Jedno z prvních opatření protestantské reformace Olivera Cromwella byla revize církevního kalendáře a zrušení řady svátků|
Zánik antických impérií znamenal konec cestování pro zábavu. Na daleké cesty se vydávali pouze obchodníci, tovaryši a zbožní poustevníci. Výjimkou byly „holdovací cesty“ příslušníků vládnoucích rodin, kteří jednou za čas vyráželi na pouť po svých panstvích a nocovali při nich v sídlech šlechticů a bohatých statkářů. I v jejich případě šlo ale hlavně o práci a plnění „noblesse oblige“.
Běžný člověk měl prázdniny a dovolené stále vymezené zemědělským rokem a náboženskými svátky. Volných dní bylo opět překvapivě mnoho. Socioložka Juliet Schor píše ve své knize „The Unexpected Decline of Leisure“ (Neočekávaný úbytek volného času), že typický anglický nevolník ve 14. století pracoval během roku pouhých 150 dní. Každý významný svátek – například královské narozeniny, sňatky nebo pohřby – doprovázel až týden pracovního volna.
Další volné dny přinášely svátky církevní. Těch bylo tolik, že jedno z prvních opatření protestantské reformace Olivera Cromwella byla revize církevního kalendáře a zrušení řady svátků. Podobné to bylo například ve Francii, kde každý rok zahrnoval 52 dní volna o nedělích, 90 dní civilních a 38 dní církevních svátků. Ve Španělsku zabraly svátky a pracovní volna celých 5 měsíců v roce. V Českých zemích na tom byli lidé o něco hůře, ale i u nás zabraly církevní a civilní svátky ročně 50 až 70 dní, během kterých se nepracovalo.
