Po úterní tiskové konferenci Petra Fialy, na které klidným hlasem vyrazil vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše z vlády, se napříč politickým spektrem spustila lavina reakcí. Od těch úplně negativních, které si do Ivana Bartoše a spol. s radostí a nadšením koply, až po takové, které se liberální strany zastávaly (těch, pravda, bylo minimum).
A pak přišla – bohužel pro Piráty – i salva zdrcujících vyjádření, která mají šanci pirátský stranický koráb definitivně potopit. Ano, správně, myslím ta, která pronesli sami Piráti.
Účelem těchto řádků není připojit se ke komentářům, které alarmisticky prohlašují něco o soumraku Pirátské strany, do toho má tato celkem etablovaná politická síla ještě dost daleko. Naopak bych rád pokud možno vlídným způsobem nabídl radu, jak by mohli Piráti postupovat dál.
Minimálně týden vůbec nic nepsat a neříkat. Nikdo. Nikde.
Do konce hlasování na pirátském fóru o vystoupení z vlády, tedy do příštího pondělí, stejně nejde říct nic kloudného, abyste u toho nezmátli veřejnost ještě víc než teď (nebo snad o odchodu z vlády nerozhoduje hlasování pirátského fóra?!). A i potom by nebylo na škodu říkat jen to nejnutnější.
Protože kdykoliv Piráti zatím vydali jakékoliv prohlášení, sami sobě vykopali ještě hlubší hrob.
Paradoxně není ani tak důležité, zda to, co pirátští představitelé říkají například o Pavlu Tykačovi s Danielem Křetínským a jejich vlivu na ODS či dalších „kmotrech přetřených na fialovo“, jsou fakta, nebo vybájené smyšlenky. Ať už se to zarámuje jakkoliv, vždy musí logicky následovat otázka: A proč jste tedy z vlády neodešli sami a dřív, když jste věděli tyhle věci? Nyní to působí jako zhrzená snaha pomstít se za každou cenu.
Vrcholem celé komické etudy vyjádření a tiskových konferencí byl podivný výrok o tom, že Petra Fialu k vyhazovu Bartoše donutila skupina zlosynů ve složení Kuba–Kupka–Skopeček–Stanjura. Když všichni zúčastnění jakoukoliv „tajnou schůzku“ popřeli, dostali se Piráti do těžké defenzivy, kterou nakonec například předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek žehlil v Ptám se já Marie Bastlové sémantickou kličkou, že když mluvil o kuloárním jednání, nemyslel tím přímo schůzku. Jednoduše, krizová komunikace na úrovni.
Kdykoliv se kterýkoliv Pirát dostaví do televizní debaty, dostává se pod tlak – od Olgy Richterové v úterních Událostech, komentářích na České televizi přes zmíněného Jakuba Michálka až po Adélu Šípovou. Přitom by to měli být oni, kdo se má posmívat nepovedené komunikaci Petra Fialy, a oni měli být ti morálně na výši.
Kdyby Piráti nesklouzli k neuváženým a nepodloženým výrokům, mohli z celé této akce vyjít jako vítězové. „Oligarchizaci ODS“ mohli kritizovat až v kampani před sněmovními volbami a tvrdit, že ta pravá korupční party nastala poté, co tomu ve vládě nemohli nijak zabránit.
A stejně tak mohli v kampani poukazovat na pokrytectví jiných stran, které nedotáhly svoje velké (třeba i digitalizační) projekty. Koneckonců, šance, že se digitální stavební řízení pod ministrem Kupkou na něčem nezadrhne anebo aspoň neprodraží, je rozhodně nezanedbatelná. A vůbec, za Bartoše přece určitě bylo lépe!
Tak to být mohlo a potenciálně asi ještě může. První šanci schovat si svoje karty na vhodnou chvíli, nechat se vyhodit s mučednickou grácií a nevypadat u toho trochu pitomě, ale Piráti už definitivně prováhali.
