Českem už od začátku války prošlo 600 tisíc válečných uprchlíků, kteří v zemi získali dočasnou ochranu, a bezmála 355 tisíc z nich podle posledních červnových dat Ministerstva vnitra v republice stále přebývá.
Státu se přitom už od druhé poloviny minulého roku začali uprchlíci vyplácet, jak ukazují ekonomické modely zveřejněné Ministerstvem práce a sociálních věcí. Za celý loňský rok ještě mírně převážilo 21,6 miliardy nákladů nad 21 miliardami korun na příjmové stránce.
Uprchlíci víc přispívají, než kolik stojí
První letošní čtvrtletí už ovšem dominují příjmy. Česku uprchlíci přinesli na daních a odvodech 6,4 miliardy korun, zatímco výdaje představovaly 3,5 miliardy korun.
„Na začátku byli příjemci humanitární dávky téměř všichni uprchlíci a od té doby jich je třikrát méně. Přirozeně se na humanitární dávku vynakládá méně a ti, kteří mohou, pracují,“ popisuje logiku ve vývoji ekonomických ukazatelů Zuzana Ramajzlová, vedoucí Programu podpory uprchlíkům v ČR z Člověka v tísni.
Odvrácenou stranou úspěšné ekonomické integrace ovšem podle odborníků na migraci zůstává, že jsme nedokázali naplno využít potenciál příchozích uprchlíků. Ukrajinci pracují, ale pod svojí kvalifikací.
Podřadná místo pořádné práce
Konkrétně to ukazuje například životní situace Natalie, o které Seznam Zprávy psaly letos v únoru. Na dálku vyučuje chemii a biologii a zároveň v Česku manuálně pracuje. „Nejdřív mám hodiny, pak jdu do fabriky, večer se připravím na další den,“ popsala, jak vypadá její obvyklý pracovní program.
„Sice se nám uprchlíci vyplácejí ekonomicky, ale je to hrozně krátkozraké,“ poznamenává Klára Boumová z Charita ČR, kde má na starosti advokační činnost v oblasti migrace.
Vypočítává, že integrací se rozumí začlenění na trh práce, ovládnutí jazyka, začlenění se do společnosti a do vzdělávání a získání udržitelného bydlení.
„Práce se podařila, ale za cenu toho, že nepracují tak, jak by mohli pracovat,“ tvrdí Klára Boumová. Vysvětluje, že výzkumy dokládají, že pokud uprchlíci pracují delší období – řadově několik let – na nízkokvalifikované pozici, tak na ní zůstávají už napořád.
„Protože, když pracujete a samozřejmě máte i různé přesčasy, tak nemáte čas na jazykové kurzy,“ říká odbornice z Charity.
Vyplácí se? Spíš než tvrdá data, křehké odhady
Ekonomické odhady Ministerstva práce o tom, kolik uprchlíci přinášejí české státní kase, vychází zejména z údajů od Úřadu práce. Podle jejich dat se počet pracujících uprchlíků s dočasnou ochranou postupně ustálil v posledních měsících na 120 tisících.
Další dodatečné informace prakticky neexistují a i analytici z ministerstva proto využívají pokročilejší datové modely k simulacím přínosů.
Seznam Zprávy oslovily hned několik institucí: Českou správu sociálního zabezpečení a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ohledně přesnějších dat týkající se odvodů, Úřad práce a MPSV ohledně dalších detailnějších informací, jako je průměrně vyplácená mzda nebo kolik uprchlíci přinášejí státu v jednotlivých měsících.
„Přesné informace týkající se osob s dočasnou ochranou neevidujeme, “ uvedla Jitka Drmolová, mluvčí České správy sociálního zabezpečení. A podobné reakce přišly i z dalších zmíněných stran.
Štěpán Mikula z Katedry ekonomie na Masarykově univerzitě, který se specializuje na migraci a trh práce, popisuje, že jde o obecný problém českého státu.
„V zásadě nemáme spolehlivá data. Neumíme úplně dobře sledovat, co se děje v reálném čase. Je to dědictví minulosti, jsou tak nastavené systémy,“ konstatuje.
Z pohledu Štěpána Mikuly představuje uprchlická vlna podobný moment jako covid v tom smyslu, že nastínila, co je v zemi špatně, přičemž za normálních okolností to tolik nevadí.
„Problematicky jsou nastavené bariéry na trhu práce. Když uprchlická situace začínala, tak jsme psali report, kde jsme vyzdvihovali, jak strašně složitý je systém kvalifikací, co všechno musí člověk splnit, aby ho zaměstnali na kvalifikovanější pozici. Máme jeden z nejdetailnějších systémů kvalifikací v Evropské unii,“ líčí ekonom z Masarykovy univerzity.
Popisuje, že český postoj k migraci je hodně zaměřený na aspekt bezpečnosti, který nerozporuje, ovšem vysvětluje, že zapomínáme na to, že kvalifikovaní uprchlíci si mohou vybírat.
„Spousta lidí žije v představě, že máme na hranicích zástupy potenciálních migrantů, kteří chtějí do České republiky a my si budeme vybírat. A ono to tak není. Musíme aktivně lákat lidi, kteří jsou produktivní a určitě je nenalákáme na to, že jsou tady nižší mzdy, ale zato větší administrativa,“ říká Štěpán Mikula.
Uprchlíci pomáhají přeneseně i důchodcům
Nemusí to být úplně zřejmé, ale pracující uprchlíci jsou vítaní i z pohledu českého průběžného důchodového systému. Zdůraznil to ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) během nedávné prezentace zprávy o stabilitě důchodového systému.
Právě pracující uprchlíci a nízká nezaměstnanost obecně drobně pomáhali zlepšit bilanci důchodového systému, který se potýká s rostoucí skupinou penzistů a klesajícím počtem produktivní populace.
„Poslední půlrok se držíme kolem té hranice 115 až 120 tisíc lidí s dočasnou ochranou, kteří pracují, a to je posílení už v řádu miliard korun na příjmech na pojistném,“ vysvětlil Jurečka vazbu mezi na důchodový systém.
Další pozitivní dopad na důchodový systém – a to v případě, že se váleční uprchlíci rozhodnou v zemi usadit natrvalo – je i demografický: „Do nějaké míry by se dalo říct, že to může pomoci se stárnutím populace, jde o navýšení populace v produktivním, ale i reprodukčním věku,“ zmiňuje ekonom Štěpán Mikula.
Přesný vliv na důchodový systém se ale opět pouze odhaduje. Hlavním problémem je zmíněný nedostatek dat, která by šla využít pro výpočet odvodů.
Detailní pohled na data z jara 2022, kdy skokově rostl počet pracujících ukrajinských uprchlíků a zároveň Ministerstvo financí ve svých statistikách vykázalo růst příjmů z pojistného na důchody, ukazuje, že jde o souběh několika faktorů. Současně totiž klesala v České republice nezaměstnanost a rostla průměrná mzda.
„Vyrábíme si mládež bez budoucnosti“
Česko ovšem podle oslovených odborníků na migraci mrhá i potenciálem uprchlické mládeže, která už není školou povinná. Jde o osoby mezi 15 až 19 roky.
„Je mi to hrozně líto. Všichni na Ukrajině studovali a tady jich studuje určitě menšina,“ poznamenává Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni.
Vysvětluje, že v tomto případě jde o směs sociální izolace, nechuti se učit češtinu, snahu si dodělat ukrajinské vzdělání online a v neposlední řadě problém dostat se na českou školu. Zároveň už musí většinou pracovat, aby rodině finančně vypomáhali.
„Vyrábíme si problém, vyrábíme si mládež bez budoucnosti, což je v tuhle chvíli problém na předměstí různých evropských měst,“ podotýká k tomu Klára Boumová z Charity.
Podřadné práce v Polsku, vyčkávání v Německu
Okolní země ovšem mají velmi podobné problémy jako Česká republika. Popisuje to Jakub Andrle, koordinátor Programu migrace z Člověka v tísni, který se mimo jiné soustředí na přeshraniční srovnání.
Popisuje, že si není vědom například toho, že by nějaká jiná země aktuálně tak jasně komunikovala přínos uprchlíků pro státní rozpočet jako Česká republika.
„Docela věrohodná čísla jsou v Polsku, kde jsou příjmy dokonce několikanásobně vyšší než výdaje,“ říká s tím, že se výdaje pohybovaly za loňský rok na úrovni pěti miliard zlotých a příjmy kolem 15 miliard zlotých.
Receptem je vysoký počet zaměstnaných uprchlíků podobně jako v Česku. „Je to tam ale stejné. Lidé mají nízkokvalifikované práce, hodně často mají dvě práce, pracují o víkendech a po večerech, je tam ten stejný problém jako u nás,“ podotýká Jakub Andrle.
Popisuje, že se lépe daří umisťovat vysoce kvalifikované odborníky v Litvě a v Dánsku. „Spolupracují tam velmi úzce uprchlíci, zaměstnavatelé, stát a případně migrační služba,“ líčí odborník z Člověka v tísni.
V Německu se pak nedaří naopak uprchlíky dostávat na trh práce. „V německy mluvících zemích je větší důraz na předchozí rekvalifikaci a integrační kurzy a jazykové vzdělávání, než se dostanou na trh práce, ale potíž je, že už to trvá dlouho a moc se to nedaří,“ vysvětluje Andrle. Předpokladem bylo, že po integračních kurzech procento zaměstnanosti uprchlíků prudce vzroste.
„A to se zatím neděje. Lidé vypadávají z kurzů, nebo je nedokončí a počty pracovníků nerostou. Politici říkají, že je to moc vysokými dávkami a sociologové, že je to dané příliš mnoha překážkami od jazykové bariéry až po nedostatek míst ve školkách,“ dodává odborník k situaci v Německu.
