Třicátého ledna v Ostravě samozřejmě nebude chtít být jen tváří závodů, chce především předvést co nejlepší výkon na dráze. Loňská sezona pro ni byla životní. Venku si vylepšila osobní rekord na hladké čtyřstovce na 51,25 sekundy, v hale na 52,14 a z mistrovství světa v Budapešti si se smíšenou štafetou přivezla bronz.
Na což by ráda navázala.
„Minulý rok jsem si vylepšila osobák o sekundu. Nečekám, že takto budu skákat pořád. Budu ráda, když loňskou sezonu zopakuju, chtěla bych se stabilizovat na časech pod 52 sekund,“ plánuje třicetiletá Petržilková a přidává ještě jeden cíl.
„Také bych ráda zaútočila na pozici české jedničky. Není to lehké, záleží i na zdraví, ale dělám pro to všechno,“ vyzývá Ladu Vondrovou.
Kdyby jí někdo ještě před deseti lety řekl, co všechno v atletice dokáže a na co bude stále pomýšlet, nevěřila by. Vždyť tou dobou by se sama běžkyní ani nenazvala.
Jako malou ji spíš bavila jízda na skateboardu. Vztah ke sportu získala až na střední škole a na atletické tréninky začala chodit až během studia na univerzitě. Přesvědčil ji učitel, který v ní během přípravy na zápočty objevil talent.
„Klepala jsem si na čelo: Proč bych ve dvaceti letech měla začít s něčím takovým?“ vzpomínala v rozhovoru pro svazový web. „Jenže on se nedal a přemlouval mě pak ještě asi dvakrát nebo třikrát, načež jsem si řekla, že proč ne, stejně nemám co ztratit.“
První tréninky nebyly žádná sláva. Její tělo si teprve zvykalo na zátěž, bojovala s nemocemi a oproti vrstevnicím teprve zjišťovala, jak to v atletice chodí.
A co teprve první závodní čtyřstovka v životě!
„Měla jsem před ní k obědu smažený hermelín s kroketami. Po první dvoustovce se mi rozvázala tkanička u tretry a opatrně jsem doběhla do cíle tak, abych si na ní nešlápla,“ smála se.
Prvotní nezdary ji ale neodradily. Pod vedením Jana Hanzla se postupně zlepšovala, až si takřka ze dne na den řekla: Tak dobře, opřu se do toho. Všem ukážu, že se dovedu kousnout.
„Zaběhla jsem první čtvrtku pod šedesát sekund, což mě strašně nakoplo,“ popisovala. „Od té doby jsem začala trénovat pravidelně, poslouchat trenéra a jízda pomalu začala. Další sezonu už přišel skok z 59,90 na 54,81.“
Což byl jen začátek.
Dnes je z Petržilkové česká hvězda. Má za sebou účasti na vrcholných mezinárodních akcích, je stabilní členkou štafet. Loni, pravda, při neúčasti největší konkurentky Vondrové, získala domácí halový titul, se smíšenou štafetou vyhrála Evropské hry v Chórzowě a ze světového šampionátu v Budapešti si přivezla zmíněný bronz.
„Jsem ráda, že jdu dopředu postupnými kroky,“ chválí si. „Postupně jsem zvyšovala motivaci, ambice a ruku v ruce s tím šla výkonnost. I díky tomu jsem zůstala zdravá a atletika mě stále baví.“
Jejím letošním kariérním posunem by mohla být účast na olympijských hrách v Paříži. I proto se do Ostravy tolik těší. Czech Indoor Gala se totiž posunulo mezi zlaté mítinky, což znamená více bodů do světového rankingu.
Česká smíšená štafeta na 4×400 metrů (zleva) Matěj Krsek, Tereza Petržilková, Patrik Šorm a Lada Vondrová slaví bronz z mistrovství světa v Budapešti.
„Tenhle závod je pro mě naprosto klíčový. Bude jedním z nejdůležitějších, co se týká halového mistrovství světa v Glasgow i olympiády,“ vyhlíží Petržilková.
Nečeká ji nic lehkého. Utkat by se zde měla s Vondrovou, nadějnou Lurdes Glorií Manuel a ze zahraničních soupeřek třeba s Nizozemkou Lieke Klaverovou, rekordmankou českého mítinku v čase rovných 51 sekund, či Polkou Justynou Swietyovou-Erseticovou.
„Také bohužel vím, že spoustě lidí, co byli někdy na plakátu, se moc nedařilo nebo třeba kvůli zranění nenastoupili,“ pousměje se Petržilková. „Ale doufám, že tohle prokletí zlomím.“
Bojovnost jí k tomu nechybí.
