Zuzana dobře ví, že její přítel je pořádný bordelář. Nějakou dobu se s ním snažila diskutovat na téma úklid domácnosti. Pavel má ale doma „ručičky dozadu“ a to i ve chvíli, kdy ho Zuzana nejvíc potřebuje. Po operaci kýly přišla domů, kde to bylo jako po výbuchu.
Pavel (35) je fajn chlap, jen
neuklízí. Myslela jsem si, že to zvládnu a po pár hádkách to
hodila za hlavu, pro klid duše nás obou. Jenomže pak mi Pavel
ukázal, že na něj není spolehnutí, ani když jsem po operaci v
rekonvalescenci. Nevím, jestli je správné s takovým mužem
zůstat a zakládat s ním rodinu.
Nikdy jsem nebyla posedlá
úklidem
Nepatřím k lidem, co nemůžou
přimhouřit oka, když není umyté nádobí. Dokážu přehlédnout
sem tam nějaký nepořádek a „vrhnout“ se na to, když mám
čas. Pak jsem začala žít s Pavlem a ten nepořádek vyloženě
nevidí. Překročí hromadu špinavého prádla, nechá talíř od
jídla na stole klidně několik dní a vysavač nebo koště v ruce
držel podle mě jen z donucení kdysi u rodičů.
Zprvu jsem mu nic nevyčítala
a dělala domácí práce jaksi automaticky, což byla samozřejmě
chyba. Když jsem nestíhala a prosila ho, aby pověsil prádlo anebo
sklidil kuchyň před návštěvou, neudělal to. Začínala jsem
zuřit. O víkendech si Pavel leží u počítače s tím, že má
něco důležitého na práci. Já musím stihnout před výletem
poklidit celý byt. Není to fér a začali jsme se kvůli tomu hádat.
Od jeho matky jsme zjistila,
že ruku k dílu nepřiložil nikdy a protože měli doma pět dětí,
už ho ani nepeskovala. Pavel byl nejmladší a ona ho obskakovala.
Nezbývalo mi, než jí ironicky poděkovat, za takovou výchovu. S
Pavlem jsem si několikrát promluvila bez emocí a párkrát jsem
ztropila scénu. Nepomohlo ani jedno. Musela jsem se s tím smířit
anebo mu dát kopačky.
Pak přišla operace
Na nějaký čas jsem to
nechala plavat. Zjistila jsem, že když se kvůli úklidu
nerozčiluji a energii raději vložím do cídění, je to pro
všechny lepší. S Pavlem si jinak ve všem rozumíme a připadalo
mi na hlavu, abych se s ním rozešla jen proto, že doma neuklízí.
S dojetím jsem sledovala kamarádky manžela, jak doma pobíhá s
hadrem a dokonce žehlí!
„Každý máme prostě nějaké kvality a chyby, nedá se svítit,“ uzavírala jsem
téma úklidu nadobro. Jenže pak přišla nenadálá situace. Musela
jsem na operaci s kýlou. Bylo nutné, abych se během
rekonvalescence nepřepínala, nic těžkého nezvedala a podobně.
Úklid tedy nepřicházel v úvahu a já kladla Pavlovi na srdce, že
se bude muset v domácnosti zapojit.
„To zvládneme, lásko. V nejhorším seženu uklízečku,“ odpověděl mi bezstarostně.
Bála jsem se operace a tak jsem neměla čas se příliš zaobírat
tím, jestli mi Pavel vážně pomůže. Před zákrokem jsem doma
uklidila, co jsem zvládla a když jsem se po třech dnech vrátila z
nemocnice, nestačila jsem se divit. Bohužel v negativním slova
smyslu.
Pavel doma nehnul prstem
Přítel
sice poskládal prádlo ze sušáku a zřejmě jednou vyskládal
nádobí z myčky, ale tím to končilo. Doma byl „bordel jako v
tanku“. Špinavé nádobí na stole i u postele, ponožky všude po
zemi a vousů bylo plné umyvadlo. Chtělo se mi plakat. Neměla jsem
sílu Pavlovi cokoliv říct a lehla jsem si do neustlané postele. Když není schopný nebo ochotný poklidit, proč tedy nezaplatí nějaké profesionály? Peníze na to má.
Pavel
mi sice donesl čaj a piškoty, nicméně nepochopil, co je doma
potřeba. Následující týden nezvládl udělat žádnou pořádnou
práci v domácnosti a pomohla mi máma a uklízečka. Před oběma
jsem se musela stydět.
„Co, až budete mít děti?“ děsila se máma a měla pravdu. S takovým
člověkem bych možná neměla zůstávat. Nechal mě na holičkách
i v momentě, kdy jde o zdraví…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
