„Jeden den v týdnu se psychicky připravuju na to, že v novém systému budu dělat. V tom fakt nechcete pracovat,“ říká stavební referentka Radka Šnajdrová.

„To, co z toho vylézá, je slušně řečeno grafický odpad. Ten, kdo to programoval, v životě neseděl na naší židli,“ stěžuje si stavební referent Filip Ranoš.

„Ztuhlo to, napsalo to ‚nelze se připojit‘, ačkoliv k internetu jsem připojená byla, a sežralo mi to půlku kolaudačního rozhodnutí,“ popisuje jednu z mnoha negativních zkušeností další referentka.

„Ten systém je blbě začatý, protože základní kostra je špatně postavená. Jestli je Bartoš alespoň trochu ajťák, tak musí vědět, že to je neopravitelné,“ shrnuje vedoucí administrativního a právního odboru na Praze 12.

Seznam Zprávy se potřetí vydaly za úředníky stavebního odboru a referenty na Praze 12, aby se poptaly na jejich zkušenosti s novým systémem, který jim měl ulehčit práci a zrychlit stavební řízení.

Aktuálně tu evidují necelé čtyři desítky digitálních žádostí. Vesměs prý jednoduchá řízení. Přesto se jim podařilo od prvního července uzavřít pouze dvě žádosti. Šlo o procesně jednoduché kolaudace.

„To, co dřív trvalo pět minut, teď trvá hodiny nebo i dny,“ tvrdí stavební referentka Radka Šnajdrová a vysvětluje, jak je to možné. S první překážkou bojovala už při ztotožňování žadatele.

„Neuvedl mobil ani e-mail a to je konečná. Neměla jsem šanci se s ním vůbec domluvit,“ popisuje případ muže, který žádal o rozdělení pozemku. Portál stavebníka propustí prý i nevalidní nebo neúplné žádosti. Nepomůže ani to, že se někdo přihlásí přes bankovní identitu.

„Očekávala bych, že se jméno, datum narození, adresa, datovka a tak dále automaticky vygenerují, ale to se neděje. Všechno tam musím dopsat ručně a nesmím udělat chybu, protože to pak nejde opravit,“ dodává.

„Přišla mi žádost od paní Novákové. Neměla jsem ji jak ztotožnit ani jak kontaktovat, a tak jsem řízení odložila. Paní mi pak sama volala s tím, že ona má v systému napsáno vyřízeno. Já jí na to ale říkám, že jsem na to ani nesáhla,“ popisuje Radka Šnajdrová.

Následoval další problém s jiným klientem. Nový systém vygeneroval platební příkaz k zaplacení poplatku. Aby byla názornější, úřednice na stůl pokládá starý a nový příkaz.

„Starý je na jedné straně A4 a podle specifického symbolu hned poznám, že se jedná o toho a toho člověka, v tom a tom řízení a váže se k té a té platbě. Nový příkaz je na dvou stranách A4 a není tam žádný specifický symbol, žádný název stavby, majitel stavby, prostě nic, jen číslo účtu, kam má dotyčný peníze poslat. Není to podle správního řádu,“ kroutí hlavou stavební referentka.

Bez potvrzení zaplacení poplatku ale nemohla v řízení pokračovat, a tak musela dotyčnému zavolat.

„Nějaké číslo jsem našla ve starém systému a volám mu. Jste pan Novák? Vedete u nás stavební řízení? Já potřebuju vědět, jestli vám přišel platební příkaz a jestli jste ho zaplatil,“ popisuje referentka hovor s žadatelem. V systému u něj totiž stále viselo „neuhrazeno“. Proč to? Neexistuje provázanost mezi platbou a konkrétním stavebním řízením.

„Když na odbor přijde nějaká platba, tak já z toho prostě nepoznám, kdo ji poslal, k čemu se váže a za co to je,“ podivuje se úřednice.

„A teď si vezměte, když ten člověk má více staveb, více poplatků nebo to za něj zaplatí někdo jiný nebo to zaplatí na pokladně. Nemáme šanci rozeznat, k čemu se ty peníze vážou, takže účtárna nám to vrací, ať ty platby identifikujeme,“ doplní referentku vedoucí odboru.

Na další nedotaženost upozorňuje stavební referent Filip Ranoš. Týká se schvalovacích procesů. I sebejednodušší dokumenty musejí nově kontrolovat vedoucí a systém neumožňuje, aby si úřad kompetence nastavil sám.

„Teď ke každému dokumentu musím ručně zadat, kdo to má schvalovat, kdo podepisovat, a ta jména nemůžu měnit,“ říká. Prý se kvůli tomu docela nachodí.

„Musím dojít na konec chodby, podívat se, jestli tu je pan nebo paní vedoucí, vrátit se, zadat jejich jméno do systému, odeslat jim žádost o podpis, opět za nimi dojít a říct jim, aby mi to ihned zkontrolovali,“ uvádí Filip Ranoš. Ani to však nezaručuje rychlost a plynulost procesu.

„Vy něco podepíšete a ono se vám to vrátí třeba až za hodinu nebo za dvě, že je to zkontrolované a podepsané,“ doplňuje Ranošův vedoucí. Sám se přizpůsobil. Nejraději pracuje ráno, kdy je systém nejrychlejší.

Stále nejsou dořešené otázky, jak a kde se budou účastníci řízení moci dívat do spisu nebo zdali systém umí rozlišit, kdo k jakým dokumentům má přístup. Úředníkům chybí tlačítko „zpět“. Systém umožňuje, aby žádost podala pouze jedna fyzická osoba. Cizinci, spoluvlastníci nemovitosti, manželé nebo právnické osoby mají smůlu.

Vedoucí oddělení Pavlína Štumpfová vydala rozhodnutí o kolaudaci pro školu, ale stále jí nepřišla doručenka.

„Že to proběhlo, víme díky tomu, že sedíme v jednom baráku. Je to ale už víc než týden a já nemám doručenku, která musí být součástí spisu. Bez ní nenabyde rozhodnutí právní moci,“ poukazuje na problém centrálního doručování poštou.

Úředníci chrlí další a další komplikace, které jim ztěžují a prodlužují práci. V systému jim například automaticky naskočí všechny záměry, které se na Praze 12 řeší. Chtějí-li najít jen ty své, nabízí se pouze řazení dle abecedy.

„Ale ono to řadí podle křestního jména nebo podle titulu, ne podle příjmení. Blanka, Dušan, Hana, Ilona, Ing. Filip, Ing. Ivana a tak dále…,“ vyjmenovává referent Filip Ranoš. „Teď těch řízení mám tak pět, ale co až jich budu mít třicet?“ táže se.

Radka Šnajdrová to zatím dělá tak, že si na papírky píše jména lidí a jejich takzvaná „zetka“ tedy čísla záměrů. Jenže ani to není záruka, že v systému najde to, co hledá.

„Klientka potřebovala poradit. Hlásí mi „zetko“ z jejího dokumentu, ale já ho nemohla najít v systému. Až když jsem všechno vyfiltrovala, tak jsem našla jiné „zetko“ a říkám jí: Napište si toto moje ‚zetko‘, protože pod ním vás tu mám uloženou. To je fakt strašné,“ dodává.

Referentka z vedlejší kanceláře si zase stěžuje na chybovost a tuhnutí.

„Svolávala jsem kontrolní prohlídku k jednomu člověku, který kolauduje dvě prťavé přístavby – kůlnu a garáž ke svým dvěma rodinným domům. Nejprve to vůbec nešlo odeslat a až druhý den, kdy jsem to udělala znovu, to z nějakého důvodu šlo,“ popisuje čerstvou zkušenost.

„Vypadá to, že ten systém má svoji hlavu,“ usmívá se trpce.

„A pak mi to ještě sežralo půlku kolaudačního rozhodnutí. Prostě to ztuhlo, napsalo to hlášku ‚nelze se připojit‘, ačkoliv k internetu jsem připojená byla, a kus dokumentu byl fuč,“ popisuje úřednice.

„Věděla jsem, že v novém systému budou věci, které se musí dodělat, ale vůbec nechápu, jak tento polotovar mohl někdo odsouhlasit a dát za to nějaké peníze,“ lamentuje.

„Mělo to usnadnit život nám i stavebníkům, ale já postrádám to zjednodušení. Ten pokrok, co slibovali, vidět není. Pan Bartoš řekne: Ono to funguje, stavební úřady se tam přihlásily. Jenže když se někam umím přihlásit, tak to neznamená, že to funguje,“ dodává stavební referentka, která své jméno uvést nechtěla.

Její nadřízený je přímočařejší. „Z h*vna bič neupleteš,“ shrnuje. Systém podle něj není designován pro úředníky.

„Úředník, když něco hledá, tak si otevře program, zadá číslo nebo identifikátor, ono se mu vybalí, co v tom řízení je, veškerá historie, ale toto v novém systému neexistuje. Netvoří to správní spis. Tady to velmi pracně hledáme. Je to chaos a systém nesplňuje podmínky zákona, jako například nahlížení do spisu,“ tvrdí.

Podle něj je systém od počátku špatně nastavený a měl by se prý kompletně předělat. „A musí u toho být hlavně znalec úředních postupů podle stavebního zákona. Stavební řízení je komplikované. Není to excelová tabulka,“ varuje.

„Jeden den v týdnu se psychicky připravuju na to, že v novém systému budu dělat. V tom fakt nechcete pracovat,“ říká stavební referentka Radka Šnajdrová.

„To, co z toho vylézá, je slušně řečeno grafický odpad. Ten, kdo to programoval, v životě neseděl na naší židli,“ stěžuje si stavební referent Filip Ranoš.

„Ztuhlo to, napsalo to ‚nelze se připojit‘, ačkoliv k internetu jsem připojená byla, a sežralo mi to půlku kolaudačního rozhodnutí,“ popisuje jednu z mnoha negativních zkušeností další referentka.

„Ten systém je blbě začatý, protože základní kostra je špatně postavená. Jestli je Bartoš alespoň trochu ajťák, tak musí vědět, že to je neopravitelné,“ shrnuje vedoucí administrativního a právního odboru na Praze 12.

Seznam Zprávy se potřetí vydaly za úředníky stavebního odboru a referenty na Praze 12, aby se poptaly na jejich zkušenosti s novým systémem, který jim měl ulehčit práci a zrychlit stavební řízení.

Aktuálně tu evidují necelé čtyři desítky digitálních žádostí. Vesměs prý jednoduchá řízení. Přesto se jim podařilo od prvního července uzavřít pouze dvě žádosti. Šlo o procesně jednoduché kolaudace.

„To, co dřív trvalo pět minut, teď trvá hodiny nebo i dny,“ tvrdí stavební referentka Radka Šnajdrová a vysvětluje, jak je to možné. S první překážkou bojovala už při ztotožňování žadatele.

„Neuvedl mobil ani e-mail a to je konečná. Neměla jsem šanci se s ním vůbec domluvit,“ popisuje případ muže, který žádal o rozdělení pozemku. Portál stavebníka propustí prý i nevalidní nebo neúplné žádosti. Nepomůže ani to, že se někdo přihlásí přes bankovní identitu.

„Očekávala bych, že se jméno, datum narození, adresa, datovka a tak dále automaticky vygenerují, ale to se neděje. Všechno tam musím dopsat ručně a nesmím udělat chybu, protože to pak nejde opravit,“ dodává.

„Přišla mi žádost od paní Novákové. Neměla jsem ji jak ztotožnit ani jak kontaktovat, a tak jsem řízení odložila. Paní mi pak sama volala s tím, že ona má v systému napsáno vyřízeno. Já jí na to ale říkám, že jsem na to ani nesáhla,“ popisuje Radka Šnajdrová.

Následoval další problém s jiným klientem. Nový systém vygeneroval platební příkaz k zaplacení poplatku. Aby byla názornější, úřednice na stůl pokládá starý a nový příkaz.

„Starý je na jedné straně A4 a podle specifického symbolu hned poznám, že se jedná o toho a toho člověka, v tom a tom řízení a váže se k té a té platbě. Nový příkaz je na dvou stranách A4 a není tam žádný specifický symbol, žádný název stavby, majitel stavby, prostě nic, jen číslo účtu, kam má dotyčný peníze poslat. Není to podle správního řádu,“ kroutí hlavou stavební referentka.

Bez potvrzení zaplacení poplatku ale nemohla v řízení pokračovat, a tak musela dotyčnému zavolat.

„Nějaké číslo jsem našla ve starém systému a volám mu. Jste pan Novák? Vedete u nás stavební řízení? Já potřebuju vědět, jestli vám přišel platební příkaz a jestli jste ho zaplatil,“ popisuje referentka hovor s žadatelem. V systému u něj totiž stále viselo „neuhrazeno“. Proč to? Neexistuje provázanost mezi platbou a konkrétním stavebním řízením.

„Když na odbor přijde nějaká platba, tak já z toho prostě nepoznám, kdo ji poslal, k čemu se váže a za co to je,“ podivuje se úřednice.

„A teď si vezměte, když ten člověk má více staveb, více poplatků nebo to za něj zaplatí někdo jiný nebo to zaplatí na pokladně. Nemáme šanci rozeznat, k čemu se ty peníze vážou, takže účtárna nám to vrací, ať ty platby identifikujeme,“ doplní referentku vedoucí odboru.

Na další nedotaženost upozorňuje stavební referent Filip Ranoš. Týká se schvalovacích procesů. I sebejednodušší dokumenty musejí nově kontrolovat vedoucí a systém neumožňuje, aby si úřad kompetence nastavil sám.

„Teď ke každému dokumentu musím ručně zadat, kdo to má schvalovat, kdo podepisovat, a ta jména nemůžu měnit,“ říká. Prý se kvůli tomu docela nachodí.

„Musím dojít na konec chodby, podívat se, jestli tu je pan nebo paní vedoucí, vrátit se, zadat jejich jméno do systému, odeslat jim žádost o podpis, opět za nimi dojít a říct jim, aby mi to ihned zkontrolovali,“ uvádí Filip Ranoš. Ani to však nezaručuje rychlost a plynulost procesu.

„Vy něco podepíšete a ono se vám to vrátí třeba až za hodinu nebo za dvě, že je to zkontrolované a podepsané,“ doplňuje Ranošův vedoucí. Sám se přizpůsobil. Nejraději pracuje ráno, kdy je systém nejrychlejší.

Stále nejsou dořešené otázky, jak a kde se budou účastníci řízení moci dívat do spisu nebo zdali systém umí rozlišit, kdo k jakým dokumentům má přístup. Úředníkům chybí tlačítko „zpět“. Systém umožňuje, aby žádost podala pouze jedna fyzická osoba. Cizinci, spoluvlastníci nemovitosti, manželé nebo právnické osoby mají smůlu.

Vedoucí oddělení Pavlína Štumpfová vydala rozhodnutí o kolaudaci pro školu, ale stále jí nepřišla doručenka.

„Že to proběhlo, víme díky tomu, že sedíme v jednom baráku. Je to ale už víc než týden a já nemám doručenku, která musí být součástí spisu. Bez ní nenabyde rozhodnutí právní moci,“ poukazuje na problém centrálního doručování poštou.

Úředníci chrlí další a další komplikace, které jim ztěžují a prodlužují práci. V systému jim například automaticky naskočí všechny záměry, které se na Praze 12 řeší. Chtějí-li najít jen ty své, nabízí se pouze řazení dle abecedy.

„Ale ono to řadí podle křestního jména nebo podle titulu, ne podle příjmení. Blanka, Dušan, Hana, Ilona, Ing. Filip, Ing. Ivana a tak dále…,“ vyjmenovává referent Filip Ranoš. „Teď těch řízení mám tak pět, ale co až jich budu mít třicet?“ táže se.

Radka Šnajdrová to zatím dělá tak, že si na papírky píše jména lidí a jejich takzvaná „zetka“ tedy čísla záměrů. Jenže ani to není záruka, že v systému najde to, co hledá.

„Klientka potřebovala poradit. Hlásí mi „zetko“ z jejího dokumentu, ale já ho nemohla najít v systému. Až když jsem všechno vyfiltrovala, tak jsem našla jiné „zetko“ a říkám jí: Napište si toto moje ‚zetko‘, protože pod ním vás tu mám uloženou. To je fakt strašné,“ dodává.

Referentka z vedlejší kanceláře si zase stěžuje na chybovost a tuhnutí.

„Svolávala jsem kontrolní prohlídku k jednomu člověku, který kolauduje dvě prťavé přístavby – kůlnu a garáž ke svým dvěma rodinným domům. Nejprve to vůbec nešlo odeslat a až druhý den, kdy jsem to udělala znovu, to z nějakého důvodu šlo,“ popisuje čerstvou zkušenost.

„Vypadá to, že ten systém má svoji hlavu,“ usmívá se trpce.

„A pak mi to ještě sežralo půlku kolaudačního rozhodnutí. Prostě to ztuhlo, napsalo to hlášku ‚nelze se připojit‘, ačkoliv k internetu jsem připojená byla, a kus dokumentu byl fuč,“ popisuje úřednice.

„Věděla jsem, že v novém systému budou věci, které se musí dodělat, ale vůbec nechápu, jak tento polotovar mohl někdo odsouhlasit a dát za to nějaké peníze,“ lamentuje.

„Mělo to usnadnit život nám i stavebníkům, ale já postrádám to zjednodušení. Ten pokrok, co slibovali, vidět není. Pan Bartoš řekne: Ono to funguje, stavební úřady se tam přihlásily. Jenže když se někam umím přihlásit, tak to neznamená, že to funguje,“ dodává stavební referentka, která své jméno uvést nechtěla.

Její nadřízený je přímočařejší. „Z h*vna bič neupleteš,“ shrnuje. Systém podle něj není designován pro úředníky.

„Úředník, když něco hledá, tak si otevře program, zadá číslo nebo identifikátor, ono se mu vybalí, co v tom řízení je, veškerá historie, ale toto v novém systému neexistuje. Netvoří to správní spis. Tady to velmi pracně hledáme. Je to chaos a systém nesplňuje podmínky zákona, jako například nahlížení do spisu,“ tvrdí.

Podle něj je systém od počátku špatně nastavený a měl by se prý kompletně předělat. „A musí u toho být hlavně znalec úředních postupů podle stavebního zákona. Stavební řízení je komplikované. Není to excelová tabulka,“ varuje.