či řízených střel má Rusko stále k dispozici dostatek. Obojí vyrábí zřejmě výrazně více než před válkou. Klouzavé bomby tehdy byly dostupné jen v minimálních počtech, dodejme, a nejrozšířenější „souprava“ na přeměnu běžných pum na klouzavé se nevyráběla vůbec.

Ale například v případě dělostřelectva se začínají objevovat signály o jistém nedostatku. Ani ne tak munice, ale hlavní. Stejně jako v případě tanků, kde se objevují na bojišti stále starší typy, i v případě houfnic ruská armáda v poslední době aktivuje i některé velmi staré kusy, například houfnici M-46.

To je přitom typ, který až do letošního léta ruská armáda nechávala ve skladech stát. Což zároveň ovšem jen ilustruje skutečnost, že „sovětské dědictví“ se ještě zcela nevyčerpalo.

Zásoby po SSSR daly Rusku možnost napravit vojenskou katastrofu na začátku války a poskytly mu čas. Armáda dva roky žije na úkor své minulosti. A i když materiál na další dlouhé roky válečného stavu se ve skladech už zjevně nenajde, kdo doufal, že už jsou zcela prázdné, ten bude zklamán.

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V ukrajinské válce mizí lidé i technika tempem, které si je těžké představit. Každý den umírají řádově stovky mužů, minimálně další stovky utrpí nějaká zranění a obě armády přijdou o desítky kusů techniky.

A to přitom mluvíme jen o obrazově doložených případech; například 20. července se objevilo podle databáze Andrewa Perpetuy zhruba 70 videí zachycující poškození či zničení nějakého vojenského zařízení.

Obě strany ztráty nahrazují z jiných zdrojů. Ukrajina spoléhá v menší míře na domácí výrobu, ale především na dodávky ze zahraničí. Rusko v současné válce výrazně těží ze sovětského dědictví. Armáda, která vstoupila na Ukrajinu v únoru 2022, byla v podstatě zničena, Kreml ovšem dokázal postavit novou. Vojáky nalákal na finanční odměny či nucenými odvody (například na území okupované Ukrajiny), pro techniku sáhl do starých sovětských skladů, které byly před válkou plné techniky.

Mužů má Rusko stále dostatek, v potřebném věku jsou jich v zemi miliony a ochotných bojovat je zjevně také stále dost. Kolik techniky ovšem zbývá ve skladech? Moskva tyto údaje pochopitelně nezveřejňuje. Ale protože většina tanků, děl a dalších strojů byla uskladněna pod širým nebem, v tomto případě na otevřenost ruských úřadů není zapotřebí zase tolik spoléhat.

Platí to především díky odhodlané skupince dobrovolníků a analytiků, které známe pod jejich internetovými „přezdívkami“ jako Himarsed, Perun nebo Covert Cabal a dalších. Využili služeb soukromých satelitních společností, pořídili družicové záběry zajímavých lokalit v Rusku a spočítali techniku, která je na nich vidět.

Jejich závěry se obecně shodují: ruské armádní sklady se viditelně vyprazdňují. Satelitní snímky ukazují, že z úložišť techniky zbylé po sovětské armádě mizí tanky, obrněná vozidla pěchoty, děla a také samotné dělové hlavně.

Rychlost, jakou technika mizí, se liší podle typu i konkrétních modelů. Některých se ruští opraváři ještě téměř nedotkli, či tak učinili až v posledních měsících, jiné už ze skladů zcela zmizely (tanky T-90) či z velké části (vozidla MB-LT).

Ukázat si to můžeme na příkladu tanků. Těch je ze skladů pryč zhruba 40 procent, v absolutních číslech tedy 2500.

Navíc velká část tanků, které ve skladech zůstaly, je ve velmi špatném stavu. Podle analýzy satelitních snímků je ze zhruba 3700 strojů pouze 700 ve „slušném stavu“. Zhruba 1800 je ve „špatném“ stavu, měly by tedy vyžadovat komplexní renovaci. Zbylých 1100 je v „nejhorším“ stavu, kdy jim mohou chybět například hlavně či celé věže.

Stroje v posledních dvou kategoriích zatím stojí ve velké míře na stejných místech jako na začátku války, ruští mechanici se jim zatím podle všeho vyhýbají. Může se to změnit, ale rekonstrukce těchto strojů bude asi opravdu velmi obtížná.

Rusko tedy zjevně sáhlo velmi hluboko do zásob, jejich dna ovšem ještě nedosáhlo. Nedostatek tanků mu v současné době nehrozí, je to zatím stále otázka budoucnosti.

Na pohled se ovšem objevují už (pro Rusko) varované signály. Například renovace zřejmě zpomalují, tvrdí analytici na základě satelitních snímků. Počet odebraných kusů se snížil ze 115 kusů za měsíc v prvních 16 měsících na zhruba 60 kusů za měsíc v posledním roce. Což může být důsledek toho, že tanky jsou ve stále horším stavu.

Výroba těžké vojenské techniky také od začátku války neroste tak rychle jako v jiných segmentech (drony či řízené střely). Britský analytik Jack Watling (dodejme, že spolupracuje se západními armádami i tou ukrajinskou) odhaduje, že Rusko vyrobí ročně 150-200 nových tanků, což odpovídá zhruba ztrátám za dva měsíce bojů. Je to podobné číslo jako na začátku války.

Na frontu ovšem ruský průmysl dodá každým rokem cca 1500 tanků. Drtivou většinu tedy tvoří tanky zrenovované.

Nasvědčuje tomu i skutečnost, že počty moderních tanků T-90M mezi potvrzenými ztrátami jsou zhruba stále stejné. Nijak jich výrazně nepřibývá ani neubývá.

Podobné je to i u obrněných vozidel pěchoty, například podíl vozidel BMP-3, které Rusko stále vyrábí, je mezi ztracenými stále zhruba stejný. Většinu zničených „béempéček“ ovšem tvoří starší typy BMP-1 a BMP-2, které pochází ze skladových zásob (případně možná v menší míře i z dovozu).

Tempo výroby se může zvýšit, až nebude možné provádět renovace. Uvolní se tím totiž průmyslové kapacity. Ale renovace (byť třeba hloubková) a výroba nejsou to samé, náhrada tedy nebude 1:1.

Těžko někdy nastane okamžik, že by Rusko už nemělo tanky. Ovšem pokud bude pokračovat dosavadní vývoj, jejich tankový park se pravděpodobně bude v průběhu času pomalu, ale neustále zmenšovat. Což bude mít vliv na útočné schopnosti Putinovy armády.

Na základě dostupných údajů se zdá, že v průběhu letošního roku k úbytku techniky nedojde. Příští rok už by mohl být pro Moskvu problematičtější, pokud tedy válka bude pokračovat a tempo ztrát bude podobné. Což je pochopitelně velmi nejistý předpoklad.

Navíc pochopitelně nejde jen o tanky, zvláště ne v této válce. Rusko má například v současné době převahu v pěchotě, a nedostatkem mužů v dohledné trpět asi nebude. I když třeba jejich shánění může být obtížnější, či nákladnější, ať už finančně, nebo politicky.

V krizi se také nezdá být ruské letectvo, ať už jde o stroje, nebo munici. Klouzavých bomb či řízených střel má Rusko stále k dispozici dostatek. Obojí vyrábí zřejmě výrazně více než před válkou. Klouzavé bomby tehdy byly dostupné jen v minimálních počtech, dodejme, a nejrozšířenější „souprava“ na přeměnu běžných pum na klouzavé se nevyráběla vůbec.

Ale například v případě dělostřelectva se začínají objevovat signály o jistém nedostatku. Ani ne tak munice, ale hlavní. Stejně jako v případě tanků, kde se objevují na bojišti stále starší typy, i v případě houfnic ruská armáda v poslední době aktivuje i některé velmi staré kusy, například houfnici M-46.

To je přitom typ, který až do letošního léta ruská armáda nechávala ve skladech stát. Což zároveň ovšem jen ilustruje skutečnost, že „sovětské dědictví“ se ještě zcela nevyčerpalo.

Zásoby po SSSR daly Rusku možnost napravit vojenskou katastrofu na začátku války a poskytly mu čas. Armáda dva roky žije na úkor své minulosti. A i když materiál na další dlouhé roky válečného stavu se ve skladech už zjevně nenajde, kdo doufal, že už jsou zcela prázdné, ten bude zklamán.