Všichni tušíme, že to tak nějak funguje, i když by nemělo. Firma dá straně sponzorský dar a něco za to dostane. Třeba předraženou zakázku z veřejného rozpočtu, o které rozhoduje příjemce daru a zaplatíme ji my všichni.

Policie zdokumentovala takových případů celou řadu. Málo se ale ví, že tento typ korupce je v případě České republiky dopodrobna zmapován i vědecky. Koncept něco za něco zkrátka funguje a je to statisticky dokázáno. Stačí si jen dát práci a propojit databáze sponzorů politických stran a příjemců veřejných zakázek.

Pustil se do toho nepříliš známý, ale uznávaný český ekonom Vítězslav Titl, působící čtvrtým rokem na univerzitě v Utrechtu a paralelně na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho nejcitovanější článek je sice už z roku 2019, ale po každých krajských volbách by měl být povinnou literaturou pro všechny hejtmany i voliče.

Text vyšel v akademickém časopise European Economic Review a mapoval dění v krajích v Česku v letech 2007–2014. Jeho síla je v tom, že stojí na dobových datech o úplně všech krajských zakázkách a všech sponzorských darech. Vzorec „kdo dává, ten dostává“ podle Titla jasně funguje. Což sice tak nějak víme, ale teď je to doložená zákonitost.

„Nepočítali jsme jen nějaké průměry. Jde o robustní statistickou analýzu 140 tisíc pozorování, která dokazuje, že se nejedná o náhodu, ale systematický kauzální vztah. V datech je vidět jasný, statisticky významný efekt. Kdo sponzoroval tu správnou stranu ve správném období, měl k veřejným zakázkám lepší přístup,“ přibližuje akademik původem z Chomutova, kde o svých zjištěních nemusí nikoho přesvědčovat.

Zmíněných 140 tisíc situací zahrnuje všechny tři myslitelné kombinace. „Jsou tam firmy, co daly peníze a dostaly zakázku, daly peníze a nedostaly zakázku nebo nedaly peníze a dostaly zakázku,“ vysvětluje Titl a nabízí hned dva číselné závěry, na kterých je prospěch z darů vidět.

Jedno měření ukazuje, že navýšení daru o deset procent přináší rok poté přísun zakázek plus minus o půl procenta. To na první pohled nevypadá významně, kouzlo je ale v absolutních číslech. Dary jsou oproti zakázkám výrazně menší. A tak každá koruna investovaná do vítězné politické strany vynese v zakázkách dalších sto korun.

Jak říká Titl, „přidají se dvě nuly“, což v reálných číslech představuje pohádkový obchod i přesto, že se nejedná o zisk, ale obrat firem. Z daru ve výši 10 tisíc korun je zakázka za milion, z 10 milionů je miliarda.

Druhé měření ukazuje, jak se účinnost darů měnila v závislosti na úspěchu či neúspěchu sponzorované strany. Období 2007–2014 je jedinečné v tom, že na krajích došlo k takřka kompletnímu přesunu moci z ODS k ČSSD. Data ukazují, že obě strany se odvděčovaly svým dárcům stejně, pokud byly u moci, a jinak ne.

V Chomutově místní primátor a Babišův původní kandidát na hejtmana Marek Hrabáč skončil v srpnu kvůli zakázkám ve vazbě. ANO mělo podobné potíže i v jiných krajích, zdá se tedy, že stále bude nad čím bádat, i když se vládnoucí garnitura v krajích teď opět mění.

Výzvou do budoucna podle Titla je, aby se s daty naučily zacházet i orgány, které mají korupci sledovat. V článku, který mu vyšel loni v Oxford Bulletin of Economics and Statistics, píše o tom, jak lze k analýze vycvičit umělou inteligenci a konexe vyhledávat. „Policie a další orgány by takové algoritmy měly používat jako tipy, které firmy je dobré kontrolovat,“ radí ekonom a slibuje, že svůj výzkum na tomto poli bude dál rozvíjet.

Zajímají vás zahraniční investice českých firem, zelená energetika nebo trh s nemovitostmi? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.

Všichni tušíme, že to tak nějak funguje, i když by nemělo. Firma dá straně sponzorský dar a něco za to dostane. Třeba předraženou zakázku z veřejného rozpočtu, o které rozhoduje příjemce daru a zaplatíme ji my všichni.

Policie zdokumentovala takových případů celou řadu. Málo se ale ví, že tento typ korupce je v případě České republiky dopodrobna zmapován i vědecky. Koncept něco za něco zkrátka funguje a je to statisticky dokázáno. Stačí si jen dát práci a propojit databáze sponzorů politických stran a příjemců veřejných zakázek.

Pustil se do toho nepříliš známý, ale uznávaný český ekonom Vítězslav Titl, působící čtvrtým rokem na univerzitě v Utrechtu a paralelně na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho nejcitovanější článek je sice už z roku 2019, ale po každých krajských volbách by měl být povinnou literaturou pro všechny hejtmany i voliče.

Text vyšel v akademickém časopise European Economic Review a mapoval dění v krajích v Česku v letech 2007–2014. Jeho síla je v tom, že stojí na dobových datech o úplně všech krajských zakázkách a všech sponzorských darech. Vzorec „kdo dává, ten dostává“ podle Titla jasně funguje. Což sice tak nějak víme, ale teď je to doložená zákonitost.

„Nepočítali jsme jen nějaké průměry. Jde o robustní statistickou analýzu 140 tisíc pozorování, která dokazuje, že se nejedná o náhodu, ale systematický kauzální vztah. V datech je vidět jasný, statisticky významný efekt. Kdo sponzoroval tu správnou stranu ve správném období, měl k veřejným zakázkám lepší přístup,“ přibližuje akademik původem z Chomutova, kde o svých zjištěních nemusí nikoho přesvědčovat.

Zmíněných 140 tisíc situací zahrnuje všechny tři myslitelné kombinace. „Jsou tam firmy, co daly peníze a dostaly zakázku, daly peníze a nedostaly zakázku nebo nedaly peníze a dostaly zakázku,“ vysvětluje Titl a nabízí hned dva číselné závěry, na kterých je prospěch z darů vidět.

Jedno měření ukazuje, že navýšení daru o deset procent přináší rok poté přísun zakázek plus minus o půl procenta. To na první pohled nevypadá významně, kouzlo je ale v absolutních číslech. Dary jsou oproti zakázkám výrazně menší. A tak každá koruna investovaná do vítězné politické strany vynese v zakázkách dalších sto korun.

Jak říká Titl, „přidají se dvě nuly“, což v reálných číslech představuje pohádkový obchod i přesto, že se nejedná o zisk, ale obrat firem. Z daru ve výši 10 tisíc korun je zakázka za milion, z 10 milionů je miliarda.

Druhé měření ukazuje, jak se účinnost darů měnila v závislosti na úspěchu či neúspěchu sponzorované strany. Období 2007–2014 je jedinečné v tom, že na krajích došlo k takřka kompletnímu přesunu moci z ODS k ČSSD. Data ukazují, že obě strany se odvděčovaly svým dárcům stejně, pokud byly u moci, a jinak ne.

V Chomutově místní primátor a Babišův původní kandidát na hejtmana Marek Hrabáč skončil v srpnu kvůli zakázkám ve vazbě. ANO mělo podobné potíže i v jiných krajích, zdá se tedy, že stále bude nad čím bádat, i když se vládnoucí garnitura v krajích teď opět mění.

Výzvou do budoucna podle Titla je, aby se s daty naučily zacházet i orgány, které mají korupci sledovat. V článku, který mu vyšel loni v Oxford Bulletin of Economics and Statistics, píše o tom, jak lze k analýze vycvičit umělou inteligenci a konexe vyhledávat. „Policie a další orgány by takové algoritmy měly používat jako tipy, které firmy je dobré kontrolovat,“ radí ekonom a slibuje, že svůj výzkum na tomto poli bude dál rozvíjet.

Zajímají vás zahraniční investice českých firem, zelená energetika nebo trh s nemovitostmi? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.