Nábřeží za Národním divadlem je navzdory pondělí a pracovnímu dnu plné turistů. Ostatně jako mnoho jiných letních dnů. Skupinky cizinců se podél Vltavy prochází směrem k Pražskému hradu nebo naopak na Náplavku.

Vstup na Slovanský ostrov se ale těmto kulisám tentokrát vymyká. Na příjezdovém mostě stojí policisté, členové antikonfliktního týmu ve žlutých vestách a na obou chodnících stojí za plotem kolem dvou desítek demonstrantů s transparenty. Kdykoliv kolem nich projede dále na ostrov auto, vyhlížející demonstranti pokřikují „shame“, v českém překladu hanba.

Sešli se totiž, aby vyjádřili nevoli s tím, co se ve stejné době odehrává v Paláci Žofín.

Jen o pár metrů dál je atmosféra zcela jiná. V paláci probíha konference deníku E15 „S efektivní vládou ke konkurenceschopné ekonomice“. Na pořadu dne jsou především debaty a panely s experty o byznysu. Řeší se konkurenční prostředí nebo jak vzdorovat byrokracii po větší regulaci.

Většina účastníků ale dorazila především z jednoho důvodu. Právě na tuto konferenci dorazil na pozvání Liberálního institutu a Anglo-American University, aby převzal v paláci Výroční cenu Liberálního institutu, argentinský prezident Javier Milei. Akce je beznadějně vyprodaná.

Co mohou hosté čekat od Mileie je těžké odhadnout. Netroufá si to odhadnout ani několik studentů ekonomického zaměření, kteří pro Seznam Zprávy uvedli, že se na konferenci vydali především proto, že jsou zvědaví, jaký je Milei naživo.

Vidět jsou tu i známé tváře. Dorazil například bývalý premiér Mirek Topolánek, který pracuje pro jednoho z vlastníků E15, miliardáře Daniela Křetínského, politický marketér Marek Prchal nebo liberálně konzervativní politik a publicista Roman Joch.

Podobně také mnoho dalších českých byznysmenů, cizinců, včetně těch španělsky hovořících. V drtivé většině jsou v publiku muži.

Příchod argentinského lídra hlásí kolem půl šesté do publika moderátorka. Lídra Argentiny vítá ve španělštině s tím, že si pro něj pořadatelé připravili překvapení.

Sál se tak ponoří do šera a vzápětí se jím rozléhá ohlušující heavymetalová předvolební hymna, kterou zpívá samotný Javier Milei. Na obrovské obrazovce vypadá jako rocková hvězda. „Prosím vás, neutíkejte přede mnou, jsem král ztraceného světa. Jsem král a zničím tě,“ rozléhají se slova písně Žofínem.

Po grandiózním úvodu se v místností ozve hlas a následně ukáže i tvář muže, na kterého všichni přítomní čekali. Javier Milei přichází a zdraví přítomné na podium, rychle přebírá cenu od zakladatelů Liberálního institutu za bouřlivého potlesku. Lidé vstávají, tleskají a natáčí vše na telefon.

Kdo ale čekal, že na velkolepý nástup Milei naváže energickým projevem pro něj typickým, a předvede show jako například před svými argentinskými fanoušky, toho čekalo zklamání.

Milei sice začal metaforou o fotbalu, při kterém zmínil jednoho z nejlepších hráčů světa Lionela Messiho, jeho přednáška na téma „Jak na neefektivní vládu“ se ale změnila na půl hodinový proslov o jeho cestě k libertarianismu nebo odkazování na klasiky liberální ekonomie. To vše naprosto klidným přednesem a bez téměř jakýchkoliv kontroverzí nebo zmínění českého kontextu.

Krev do žil se Mileiovi opět vrátila – aspoň trochu – když ke konci proslovu začal popisovat jak se mu daří řešit v Argentině ekonomické problémy. Přiblížil například, jak se mu daří řešit inflaci, ale i to, jak si představuje Argentinu budoucnosti – zemi, která jedno dne bude „nejbohatší“, „nejsvobodnější“ a jejíž základem bude „volný trh“.

Do polohy excentrického lídra se Milei opět vžil až na konec přednášky, když se s publikem rozloučil pokřikem „Viva la liberdad, carajo“, což v překladu znamená, „Ať žije svoboda, sakra.“

V ten moment znovu ožilo i publikum. Milei si opět vysloužil bouřlivý potlesk ve stoje.

Nábřeží za Národním divadlem je navzdory pondělí a pracovnímu dnu plné turistů. Ostatně jako mnoho jiných letních dnů. Skupinky cizinců se podél Vltavy prochází směrem k Pražskému hradu nebo naopak na Náplavku.

Vstup na Slovanský ostrov se ale těmto kulisám tentokrát vymyká. Na příjezdovém mostě stojí policisté, členové antikonfliktního týmu ve žlutých vestách a na obou chodnících stojí za plotem kolem dvou desítek demonstrantů s transparenty. Kdykoliv kolem nich projede dále na ostrov auto, vyhlížející demonstranti pokřikují „shame“, v českém překladu hanba.

Sešli se totiž, aby vyjádřili nevoli s tím, co se ve stejné době odehrává v Paláci Žofín.

Jen o pár metrů dál je atmosféra zcela jiná. V paláci probíha konference deníku E15 „S efektivní vládou ke konkurenceschopné ekonomice“. Na pořadu dne jsou především debaty a panely s experty o byznysu. Řeší se konkurenční prostředí nebo jak vzdorovat byrokracii po větší regulaci.

Většina účastníků ale dorazila především z jednoho důvodu. Právě na tuto konferenci dorazil na pozvání Liberálního institutu a Anglo-American University, aby převzal v paláci Výroční cenu Liberálního institutu, argentinský prezident Javier Milei. Akce je beznadějně vyprodaná.

Co mohou hosté čekat od Mileie je těžké odhadnout. Netroufá si to odhadnout ani několik studentů ekonomického zaměření, kteří pro Seznam Zprávy uvedli, že se na konferenci vydali především proto, že jsou zvědaví, jaký je Milei naživo.

Vidět jsou tu i známé tváře. Dorazil například bývalý premiér Mirek Topolánek, který pracuje pro jednoho z vlastníků E15, miliardáře Daniela Křetínského, politický marketér Marek Prchal nebo liberálně konzervativní politik a publicista Roman Joch.

Podobně také mnoho dalších českých byznysmenů, cizinců, včetně těch španělsky hovořících. V drtivé většině jsou v publiku muži.

Příchod argentinského lídra hlásí kolem půl šesté do publika moderátorka. Lídra Argentiny vítá ve španělštině s tím, že si pro něj pořadatelé připravili překvapení.

Sál se tak ponoří do šera a vzápětí se jím rozléhá ohlušující heavymetalová předvolební hymna, kterou zpívá samotný Javier Milei. Na obrovské obrazovce vypadá jako rocková hvězda. „Prosím vás, neutíkejte přede mnou, jsem král ztraceného světa. Jsem král a zničím tě,“ rozléhají se slova písně Žofínem.

Po grandiózním úvodu se v místností ozve hlas a následně ukáže i tvář muže, na kterého všichni přítomní čekali. Javier Milei přichází a zdraví přítomné na podium, rychle přebírá cenu od zakladatelů Liberálního institutu za bouřlivého potlesku. Lidé vstávají, tleskají a natáčí vše na telefon.

Kdo ale čekal, že na velkolepý nástup Milei naváže energickým projevem pro něj typickým, a předvede show jako například před svými argentinskými fanoušky, toho čekalo zklamání.

Milei sice začal metaforou o fotbalu, při kterém zmínil jednoho z nejlepších hráčů světa Lionela Messiho, jeho přednáška na téma „Jak na neefektivní vládu“ se ale změnila na půl hodinový proslov o jeho cestě k libertarianismu nebo odkazování na klasiky liberální ekonomie. To vše naprosto klidným přednesem a bez téměř jakýchkoliv kontroverzí nebo zmínění českého kontextu.

Krev do žil se Mileiovi opět vrátila – aspoň trochu – když ke konci proslovu začal popisovat jak se mu daří řešit v Argentině ekonomické problémy. Přiblížil například, jak se mu daří řešit inflaci, ale i to, jak si představuje Argentinu budoucnosti – zemi, která jedno dne bude „nejbohatší“, „nejsvobodnější“ a jejíž základem bude „volný trh“.

Do polohy excentrického lídra se Milei opět vžil až na konec přednášky, když se s publikem rozloučil pokřikem „Viva la liberdad, carajo“, což v překladu znamená, „Ať žije svoboda, sakra.“

V ten moment znovu ožilo i publikum. Milei si opět vysloužil bouřlivý potlesk ve stoje.