Možná si říkáte, proč je někdy v obchodech tak levné máslo. Mnozí považují za výhodnou nabídku, které by bylo trestuhodné nevyužít, a tak si nakoupí pořádné zásoby. Reálně však moc netuší, co si to vlastně kupují. Mají totiž pocit, že máslo má vždy jednu a tu samou kvalitu, která je dána zákonem.
Máslo může být rozdílné
To je sice částečně pravda, protože jakékoliv máslo musí splňovat podmínku, že je v něm alespoň 80 % a naopak vody maximálně 16 %. Ovšem to z hlediska kvality není ani zdaleka všechno, a tak tu máme přinejmenším dva zásadně rozdílné druhy másla.
Většina lidí si pod pojmem máslo představí to, které je označováno jako čerstvé. Tedy to, které ihned po vyrobení zamíří do obchodů, kde si ho lidé koupí. Tento produkt má ty nejlepší smyslové i výživové parametry a je ve všech směrech nejkvalitnější. Tento druh másla do tuzemských obchodů dodávají převážně čeští výrobci.
Stále rozšířenější je však takzvané máslo stolní. Právě to je kolikrát tím, které si koupíte a potom si stěžujete na to, že je nahořklé, špatně se roztírá a vůbec se chová podivně. Ještě aby ne. Takové máslo totiž strávilo jeden až dva roky v mrazácích státních hmotných rezerv různých evropských států, odkud ho potom v rámci výměny vykoupily české supermarkety za pakatel.
Tady se prodá všechno
Věřte, že i když ho prodávají za nižší cenu, vydělají na něm více než na jakémkoliv jiném másle. Z logiky věci jde o zcela odlišný produkt. Namísto maximálně dvaceti dnů se totiž smí skladovat až dva roky. A tato doba v mrazáku se na něm logicky podepíše.
“Obvykle jde o másla z dovozu, která jindy v prodeji nevidíte, ale najednou se tam objeví ve velkém množství. Hodně prozradí také cena a především datum výroby,” radí Anežka Kratochvílová, která působí jako odbornice na potraviny. “Takové máslo se jinde používá převážně do výroby, ale u nás ho řetězce klidně prodávají jako standardní.“
Čtěte také: Velký řetězec z Polska otevřel v Česku obrovský obchod. Češi slaví, ceny jsou tu poloviční
Jde zkrátka o další způsob obchodních řetězců, jak na tuzemských zákaznících vydělat. Není divu, že se potom České republice přezdívá popelnice Evropy, když se zde velmi jednoduše prodá i to, co by jinde nekupovali. Chybí tu zkrátka pořádná edukace zákazníků.
