Sobota, 13 července, 2024
Google search engine
DomůSportTenisTisíce hráčů se tenisem neuživí a žádají ATP o změny. Dojde k...

Tisíce hráčů se tenisem neuživí a žádají ATP o změny. Dojde k nim?

728x90

V uplynulých tenisových letech jsme byli často svědky vyjádření tenistů, kteří si stěžovali na neférové rozdělování odměn. Řada tenistů na nižších příčkách žebříčku ATP tvrdí v médiích, že elitní stovka si žije jako v peříčku a všichni ostatní spíš živoří.

Výsledkem stížností hůře postavených hráčů nebylo žádné průlomové řešení. Pouze drobečky v podobě navýšení prize money na grandslamech v úvodních kolech, které samo o sobě jádro problému moc neřeší. Na turnaje velké čtyřky se dostane z druhé světové stovky stále jen menšina. Organizace ATP meziročně provedla další změny, které by měly pomoci i hráčům pohybujícím se mimo hranice luxusu.

Debatu o nedostatečných odměnách rozvířilo prohlášen Sumita Nagala, indické tenisové jedničky. Vítěz čtyř turnajů na challenger tour a bývalý stodvacátý hráč světa sdílel napříč tenisovým světem zůstatek jeho bankovního konta, který činil pouhých 900 euro. „Utratit lze v tenise cokoliv,“ sdělil Nagal.

Podle něj jsou fanoušci tenisu zvyklí sledovat na turnajích nabité hráčské boxy, ke kterým se často tenisté během duelu obracejí se zatnutou pěstí po vítězném míči či podařené výměně.

Elitní světoví hráči s sebou na turnaje vozí trenéry, kondiční kouče, fyzioterapeuty, mentální kouče. Někdo cestuje s celou rodinou, ale to vše stojí velké peníze. Ti opravdu renomovaní trenéři vyjdou hráče i na deset tisíc eur týdně, v přepočtu skoro 250 000 Kč.

Vítěz podniku kategorie ATP 250 si odnese (před zdaněním) přibližně 85 000 eur, za první kolo obdrží tenisté 6 až 7 tisíc eur, za osmifinále cca 10 000 eur. Už zde je patrné, že pokud platíte trenéry za výše uvedené sumy, nějaké to osmifinále vám pokryje týdenní náklady pouze na trenéra. Kde máte fyzioterapeuta, vybavení, cestování a osobní útratu?

Jak to vypadá mimo top 100 ATP?

Abychom se zde nebavili pouze o těch nejlepších, pojďme si namátkově projít hráče mimo top 100 a jejich výsledky v letošním roce. Začneme stým hráčem světa, kterým je Hugo Gaston. Ten si letos tenisem vydělal přibližně 400 000 eur.

Kdyby Gaston měl méně nákladného trenéra, kterému by platil dejme tomu 5 000 eur týdně, je to za 50 týdnů 250 000 eur. Na živobytí, vybavení, stravu, cestování a hotely mu tak ročně musí vystačit 150 000 eur, což není moc, ale stále se zde bavíme o hráči prakticky top 100. Zahrál si první kolo French Open, za které vyinkasoval 69 000 eur, což je přibližně sedmnáct procent jeho celkových ročních příjmů.

Účast v hlavní soutěži grandslamu může být pro některé tenisty vyloženě klíčová pro jejich tenisovou sezónu. Dvousté místo žebříčku ATP drží Rudolf Molleker. Třiadvacetiletý německý tenista měl letos velmi solidní sezónu, vyhrál čtyřiapadesát zápasů a pražský challenger. Jeho prize money za rok 2023 činí cca 66 000 eur, v přepočtu 1,6 milionu Kč před zdaněním, a to je už podstatný rozdíl.

Tato suma je pro přežití na ATP tour a zajištění základních potřeb hráče zcela minimální. V roce 2017 vyšla oficiální studie, která počítala veškeré náklady jednoho hráče na tenisovou sezónu. Částka se pohybovala pro hráče TOP 50 na minimu 150 000 eur. Ti nejlepší utratí za rok i 1,5 až 2 milióny eur. Sumy se samozřejmě budou hodně lišit. Vše závisí na tom, zda tenista cestuje po světě, či hraje lokální soutěže.

Dojde ke změně?

Situaci okolo finančních potíží níže postavených hráčů má v příštích obdobích změnit průlom v bonusovém fondu ATP. Ten byl stanoven na 33,5 milionu amerických dolarů. Reálně se tak jedná o zvýšení o více než 20 milionů dolarů. Tato iniciativa by měla vyrovnat finanční zájmy hráčů a turnajů. Ostatně tato vize byla koncipována již v roce 2020 při zvolení Andreye Gaudenziho do pozice předsedy organizace ATP.

Problém však je, že tato částka bude rozdělena pouze těm hráčům, kteří se účastnili turnajů ATP Masters a bude účtována navíc k prize money. Aktuálně se v sezóně hraje devět turnajů kategorie Masters 1000 a to v Indian Wells, Miami, Monte Carlu, Madridu, Římě, Torontu/Montrealu (města se každý rok střídají), Cincinnati, Šanghaji a Paříži.

Každý z těchto turnajů projde během sezóny finančními audity. Vůbec poprvé v tenisové historii odhalí každý turnaj svůj přehled o hospodaření, což by mělo budovat důvěru a přehlednost. Celkové zisky, které turnaj vygeneruje, se následně rozdělí přesným podílem 50:50 mezi hráče a turnaj.

Formule pro rozdělování odměn mezi turnaj a hráče byla představena jako jeden z nosných pilířů strategického plánu ATP. Jednoduše ro znamená, že veškeré zisky před zdaněním nad rámec základních odměn se dělí s hráči napůl.

Tenisté se tedy poprvé v historii prakticky dělí o výdělky s turnajem. Celý proces funguje ve třech krocích. Nejdříve se standardně odehraje celý turnaj a hráč dostane prize money za jeho dosažený výsledek. Následně po ukončení turnaje proběhne audit, který bude zvlášť ke každému turnaji kategorie Masters.

Zisky jsou následně agregovány za celou skupinu turnajů. Pokud tyto zisky pak přesáhnou hodnotu celkových základních odměn vyplacených v dané kategorii v daném roce, bude přebytek rozdělen v poměru 50:50 mezi hráče a turnaj.

Vyřeší se problém?

V roce 2022 dle tohoto vzorce dostali hráči za sezónu 12,2 miliónu amerických dolarů. Pro srovnání je to přes dvacet procent dodatečných odměn k získaným prize money. Od organizace ATP je to určitě vstřícný krok, ale můžeme zde debatovat o tom, zda řeší problém indického tenisty Sumita Nagala, který si letos zahrál na Masters jeden kvalifikační duel.

Obecně to celé vypadá tak, že organizace ATP sype enormní množství peněz hráčům, kteří jsou v žebříčku v elitní stovce a každoročně vydělávají více a více peněz. Na druhou stranu zde máme challengery. Ty objíždí hráči vesměs druhé a třetí stovky a tam to odměňování není zcela ideální.

Také challengery jsou rozděleny dle kategorií. V tenise je stále obrovská díra mezi těmi, kteří inkasují miliony pouze za účast na těch největších turnajích a mezi těmi, kteří odehrají dvojnásobný počet challengerů a nedostanou se ani na zlomek toho, co hráči elitní stovky.

Samozřejmě zde není diskuze o tenistech, kteří jsou v TOP10 a jejich kvalita je enormní. Spíše o těch, kteří ty výsledky nemají až tak dokonalé, ale nějakým způsobem se dokážou držet minimálně v top 100. To je samo o sobě vstupenka do světa luxusu.

Asi není pochyb o tom, že dostatek peněz existuje také pro hráče mimo elitní stovku, kteří celoročně často bojují o přežití. Permanentní zaměřování se na navyšování odměn na grandslamech je mnoho let živým tématem. Bohužel až tak živým, že zastínilo některé kroky organizace ATP směrem k turnajům nižších kategorií.

V roce 2022 narostly odměny na challenger tour v globále přibližně o pětadvacet procent. V roce 2023 došlo k reorganizaci a ATP nalila do challenger tour dalších devět milionů amerických dolarů.

Zdroj: ATP Tour, ITF Tenis

RELATED ARTICLES
- Advertisment -
Google search engine

Populární články

BLOG

Tisíce hráčů se tenisem neuživí a žádají ATP o změny. Dojde k nim?

728x90

V uplynulých tenisových letech jsme byli často svědky vyjádření tenistů, kteří si stěžovali na neférové rozdělování odměn. Řada tenistů na nižších příčkách žebříčku ATP tvrdí v médiích, že elitní stovka si žije jako v peříčku a všichni ostatní spíš živoří.

Výsledkem stížností hůře postavených hráčů nebylo žádné průlomové řešení. Pouze drobečky v podobě navýšení prize money na grandslamech v úvodních kolech, které samo o sobě jádro problému moc neřeší. Na turnaje velké čtyřky se dostane z druhé světové stovky stále jen menšina. Organizace ATP meziročně provedla další změny, které by měly pomoci i hráčům pohybujícím se mimo hranice luxusu.

Debatu o nedostatečných odměnách rozvířilo prohlášen Sumita Nagala, indické tenisové jedničky. Vítěz čtyř turnajů na challenger tour a bývalý stodvacátý hráč světa sdílel napříč tenisovým světem zůstatek jeho bankovního konta, který činil pouhých 900 euro. „Utratit lze v tenise cokoliv,“ sdělil Nagal.

Podle něj jsou fanoušci tenisu zvyklí sledovat na turnajích nabité hráčské boxy, ke kterým se často tenisté během duelu obracejí se zatnutou pěstí po vítězném míči či podařené výměně.

Elitní světoví hráči s sebou na turnaje vozí trenéry, kondiční kouče, fyzioterapeuty, mentální kouče. Někdo cestuje s celou rodinou, ale to vše stojí velké peníze. Ti opravdu renomovaní trenéři vyjdou hráče i na deset tisíc eur týdně, v přepočtu skoro 250 000 Kč.

Vítěz podniku kategorie ATP 250 si odnese (před zdaněním) přibližně 85 000 eur, za první kolo obdrží tenisté 6 až 7 tisíc eur, za osmifinále cca 10 000 eur. Už zde je patrné, že pokud platíte trenéry za výše uvedené sumy, nějaké to osmifinále vám pokryje týdenní náklady pouze na trenéra. Kde máte fyzioterapeuta, vybavení, cestování a osobní útratu?

Jak to vypadá mimo top 100 ATP?

Abychom se zde nebavili pouze o těch nejlepších, pojďme si namátkově projít hráče mimo top 100 a jejich výsledky v letošním roce. Začneme stým hráčem světa, kterým je Hugo Gaston. Ten si letos tenisem vydělal přibližně 400 000 eur.

Kdyby Gaston měl méně nákladného trenéra, kterému by platil dejme tomu 5 000 eur týdně, je to za 50 týdnů 250 000 eur. Na živobytí, vybavení, stravu, cestování a hotely mu tak ročně musí vystačit 150 000 eur, což není moc, ale stále se zde bavíme o hráči prakticky top 100. Zahrál si první kolo French Open, za které vyinkasoval 69 000 eur, což je přibližně sedmnáct procent jeho celkových ročních příjmů.

Účast v hlavní soutěži grandslamu může být pro některé tenisty vyloženě klíčová pro jejich tenisovou sezónu. Dvousté místo žebříčku ATP drží Rudolf Molleker. Třiadvacetiletý německý tenista měl letos velmi solidní sezónu, vyhrál čtyřiapadesát zápasů a pražský challenger. Jeho prize money za rok 2023 činí cca 66 000 eur, v přepočtu 1,6 milionu Kč před zdaněním, a to je už podstatný rozdíl.

Tato suma je pro přežití na ATP tour a zajištění základních potřeb hráče zcela minimální. V roce 2017 vyšla oficiální studie, která počítala veškeré náklady jednoho hráče na tenisovou sezónu. Částka se pohybovala pro hráče TOP 50 na minimu 150 000 eur. Ti nejlepší utratí za rok i 1,5 až 2 milióny eur. Sumy se samozřejmě budou hodně lišit. Vše závisí na tom, zda tenista cestuje po světě, či hraje lokální soutěže.

Dojde ke změně?

Situaci okolo finančních potíží níže postavených hráčů má v příštích obdobích změnit průlom v bonusovém fondu ATP. Ten byl stanoven na 33,5 milionu amerických dolarů. Reálně se tak jedná o zvýšení o více než 20 milionů dolarů. Tato iniciativa by měla vyrovnat finanční zájmy hráčů a turnajů. Ostatně tato vize byla koncipována již v roce 2020 při zvolení Andreye Gaudenziho do pozice předsedy organizace ATP.

Problém však je, že tato částka bude rozdělena pouze těm hráčům, kteří se účastnili turnajů ATP Masters a bude účtována navíc k prize money. Aktuálně se v sezóně hraje devět turnajů kategorie Masters 1000 a to v Indian Wells, Miami, Monte Carlu, Madridu, Římě, Torontu/Montrealu (města se každý rok střídají), Cincinnati, Šanghaji a Paříži.

Každý z těchto turnajů projde během sezóny finančními audity. Vůbec poprvé v tenisové historii odhalí každý turnaj svůj přehled o hospodaření, což by mělo budovat důvěru a přehlednost. Celkové zisky, které turnaj vygeneruje, se následně rozdělí přesným podílem 50:50 mezi hráče a turnaj.

Formule pro rozdělování odměn mezi turnaj a hráče byla představena jako jeden z nosných pilířů strategického plánu ATP. Jednoduše ro znamená, že veškeré zisky před zdaněním nad rámec základních odměn se dělí s hráči napůl.

Tenisté se tedy poprvé v historii prakticky dělí o výdělky s turnajem. Celý proces funguje ve třech krocích. Nejdříve se standardně odehraje celý turnaj a hráč dostane prize money za jeho dosažený výsledek. Následně po ukončení turnaje proběhne audit, který bude zvlášť ke každému turnaji kategorie Masters.

Zisky jsou následně agregovány za celou skupinu turnajů. Pokud tyto zisky pak přesáhnou hodnotu celkových základních odměn vyplacených v dané kategorii v daném roce, bude přebytek rozdělen v poměru 50:50 mezi hráče a turnaj.

Vyřeší se problém?

V roce 2022 dle tohoto vzorce dostali hráči za sezónu 12,2 miliónu amerických dolarů. Pro srovnání je to přes dvacet procent dodatečných odměn k získaným prize money. Od organizace ATP je to určitě vstřícný krok, ale můžeme zde debatovat o tom, zda řeší problém indického tenisty Sumita Nagala, který si letos zahrál na Masters jeden kvalifikační duel.

Obecně to celé vypadá tak, že organizace ATP sype enormní množství peněz hráčům, kteří jsou v žebříčku v elitní stovce a každoročně vydělávají více a více peněz. Na druhou stranu zde máme challengery. Ty objíždí hráči vesměs druhé a třetí stovky a tam to odměňování není zcela ideální.

Také challengery jsou rozděleny dle kategorií. V tenise je stále obrovská díra mezi těmi, kteří inkasují miliony pouze za účast na těch největších turnajích a mezi těmi, kteří odehrají dvojnásobný počet challengerů a nedostanou se ani na zlomek toho, co hráči elitní stovky.

Samozřejmě zde není diskuze o tenistech, kteří jsou v TOP10 a jejich kvalita je enormní. Spíše o těch, kteří ty výsledky nemají až tak dokonalé, ale nějakým způsobem se dokážou držet minimálně v top 100. To je samo o sobě vstupenka do světa luxusu.

Asi není pochyb o tom, že dostatek peněz existuje také pro hráče mimo elitní stovku, kteří celoročně často bojují o přežití. Permanentní zaměřování se na navyšování odměn na grandslamech je mnoho let živým tématem. Bohužel až tak živým, že zastínilo některé kroky organizace ATP směrem k turnajům nižších kategorií.

V roce 2022 narostly odměny na challenger tour v globále přibližně o pětadvacet procent. V roce 2023 došlo k reorganizaci a ATP nalila do challenger tour dalších devět milionů amerických dolarů.

Zdroj: ATP Tour, ITF Tenis

RELATED ARTICLES