Platy ruských vojáků jsou velmi vysoké. Průměrný výdělek občana v Rusku činil podle Rosstatu v roce 2023 73 tisíc rublů (cca 20 tisíc korun). Ovšem ve více než padesáti z 83 regionů Ruské federace nepřesáhl 60 tisíc rublů. Měsíční odměny pro muže bojující na frontě naproti tomu dosahují 210 tisíc rublů (cca 55 tisíc Kč).

Ale samotný plat není jedinou finanční motivací. Ruské úřady navíc nabízejí lidem, kteří dobrovolně narukují, jednorázové platby často spojené s další podporou – například při zajištění bydlení pro rodinu.

Z peněz ruského ministerstva obrany všichni noví vojáci měli dosud přislíbenou odměnu 195 tisíc rublů (cca 50 tisíc Kč). Tento „podpisový bonus“ ovšem nyní Putin zvláštním dekretem rovnou zdvojnásobil: za vstup do armády tak nový voják inkasuje 400 tisíc rublů (asi 109 tisíc korun).

K tomu mohou rekruti ještě dosáhnout na bonusy, které zajišťují místní vlády (v Rusku mohou mít různé formy: oblasti, autonomní republiky atd.). Tato částka není nijak centrálně určená a regionální rozdíly jsou velké. V některých regionech nedostane nový voják nic, jinde řádově stovky tisíc korun. Na vývoj bonusů ve vybraných oblastech se můžete podívat v grafu.

Nábor vojáků v Rusku je silně decentralizovaný, přičemž každý region přistupuje k mobilizaci různě. Ty ekonomicky silné jako Moskva či Petrohrad mohou nabízet vyšší jednorázové platby a další výhody.

Hospodářsky slabší oblasti zase bývají často kreativnější a nabízejí různé sociální benefity jako zlepšené zdravotnické služby nebo podporu pro rodiny vojáků, aby kompenzovaly nižší finanční pobídky. Zároveň zřejmě existují i místa, kde se rekrut žádného „bonusu“ nedočká.

Se začátkem roku 2024 v Rusku zjevně začala „soutěž o smluvní vojáky“, která v posledních měsících a týdnech výrazně zesílila, a regiony se předhánějí ve zvyšování odměn.

Od loňského léta se průměrná výše jednorázového bonusu, který nový voják dostane od místních úřadů, zvýšila téměř dvojnásobně, říkají nezávisle na sobě srovnání novinářů ze serveru „Hovoří Nemoskva“ (data zde v PDF) a údaje shromážděné Jevgeninem Istrebinem. Data přitom pochází ve většině případů z oficiálních kanálů jednotlivých oblastí na Telegramu či z jiných zdrojů.

Rekordní odměny se dnes pohybují kolem 400 tisíc korun – a připomínáme, že v Rusku jako obecně chudší zemi je cenová hladina nižší než u nás.

Jeden příklad za všechny: v posledních týdnech například úřady v ruské republice Tatarstán zvýšily regionální bonus za uzavření smlouvy s ministerstvem obrany z 600 tisíc rublů na milion (tj. ze 150 na 250 tisíc Kč). „Jsou to obrovské výdaje, ale nemůžeme tento úkol nesplnit,“ okomentoval rozhodnutí šéf Tatarstánu Rustam Minnichanov.

Jak bylo řečeno, milion rublů přitom není konečná částka. Po započtení prémie od federálního ministerstva obrany a ještě od obce (z nichž některé také dávají prémie) může odvedenec v Tatarstánu za podpis smlouvy celkově získat až 1,5 milionu rublů, tedy necelých 400 tisíc korun. V Moskvě, kde jsou bonusy v současnosti podle pozorovatelů nejvyšší, to může být 1,7 milionu, tedy necelých 450 tisíc korun.

Průměr je nižší, stejně ovšem přitažlivý. Peněžní bonus za podpis smlouvy je zhruba trojnásobkem průměrného ruského měsíčního platu. Průměrná jednorázová platba při podpisu smlouvy činí zhruba 500 tisíc rublů, tedy asi 125 tisíc korun. Tedy tolik, kolik si ruský zaměstnanec s průměrným platem vydělá za půl roku.

Smlouvy přitom mohou být podepsány v kterémkoli regionu bez ohledu na registraci. V důsledku toho bohatší regiony v podstatě čerpají dobrovolníky z ostatních oblastí. Kvůli tomu se některé slabší oblasti sousedící se silnějšími neúčastní soutěže o platbu: dobrovolníci si pro smlouvy stejně odjedou „k sousedům“.

Zvyšování příspěvků tedy v sobě nese potenciální riziko, že se do nich sjedou zájemci z jiných oblastí. Regionální správy přesto platby rychle zvyšují (Leningradská oblast je například jen v červenci zvedla už dvakrát a není jediná), a nezdá se tedy, že by se musely potýkat s větším než předpokládaným zájmem rekrutů.

Peníze zároveň nejsou k dispozici jen pro samotné vojáky. Minimálně několik oblastí nabízí odměny i prostředníkům, kteří nováčky seženou. Rekrut musí obvykle uvést jméno dotyčného člověka při přijímacím pohovoru, částka se pak vyplácí ve chvíli, kdy dobrovolník odejde do armády. V Jaroslavské oblasti se nedávno zvýšila odměna pro „zprostředkovatele“ na 100 tisíc rublů (cca 25 tisíc korun), v Tatarstánu je poloviční.

V každém případě tak nástup do války v Rusku může být významná „finanční injekce“. Zejména v případě okrajových oblastí, kde jsou příjmy o dost nižší než celostátní, a dokonce i než regionální průměry. Jednorázová platba umožňuje rodinám okamžitě vyřešit zásadní finanční problémy.

Pochopitelně zisk vyvažuje vysoké riziko. Ruské ztráty ve válce podle analýzy registru dědických smluv, který provedla Mediazone a BBC, činí možná už 120 tisíc mužů.

Podpis smlouvy s ruským ministerstvem obrany je navíc závazek, který jen tak neskončí. Smlouvy sice jsou formálně na dobu určitou, ve skutečnosti se ovšem až do odvolání automaticky prodlužují a nelze od nich odstoupit. Prezidentský dekret v tomto vyznění byl podepsán v září 2022 společně s vyhlášením částečné mobilizace.

Vyšší příjmy vojáků a jejich rodin se zřetelně projevily mimo jiné i ve výši úspor v chudších oblastech. Pohled analytiků finské centrální banky (v PDF) do ruských bankovních statistik ukázal, že od podzimu 2022, kdy v Rusku proběhla „částečná mobilizace“, si lidé v některých oblastech ukládají do bank mnohem více peněz než v minulosti. Například v Tuvinské republice, která leží na hranicích z Mongolskem, si lidé ukládali o 53 procent více peněz než o rok dříve.

Zvyšování odměn rekrutů pochopitelně může mít nejrůznější důvody. Tím nejjednodušším vysvětlením ovšem je, že jde o jasný příklad souvislosti mezi nabídkou a poptávkou.

Ruská armáda měla v posledních měsících ztráty kolem 1000 můžu denně (včetně raněných a zajatých), uvádí většina seriózních odhadů. To ovšem znamená, že na doplnění stavu je zapotřebí měsíčně do armády přijmout zhruba 30 tisíc mužů.

V populaci jich je nepochybně pro potřeby války dostatek. V Rusku je cca 26 milionů mužů ve věku mezi 25 a 50 lety. Pokud skutečně rostoucí bonusy za nástup do války odrážejí nedostatek vhodných rekrutů, jde o nedostatek relativní. Tedy takový, který vhodné opatření – například vyšší odměny – může do značné míry nahradit.

Ruská společnost jako celek se s dosavadními ztrátami tedy dokáže smířit. Velká část Rusů stále věří jak Putinovi, tak v důležitost války proti Ukrajině. Přičemž Kreml si podporu mimo jiné kupuje vysokými platy a odškodněními pro rodiny zabitých vojáků.

Pro ruský stát jde pochopitelně o nezanedbatelné částky. Podle červencového odhadu skupiny Re:Russia by mohly výdaje na platy vojáků a odškodné pro pozůstalé dosáhnout zhruba 1,5 procenta ruského HDP (což je zhruba 8 procent federálního rozpočtu). Těžko to ovšem povede k rozvratu státního rozpočtu, rozhodně ne v krátkodobém výhledu.

Jak jsme přitom už zmiňovali, významná část veřejnosti z „válečného boomu“ ekonomicky těží. Re:Russia ve své zprávě mimo jiné píše, že za poslední rok vzrostly celkové spotřebitelské výdaje Rusů o zhruba 8 bilionů rublů (2 mld. Kč). Vklady se zvýšily o zhruba 4,5 bilionu rublů, tedy více miliardu korun. Příjmy z války (vojáků a jejich dědiců) hrají v současné ekonomice významnou roli.

Zároveň ale ubývá lidí, a to je v ekonomice znát. Nezanedbatelný je i nárůst mezd, který se týká především výrobních podniků, které pochopitelně pracují z velké části pro armádu. I tady platy stouply od začátku války velmi výrazně, často více než dvojnásobně. Mezinárodně konkurenceschopných výrobků přitom ruská ekonomika produkuje minimum, navíc velká část potenciálních trhů je pro ruské zboží uzavřená.

Vyšší poptávky po živé síle na frontu a zároveň pracovní síle v zázemí vytváří začarovaný kruh vyšších cen a v důsledku i inflace. V delším časovém horizontu si tak Rusko nepochybně zadělává na pořádné problémy, ať už v podobě přehřátí ekonomiky, nebo společenských otřesů spojených s návratem řádově až milionů válečných veteránů.

Ale to je problém budoucnosti – teď chce Rusko vojáky. A je ochotno za to platit jak zhoršováním vyhlídek budoucího ekonomického vývoje, tak i rovnou „na dřevo“.

Platy ruských vojáků jsou velmi vysoké. Průměrný výdělek občana v Rusku činil podle Rosstatu v roce 2023 73 tisíc rublů (cca 20 tisíc korun). Ovšem ve více než padesáti z 83 regionů Ruské federace nepřesáhl 60 tisíc rublů. Měsíční odměny pro muže bojující na frontě naproti tomu dosahují 210 tisíc rublů (cca 55 tisíc Kč).

Ale samotný plat není jedinou finanční motivací. Ruské úřady navíc nabízejí lidem, kteří dobrovolně narukují, jednorázové platby často spojené s další podporou – například při zajištění bydlení pro rodinu.

Z peněz ruského ministerstva obrany všichni noví vojáci měli dosud přislíbenou odměnu 195 tisíc rublů (cca 50 tisíc Kč). Tento „podpisový bonus“ ovšem nyní Putin zvláštním dekretem rovnou zdvojnásobil: za vstup do armády tak nový voják inkasuje 400 tisíc rublů (asi 109 tisíc korun).

K tomu mohou rekruti ještě dosáhnout na bonusy, které zajišťují místní vlády (v Rusku mohou mít různé formy: oblasti, autonomní republiky atd.). Tato částka není nijak centrálně určená a regionální rozdíly jsou velké. V některých regionech nedostane nový voják nic, jinde řádově stovky tisíc korun. Na vývoj bonusů ve vybraných oblastech se můžete podívat v grafu.

Nábor vojáků v Rusku je silně decentralizovaný, přičemž každý region přistupuje k mobilizaci různě. Ty ekonomicky silné jako Moskva či Petrohrad mohou nabízet vyšší jednorázové platby a další výhody.

Hospodářsky slabší oblasti zase bývají často kreativnější a nabízejí různé sociální benefity jako zlepšené zdravotnické služby nebo podporu pro rodiny vojáků, aby kompenzovaly nižší finanční pobídky. Zároveň zřejmě existují i místa, kde se rekrut žádného „bonusu“ nedočká.

Se začátkem roku 2024 v Rusku zjevně začala „soutěž o smluvní vojáky“, která v posledních měsících a týdnech výrazně zesílila, a regiony se předhánějí ve zvyšování odměn.

Od loňského léta se průměrná výše jednorázového bonusu, který nový voják dostane od místních úřadů, zvýšila téměř dvojnásobně, říkají nezávisle na sobě srovnání novinářů ze serveru „Hovoří Nemoskva“ (data zde v PDF) a údaje shromážděné Jevgeninem Istrebinem. Data přitom pochází ve většině případů z oficiálních kanálů jednotlivých oblastí na Telegramu či z jiných zdrojů.

Rekordní odměny se dnes pohybují kolem 400 tisíc korun – a připomínáme, že v Rusku jako obecně chudší zemi je cenová hladina nižší než u nás.

Jeden příklad za všechny: v posledních týdnech například úřady v ruské republice Tatarstán zvýšily regionální bonus za uzavření smlouvy s ministerstvem obrany z 600 tisíc rublů na milion (tj. ze 150 na 250 tisíc Kč). „Jsou to obrovské výdaje, ale nemůžeme tento úkol nesplnit,“ okomentoval rozhodnutí šéf Tatarstánu Rustam Minnichanov.

Jak bylo řečeno, milion rublů přitom není konečná částka. Po započtení prémie od federálního ministerstva obrany a ještě od obce (z nichž některé také dávají prémie) může odvedenec v Tatarstánu za podpis smlouvy celkově získat až 1,5 milionu rublů, tedy necelých 400 tisíc korun. V Moskvě, kde jsou bonusy v současnosti podle pozorovatelů nejvyšší, to může být 1,7 milionu, tedy necelých 450 tisíc korun.

Průměr je nižší, stejně ovšem přitažlivý. Peněžní bonus za podpis smlouvy je zhruba trojnásobkem průměrného ruského měsíčního platu. Průměrná jednorázová platba při podpisu smlouvy činí zhruba 500 tisíc rublů, tedy asi 125 tisíc korun. Tedy tolik, kolik si ruský zaměstnanec s průměrným platem vydělá za půl roku.

Smlouvy přitom mohou být podepsány v kterémkoli regionu bez ohledu na registraci. V důsledku toho bohatší regiony v podstatě čerpají dobrovolníky z ostatních oblastí. Kvůli tomu se některé slabší oblasti sousedící se silnějšími neúčastní soutěže o platbu: dobrovolníci si pro smlouvy stejně odjedou „k sousedům“.

Zvyšování příspěvků tedy v sobě nese potenciální riziko, že se do nich sjedou zájemci z jiných oblastí. Regionální správy přesto platby rychle zvyšují (Leningradská oblast je například jen v červenci zvedla už dvakrát a není jediná), a nezdá se tedy, že by se musely potýkat s větším než předpokládaným zájmem rekrutů.

Peníze zároveň nejsou k dispozici jen pro samotné vojáky. Minimálně několik oblastí nabízí odměny i prostředníkům, kteří nováčky seženou. Rekrut musí obvykle uvést jméno dotyčného člověka při přijímacím pohovoru, částka se pak vyplácí ve chvíli, kdy dobrovolník odejde do armády. V Jaroslavské oblasti se nedávno zvýšila odměna pro „zprostředkovatele“ na 100 tisíc rublů (cca 25 tisíc korun), v Tatarstánu je poloviční.

V každém případě tak nástup do války v Rusku může být významná „finanční injekce“. Zejména v případě okrajových oblastí, kde jsou příjmy o dost nižší než celostátní, a dokonce i než regionální průměry. Jednorázová platba umožňuje rodinám okamžitě vyřešit zásadní finanční problémy.

Pochopitelně zisk vyvažuje vysoké riziko. Ruské ztráty ve válce podle analýzy registru dědických smluv, který provedla Mediazone a BBC, činí možná už 120 tisíc mužů.

Podpis smlouvy s ruským ministerstvem obrany je navíc závazek, který jen tak neskončí. Smlouvy sice jsou formálně na dobu určitou, ve skutečnosti se ovšem až do odvolání automaticky prodlužují a nelze od nich odstoupit. Prezidentský dekret v tomto vyznění byl podepsán v září 2022 společně s vyhlášením částečné mobilizace.

Vyšší příjmy vojáků a jejich rodin se zřetelně projevily mimo jiné i ve výši úspor v chudších oblastech. Pohled analytiků finské centrální banky (v PDF) do ruských bankovních statistik ukázal, že od podzimu 2022, kdy v Rusku proběhla „částečná mobilizace“, si lidé v některých oblastech ukládají do bank mnohem více peněz než v minulosti. Například v Tuvinské republice, která leží na hranicích z Mongolskem, si lidé ukládali o 53 procent více peněz než o rok dříve.

Zvyšování odměn rekrutů pochopitelně může mít nejrůznější důvody. Tím nejjednodušším vysvětlením ovšem je, že jde o jasný příklad souvislosti mezi nabídkou a poptávkou.

Ruská armáda měla v posledních měsících ztráty kolem 1000 můžu denně (včetně raněných a zajatých), uvádí většina seriózních odhadů. To ovšem znamená, že na doplnění stavu je zapotřebí měsíčně do armády přijmout zhruba 30 tisíc mužů.

V populaci jich je nepochybně pro potřeby války dostatek. V Rusku je cca 26 milionů mužů ve věku mezi 25 a 50 lety. Pokud skutečně rostoucí bonusy za nástup do války odrážejí nedostatek vhodných rekrutů, jde o nedostatek relativní. Tedy takový, který vhodné opatření – například vyšší odměny – může do značné míry nahradit.

Ruská společnost jako celek se s dosavadními ztrátami tedy dokáže smířit. Velká část Rusů stále věří jak Putinovi, tak v důležitost války proti Ukrajině. Přičemž Kreml si podporu mimo jiné kupuje vysokými platy a odškodněními pro rodiny zabitých vojáků.

Pro ruský stát jde pochopitelně o nezanedbatelné částky. Podle červencového odhadu skupiny Re:Russia by mohly výdaje na platy vojáků a odškodné pro pozůstalé dosáhnout zhruba 1,5 procenta ruského HDP (což je zhruba 8 procent federálního rozpočtu). Těžko to ovšem povede k rozvratu státního rozpočtu, rozhodně ne v krátkodobém výhledu.

Jak jsme přitom už zmiňovali, významná část veřejnosti z „válečného boomu“ ekonomicky těží. Re:Russia ve své zprávě mimo jiné píše, že za poslední rok vzrostly celkové spotřebitelské výdaje Rusů o zhruba 8 bilionů rublů (2 mld. Kč). Vklady se zvýšily o zhruba 4,5 bilionu rublů, tedy více miliardu korun. Příjmy z války (vojáků a jejich dědiců) hrají v současné ekonomice významnou roli.

Zároveň ale ubývá lidí, a to je v ekonomice znát. Nezanedbatelný je i nárůst mezd, který se týká především výrobních podniků, které pochopitelně pracují z velké části pro armádu. I tady platy stouply od začátku války velmi výrazně, často více než dvojnásobně. Mezinárodně konkurenceschopných výrobků přitom ruská ekonomika produkuje minimum, navíc velká část potenciálních trhů je pro ruské zboží uzavřená.

Vyšší poptávky po živé síle na frontu a zároveň pracovní síle v zázemí vytváří začarovaný kruh vyšších cen a v důsledku i inflace. V delším časovém horizontu si tak Rusko nepochybně zadělává na pořádné problémy, ať už v podobě přehřátí ekonomiky, nebo společenských otřesů spojených s návratem řádově až milionů válečných veteránů.

Ale to je problém budoucnosti – teď chce Rusko vojáky. A je ochotno za to platit jak zhoršováním vyhlídek budoucího ekonomického vývoje, tak i rovnou „na dřevo“.