Nejnovější statistika o počtu exekucí v Česku ostřeji vymezuje skupinu lidí přežívající v dluhové pasti. Roste průměrný počet exekucí na jednoho dlužníka. Z 5,7 exekucí v roce 2019 na 6,2 exekucí letos.

Jinými slovy, když už mají lidé exekuci, je stále častější, že jich mají víc najednou. Aktuálně to platí pro 77,5 procent osob, oproti 71,8 procentům v roce 2019.

Dokládá to nově vzniklá Mapa zadlužení, navazující na Mapu exekucí, kterou na základě dat od Exekutorské komory zpracovává Institut prevence a řešení předlužení.

Všichni oslovení odborníci – od těch, kteří se zaměřují na pomoc předluženým, přes zástupce věřitelů až po exekutora – se shodují, že jde o palčivý problém.

Zcela se ale rozcházejí v tom, jaké závěry je potřeba vyvodit.

Data podle Pavly Aschermannové, odbornice na předlužení z Rubikon Centra, odhalují dlouhodobou českou bolest, že lidem chybí informace o tom, že se mohou oddlužit.

„Z průzkumu, který jsme dělali společně s PAQ Research, se zjistilo, že opravdu velká část předlužených lidí nezná institut oddlužení nebo ho nezná dobře, má o něm velmi zkreslené informace. Část lidí si myslí, že do něj nemohou. A to bychom chtěli změnit,“ popisuje odbornice.

Neinformovanost má za hlavní bariéru v oddlužování i Radek Hábl, ředitel Institutu prevence a řešení předlužení. „Je tady skupina lidí, kteří jsou v předlužení dlouho a jsou absolutně demotivovaní. Rezignovali a ničemu nevěří. Potřebujeme k těmto lidem dostat informace, že podmínky oddlužení se změnily,“ říká Hábl s odkazem na fakt, že se postupně proces oddlužování stává pro dlužníky vstřícnějším.

Aktuálně například poslanci schválili zkrácení oddlužení z pěti na tři roky.

Podle Pavly Aschermannové je potřeba k dlužníkům jasněji dostávat informace a pomáhat je provádět procesem oddlužení.

Zmiňuje, že je ale čas přemýšlet i nad tím, co udělat s předluženými lidmi, kteří už nemají ani potenciál na to, aby prošli oddlužením. „Pro celou společnost je to nebezpečný stav,“ říká ke zcela rezignovaným dlužníkům.

Hradecký exekutor Martin Štika v trendech, které nasvítila nová data, zase vidí „naturel dlužníků“ a slabý systém.

„Člověk vidí, že když má jednu dvě exekuce, standardně je to půjčka a nějaký dluh na zdravotním pojištění, tak je vůči systému vymáhání imunní. Žije se mu v exekuci dobře. Nemá žádnou motivaci věc řešit a ví, že se mu nic nestane,“ konstatuje.

Volá proto po úpravě srážek ze mzdy, které pokládá za nefunkční. „Je vysoká nezabavitelná částka, a proto se neprovádí srážky ze mzdy,“ říká s dovětkem, že z tohoto pohledu je dlužník brán za nemajetného.

Petra Kolářová z České asociace věřitelů zase zmiňuje, že lidé s vícečetnými exekucemi nechtějí své problém řešit a nechtějí ani vstupovat do oddlužení. „Silně pochybuji, že na tom něco změní i novela, která zřejmě zkrátí osobní bankrot z pěti let na tři roky. Jediným výsledkem bude pravděpodobně další disbalance mezi právy věřitelů a dlužníků a dramatický pokles návratnosti pohledávek,“ myslí si ředitelka České asociace věřitelů.

Zmiňuje, že z jejího pohledu sice obecně klesá počet exekucí, ale neklesá počet neuhrazených závazků. „Věřitelé raději nežalují neplatiče, protože exekuce se staly natolik neúčinný nástrojem vymáhání, že nemají smysl,“ přináší své zdůvodnění trendu poklesu počtu exekucí.

Obecně počet lidí v exekucích skutečně klesá a s tím i počet proti nim vedených exekučních řízeních. Konkrétně: v roce 2019 bylo v exekuci 790 tisíc osob s celkově 4,5 miliony exekucemi, v prvním čtvrtletí letošního roku je v exekuci 639 570 osob, proti kterým je celkem vedeno 3 945 500 exekucí.

Radek Hábl pokles celkového počtu lidí v exekucích i počtu exekucí přičítá změnám, které se v posledních letech odehrály od úpravy legislativy, přes regulace nebankovních poskytovatelů až po větší zprůchodnění zmíněného oddlužení. „Plus pomáhá větší osvěta, více se o tom píše, více mluví. Daří se více lidí z  exekucí dostávat,“ říká ředitel institutu.

Nejnovější statistika o počtu exekucí v Česku ostřeji vymezuje skupinu lidí přežívající v dluhové pasti. Roste průměrný počet exekucí na jednoho dlužníka. Z 5,7 exekucí v roce 2019 na 6,2 exekucí letos.

Jinými slovy, když už mají lidé exekuci, je stále častější, že jich mají víc najednou. Aktuálně to platí pro 77,5 procent osob, oproti 71,8 procentům v roce 2019.

Dokládá to nově vzniklá Mapa zadlužení, navazující na Mapu exekucí, kterou na základě dat od Exekutorské komory zpracovává Institut prevence a řešení předlužení.

Všichni oslovení odborníci – od těch, kteří se zaměřují na pomoc předluženým, přes zástupce věřitelů až po exekutora – se shodují, že jde o palčivý problém.

Zcela se ale rozcházejí v tom, jaké závěry je potřeba vyvodit.

Data podle Pavly Aschermannové, odbornice na předlužení z Rubikon Centra, odhalují dlouhodobou českou bolest, že lidem chybí informace o tom, že se mohou oddlužit.

„Z průzkumu, který jsme dělali společně s PAQ Research, se zjistilo, že opravdu velká část předlužených lidí nezná institut oddlužení nebo ho nezná dobře, má o něm velmi zkreslené informace. Část lidí si myslí, že do něj nemohou. A to bychom chtěli změnit,“ popisuje odbornice.

Neinformovanost má za hlavní bariéru v oddlužování i Radek Hábl, ředitel Institutu prevence a řešení předlužení. „Je tady skupina lidí, kteří jsou v předlužení dlouho a jsou absolutně demotivovaní. Rezignovali a ničemu nevěří. Potřebujeme k těmto lidem dostat informace, že podmínky oddlužení se změnily,“ říká Hábl s odkazem na fakt, že se postupně proces oddlužování stává pro dlužníky vstřícnějším.

Aktuálně například poslanci schválili zkrácení oddlužení z pěti na tři roky.

Podle Pavly Aschermannové je potřeba k dlužníkům jasněji dostávat informace a pomáhat je provádět procesem oddlužení.

Zmiňuje, že je ale čas přemýšlet i nad tím, co udělat s předluženými lidmi, kteří už nemají ani potenciál na to, aby prošli oddlužením. „Pro celou společnost je to nebezpečný stav,“ říká ke zcela rezignovaným dlužníkům.

Hradecký exekutor Martin Štika v trendech, které nasvítila nová data, zase vidí „naturel dlužníků“ a slabý systém.

„Člověk vidí, že když má jednu dvě exekuce, standardně je to půjčka a nějaký dluh na zdravotním pojištění, tak je vůči systému vymáhání imunní. Žije se mu v exekuci dobře. Nemá žádnou motivaci věc řešit a ví, že se mu nic nestane,“ konstatuje.

Volá proto po úpravě srážek ze mzdy, které pokládá za nefunkční. „Je vysoká nezabavitelná částka, a proto se neprovádí srážky ze mzdy,“ říká s dovětkem, že z tohoto pohledu je dlužník brán za nemajetného.

Petra Kolářová z České asociace věřitelů zase zmiňuje, že lidé s vícečetnými exekucemi nechtějí své problém řešit a nechtějí ani vstupovat do oddlužení. „Silně pochybuji, že na tom něco změní i novela, která zřejmě zkrátí osobní bankrot z pěti let na tři roky. Jediným výsledkem bude pravděpodobně další disbalance mezi právy věřitelů a dlužníků a dramatický pokles návratnosti pohledávek,“ myslí si ředitelka České asociace věřitelů.

Zmiňuje, že z jejího pohledu sice obecně klesá počet exekucí, ale neklesá počet neuhrazených závazků. „Věřitelé raději nežalují neplatiče, protože exekuce se staly natolik neúčinný nástrojem vymáhání, že nemají smysl,“ přináší své zdůvodnění trendu poklesu počtu exekucí.

Obecně počet lidí v exekucích skutečně klesá a s tím i počet proti nim vedených exekučních řízeních. Konkrétně: v roce 2019 bylo v exekuci 790 tisíc osob s celkově 4,5 miliony exekucemi, v prvním čtvrtletí letošního roku je v exekuci 639 570 osob, proti kterým je celkem vedeno 3 945 500 exekucí.

Radek Hábl pokles celkového počtu lidí v exekucích i počtu exekucí přičítá změnám, které se v posledních letech odehrály od úpravy legislativy, přes regulace nebankovních poskytovatelů až po větší zprůchodnění zmíněného oddlužení. „Plus pomáhá větší osvěta, více se o tom píše, více mluví. Daří se více lidí z  exekucí dostávat,“ říká ředitel institutu.