Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Katarína Tomčíková ze slovenského Poluvsie nedaleko Rajeckých Teplic původně nechtěla o té možnosti slyšet.

Když za ní přišli tři badatelé historie s prosbou, aby si nechala odebrat vzorek DNA, praneteři parašutisty Josefa Gabčíka se to nezdálo. „Proč nenechat mého strýce Josefa Gabčíka na pokoji,“ namítala. A i když jí badatelé vysvětlili, že s její pomocí by mohlo být určeno místo, kde jsou pohřbeny Gabčíkovy ostatky, stejně říkala: „Exhumace je tak trochu proti mému smýšlení.“

Nakonec ale prosbu badatele Jaroslava Čvančary, šéfa spolku Liga Libe Pavla Černého a ředitele Oblastního muzea Praha-východ Vlastislava Janíka vyslyšela. Ač s výhradami.

„Nikdy bych svou DNA neposkytla, kdyby mě o to nepožádal dlouholetý kamarád Jaroslav Čvančara, za nímž je úctyhodná práce o strýcově paraskupině Anthropoid,“ přiznává sympatická žena žijící dodnes v Poluvsie v Gabčíkově rodném domku. „Jakkoli rozumím Jardově snaze identifikovat konečně ostatky parašutistů, kteří se podíleli na likvidaci Heydricha, trochu se to ve mně zkrátka tluče,“ říká.

Jaroslav Čvančara s Pavlem Černým jsou členy vládní Komise pro řešení otázek masových hrobů na Ďáblickém hřbitově a také jejími iniciátory, odebírání vzorků DNA od příbuzných padlých či zavražděných hrdinů však je –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aspoň prozatím –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jejich soukromou iniciativou.

Vládní komise složená z historiků, archivářů, archeologů, antropologů či forenzních genetiků se věnuje zejména hledání ostatků zavražděných či umučených hrdinů protikomunistického odboje po roce 1948, Čvančara, Černý a Janík se přednostně zaměřují na pátrání po odbojářích z okupace, jejichž ostatky, jak říká Jaroslav Čvančara, spočívají podle svědectví přímých pamětníků na Ďáblickém hřbitově rovněž.

Vycházejí z doporučení forenzního genetika a DNA diagnostika Daniela Vaňka, podle něhož „čím více času a tedy i generací uplyne od smrti hrdinů, tím masivnější technologické prostředky pro identifikaci je třeba nasazovat“. Laicky řečeno: s každou další generací stopa DNA slábne. „Doba, kdy může tato akce přinést výsledky v pátrání po hrobech hrdinů, se neúprosně krátí. Je proto opravdu nejvyšší čas s tím začít. Není zkrátka na co čekat,“ říká genetik Vaněk.

Trojice Čvančara, Černý a Janík věří, že by jejich soukromá iniciativa s odběrem referenčního DNA mohla časem přerůst ve státem podporovanou akci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak jak je tomu v případě pátrání po odbojářích proti komunistickému režimu.

„Počítáme s tím a bylo by to jen logické,“ potvrzuje Jaroslav Čvančara.

Video s odběrem vzorku DNA u příbuzných Václava Morávka. Zveřejňujeme se svolením autorů.

Vzorek své DNA trojici badatelů poskytla i Jaroslava Karbanová, neteř Václava Morávka, člena legendární skupiny Tři králové –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Balabán, Mašín, Morávek. Motiv, proč to udělala, byl podobný jako u Gabčíkovy praneteře –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pojí ji přátelství s dalším z trojice badatelů Pavlem Černým.

„Ale rozumí se, že jsem to udělala i kvůli strýci Václavovi,“ říká Jaroslava Karbanová. „Konečně by zasloužil, aby jeho ostatky nespočívaly v šachtách, nýbrž v rodinném hrobě,“ vysvětluje příbuzná hrdinného odbojáře, který padl v přestřelce s gestapem na pražském Prašném mostě.

„Ať to slouží dobré věci,“ prohlásila, když byl vzorek odebrán.

Referenční vzorek DNA si od Jaroslava Čvančary nechal odebrat i koncertní kytarista, hudební pedagog HAMU, profesor Milan Zelenka.

Ten je totiž synovcem hlavního podporovatele paraskupiny Anthropoid Jana Zelenky Hajského, který při razii gestapa po atentátu na Heydricha spáchal sebevraždu, než ho stihli zatknout.

Rodina Milana Zelenky pak přežila represe gestapa doslova zázrakem. Ani profesor hudby to dodnes nechápe. „Opravdu nevím, jak jsme mohli jindy tak důslednému gestapu uniknout,“ říká.

Z dětských let v protektorátu si pamatuje na setkání s parašutistou Adolfem Opálkou, blízkým spolupracovníkem Anthropoidu a hrdinu, který s dalšími zahynul v kryptě cyrilometodějského chrámu.

I proto profesor Zelenka velmi podporuje pátrání, kdy se v šachtách na Ďáblickém hřbitově pátrá i po ostatcích parašutistů. „Dlužíme jim to!“ říká na jejich adresu. „Někdy až zavilé odpůrce exhumace a identifikace českých vlastenců proto nechápu,“ dodává.

Databázi referenčních vzorků DNA příbuzných českých odbojářů rozšíří v nejbližších dnech i Julie Fňukalová, praneteř druhého člena paraskupiny Anthropoid Jana Kubiše, která dodnes žije v Dolních Vilémovicích, Kubišově rodné vsi.

„Považuje to v našem pátrání po ostatcích parašutistů za velmi důležité, proto na naši prosbu bez většího váhání kývla. A navíc nám věří, což je v našem projektu dost podstatné,“ vysvětluje Vlastislav Janík.

Pátrání Jaroslava Čvančary, Pavla Černého a Vlastislava Janíka se neomezuje jen na Českou či Slovenskou republiku. Nacisté totiž s blížící se porážkou Německa odvezli veškerou dokumentaci o manipulaci s ostatky parašutistů do Rakouska. Stejně jako hlavy Gabčíka a Kubiše, které po bitvě v Resslově ulici oddělili od jejich mrtvých těl.

Čvančara s Janíkem proto hledají nejenom v berlínských archivech či v německých anatomických ústavech, hodlají se také vydat právě do Rakouska.

„Osudy parašutistů vyslaných z Británie do nacisty okupované republiky, ale i jejich domácích pomocníků se věnujeme podstatnou část našich profesních životů. Nevíme ale nic o jejich tragickém absolutním konci,“ vysvětluje Čvančara jeden z hlavních motivů této mise.

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Katarína Tomčíková ze slovenského Poluvsie nedaleko Rajeckých Teplic původně nechtěla o té možnosti slyšet.

Když za ní přišli tři badatelé historie s prosbou, aby si nechala odebrat vzorek DNA, praneteři parašutisty Josefa Gabčíka se to nezdálo. „Proč nenechat mého strýce Josefa Gabčíka na pokoji,“ namítala. A i když jí badatelé vysvětlili, že s její pomocí by mohlo být určeno místo, kde jsou pohřbeny Gabčíkovy ostatky, stejně říkala: „Exhumace je tak trochu proti mému smýšlení.“

Nakonec ale prosbu badatele Jaroslava Čvančary, šéfa spolku Liga Libe Pavla Černého a ředitele Oblastního muzea Praha-východ Vlastislava Janíka vyslyšela. Ač s výhradami.

„Nikdy bych svou DNA neposkytla, kdyby mě o to nepožádal dlouholetý kamarád Jaroslav Čvančara, za nímž je úctyhodná práce o strýcově paraskupině Anthropoid,“ přiznává sympatická žena žijící dodnes v Poluvsie v Gabčíkově rodném domku. „Jakkoli rozumím Jardově snaze identifikovat konečně ostatky parašutistů, kteří se podíleli na likvidaci Heydricha, trochu se to ve mně zkrátka tluče,“ říká.

Jaroslav Čvančara s Pavlem Černým jsou členy vládní Komise pro řešení otázek masových hrobů na Ďáblickém hřbitově a také jejími iniciátory, odebírání vzorků DNA od příbuzných padlých či zavražděných hrdinů však je –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aspoň prozatím –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jejich soukromou iniciativou.

Vládní komise složená z historiků, archivářů, archeologů, antropologů či forenzních genetiků se věnuje zejména hledání ostatků zavražděných či umučených hrdinů protikomunistického odboje po roce 1948, Čvančara, Černý a Janík se přednostně zaměřují na pátrání po odbojářích z okupace, jejichž ostatky, jak říká Jaroslav Čvančara, spočívají podle svědectví přímých pamětníků na Ďáblickém hřbitově rovněž.

Vycházejí z doporučení forenzního genetika a DNA diagnostika Daniela Vaňka, podle něhož „čím více času a tedy i generací uplyne od smrti hrdinů, tím masivnější technologické prostředky pro identifikaci je třeba nasazovat“. Laicky řečeno: s každou další generací stopa DNA slábne. „Doba, kdy může tato akce přinést výsledky v pátrání po hrobech hrdinů, se neúprosně krátí. Je proto opravdu nejvyšší čas s tím začít. Není zkrátka na co čekat,“ říká genetik Vaněk.

Trojice Čvančara, Černý a Janík věří, že by jejich soukromá iniciativa s odběrem referenčního DNA mohla časem přerůst ve státem podporovanou akci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak jak je tomu v případě pátrání po odbojářích proti komunistickému režimu.

„Počítáme s tím a bylo by to jen logické,“ potvrzuje Jaroslav Čvančara.

Video s odběrem vzorku DNA u příbuzných Václava Morávka. Zveřejňujeme se svolením autorů.

Vzorek své DNA trojici badatelů poskytla i Jaroslava Karbanová, neteř Václava Morávka, člena legendární skupiny Tři králové –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Balabán, Mašín, Morávek. Motiv, proč to udělala, byl podobný jako u Gabčíkovy praneteře –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pojí ji přátelství s dalším z trojice badatelů Pavlem Černým.

„Ale rozumí se, že jsem to udělala i kvůli strýci Václavovi,“ říká Jaroslava Karbanová. „Konečně by zasloužil, aby jeho ostatky nespočívaly v šachtách, nýbrž v rodinném hrobě,“ vysvětluje příbuzná hrdinného odbojáře, který padl v přestřelce s gestapem na pražském Prašném mostě.

„Ať to slouží dobré věci,“ prohlásila, když byl vzorek odebrán.

Referenční vzorek DNA si od Jaroslava Čvančary nechal odebrat i koncertní kytarista, hudební pedagog HAMU, profesor Milan Zelenka.

Ten je totiž synovcem hlavního podporovatele paraskupiny Anthropoid Jana Zelenky Hajského, který při razii gestapa po atentátu na Heydricha spáchal sebevraždu, než ho stihli zatknout.

Rodina Milana Zelenky pak přežila represe gestapa doslova zázrakem. Ani profesor hudby to dodnes nechápe. „Opravdu nevím, jak jsme mohli jindy tak důslednému gestapu uniknout,“ říká.

Z dětských let v protektorátu si pamatuje na setkání s parašutistou Adolfem Opálkou, blízkým spolupracovníkem Anthropoidu a hrdinu, který s dalšími zahynul v kryptě cyrilometodějského chrámu.

I proto profesor Zelenka velmi podporuje pátrání, kdy se v šachtách na Ďáblickém hřbitově pátrá i po ostatcích parašutistů. „Dlužíme jim to!“ říká na jejich adresu. „Někdy až zavilé odpůrce exhumace a identifikace českých vlastenců proto nechápu,“ dodává.

Databázi referenčních vzorků DNA příbuzných českých odbojářů rozšíří v nejbližších dnech i Julie Fňukalová, praneteř druhého člena paraskupiny Anthropoid Jana Kubiše, která dodnes žije v Dolních Vilémovicích, Kubišově rodné vsi.

„Považuje to v našem pátrání po ostatcích parašutistů za velmi důležité, proto na naši prosbu bez většího váhání kývla. A navíc nám věří, což je v našem projektu dost podstatné,“ vysvětluje Vlastislav Janík.

Pátrání Jaroslava Čvančary, Pavla Černého a Vlastislava Janíka se neomezuje jen na Českou či Slovenskou republiku. Nacisté totiž s blížící se porážkou Německa odvezli veškerou dokumentaci o manipulaci s ostatky parašutistů do Rakouska. Stejně jako hlavy Gabčíka a Kubiše, které po bitvě v Resslově ulici oddělili od jejich mrtvých těl.

Čvančara s Janíkem proto hledají nejenom v berlínských archivech či v německých anatomických ústavech, hodlají se také vydat právě do Rakouska.

„Osudy parašutistů vyslaných z Británie do nacisty okupované republiky, ale i jejich domácích pomocníků se věnujeme podstatnou část našich profesních životů. Nevíme ale nic o jejich tragickém absolutním konci,“ vysvětluje Čvančara jeden z hlavních motivů této mise.