Viva la libertad carajo! Ať žije svoboda! To bylo hlasité zvolání argentinského prezidenta Javiera Mileie na závěr jeho pondělního projevu na pražském Žofíně. Pokud ale někdo očekával, že politik, kterého někdo považuje za rockovou hvězdu a jiný za bubáka, předvede i v Česku něco ze svého repertoáru bouřliváka, odcházel s nepořízenou. Podobně klidný byl tento bojovník za ekonomický liberalismus a svobodu podle informací Reflexu i při jednáních u prezidenta Petra Pavla a premiéra Petra Fialy. Milei totiž při své cestě po Evropě vsadil na jinou kartu.

Excentrický argentinský prezident Javier Milei nazval své vystoupení na Žofíně „Jak na neefektivní vládu“. Se svým charakteristickým rozcuchaným účesem vystřihl i v Praze projev, který nemůžeme v současnosti vidět od žádné jiné hlavy státu. V názorech byl nekompromisní, ale překvapivě neagresivní. Tentokráte pověstnou motorovou pilu, s kterou loni „řezal“ v prezidentské kampani své protivníky, nechal doma.  

Javier Milei jako vždy vystupoval „pod dozorem“ svého celoživotního anděla strážného, kterého mu dělá sestra Karina, jež údajně stojí i za jeho politickou kariérou. Karina, dnes šéfka jeho prezidentské kanceláře, seděla i na Žofíně v publiku přímo před ním a pozorně sledovala slavného sourozence ze vzdálenosti sedmi osmi metrů. V publiku bylo zhruba pět stovek lidí – politiků, podnikatelů, studentů a novinářů. Ti sledovali soustředěný projev, který byl plný ekonomických příměrů a vysvětlování, proč se Milei rozhodl velmi razantně léčit nemocnou argentinskou ekonomiku, kterou po desítky let sužují krachy, vysoká inflace, zadlužování a z toho plynoucí velmi špatná životní úroveň obyvatel. Liberální ekonomy a podnikatele Milei i v Praze uspokojil. Cupoval deficity i nepřiměřené a ve světě tolik oblíbené zásahy státu do chodu hospodářství. Říkal, že chce protlačit argentinským parlamentem stovky strukturálních reforem. S některými už začal a pochválil se, že zatím se mu daří – inflace se skutečně snížila, rozpočet se dostal do rovnováhy. Připomněl (tuto tezi opakuje rád), že Argentina byla na konci 19. století jednou z nejbohatších zemí světa, ale že nyní polovina obyvatel žije v chodbě a v žebříčku nejbohatších zemí se Argentina potácí na 140. místě vedle některých afrických autokracií.

O čem Milei ale hovořil jen na okraj, je fakt, že cena, kterou za jeho reformy budou muset obyvatelé této jihoamerické země zaplatit, bude nesmírně vysoká, bude to hodně bolet a je otázkou, zda prezidentovo tempo vydrží. V rámci škrtů například podstatně omezil sociální dávky, platy státních zaměstnanců a investice. Z projevu Javiera Mileie však bylo cítit, že tento vizionář volného trhu se jen tak nenechá zastavit, i když nakonec bude muset v něčem najít kompromis. Ovšem to jeho publikum nikde na světě slyšet nechce.

Milei se ve svém pražském vystoupení pasoval i do role jakéhosi Mesiáše, který přichází zachránit hospodářství i společnost své země. Objevilo se to hned v úvodu projevu, který začal vtipem. „Pokud se v Argentině jdete podívat na fotbal, uvidíte stadion plný šťastných lidí, je to velmi barevná a pitoreskní podívaná. Ale dokud se na hřišti neobjeví Messi a nekopne do míče, míč se nepohne.“ V překladu – tím politickým Messim jsem já Javier Milei. Někdo musel podle něj kopnout do míče a začít hru.

Ekonom a předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl v jednom z diskusních panelů na konferenci (spolupořádal ji ekonomický deník E15, který stejně jako Tremples patří do vydavatelství CNC), která předcházela projevu Mileie, proto řekl: „Jestli chápu správně jeho misi, on chce přinést typ vlády, která zahnívající stabilitu vymete… Ukazuje se, že podobný radikální program může vyhrát jenom v zemi, která je na dně,“ vysvětloval Hampl a dodal, že Javier Milei je v relevantní zemi první člověk v 21. století, který s takovým programem vyhrál volby.

Otázkou ovšem je, proč Milei právě v Praze přepnul do klidnějšího módu. Protože komentátoři i někteří diváci konference spíše čekali další pokračování vypjatého šíření nakažlivého nadšení pro absolutní svobodu a čirý kapitalismus. Tak to předvedl v lednu Milei při svém vystoupení na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.

Jenže prezident Milei pojal celou svoji právě ukončenou cestu po Evropě jako představení politika, s kterým by neměl být problém jednat a dohodnout se, i když to tak z dálky nevypadá (a že Argentina je hodně daleko).

Na mírové konferenci ve Švýcarsku se před několika dny dlouze objímal s ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským, kterého podporuje v jeho boji proti ruským agresorům. Zelenskyj mu za to ve švýcarském středisku udělil Řád svobody.

Minulý týden ve Španělsku dostal argentinský prezident od pravicové starostky Madridu Isabel Díaz Ayusové medaili. Přijel, přestože v zemi nebyl úplně vítaným hostem. Požádal španělského krále Filipa VI. o schůzku, ten odmítl. Důvodem bylo, že Milei v květnu označil španělského premiéra Pedra Sanchéze za „zlého člověka“ a jeho manželku „za zkorumpovanou“. Ostatně ji vyšetřuje místní prokuratura. Rýpl si proto i teď do silně levicového Sanchéze znovu: „Přicházíme z budoucnosti, abychom vám vyprávěli příběh, kterému bychom se měli vyhnout. Jsou to škody způsobené socialismem. Nedovolte, aby socialismus zničil váš život,“ řekl Milei v Madridu Španělům.

V německém Hamburku dostal v sobotu (v ten samý den tam hrála česká reprezentace na fotbalovém Euru proti Gruzii) cenu Hayekovy společnosti a svůj proslov uzavřel slovy: „Obhajujte své myšlenky s vášní. Myšlenky svobody jsou tak silné, že zvítězí, i když jsou zpočátku všichni proti nim.“ V neděli navštívil v Berlíně kancléře Olafa Scholze, který sice nechal postavit před dveře kancléřství dva vojáčky na uvítání prezidenta, ale schůzka byla označena za neoficiální a netrvala dlouho. Němci ale mají o Argentinu zájem, protože se zde nacházejí druhé největší zásoby lithia na světě a to je surovina používaná v bateriích elektroaut.

Zcela jinak byl ale Milei přijat v pondělí v Praze. A česká strana se rozhodla správně. Kromě ocenění a projevu na Žofíně se sešel argentinský prezident s premiérem Petrem Fialou a také s prezidentem Petrem Pavlem. Pražský hrad na rozdíl od Němců oznámil, že se jednalo o oficiální pracovní návštěvu. Podle jednoho člověka, který byl na Hradě jednání přítomen, zaujala zejména Mileiho věta, že „Argentina chce být pod jeho vedením součástí Západu“. To je po desetiletích převážně neschopných levicových argentinských vlád i doby vojenské junty dobrá zpráva.

Mohlo by to postupně měnit názory na Javiera Mileie, protože ten podle všeho některým lidem svými nekompromisními postoji nahání strach. Proti jeho přítomnosti proto demonstrovaly minulý týden stovky lidí v Madridu, Hamburku, Berlíně a v pondělí i v Praze. Na Žofíně převážně mladí lidé křičeli, že „Milei potlačuje lidská práva“. Která lidská práva potlačuje, je ale otázkou. Protože pokud je právem někoho spoléhat především na stát a brát si od něj peníze v podobě různých dotací a dávek, tak jsme na špatné cestě.

Příznivci naopak vidí v Mileiovi politického průkopníka, který se občas někde objeví v dobách nouze, aby ukázal cestu ze slepých uliček, bez uchylování se ke sladkému jedu iluze státní kontroly a bez paternalistického postoje stále se rozšiřujícího sociálního státu.

V poslední větě, kterou Javier Milei pronesl veřejně při pobytu v Praze, označil na Pražském hradě Českou republiku i prezidenta Pavla za přítele. Zda měl z toho Petr Pavel radost, to nevím. Milei totiž za přítele označuje kromě Volodymyra Zelenského například i izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a amerického exprezidenta Donalda Trumpa…

Viva la libertad carajo! Ať žije svoboda! To bylo hlasité zvolání argentinského prezidenta Javiera Mileie na závěr jeho pondělního projevu na pražském Žofíně. Pokud ale někdo očekával, že politik, kterého někdo považuje za rockovou hvězdu a jiný za bubáka, předvede i v Česku něco ze svého repertoáru bouřliváka, odcházel s nepořízenou. Podobně klidný byl tento bojovník za ekonomický liberalismus a svobodu podle informací Reflexu i při jednáních u prezidenta Petra Pavla a premiéra Petra Fialy. Milei totiž při své cestě po Evropě vsadil na jinou kartu.

Excentrický argentinský prezident Javier Milei nazval své vystoupení na Žofíně „Jak na neefektivní vládu“. Se svým charakteristickým rozcuchaným účesem vystřihl i v Praze projev, který nemůžeme v současnosti vidět od žádné jiné hlavy státu. V názorech byl nekompromisní, ale překvapivě neagresivní. Tentokráte pověstnou motorovou pilu, s kterou loni „řezal“ v prezidentské kampani své protivníky, nechal doma.  

Javier Milei jako vždy vystupoval „pod dozorem“ svého celoživotního anděla strážného, kterého mu dělá sestra Karina, jež údajně stojí i za jeho politickou kariérou. Karina, dnes šéfka jeho prezidentské kanceláře, seděla i na Žofíně v publiku přímo před ním a pozorně sledovala slavného sourozence ze vzdálenosti sedmi osmi metrů. V publiku bylo zhruba pět stovek lidí – politiků, podnikatelů, studentů a novinářů. Ti sledovali soustředěný projev, který byl plný ekonomických příměrů a vysvětlování, proč se Milei rozhodl velmi razantně léčit nemocnou argentinskou ekonomiku, kterou po desítky let sužují krachy, vysoká inflace, zadlužování a z toho plynoucí velmi špatná životní úroveň obyvatel. Liberální ekonomy a podnikatele Milei i v Praze uspokojil. Cupoval deficity i nepřiměřené a ve světě tolik oblíbené zásahy státu do chodu hospodářství. Říkal, že chce protlačit argentinským parlamentem stovky strukturálních reforem. S některými už začal a pochválil se, že zatím se mu daří – inflace se skutečně snížila, rozpočet se dostal do rovnováhy. Připomněl (tuto tezi opakuje rád), že Argentina byla na konci 19. století jednou z nejbohatších zemí světa, ale že nyní polovina obyvatel žije v chodbě a v žebříčku nejbohatších zemí se Argentina potácí na 140. místě vedle některých afrických autokracií.

O čem Milei ale hovořil jen na okraj, je fakt, že cena, kterou za jeho reformy budou muset obyvatelé této jihoamerické země zaplatit, bude nesmírně vysoká, bude to hodně bolet a je otázkou, zda prezidentovo tempo vydrží. V rámci škrtů například podstatně omezil sociální dávky, platy státních zaměstnanců a investice. Z projevu Javiera Mileie však bylo cítit, že tento vizionář volného trhu se jen tak nenechá zastavit, i když nakonec bude muset v něčem najít kompromis. Ovšem to jeho publikum nikde na světě slyšet nechce.

Milei se ve svém pražském vystoupení pasoval i do role jakéhosi Mesiáše, který přichází zachránit hospodářství i společnost své země. Objevilo se to hned v úvodu projevu, který začal vtipem. „Pokud se v Argentině jdete podívat na fotbal, uvidíte stadion plný šťastných lidí, je to velmi barevná a pitoreskní podívaná. Ale dokud se na hřišti neobjeví Messi a nekopne do míče, míč se nepohne.“ V překladu – tím politickým Messim jsem já Javier Milei. Někdo musel podle něj kopnout do míče a začít hru.

Ekonom a předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl v jednom z diskusních panelů na konferenci (spolupořádal ji ekonomický deník E15, který stejně jako Tremples patří do vydavatelství CNC), která předcházela projevu Mileie, proto řekl: „Jestli chápu správně jeho misi, on chce přinést typ vlády, která zahnívající stabilitu vymete… Ukazuje se, že podobný radikální program může vyhrát jenom v zemi, která je na dně,“ vysvětloval Hampl a dodal, že Javier Milei je v relevantní zemi první člověk v 21. století, který s takovým programem vyhrál volby.

Otázkou ovšem je, proč Milei právě v Praze přepnul do klidnějšího módu. Protože komentátoři i někteří diváci konference spíše čekali další pokračování vypjatého šíření nakažlivého nadšení pro absolutní svobodu a čirý kapitalismus. Tak to předvedl v lednu Milei při svém vystoupení na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.

Jenže prezident Milei pojal celou svoji právě ukončenou cestu po Evropě jako představení politika, s kterým by neměl být problém jednat a dohodnout se, i když to tak z dálky nevypadá (a že Argentina je hodně daleko).

Na mírové konferenci ve Švýcarsku se před několika dny dlouze objímal s ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským, kterého podporuje v jeho boji proti ruským agresorům. Zelenskyj mu za to ve švýcarském středisku udělil Řád svobody.

Minulý týden ve Španělsku dostal argentinský prezident od pravicové starostky Madridu Isabel Díaz Ayusové medaili. Přijel, přestože v zemi nebyl úplně vítaným hostem. Požádal španělského krále Filipa VI. o schůzku, ten odmítl. Důvodem bylo, že Milei v květnu označil španělského premiéra Pedra Sanchéze za „zlého člověka“ a jeho manželku „za zkorumpovanou“. Ostatně ji vyšetřuje místní prokuratura. Rýpl si proto i teď do silně levicového Sanchéze znovu: „Přicházíme z budoucnosti, abychom vám vyprávěli příběh, kterému bychom se měli vyhnout. Jsou to škody způsobené socialismem. Nedovolte, aby socialismus zničil váš život,“ řekl Milei v Madridu Španělům.

V německém Hamburku dostal v sobotu (v ten samý den tam hrála česká reprezentace na fotbalovém Euru proti Gruzii) cenu Hayekovy společnosti a svůj proslov uzavřel slovy: „Obhajujte své myšlenky s vášní. Myšlenky svobody jsou tak silné, že zvítězí, i když jsou zpočátku všichni proti nim.“ V neděli navštívil v Berlíně kancléře Olafa Scholze, který sice nechal postavit před dveře kancléřství dva vojáčky na uvítání prezidenta, ale schůzka byla označena za neoficiální a netrvala dlouho. Němci ale mají o Argentinu zájem, protože se zde nacházejí druhé největší zásoby lithia na světě a to je surovina používaná v bateriích elektroaut.

Zcela jinak byl ale Milei přijat v pondělí v Praze. A česká strana se rozhodla správně. Kromě ocenění a projevu na Žofíně se sešel argentinský prezident s premiérem Petrem Fialou a také s prezidentem Petrem Pavlem. Pražský hrad na rozdíl od Němců oznámil, že se jednalo o oficiální pracovní návštěvu. Podle jednoho člověka, který byl na Hradě jednání přítomen, zaujala zejména Mileiho věta, že „Argentina chce být pod jeho vedením součástí Západu“. To je po desetiletích převážně neschopných levicových argentinských vlád i doby vojenské junty dobrá zpráva.

Mohlo by to postupně měnit názory na Javiera Mileie, protože ten podle všeho některým lidem svými nekompromisními postoji nahání strach. Proti jeho přítomnosti proto demonstrovaly minulý týden stovky lidí v Madridu, Hamburku, Berlíně a v pondělí i v Praze. Na Žofíně převážně mladí lidé křičeli, že „Milei potlačuje lidská práva“. Která lidská práva potlačuje, je ale otázkou. Protože pokud je právem někoho spoléhat především na stát a brát si od něj peníze v podobě různých dotací a dávek, tak jsme na špatné cestě.

Příznivci naopak vidí v Mileiovi politického průkopníka, který se občas někde objeví v dobách nouze, aby ukázal cestu ze slepých uliček, bez uchylování se ke sladkému jedu iluze státní kontroly a bez paternalistického postoje stále se rozšiřujícího sociálního státu.

V poslední větě, kterou Javier Milei pronesl veřejně při pobytu v Praze, označil na Pražském hradě Českou republiku i prezidenta Pavla za přítele. Zda měl z toho Petr Pavel radost, to nevím. Milei totiž za přítele označuje kromě Volodymyra Zelenského například i izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a amerického exprezidenta Donalda Trumpa…