Celosvětově přibývá případů tropické horečky dengue. Počty lokálních nákaz kvůli klimatické změně rostou i v Evropě, kde dosud nebyla běžným onemocněním. Vyvstává tak otázka, kdy a jak se před ní chránit.
Proti horečce dengue je v Česku od loňského dubna k dispozici vakcína Qdenga. Odborníci ji doporučují hlavně lidem, kteří cestují do oblasti, kde se komár přenášející virus vyskytuje.
Kdy se očkovat
„To jsou především subtropy a tropy, to znamená jihovýchodní Asie, především Afrika, Střední a Jižní Amerika,“ vyjmenovává primářka kliniky infekčních chorob Fakultní nemocnice Bulovka Hana Roháčová.
Naopak při cestách po Evropě – navzdory pomalu přibývajícím případům – podle expertů očkování zatím není potřeba. „V Evropě, pokud nejedeme do jižních a malých rizikových oblastí, je nebezpečí skutečně minimální,“ uklidňuje epidemiolog Roman Prymula.
Co je horečka dengue
- Horečka dengue je virové onemocnění, které na člověka přenáší infikovaný komár. WHO uvádí, že u většiny lidí se projevuje pouze mírnými symptomy nerozeznatelnými od obyčejné horečky.
- U části populace má ale vážný průběh, který může vypadat různě, protože existuje víc typů této nemoci. Charakteristická je kromě vysoké horečky extrémní bolest kloubů a svalů a vyrážka podobná spalničkám. Zlepšení stavu by se mělo dostavit během týdne či dvou.
Odborníci se však neshodnou, jestli by se pacienti měli očkovat v případě kratších, zpravidla turistických cest do exotických destinací.
„Není nutné a asi ani ekonomicky výhodné, aby se každý, kdo jede na 14 dní do Thajska, očkoval,“ myslí si například infektolog František Stejskal, který předsedá Sekci tropického a cestovního lékařství Společnosti infekčního lékařství.
Vakcínu doporučuje především lidem, kteří se v rizikových oblastech pohybují dlouhodobě.
Zájem o vakcínu roste
Naopak primářka Roháčová očkování doporučuje zcela jednoznačně. „Horečky dengue je velké množství a některé případy probíhají poměrně dramaticky, nepříjemně,“ zdůrazňuje. „Sama jsem očkována,“ dodává.
Zájem o očkování podle ní roste. Dřív byla totiž vakcína dostupná jen pro lidi, kteří onemocnění prodělali. Nyní je k dispozici pro kohokoliv.
A i když se nejedná o vysoká čísla, onemocnění si každoročně ze zahraničí přiveze několik desítek Čechů. „Například předminulý týden jsme měli manželský pár s velmi těžkou formou horečky dengue. Pacienti přicházejí co týden, nebo co 14 dní,“ pozoruje Roháčová.
Dilema cestovatelů
Podle Prymuly je otázka očkování složitější. V odborných kruzích se například stále vedou diskuze, jestli by nebylo vhodné provést další studie ověřující konkrétní účinky vakcíny.
„U horečky dengue se bojuje zejména s tím, aby odpověď navozená očkováním nevyvolávala při kontaktu s opakovanými infekcemi závažnější onemocnění. A to vede k tomu, že se stále diskutuje, jestli by neměly být další studie, které by tento problém verifikovaly,“ vysvětluje. To se ovšem týkalo především očkovacích látek, které se používaly dříve.
Virus, který způsobuje horečku dengue, existuje ve čtyřech různých typech. Při opakované nákaze jiným typem může hrozit těžší průběh.
„U opakovaných potenciálních expozicí tam určité riziko je, ale stále se to očkování spíše doporučuje než nedoporučuje,“ říká Prymula.
Vakcína navíc nemá stejnou účinnost na všechny čtyři typy viru. „Je poměrně dobře účinná na typ 1 a 2, ale studie neprokázaly dostatečnou účinnost na typy 3 a 4,“ doplňuje Stejskal.
„Je to dilema, ve kterém cestovatel je. Onemocnění je závažné, není dobré ho podceňovat. Pokud člověk jede do rizikové oblasti a není častý cestovatel, neriskuje nákazu jiným virem tohoto typu, tak bych se na jeho místě očkoval,“ uzavírá Prymula.
Zbytečná vakcína?
Očkování v případě kratších pobytů nicméně není potřeba podle většiny zdravotnických organizací v západních zemích.
„V západní Evropě se k tomu nestaví tak, že by každý cestovatel do endemických oblastí Indie nebo třeba jihovýchodní Asie měl být očkovaný proti dengue. Měla by se zohlednit rizikovost cestovatele a riziko nákazy,“ komentuje Stejskal.
Očkovací látka navíc patří k těm dražším. Aplikuje se ve dvou dávkách, každá stojí kolem tří až čtyř tisíc korun.
„Není to rozhodně škodlivé, ale spíše zbytečné. Účinnost vakcíny není velká a cena je vysoká. Když jedete jednou v životě do Thajska, nemá smysl investovat sedm a půl tisíce korun do vakcíny,“ myslí si Stejskal.
Zároveň zdůrazňuje, že při každém očkování je potřeba zvážit rizika a přínosy. Těm se věnují takzvané risk-benefit analýzy. „Benefit očkování proti covidu byl obrovský vůči potenciálním rizikům, což prokázala řada studií,“ uvádí příklad Stejskal.
„Naopak zde je riziko výrazně nižší než v případě těžkého covidu. Máme desetitisíce turistů do Thajska, ročně onemocní desítky lidí. Musíte posuzovat tyhle dvě stránky očkování,“ zdůrazňuje.
