Se slovem demise si v dohledné době ještě užijeme. Což připomíná, jak moc slovní zásobu zahustily všechny možné výrazy na „de-“. A právě na ty si teď posvítí reflektor jazykové hlídky Šuplíku:
Protože věc je vážná: málokterý jazykový úkaz odráží tak výmluvně náš vachrlatý svět, který už nebude jako dřív. Nebo alespoň jím nechce být.
Předpona „de-“, to je změna, nestálost, kácení, potažmo neklid a nervozita. Proto je jí všude plno. Věci se ustavičně mění a tomu se říká de-něco.
Původem latinské „de-“ nese význam „od, z, pryč“. Který se do českého slovníku 21. století propisuje – většinou oklikou skrz jiné jazyky – všelijak, každopádně čím dál naléhavěji. Někdy je význam „pryč od toho“ očividný, někdy moc ne, a někdy ho ani nerozpoznáme. A někdy tam kupodivu ani žádný takový význam není: viz slova jako deka, demižon, delfín a debrecínská šunka. Ani dech není žádné de-ch, to si and ještě rozumíme. Neplatná je bohužel i etymologie de-štník, škoda.
Zato v demisi už při letmém rozboru rozpoznáme de-misi. Takže jde o „opuštění mise“, dotyčný nebo dotyčná to balí. Zase nějaká změna.
Vzhledem k tomu, kolik slov de-něco a dez-něco je v oběhu, redakce Šuplíku usoudila, že je zapotřebí roztřídit je do čtyř základních čeledí, aby v tom byl alespoň náznak nějakého pořádku. Alespoň v podstatných jménech. Takže:
1. Slova, která změnu stávajícího stavu pojmenovávají bez okolků, snad až agresivně. Naplacato. Sem z různých důvodů patří mimo jiné: Dezinformace. Dezinterpretace. Deeskalace. Decentralizace. Dekarbonizace. Demobilizace a demilitarizace. Dehydratace. Depilace (pilus, latinsky chlup nebo vlas). Deziluze. Dezorientace (to je dosud nepublikovaná prestižní sobotní příloha našeho Šuplíku).
V těchto případech je prostě každému jasné, o čem je řeč a, jak se lidově v uvozovkách říká, odkud vítr fouká a kudy běží zajíc. Tím spíš u zatím spisovnými slovníky nekodifikovaných slov jako debordelizace a deagrofertizace.
2. Pak jsou slova, ze kterých je ta radikální změna sice patrná také, ale přece jen zní o něco zaobaleněji. Význam nebo původ slova, které předpona „de-“ mění, nemusí být úplně evidentní. Do této čeledi se dá kromě zmíněné demise zařadit: Deodorant (pryč s odérem!). Deformace (pryč s formou!). Destrukce, devastace a demolice. Degradace (gradus, latinsky stupeň, krok, postavení). Devalvace (slyšíme slovo value, anglickou hodnotu.) Deprivace (privus, latnisky vlastní, čili náš privát v deprivaci trpí, strádá).
Degustace? To nám do konceptu trochu nezapadá, protože při úspěšné degustaci bychom o gusto asi naopak přicházet neměli.
3. Ještě můžete a zajímá vás to? Třetí, nejkomplikovanější čeledí jsou slova, kde sice předpona „de-“ hraje roli také, ale už nemusí znamenat ztrátu. Nebo ale alespoň ne jednoznačně. Někdy působí skoro neviditelně, ale i tak se za těmi slovy – díky počátečnímu „de-“ – něco nepokojného odehrává. Demonstrace. Detektiv. Deprese. Delirium (lira je latinsky brázda, delirare pak doslova „vyšinout se z brázdy“, uvádí Rejzkův etymologický slovník). Dekadence (úpadek mravů není opakem „kadence“, ale pochází z latinského slova cadere, padat). Debata (je to z latiny a francouzštiny a battre znamená bít, takže účastníci debat se prý „mlátí slovy“, no vida!). Dezert. Dezertér. A dezolát, s prominutím.
Až na to že defilé není de-filé, není tu žádný souvis s rybími produkty na našem jídelníčku. File je francouzsky řada, filum latinsky vlákno.
4. Soupis nepravých, až naprosto falešných předpon „de-“ dále zahrnuje slova jako: Delikatesa. Demokracie. Demagogie (i když opak, tj. „magogie“, vypadá dobře, nezavedeme to?). Deficit. Dekorace. Den. Depo. Deset. Devět… a tím dnešní pokus o vyčerpání vaší pozornosti končí, díky.
Tenhle Šuplík je plný ne úplně milých, teplých lidských slov, uvědomujeme si. Snad vám přijde vhod aspoň jako tahák pro partičku slovního fotbalu. Hezký den.
