Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Všechno nasvědčuje tomu, že příštím českým eurokomisařem musí být stranický politik, bývalý ministr a musí ho nominovat hnutí Starostů. Tajenku této křížovky lze snadno vyluštit. Bude to nejspíš ministr průmyslu Jozef Síkela. Jen jde o to, zda dokáže Brusel přesvědčit o své kompetenci, aby se Česko konečně dočkalo vlivné funkce.

Ze hry vypadává náměstek ministra financí Marek Mora, který sice má pro práci v Bruselu dostatečnou kompetenci, nechce se však zavazovat jedné straně.

Danuše Nerudová do STAN sice vstoupila, nejvýš se však dosud dostala do pozice rektorky Mendelovy univerzity. Ke všemu zklamala očekávání spolustraníků v eurovolbách.

Ze tří ministrů za STAN není použitelný šéf vnitra Vít Rakušan, za kterého nemají Starostové ve vnitřní politice náhradu. Mikuláš Bek už je třetím ministrem školství a další personální veletoč si na tomto postu hnutí STAN nemůže dovolit. Zbývá Síkela.

Při rozdělování komisariátů v Bruselu platí nepsané pravidlo. Nejvlivnějšími resorty jsou zahraničí, ekonomika, rozpočet, vnitřní trh a stále důležitější klima. Nic jiného nemůže uspokojit požadavky velkých států, tedy Německa, Francie, Španělska a Itálie. Je pravda, že ze soutěže vypadávají Němci, jejichž kandidátka Ursula von der Leyenová znovu usiluje o funkci předsedkyně Komise. Ovšem v řadě čeká ještě pátý nejlidnatější stát, tedy Polsko, a pokud ještě nějaké důležité místo zůstane volné, jsou tady zástupci ekonomicky silných zemí severu, tedy Nizozemsko, Belgie, Dánsko a Švédsko, případně ještě Rakousko, jehož kandidáta obvykle do funkce tlačí Německo.

V případě neúspěchu čekají na kandidáty těchto zemí pozice druhé úrovně důležitosti, tedy komisariáty pro digitalizaci, zemědělství a resort vnitra. Bylo by milým překvapením, kdyby se Čech stal komisařem v těchto oblastech.

Z českých komisařů zatím dosáhla na nejlepší post Věra Jourová. V pozici místopředsedkyně Komise odpovědné v letech 2019–2024 za „hodnoty a transparenci“ sice neměla prostor vytvářet vlastní politiku, jako jedna ze sedmi zástupců předsedkyně von der Leyenové však dokázala využít svou reprezentativní funkci, například se uplatnila jako užitečná výkonná síla, když svým jménem zaštítila rozhodnutí Komise pozastavit dotace Polsku a Maďarsku, nedodržujícím zásady právního státu.

Nepochybně by bylo horší, kdyby se stala komisařkou pro ještě více neurčité resorty jako demografie (Chorvatsko), rovnost (Malta) nebo „evropská cesta života“ (Řecko).

Bývalý bankéř Síkela se o funkci komisaře přihlásil na domácí scéně slovy, že pro něho mluví „velmi úspěšné předsednictví EU, zejména v oblasti energetiky, vnitřního trhu a zahraničního obchodu,“ při kterém si mezi evropskými kolegy „vybudoval poměrně slušnou prestiž a autoritu“. Proto také pro Novinky.cz prozradil, že bude usilovat o „zajímavé ekonomické nebo energetické portfolio“.

V případě, že čeští vyjednavači přesvědčí evropské kolegy o jeho schopnostech, se ovšem reálně nabízí jen komisariát energetiky. Na první poslech to zní dobře, ovšem jde o resort, který byl v uplynulých pěti letech ve vleku důležitějšího komisaře pro klima. Zastávala ho nepříliš viditelná Estonka Kadri Simsonová, v jejíž zemi navíc před dvěma lety došlo ke kolapsu energetického systému a největšímu zdražení elektřiny v Evropě. Podobně může být Brusel varován také před Síkelou, který v ministerské funkci nedokázal zabránit tomu, aby tuzemské zdražení patřilo k nejvyšším.

Zdejší ministr průmyslu by sotva přijal další z méně významných funkcí komisaře pro inovace, kulturu a mládež, kterou dnes drží Bulharsko. O mnoho lepší není komisař pro krizový management, který v odcházející Komisi připadl Slovinci Janezi Lenarčičovi. Ve funkci jakéhosi evropského školníka měl pomáhat státům, které nedokážou čelit mimo jiné klimatické krizi.

Naopak by pro Síkelu byla vítězstvím funkce ekonomického místopředsedy Komise. Dnes ji vykonává bývalý předseda lotyšské vlády Valdis Dombrovskis, který má za úkol zprostředkovat mezi silnými ekonomickými resorty.

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Všechno nasvědčuje tomu, že příštím českým eurokomisařem musí být stranický politik, bývalý ministr a musí ho nominovat hnutí Starostů. Tajenku této křížovky lze snadno vyluštit. Bude to nejspíš ministr průmyslu Jozef Síkela. Jen jde o to, zda dokáže Brusel přesvědčit o své kompetenci, aby se Česko konečně dočkalo vlivné funkce.

Ze hry vypadává náměstek ministra financí Marek Mora, který sice má pro práci v Bruselu dostatečnou kompetenci, nechce se však zavazovat jedné straně.

Danuše Nerudová do STAN sice vstoupila, nejvýš se však dosud dostala do pozice rektorky Mendelovy univerzity. Ke všemu zklamala očekávání spolustraníků v eurovolbách.

Ze tří ministrů za STAN není použitelný šéf vnitra Vít Rakušan, za kterého nemají Starostové ve vnitřní politice náhradu. Mikuláš Bek už je třetím ministrem školství a další personální veletoč si na tomto postu hnutí STAN nemůže dovolit. Zbývá Síkela.

Při rozdělování komisariátů v Bruselu platí nepsané pravidlo. Nejvlivnějšími resorty jsou zahraničí, ekonomika, rozpočet, vnitřní trh a stále důležitější klima. Nic jiného nemůže uspokojit požadavky velkých států, tedy Německa, Francie, Španělska a Itálie. Je pravda, že ze soutěže vypadávají Němci, jejichž kandidátka Ursula von der Leyenová znovu usiluje o funkci předsedkyně Komise. Ovšem v řadě čeká ještě pátý nejlidnatější stát, tedy Polsko, a pokud ještě nějaké důležité místo zůstane volné, jsou tady zástupci ekonomicky silných zemí severu, tedy Nizozemsko, Belgie, Dánsko a Švédsko, případně ještě Rakousko, jehož kandidáta obvykle do funkce tlačí Německo.

V případě neúspěchu čekají na kandidáty těchto zemí pozice druhé úrovně důležitosti, tedy komisariáty pro digitalizaci, zemědělství a resort vnitra. Bylo by milým překvapením, kdyby se Čech stal komisařem v těchto oblastech.

Z českých komisařů zatím dosáhla na nejlepší post Věra Jourová. V pozici místopředsedkyně Komise odpovědné v letech 2019–2024 za „hodnoty a transparenci“ sice neměla prostor vytvářet vlastní politiku, jako jedna ze sedmi zástupců předsedkyně von der Leyenové však dokázala využít svou reprezentativní funkci, například se uplatnila jako užitečná výkonná síla, když svým jménem zaštítila rozhodnutí Komise pozastavit dotace Polsku a Maďarsku, nedodržujícím zásady právního státu.

Nepochybně by bylo horší, kdyby se stala komisařkou pro ještě více neurčité resorty jako demografie (Chorvatsko), rovnost (Malta) nebo „evropská cesta života“ (Řecko).

Bývalý bankéř Síkela se o funkci komisaře přihlásil na domácí scéně slovy, že pro něho mluví „velmi úspěšné předsednictví EU, zejména v oblasti energetiky, vnitřního trhu a zahraničního obchodu,“ při kterém si mezi evropskými kolegy „vybudoval poměrně slušnou prestiž a autoritu“. Proto také pro Novinky.cz prozradil, že bude usilovat o „zajímavé ekonomické nebo energetické portfolio“.

V případě, že čeští vyjednavači přesvědčí evropské kolegy o jeho schopnostech, se ovšem reálně nabízí jen komisariát energetiky. Na první poslech to zní dobře, ovšem jde o resort, který byl v uplynulých pěti letech ve vleku důležitějšího komisaře pro klima. Zastávala ho nepříliš viditelná Estonka Kadri Simsonová, v jejíž zemi navíc před dvěma lety došlo ke kolapsu energetického systému a největšímu zdražení elektřiny v Evropě. Podobně může být Brusel varován také před Síkelou, který v ministerské funkci nedokázal zabránit tomu, aby tuzemské zdražení patřilo k nejvyšším.

Zdejší ministr průmyslu by sotva přijal další z méně významných funkcí komisaře pro inovace, kulturu a mládež, kterou dnes drží Bulharsko. O mnoho lepší není komisař pro krizový management, který v odcházející Komisi připadl Slovinci Janezi Lenarčičovi. Ve funkci jakéhosi evropského školníka měl pomáhat státům, které nedokážou čelit mimo jiné klimatické krizi.

Naopak by pro Síkelu byla vítězstvím funkce ekonomického místopředsedy Komise. Dnes ji vykonává bývalý předseda lotyšské vlády Valdis Dombrovskis, který má za úkol zprostředkovat mezi silnými ekonomickými resorty.