Třiadvacátého června 1944, sedmnáct dní po úspěšné invazi Spojenců v Normandii (operace „Overlord“), začala na východní frontě jedna z největších a svými dalekosáhlými důsledky nejdůležitějších strategických operací druhé světové války.

Jelikož 80. výročí „Overlordu“ se letos v médiích dostalo plným právem náležité pozornosti, zaslouží si ji i „Bagration“, a to přesto, že vztahy s Ruskem jsou hluboko pod bodem mrazu a může být ještě hůř a že kremelská propaganda chrlí neslýchané lži. Na tom ovšem nenesou sebemenší vinu tehdejší občané mnohonárodnostního Sovětského svazu, kteří ve smrtelném boji proti nacismu, k jehož porážce vydatnou měrou přispěli, přinášeli mnohamiliónové oběti na životech a zdraví. Nenacházeli se mezi nimi zdaleka jen občané Ruské federace a příslušníci ruského národa. To, prosím, mějme na paměti.

Dvě etapy operace „Bagration“

Operace nesla pojmenování po ruském generálovi z doby napoleonských válek Pjotru Ivanoviči Bagrationovi, jenž pocházel ze starobylého gruzínského rodu a zemřel smrtí chrabrých ve vlastenecké válce roku 1812.

Uskutečnila ji vojska 1. pobaltského, 3., 2. a 1. běloruského frontu za podpory Dněperské válečné flotily. V sestavě 1. běloruského frontu operovala 1. armáda Polského vojska o síle 79 900 vojáků (čtyři pěší divize, jezdecká a samostatná tanková brigáda) pod velením divizního generála Zygmunta Berlinga, jenž díky tomu, že od roku 1940 spolupracoval s NKVD, unikl katyňskému masakru. Během operace se do ní dodatečně zapojila velitelství 2. gardové a 51. armády, 19. tankový sbor a 24 divizí. Operace se dělila na dvě etapy. V první (23. června–4. července 1944) proběhly vitebsko-oršská, mohylevská, bobrujská, polocká a minská frontová útočná operace, ve druhé (5. července–29. srpna 1944) vilniuská, šiauliaiská, bělostocká, lublinsko-brestská, kaunaská a osovecká frontová útočná operace.

Na počátku operace čítala sovětská vojska 168 divizí, 12 tankových a mechanizovaných sborů, 20 brigád a sedm opevněných prostorů – celkem 2 331 700 osob. Je zajímavé, že publikace Velká vlastenecká válka 1941–1945. Tažení a strategické operace v číslech uvádí následující poměr sil a prostředků:

*Dvě brigády jsou počítány jako jedna divize.

**To jsou ruské údaje. Němečtí historici Alfred Philippi a Ferdinand Heim uvádějí ve svém díle Polní tažení proti sovětskému Rusku, vydaném roku 1962 ve Stuttgartu, 140 střeleckých divizí, 43 tankových a mechanizovaných sborů.

***Pokud se přikloníme k výše uvedenému číslu 2 331 700 osob, činí poměr 2,9:1.

Pozoruhodné úspěchy

Operace „Bagration“ trvala 68 dní. Šířka fronty bojové činnosti dosahovala 1100 kilometrů, hloubka postupu sovětských vojsk 550 až 600 kilometrů. Průměrné denní tempo útoku činilo v první etapě dvacet až pětadvacet kilometrů, ve druhé kleslo na třináct až čtrnáct.

Vojska útočících frontů rozdrtila jedno z nejsilnějších uskupení protivníka: německou skupinu armád „Střed“, zničila jejích 17 divizí a tři brigády. Dalších padesát divizí ztratilo víc než polovinu svého početního stavu. Alexander Werth, patrně nejlepší a nejobjektivnější západní dopisovatel v Sovětském svazu za Velké vlastenecké války, napsal ve své knize Od Stalingradu po Berlín: „Podle samotných Němců byla běloruská ofenzíva nejtěžší porážkou, jakou kdy Wehrmacht utrpěl na východní frontě. Dvacet pět až dvacet osm německých divizí bylo zničeno a nejméně 350 000 mužů ztraceno. Podle slov Válečného deníku OKW (vrchního velitelství Wehrmachtu; pozn. autora) byla porážka skupiny armád ,Střed‘ v Bělorusku ,větší katastrofou než Stalingrad‘. Tento údaj, týkající se pětadvaceti divizí a 350 000 ztracených mužů, se objevuje v jiných německých poválečných pracích. Guderian například hovoří o ,zničení skupiny armád ,Střed‘‘ a o ,totální ztrátě asi pětadvaceti divizí‘.“ 

Osvobození se dočkala Běloruská sovětská socialistická republika, části Litevské a Lotyšské SSR (místní obyvatelé těchto dvou pobaltských republik však zastávají nikoli neopodstatněný názor, že pouze německou okupaci vystřídala sovětská. Je nepopiratelné, že po obsazení Litvy a Lotyšska, ale později také Estonska zde sovětská moc nastolila režim teroru, proti němuž povstali se zbraní v ruce „lesní bratři“.).

Rudá armáda překročila při útoku velké vodní toky: Berezinu, Němen a Vislu, vstoupila na území Polska (Poláci to nazývají osvobozením bez svobody). Postup Rudé armády vytvořil podmínky pro zasazení úderu nepříteli v hloubi Východního Pruska a do centrálních oblastí Polska. Aby stabilizovalo frontu, muselo německé velení přesunout do Běloruska z jiných úseků východní fronty a odjinud 46 divizí a čtyři brigády.

Vítězství sice nesporné, ale velmi draze zaplacené

Je všeobecně známo, že sovětské ozbrojené síly až na výjimky nejen těžké porážky, ale rovněž brilantní vítězství platily potoky krve a kolosálním množstvím ztracené vojenské techniky. Nejinak tomu bylo při operaci „Bagration“. Podle oficiálních údajů, poprvé zveřejněných až v roce 1993, během ní dosáhly jejich ztráty 765 815 osob, z čehož 178 507 připadlo na ztráty trvalé (mrtví, nezvěstní a zajatí) a 587 308 na zdravotnické (ranění, popálení, postižení kontuzí a nemocní). Denně to představovalo v průměru 11 262 osob! Materiální ztráty činily 183 500 pěchotních zbraní, 2447 děl a minometů, 2957 tanků a samohybných děl a 822 bojových letounů.

První armáda Polského vojska přišla úhrnem o 5073 osob (1533 trvalé a 3540 zdravotnické ztráty). 

Třiadvacátého června 1944, sedmnáct dní po úspěšné invazi Spojenců v Normandii (operace „Overlord“), začala na východní frontě jedna z největších a svými dalekosáhlými důsledky nejdůležitějších strategických operací druhé světové války.

Jelikož 80. výročí „Overlordu“ se letos v médiích dostalo plným právem náležité pozornosti, zaslouží si ji i „Bagration“, a to přesto, že vztahy s Ruskem jsou hluboko pod bodem mrazu a může být ještě hůř a že kremelská propaganda chrlí neslýchané lži. Na tom ovšem nenesou sebemenší vinu tehdejší občané mnohonárodnostního Sovětského svazu, kteří ve smrtelném boji proti nacismu, k jehož porážce vydatnou měrou přispěli, přinášeli mnohamiliónové oběti na životech a zdraví. Nenacházeli se mezi nimi zdaleka jen občané Ruské federace a příslušníci ruského národa. To, prosím, mějme na paměti.

Dvě etapy operace „Bagration“

Operace nesla pojmenování po ruském generálovi z doby napoleonských válek Pjotru Ivanoviči Bagrationovi, jenž pocházel ze starobylého gruzínského rodu a zemřel smrtí chrabrých ve vlastenecké válce roku 1812.

Uskutečnila ji vojska 1. pobaltského, 3., 2. a 1. běloruského frontu za podpory Dněperské válečné flotily. V sestavě 1. běloruského frontu operovala 1. armáda Polského vojska o síle 79 900 vojáků (čtyři pěší divize, jezdecká a samostatná tanková brigáda) pod velením divizního generála Zygmunta Berlinga, jenž díky tomu, že od roku 1940 spolupracoval s NKVD, unikl katyňskému masakru. Během operace se do ní dodatečně zapojila velitelství 2. gardové a 51. armády, 19. tankový sbor a 24 divizí. Operace se dělila na dvě etapy. V první (23. června–4. července 1944) proběhly vitebsko-oršská, mohylevská, bobrujská, polocká a minská frontová útočná operace, ve druhé (5. července–29. srpna 1944) vilniuská, šiauliaiská, bělostocká, lublinsko-brestská, kaunaská a osovecká frontová útočná operace.

Na počátku operace čítala sovětská vojska 168 divizí, 12 tankových a mechanizovaných sborů, 20 brigád a sedm opevněných prostorů – celkem 2 331 700 osob. Je zajímavé, že publikace Velká vlastenecká válka 1941–1945. Tažení a strategické operace v číslech uvádí následující poměr sil a prostředků:

*Dvě brigády jsou počítány jako jedna divize.

**To jsou ruské údaje. Němečtí historici Alfred Philippi a Ferdinand Heim uvádějí ve svém díle Polní tažení proti sovětskému Rusku, vydaném roku 1962 ve Stuttgartu, 140 střeleckých divizí, 43 tankových a mechanizovaných sborů.

***Pokud se přikloníme k výše uvedenému číslu 2 331 700 osob, činí poměr 2,9:1.

Pozoruhodné úspěchy

Operace „Bagration“ trvala 68 dní. Šířka fronty bojové činnosti dosahovala 1100 kilometrů, hloubka postupu sovětských vojsk 550 až 600 kilometrů. Průměrné denní tempo útoku činilo v první etapě dvacet až pětadvacet kilometrů, ve druhé kleslo na třináct až čtrnáct.

Vojska útočících frontů rozdrtila jedno z nejsilnějších uskupení protivníka: německou skupinu armád „Střed“, zničila jejích 17 divizí a tři brigády. Dalších padesát divizí ztratilo víc než polovinu svého početního stavu. Alexander Werth, patrně nejlepší a nejobjektivnější západní dopisovatel v Sovětském svazu za Velké vlastenecké války, napsal ve své knize Od Stalingradu po Berlín: „Podle samotných Němců byla běloruská ofenzíva nejtěžší porážkou, jakou kdy Wehrmacht utrpěl na východní frontě. Dvacet pět až dvacet osm německých divizí bylo zničeno a nejméně 350 000 mužů ztraceno. Podle slov Válečného deníku OKW (vrchního velitelství Wehrmachtu; pozn. autora) byla porážka skupiny armád ,Střed‘ v Bělorusku ,větší katastrofou než Stalingrad‘. Tento údaj, týkající se pětadvaceti divizí a 350 000 ztracených mužů, se objevuje v jiných německých poválečných pracích. Guderian například hovoří o ,zničení skupiny armád ,Střed‘‘ a o ,totální ztrátě asi pětadvaceti divizí‘.“ 

Osvobození se dočkala Běloruská sovětská socialistická republika, části Litevské a Lotyšské SSR (místní obyvatelé těchto dvou pobaltských republik však zastávají nikoli neopodstatněný názor, že pouze německou okupaci vystřídala sovětská. Je nepopiratelné, že po obsazení Litvy a Lotyšska, ale později také Estonska zde sovětská moc nastolila režim teroru, proti němuž povstali se zbraní v ruce „lesní bratři“.).

Rudá armáda překročila při útoku velké vodní toky: Berezinu, Němen a Vislu, vstoupila na území Polska (Poláci to nazývají osvobozením bez svobody). Postup Rudé armády vytvořil podmínky pro zasazení úderu nepříteli v hloubi Východního Pruska a do centrálních oblastí Polska. Aby stabilizovalo frontu, muselo německé velení přesunout do Běloruska z jiných úseků východní fronty a odjinud 46 divizí a čtyři brigády.

Vítězství sice nesporné, ale velmi draze zaplacené

Je všeobecně známo, že sovětské ozbrojené síly až na výjimky nejen těžké porážky, ale rovněž brilantní vítězství platily potoky krve a kolosálním množstvím ztracené vojenské techniky. Nejinak tomu bylo při operaci „Bagration“. Podle oficiálních údajů, poprvé zveřejněných až v roce 1993, během ní dosáhly jejich ztráty 765 815 osob, z čehož 178 507 připadlo na ztráty trvalé (mrtví, nezvěstní a zajatí) a 587 308 na zdravotnické (ranění, popálení, postižení kontuzí a nemocní). Denně to představovalo v průměru 11 262 osob! Materiální ztráty činily 183 500 pěchotních zbraní, 2447 děl a minometů, 2957 tanků a samohybných děl a 822 bojových letounů.

První armáda Polského vojska přišla úhrnem o 5073 osob (1533 trvalé a 3540 zdravotnické ztráty).