Myslíte si, že už jste druhou světovou válku, skrývání Židů a projevy nenávisti národovců vůči menšinám viděli tisíckrát a miliónkrát o nich četli, takže vás nic nepřekvapí? Takhle to v umění nefunguje – a navíc jde o silné téma, které ve slovenské kinematografii dosud nebylo dostatečně zpracováno… Dvouhodinové válečné historické drama Ema a smrtihlav sice půjde do kinodistribuce, ale vyrazte už na jeho světovou premiéru ve Varech. Na obrovském plátně bezmála dvanáctisetmístného Velkého sálu bude mít obzvláštní sílu.
Ocitáme se na slovensko-maďarském pohraničí patnáct kilometrů od Bratislavy. Mladá maďarská vdova Marika (skvělá Alexandra Borbélyová) v metropoli právě přišla o práci v arizovaném dámském krejčovském salónu a z profízlovaného města odjíždí domů. V nacionalistickými emocemi zmítaném Slovensku první půle 40. let se snaží nevyčnívat. Jejím cílem je zvládnout velké hospodářství v Biskupicích nad Dunajem a získat peníze a jídlo nejen pro sebe, ale i pro malého Šimona (Nico Klimek), úžasně chytrého a bujnou fantazií obdařeného synka deportované židovské majitelky krejčovství, Češky Ester (Táňa Pauhofová). Mariky si bohužel všimnou dva mocní a nebezpeční muži: kapitán Hlinkovy gardy Dušan (Milan Ondrík) a nacistický důstojník Lepke (Alexander E. Fennon). Odrážení „námluv“ bere strádající ženě čas i energii a sil jí v promrzlé samotě rychle ubývá. A chlapci též…
Ten příběh možná znáte z deset let staré novely Petra Krištúfka, slovenského spisovatele a režiséra. Sám svou prózu přepsal do scénáře a těšil se, že bude režírovat. Jenže autorský projekt připravený k realizaci zamrzl po tragédii, Krištúfek před šesti lety zemřel při dopravní nehodě. Posléze producenti předali scénář jeho krajance, režisérce Ivetě Grófové. A ta si dala načas; ačkoli padesát natáčecích dní proběhlo před více než dvěma lety, až nyní nám na plátně pečlivě, sugestivně přibližuje strašlivá lidská dramata a dilemata onoho časoprostoru. Autorka celovečerních filmů Až do města Aš (2012; úvodní snímek soutěžní sekce MFF KV Na východ od Západu) a Pátá loď (oceněná v mládežnické sekci Generation KPLUS na Berlinale 2017) i dvou dokumentů má za kamerou oceňovaného, mimořádně zkušeného Martina Štrbu (z poslední doby natočil mj. Tancuj Matyldo, Miladu, Šarlatána nebo Masaryka), hudbu a zvuk Grófové obstaral už potřetí Matej Hlaváč. Ocenit je třeba podmanivou atmosféru, režisérčinu práci s dětskými herci a ženskými postavami či přirozenou mnohojazyčnost příběhu, jenž stojí na reálných základech.
Režie: Iveta Grófová
Slovensko / ČR 2024
