„Pokud bych se vrátil do Somálska s penězi, které jsem vydělal službou, byl bych král. Přísahám bohu. Jediný problém je, že nás Rusové postavili do první linie,“ prohlásil v polovině března zajatý voják Adil Muhammad na tiskové konferenci v ukrajinském Kyjevě.

Společně s ním sedělo před novináři dalších sedm mužů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pět Nepálců, Kubánec a občan Sierry Leone. Všichni popisovali, co je přivedlo do řad ruské armády, na ukrajinskou frontu a v důsledku do zajetí.

Když se Muhammad dostal k billboardu s reklamou na ruskou armádu, pracoval čtvrt roku v továrně na výrobu oblečení. Za 140 dolarů měsíčně.

Podmínky jednoleté smlouvy popsal jako „snové“ – plat kolem 2000 dolarů, službu v armádě na území Ruska a také ruské občanství.

Bývalý pěšák ale nakonec skončil v rukou nepřítele. Ukrajinské jednotky ho zajaly začátkem roku při bojích v Doněcké oblasti. Pět měsíců poté, co přijel do Moskvy na turistické vízum za prací. A po pouhých čtyřech dnech na frontě, napsal ukrajinský server Kyiv Independent.

Podobnou motivaci jako Somálec Muhammad –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy vymanit se z chudoby v rodných zemích –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ měli k odchodu do Ruska i další zajatci. Tvrdí ale, že se k bojování za Rusko dostali lstí.

Příběh somálského vojáka bojujícího za Kreml navíc není v současném kontextu ruské války na Ukrajině ničím ojedinělým. Na zprávy, že se Moskva dlouhodobě potýká s nedostatkem vojáků na frontě a přichází tak s různými řešeními, jak chybějící stavy doplňovat, včetně hledání v cizině, upozorňují experti dlouhodobě.

Děje se tak navzdory tomu, že Rusko nemá s jednotlivými zeměmi dohody o vojenské spolupráci, případně i přes vyjádřenou nevoli některých těchto států.

Podle zpráv, které citují ukrajinskou rozvědku, se Rusko zapojilo do globální náborové kampaně s cílem naverbovat žoldáky v nejméně 21 zemích.

Kolik na ruské straně bojuje cizinců a odkud pocházejí, lze pouze odhadovat. Rozcházejí se i informace, které šíří samotná ruská armáda.

Kyiv Independent například s odkazem na šéfa Vyšetřovacího výboru Ruska Alexandra Bastrykina v červnu napsal, že na ukrajinskou frontu zamířilo kolem 10 tisíc migrantů, kteří nedávno získali ruské občanství. Na Ukrajině prý „připravují zákopy a staví opevnění“. Přímých bojových operací se účastnit nemají.

Něco jiného ovšem popisují samotní cizinci nebo jejich rodiny, které se o osudy svých blízkých – živých, nebo zabitých ve válce – podělily například na sociálních sítích.

Bastrykin také uvedl, že zmíněných 10 tisíc lidí (z celkových 30 tisíc) odhalily místní úřady jako ty, kteří se snažili vyhnout povinnosti přihlásit se k vojenské službě. Již dříve uvedl, že těm, co odmítnou sloužit v armádě, může být občanství odebráno.

Participace vojáků z rozvojových zemí, kteří míří na frontu dobrovolně, nedobrovolně, případně aniž by věděli, čemu se upisují, není fenoménem posledních měsíců.

Značnou skupinu tvoří občané afrických zemí. Agentura Bloomberg nedávno popsala, jak Moskva do svých řad rekrutuje mladé africké studenty nebo pracovníky tím, že jim vyhrožuje neprodloužením víz.

Někteří z těch, kteří v Rusku pobývají na pracovní víza, byli zadrženi a museli se rozhodnout mezi deportací a narukováním, popsal Bloombergu pod podmínkou anonymity jeden z evropských úředníků s tím, že části lidí se podařilo vojenské službě vyhnout díky úplatkům.

Právě migranti a studenti jsou těmi, kteří na frontě nejčastěji utrpí zranění nebo umírají. Často mají minimum bojových zkušeností a bývají nasazováni do riskantních manévrů, aby chránili lépe vycvičené jednotky, napsal dále Bloomberg. Často navíc neovládají ruštinu a nerozumí tak pokynům, které mohou být pro přežití klíčové.

Příběhům několika studentů, kteří se ocitli na ruské frontě, se loni věnovala například rozsáhlá investigativa agentury Reuters.

Jedním z nich byl Tanzanec Nemes Tarimo z hlavního města Dar es Salaam. Do Ruska přišel v roce 2018 s cílem studovat IT na Ruské technologické univerzitě v Moskvě.

V armádě se podle zjištění novinářů ocitl poté, když ho zadrželi s malým množstvím drog. Sedm let vězení nakonec vyměnil za možnost vstoupit k vagnerovcům a jít na frontu. Padl 24. října 2022 u ukrajinského Bachmutu. Bylo mu 32 let.

Nejen zambijskými médii rezonoval příběh 23letého studenta Lemekhaniho Nyierendy. I on zemřel na ukrajinském bojišti poté, co se upsal žoldnéřské Vagnerově skupině, aby se vyhnul devítiletému vězení za držení menšího množství drog.

Jeho rodina médiím několikrát řekla, že si myslí, že Nyierendy, který pracoval jako kurýr, nevěděl, že převáží drogy.

V ruských řadách bojují ve významném počtu také vojáci z asijských zemí. Podle dat americké CNN z letošního února zamířilo na ukrajinskou frontu například kolem 15 tisíc Nepálců.

Loni v říjnu tak přišla o manžela nepálská venkovanka Lilu Gurungová. Ke vstupu do ruské armády ho prý zlákalo náborové video na TikToku. Jeden nepálský voják v něm za tuto „pracovní příležitost“ sliboval hodně peněz, popsala pro stanici France24.

Její manžel, který prý neměl žádnou bojovou zkušenost, padl po 45 dnech. „Řekli mi, že z jeho těla nezbylo nic. Jen ruka a hlava,“ svěřila se.

Obdobnou cestu do ruské armády vylíčil na zmíněné tiskové konferenci i jeden ze zajatých Nepálců. Když už pracoval v Rusku, začal na TikToku sledovat videa nepálských vojáků, kteří inzerovali peníze a pas výměnou za službu v ruské armádě.

„Když je hodně peněz, nejsou doma žádné problémy,“ citoval Sujan Subedi jeden z inzerátů, když lámanou ruštinou hovořil s novináři z Kyiv Independent.

Naverboval ho prý muž z Indie, který mu navrhl, ať podepíše smlouvu. Když Subedi vyjádřil obavy, dostalo se mu prý ujištění, že bude pravděpodobně sloužit ve zdravotnických a podpůrných jednotkách daleko od bojů. „Jen mi dal podepsat dokumenty a vstoupil jsem do armády,“ vylíčil dále.

Přestože měl slíbeno 2000 dolarů měsíčně, nakonec jich za pět měsíců služby dostal dohromady 4800. Ani ty ale jeho rodina neviděla. Dal je Indovi, který mu pomohl zajistit smlouvu s tím, že šlo o dluh, byť není jasné, za co konkrétně.

Suman Rai zase pro France24 popsal další častou zkušenost, s níž se cizinci v ruských jednotkách potýkají –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ špatné zacházení. „Všechny nás dali dopředu. Byli jsme štíty pro ruské vojáky, kteří byli za námi. Uráželi nás, bili a řekli nám, že nás zabijí, pokud odmítneme jít na frontu… Slyšel jsem, jak říkali, že posílají Nepálce první, aby umřeli, a tehdy jsem se rozhodl, že uteču,“ uvedl Rai. Přežil prý jen díky tomu, že po 25 dnech dezertoval.

Nepál s Ruskem přitom žádnou oficiální dohodu o vojenské spolupráci nemá.

Do ruské útočné války míří i muži z karibské Kuby, jejíž vláda si je s Kremlem blízká. Jak připomněla britská BBC, Havana a Moskva jsou partnery už od dob studené války, Kubánci tak do Ruska nepotřebují víza a mezi zeměmi existují přímé léty.

Někteří Kubánci odjíždí dobrovolně. Často ale v domnění, že se nebudou účastnit otevřených bojů nebo budou pracovat na stavbě. Tato taktika ruské armády neplatí jen pro případ Kubánců.

Server America TeVe publikoval příběh devatenáctiletého Kubánce, který se ocitl jako rekrut poblíž ruské Rjazaně, ačkoliv podepsal smlouvu, že bude na Ukrajině pracovat jako stavební dělník. Spolu s dalším kubánským vrstevníkem poslali video, v němž prosí o pomoc, stěžují si na mučení a vyjadřují obavy o své životy.

Dlouhodobě se také hovoří o náborech v Srbsku. Novináři francouzského serveru Intelligence Online, který se zaměřuje na zpravodajské služby, přinesli loni v létě zjištění, že Moskva chtěla najmout až 500 srbských žoldnéřů pro okamžité nasazení na Ukrajině skrze tajnou operaci v Bělehradě.

Právě Bělehrad dlouhodobě čelí kritice zejména západních zemí za příliš přátelské vztahy s režimem Vladimira Putina. Ruskou agresi na Ukrajině sice Srbové oficiálně odsoudili, odmítli se však připojit k protiruským sankcím.

Rusové rekrutují do svých řad také občany ze zemí bývalého Sovětského svazu. Kyiv Independent uvádí s odkazem na britské ministerstvo, že například loni v létě se objevovaly na internetu inzeráty s cílovými skupinami v Arménii a Kazachstánu.

CNN dále uvádí, že vyzpovídaní vojáci uvedli, že se při službě setkali například s vojáky z Afghánistánu, Indie, Konga nebo Egypta.

„Pokud bych se vrátil do Somálska s penězi, které jsem vydělal službou, byl bych král. Přísahám bohu. Jediný problém je, že nás Rusové postavili do první linie,“ prohlásil v polovině března zajatý voják Adil Muhammad na tiskové konferenci v ukrajinském Kyjevě.

Společně s ním sedělo před novináři dalších sedm mužů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pět Nepálců, Kubánec a občan Sierry Leone. Všichni popisovali, co je přivedlo do řad ruské armády, na ukrajinskou frontu a v důsledku do zajetí.

Když se Muhammad dostal k billboardu s reklamou na ruskou armádu, pracoval čtvrt roku v továrně na výrobu oblečení. Za 140 dolarů měsíčně.

Podmínky jednoleté smlouvy popsal jako „snové“ – plat kolem 2000 dolarů, službu v armádě na území Ruska a také ruské občanství.

Bývalý pěšák ale nakonec skončil v rukou nepřítele. Ukrajinské jednotky ho zajaly začátkem roku při bojích v Doněcké oblasti. Pět měsíců poté, co přijel do Moskvy na turistické vízum za prací. A po pouhých čtyřech dnech na frontě, napsal ukrajinský server Kyiv Independent.

Podobnou motivaci jako Somálec Muhammad –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy vymanit se z chudoby v rodných zemích –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ měli k odchodu do Ruska i další zajatci. Tvrdí ale, že se k bojování za Rusko dostali lstí.

Příběh somálského vojáka bojujícího za Kreml navíc není v současném kontextu ruské války na Ukrajině ničím ojedinělým. Na zprávy, že se Moskva dlouhodobě potýká s nedostatkem vojáků na frontě a přichází tak s různými řešeními, jak chybějící stavy doplňovat, včetně hledání v cizině, upozorňují experti dlouhodobě.

Děje se tak navzdory tomu, že Rusko nemá s jednotlivými zeměmi dohody o vojenské spolupráci, případně i přes vyjádřenou nevoli některých těchto států.

Podle zpráv, které citují ukrajinskou rozvědku, se Rusko zapojilo do globální náborové kampaně s cílem naverbovat žoldáky v nejméně 21 zemích.

Kolik na ruské straně bojuje cizinců a odkud pocházejí, lze pouze odhadovat. Rozcházejí se i informace, které šíří samotná ruská armáda.

Kyiv Independent například s odkazem na šéfa Vyšetřovacího výboru Ruska Alexandra Bastrykina v červnu napsal, že na ukrajinskou frontu zamířilo kolem 10 tisíc migrantů, kteří nedávno získali ruské občanství. Na Ukrajině prý „připravují zákopy a staví opevnění“. Přímých bojových operací se účastnit nemají.

Něco jiného ovšem popisují samotní cizinci nebo jejich rodiny, které se o osudy svých blízkých – živých, nebo zabitých ve válce – podělily například na sociálních sítích.

Bastrykin také uvedl, že zmíněných 10 tisíc lidí (z celkových 30 tisíc) odhalily místní úřady jako ty, kteří se snažili vyhnout povinnosti přihlásit se k vojenské službě. Již dříve uvedl, že těm, co odmítnou sloužit v armádě, může být občanství odebráno.

Participace vojáků z rozvojových zemí, kteří míří na frontu dobrovolně, nedobrovolně, případně aniž by věděli, čemu se upisují, není fenoménem posledních měsíců.

Značnou skupinu tvoří občané afrických zemí. Agentura Bloomberg nedávno popsala, jak Moskva do svých řad rekrutuje mladé africké studenty nebo pracovníky tím, že jim vyhrožuje neprodloužením víz.

Někteří z těch, kteří v Rusku pobývají na pracovní víza, byli zadrženi a museli se rozhodnout mezi deportací a narukováním, popsal Bloombergu pod podmínkou anonymity jeden z evropských úředníků s tím, že části lidí se podařilo vojenské službě vyhnout díky úplatkům.

Právě migranti a studenti jsou těmi, kteří na frontě nejčastěji utrpí zranění nebo umírají. Často mají minimum bojových zkušeností a bývají nasazováni do riskantních manévrů, aby chránili lépe vycvičené jednotky, napsal dále Bloomberg. Často navíc neovládají ruštinu a nerozumí tak pokynům, které mohou být pro přežití klíčové.

Příběhům několika studentů, kteří se ocitli na ruské frontě, se loni věnovala například rozsáhlá investigativa agentury Reuters.

Jedním z nich byl Tanzanec Nemes Tarimo z hlavního města Dar es Salaam. Do Ruska přišel v roce 2018 s cílem studovat IT na Ruské technologické univerzitě v Moskvě.

V armádě se podle zjištění novinářů ocitl poté, když ho zadrželi s malým množstvím drog. Sedm let vězení nakonec vyměnil za možnost vstoupit k vagnerovcům a jít na frontu. Padl 24. října 2022 u ukrajinského Bachmutu. Bylo mu 32 let.

Nejen zambijskými médii rezonoval příběh 23letého studenta Lemekhaniho Nyierendy. I on zemřel na ukrajinském bojišti poté, co se upsal žoldnéřské Vagnerově skupině, aby se vyhnul devítiletému vězení za držení menšího množství drog.

Jeho rodina médiím několikrát řekla, že si myslí, že Nyierendy, který pracoval jako kurýr, nevěděl, že převáží drogy.

V ruských řadách bojují ve významném počtu také vojáci z asijských zemí. Podle dat americké CNN z letošního února zamířilo na ukrajinskou frontu například kolem 15 tisíc Nepálců.

Loni v říjnu tak přišla o manžela nepálská venkovanka Lilu Gurungová. Ke vstupu do ruské armády ho prý zlákalo náborové video na TikToku. Jeden nepálský voják v něm za tuto „pracovní příležitost“ sliboval hodně peněz, popsala pro stanici France24.

Její manžel, který prý neměl žádnou bojovou zkušenost, padl po 45 dnech. „Řekli mi, že z jeho těla nezbylo nic. Jen ruka a hlava,“ svěřila se.

Obdobnou cestu do ruské armády vylíčil na zmíněné tiskové konferenci i jeden ze zajatých Nepálců. Když už pracoval v Rusku, začal na TikToku sledovat videa nepálských vojáků, kteří inzerovali peníze a pas výměnou za službu v ruské armádě.

„Když je hodně peněz, nejsou doma žádné problémy,“ citoval Sujan Subedi jeden z inzerátů, když lámanou ruštinou hovořil s novináři z Kyiv Independent.

Naverboval ho prý muž z Indie, který mu navrhl, ať podepíše smlouvu. Když Subedi vyjádřil obavy, dostalo se mu prý ujištění, že bude pravděpodobně sloužit ve zdravotnických a podpůrných jednotkách daleko od bojů. „Jen mi dal podepsat dokumenty a vstoupil jsem do armády,“ vylíčil dále.

Přestože měl slíbeno 2000 dolarů měsíčně, nakonec jich za pět měsíců služby dostal dohromady 4800. Ani ty ale jeho rodina neviděla. Dal je Indovi, který mu pomohl zajistit smlouvu s tím, že šlo o dluh, byť není jasné, za co konkrétně.

Suman Rai zase pro France24 popsal další častou zkušenost, s níž se cizinci v ruských jednotkách potýkají –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ špatné zacházení. „Všechny nás dali dopředu. Byli jsme štíty pro ruské vojáky, kteří byli za námi. Uráželi nás, bili a řekli nám, že nás zabijí, pokud odmítneme jít na frontu… Slyšel jsem, jak říkali, že posílají Nepálce první, aby umřeli, a tehdy jsem se rozhodl, že uteču,“ uvedl Rai. Přežil prý jen díky tomu, že po 25 dnech dezertoval.

Nepál s Ruskem přitom žádnou oficiální dohodu o vojenské spolupráci nemá.

Do ruské útočné války míří i muži z karibské Kuby, jejíž vláda si je s Kremlem blízká. Jak připomněla britská BBC, Havana a Moskva jsou partnery už od dob studené války, Kubánci tak do Ruska nepotřebují víza a mezi zeměmi existují přímé léty.

Někteří Kubánci odjíždí dobrovolně. Často ale v domnění, že se nebudou účastnit otevřených bojů nebo budou pracovat na stavbě. Tato taktika ruské armády neplatí jen pro případ Kubánců.

Server America TeVe publikoval příběh devatenáctiletého Kubánce, který se ocitl jako rekrut poblíž ruské Rjazaně, ačkoliv podepsal smlouvu, že bude na Ukrajině pracovat jako stavební dělník. Spolu s dalším kubánským vrstevníkem poslali video, v němž prosí o pomoc, stěžují si na mučení a vyjadřují obavy o své životy.

Dlouhodobě se také hovoří o náborech v Srbsku. Novináři francouzského serveru Intelligence Online, který se zaměřuje na zpravodajské služby, přinesli loni v létě zjištění, že Moskva chtěla najmout až 500 srbských žoldnéřů pro okamžité nasazení na Ukrajině skrze tajnou operaci v Bělehradě.

Právě Bělehrad dlouhodobě čelí kritice zejména západních zemí za příliš přátelské vztahy s režimem Vladimira Putina. Ruskou agresi na Ukrajině sice Srbové oficiálně odsoudili, odmítli se však připojit k protiruským sankcím.

Rusové rekrutují do svých řad také občany ze zemí bývalého Sovětského svazu. Kyiv Independent uvádí s odkazem na britské ministerstvo, že například loni v létě se objevovaly na internetu inzeráty s cílovými skupinami v Arménii a Kazachstánu.

CNN dále uvádí, že vyzpovídaní vojáci uvedli, že se při službě setkali například s vojáky z Afghánistánu, Indie, Konga nebo Egypta.