Arménie se po ztrátě Náhorního Karabachu dostala na rozcestí, kde se opatrně poohlíží po cestě odklánějící se od Ruska. Nedávno tak oznámila i vystoupení z jím řízené bezpečnostní organizace ODKB.

V zemi přitom vřou protesty, které vládu kritizují za ztrátu území a odstup od důležitého bezpečnostního partnera odmítají. Opozice volá po větším vymezení země vůči Ázerbájdžánu, který Karabach dobyl. Současná arménská vláda pod taktovkou Nikola Pašinjana s ním ale jedná o mírové dohodě. Obě země totiž řeší ještě další územní spory.

„Mezi Arménií a Ruskem existuje spousta ekonomických vazeb. Ty v podstatě utvrzují potřebu žít i nadále v manželství, kde nikdo není šťastný. Mohou být přijata určitá rozhodnutí, ale není to snadné. A Arménie si uvědomuje rizika,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy analytička Olesya Vartanyanová z organizace International Crisis Group.

V Arménii již několik týdnů probíhají protesty proti vládě Nikoly Pašinjana. Jak silná je v tuto chvíli jeho pozice?

Arménie se od prohrané války s Ázerbájdžánem v roce 2020 již několikrát ocitla v politickém chaosu. A několikrát jsme byli svědky toho, že premiéra napadali ti, kteří s ním nesouhlasili. V jednu chvíli dokonce musel vyhlásit volby.

Průzkumy veřejného mínění říkají, že existují lidé, kteří s Pašinjanem nesouhlasí nebo mají otázky. To ale nutně neznamená, že jsou lidé připraveni volit nebo podpořit jeho odpůrce. Vypadá to, že ho sice nemají rádi, ale pořád je lepší než ti, kteří jsou jeho politickými nepřáteli.

To je v podstatě to, co se v Arménii děje už více než tři roky. A současné protesty jsou do značné míry pokračováním tohoto trendu.

Směrem k vládě jde nicméně o validní otázky o tom, co se děje s mírovým procesem mezi Arménií a Ázerbájdžánem a s dohodou, kterou mají o státní hranici. Ale zároveň opravdu nevidíte, že by ty protesty vytvářely reálné nebezpečí pro premiéra Pašinjana a jeho tým.

Kdo stojí proti Pašinjanovi v opozici a jaký přístup k Ázerbájdžánu chce prosazovat? Co by to případně znamenalo pro Arménii?

Většina těch, kteří jsou v opozici vůči premiéru Pašinjanovi, a mluvím o hlavních postavách, jsou ti, kteří byli u moci před ním. A lidé už tak nějak vědí, jakou vládu nebo jaké vládnutí mohou tito politici nabídnout. A to je pro ně v podstatě hlavní překážka, aby se vrátili k moci a získali podporu širších vrstev obyvatelstva Arménie, pokud jde o mírový proces.

Opoziční politici se domnívají, že současné vedení činí kroky, které podkopávají bezpečnost a zahraniční politiku Arménie. A tvrdí, že se tak děje i tím, že se Arménie vzdaluje Rusku.

Domnívají se, že jediným způsobem, jak zabránit novým útokům ze strany Ázerbájdžánu a nové válce, je sblížení s Ruskem a také reforma armády, získání většího množství zbraní a vojáků.

Nevěří moc v dialog, kde by se dalo dosáhnout kompromisu. V podstatě nemají důvěru v to, že Ázerbájdžán je schopen přistoupit na kompromisní řešení, které by mohlo nějakým způsobem reflektovat i zájmy Arménie.

Jak vnímají Rusko běžní Arméni? V posledních měsících se na Moskvu snesla velká vlna kritiky za nedodržování závazků vůči ODKB, což vedlo i k oznámení, že Jerevan z organizace vystoupí.

Když porovnáte průzkumy před třemi lety a nyní, je jasné, že obyvatelstvo má ve vztahu k Rusku mnoho otázek. Některé z nich souvisí s tím, co jste zmínila. To, co cítím při svém terénním výzkumu v Arménii v různých regionech po tom, co se stalo loni v Náhorním Karabachu, je, že lidé mají strach z možnosti nové války.

Chápou tedy, že všichni viděli, co se stalo s Náhorním Karabachem, když se musel během několika hodin vzdát. Veškeré arménské obyvatelstvo muselo vyklidit region, ale žádné následky vůči Ázerbájdžánu nenásledovaly. Nepřišlo žádné potrestání.

Když dříve došlo k určité eskalaci, ukázalo se, že arménská armáda opravdu není schopna čelit mnohem silnější a mnohem lépe vybavené ázerbájdžánské armádě.

Takže pokud se mě ptáte na náladu ve vztahu k bezpečnosti ázerbájdžánského mírového procesu, tak si myslím, že to není jenom o Rusku, ale vlastně spíš o skutečném strachu z nové války, která vás může připravit o život, může vás připravit o domov.

Moskva je dlouhodobě hlavním garantem bezpečnosti kavkazské země. Co by vystoupení z ODKB znamenalo pro Jerevan?

Formálně Arménie z ODKB zatím nevystoupila. Stále je její součástí a pouze formálně zmrazila své vztahy, jako to před několika lety udělal například Uzbekistán.

Co se však děje, je to, že vidíme rostoucí nespokojenost arménského vedení s ODKB. Souvisí to s neefektivitou organizace, pokud jde o bezpečnost, ale také s řadou dalších třenic, které má s různými členy ODKB.

Například Bělorusko prodává Ázerbájdžánu zbraně, které byly použity i při útoku na Arménii a v Náhorním Karabachu. Je tedy jasné, že Arménie má problémy s Ruskem, ale také vidíme, že formálně tento krok zatím neudělala. To je záměrné.

Možná jsou v arménském vedení jiní lidé, kteří se už rozhodli a chápou, že to není úplně budoucnost Arménie, a jen hledají vhodný okamžik, kdy to udělat.

Pro Rusko to bude politicky velká rána. Hlavně když rozhodnutí Arménie přichází ve chvíli, kdy se Moskva v podstatě snaží celému světu ukázat, že je silná a má neomezenou moc ve svém regionu.

Chápu tak, že v nejvyšším arménském vedení stále panují obavy a strach, jaké důsledky vyvolá samotné oznámení o formálním odchodu z ODKB.

Měli bychom také zmínit, že Rusko je pro Arménii nejen bezpečnostním partnerem, ale také hlavním ekonomickým partnerem a mezi Arménií a Ruskem existuje spousta ekonomických vazeb.

Ty v podstatě utvrzují potřebu žít i nadále v manželství, kde nikdo není šťastný. Mohou být přijata určitá rozhodnutí, ale není to snadné. A Arménie si uvědomuje rizika.

Má ochlazení vztahů mezi Arménií a Ruskem nějaký dopad na domácí politiku v Jerevanu?

V opozici jsou lidé, kteří jsou jednoznačně proruští a jsou na to dokonce hrdí. Ale jsou i osobnosti, které říkají: jsme proarménští a vidíme, že arménská bezpečnější budoucnost vychází z tradiční spolupráce s Ruskem. Samozřejmě je lze označit za proruské, ale budou opravdu naštvaní.

Pokud jde o postoj veřejnosti, myslím si, že je to sofistikovanější než jen jakési milování nebo nenávist Ruska. Tam je mnohem víc vrstev. A myslím si, že v popředí stále stojí otázka, jak se vyhnout nové eskalaci a nové válce, kdy by Arménie mohla přijít o území nebo se stát zhrouceným státem. Pak už by se vůbec nemluvilo o tom, jestli jste proruský, nebo ne. Prostě přestanete existovat.

Myslím si, že je to teď v Arménii hlavní otázka. A opozice v podstatě říká, že ví lépe, jak to udělat, jak se dostat z té slepé uličky, kdy by Arménie měla dál uvažovat o Ázerbájdžánu.

Arménie se po ztrátě Náhorního Karabachu dostala na rozcestí, kde se opatrně poohlíží po cestě odklánějící se od Ruska. Nedávno tak oznámila i vystoupení z jím řízené bezpečnostní organizace ODKB.

V zemi přitom vřou protesty, které vládu kritizují za ztrátu území a odstup od důležitého bezpečnostního partnera odmítají. Opozice volá po větším vymezení země vůči Ázerbájdžánu, který Karabach dobyl. Současná arménská vláda pod taktovkou Nikola Pašinjana s ním ale jedná o mírové dohodě. Obě země totiž řeší ještě další územní spory.

„Mezi Arménií a Ruskem existuje spousta ekonomických vazeb. Ty v podstatě utvrzují potřebu žít i nadále v manželství, kde nikdo není šťastný. Mohou být přijata určitá rozhodnutí, ale není to snadné. A Arménie si uvědomuje rizika,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy analytička Olesya Vartanyanová z organizace International Crisis Group.

V Arménii již několik týdnů probíhají protesty proti vládě Nikoly Pašinjana. Jak silná je v tuto chvíli jeho pozice?

Arménie se od prohrané války s Ázerbájdžánem v roce 2020 již několikrát ocitla v politickém chaosu. A několikrát jsme byli svědky toho, že premiéra napadali ti, kteří s ním nesouhlasili. V jednu chvíli dokonce musel vyhlásit volby.

Průzkumy veřejného mínění říkají, že existují lidé, kteří s Pašinjanem nesouhlasí nebo mají otázky. To ale nutně neznamená, že jsou lidé připraveni volit nebo podpořit jeho odpůrce. Vypadá to, že ho sice nemají rádi, ale pořád je lepší než ti, kteří jsou jeho politickými nepřáteli.

To je v podstatě to, co se v Arménii děje už více než tři roky. A současné protesty jsou do značné míry pokračováním tohoto trendu.

Směrem k vládě jde nicméně o validní otázky o tom, co se děje s mírovým procesem mezi Arménií a Ázerbájdžánem a s dohodou, kterou mají o státní hranici. Ale zároveň opravdu nevidíte, že by ty protesty vytvářely reálné nebezpečí pro premiéra Pašinjana a jeho tým.

Kdo stojí proti Pašinjanovi v opozici a jaký přístup k Ázerbájdžánu chce prosazovat? Co by to případně znamenalo pro Arménii?

Většina těch, kteří jsou v opozici vůči premiéru Pašinjanovi, a mluvím o hlavních postavách, jsou ti, kteří byli u moci před ním. A lidé už tak nějak vědí, jakou vládu nebo jaké vládnutí mohou tito politici nabídnout. A to je pro ně v podstatě hlavní překážka, aby se vrátili k moci a získali podporu širších vrstev obyvatelstva Arménie, pokud jde o mírový proces.

Opoziční politici se domnívají, že současné vedení činí kroky, které podkopávají bezpečnost a zahraniční politiku Arménie. A tvrdí, že se tak děje i tím, že se Arménie vzdaluje Rusku.

Domnívají se, že jediným způsobem, jak zabránit novým útokům ze strany Ázerbájdžánu a nové válce, je sblížení s Ruskem a také reforma armády, získání většího množství zbraní a vojáků.

Nevěří moc v dialog, kde by se dalo dosáhnout kompromisu. V podstatě nemají důvěru v to, že Ázerbájdžán je schopen přistoupit na kompromisní řešení, které by mohlo nějakým způsobem reflektovat i zájmy Arménie.

Jak vnímají Rusko běžní Arméni? V posledních měsících se na Moskvu snesla velká vlna kritiky za nedodržování závazků vůči ODKB, což vedlo i k oznámení, že Jerevan z organizace vystoupí.

Když porovnáte průzkumy před třemi lety a nyní, je jasné, že obyvatelstvo má ve vztahu k Rusku mnoho otázek. Některé z nich souvisí s tím, co jste zmínila. To, co cítím při svém terénním výzkumu v Arménii v různých regionech po tom, co se stalo loni v Náhorním Karabachu, je, že lidé mají strach z možnosti nové války.

Chápou tedy, že všichni viděli, co se stalo s Náhorním Karabachem, když se musel během několika hodin vzdát. Veškeré arménské obyvatelstvo muselo vyklidit region, ale žádné následky vůči Ázerbájdžánu nenásledovaly. Nepřišlo žádné potrestání.

Když dříve došlo k určité eskalaci, ukázalo se, že arménská armáda opravdu není schopna čelit mnohem silnější a mnohem lépe vybavené ázerbájdžánské armádě.

Takže pokud se mě ptáte na náladu ve vztahu k bezpečnosti ázerbájdžánského mírového procesu, tak si myslím, že to není jenom o Rusku, ale vlastně spíš o skutečném strachu z nové války, která vás může připravit o život, může vás připravit o domov.

Moskva je dlouhodobě hlavním garantem bezpečnosti kavkazské země. Co by vystoupení z ODKB znamenalo pro Jerevan?

Formálně Arménie z ODKB zatím nevystoupila. Stále je její součástí a pouze formálně zmrazila své vztahy, jako to před několika lety udělal například Uzbekistán.

Co se však děje, je to, že vidíme rostoucí nespokojenost arménského vedení s ODKB. Souvisí to s neefektivitou organizace, pokud jde o bezpečnost, ale také s řadou dalších třenic, které má s různými členy ODKB.

Například Bělorusko prodává Ázerbájdžánu zbraně, které byly použity i při útoku na Arménii a v Náhorním Karabachu. Je tedy jasné, že Arménie má problémy s Ruskem, ale také vidíme, že formálně tento krok zatím neudělala. To je záměrné.

Možná jsou v arménském vedení jiní lidé, kteří se už rozhodli a chápou, že to není úplně budoucnost Arménie, a jen hledají vhodný okamžik, kdy to udělat.

Pro Rusko to bude politicky velká rána. Hlavně když rozhodnutí Arménie přichází ve chvíli, kdy se Moskva v podstatě snaží celému světu ukázat, že je silná a má neomezenou moc ve svém regionu.

Chápu tak, že v nejvyšším arménském vedení stále panují obavy a strach, jaké důsledky vyvolá samotné oznámení o formálním odchodu z ODKB.

Měli bychom také zmínit, že Rusko je pro Arménii nejen bezpečnostním partnerem, ale také hlavním ekonomickým partnerem a mezi Arménií a Ruskem existuje spousta ekonomických vazeb.

Ty v podstatě utvrzují potřebu žít i nadále v manželství, kde nikdo není šťastný. Mohou být přijata určitá rozhodnutí, ale není to snadné. A Arménie si uvědomuje rizika.

Má ochlazení vztahů mezi Arménií a Ruskem nějaký dopad na domácí politiku v Jerevanu?

V opozici jsou lidé, kteří jsou jednoznačně proruští a jsou na to dokonce hrdí. Ale jsou i osobnosti, které říkají: jsme proarménští a vidíme, že arménská bezpečnější budoucnost vychází z tradiční spolupráce s Ruskem. Samozřejmě je lze označit za proruské, ale budou opravdu naštvaní.

Pokud jde o postoj veřejnosti, myslím si, že je to sofistikovanější než jen jakési milování nebo nenávist Ruska. Tam je mnohem víc vrstev. A myslím si, že v popředí stále stojí otázka, jak se vyhnout nové eskalaci a nové válce, kdy by Arménie mohla přijít o území nebo se stát zhrouceným státem. Pak už by se vůbec nemluvilo o tom, jestli jste proruský, nebo ne. Prostě přestanete existovat.

Myslím si, že je to teď v Arménii hlavní otázka. A opozice v podstatě říká, že ví lépe, jak to udělat, jak se dostat z té slepé uličky, kdy by Arménie měla dál uvažovat o Ázerbájdžánu.