Společně s mou ženou Kateřinou, našimi dětmi Matyášem a Eliškou a naším věrným psem Baxterem jsme žili v malebném domě s bílým plotem a kvetoucím zahradním krbem. Ale pak přišel ten den, kdy se naše životy změnily a my se rozhodli opustit svou pohodu a vydat se na dobrodružnou cestu kolem světa.
Kateřina a já jsme o této změně strávili dlouhé hodiny rozhovory. Sedli jsme si s dětmi k večeři a společně jsme sdíleli své sny. „Co kdybychom prodali dům a veškerý majetek a vyrazili na cestu světem v obytném autě?“ navrhla Kateřina s jiskrou v očích.
Zpočátku jsem se obával nejistoty, která nás čekala. Jak budeme zvládat život na cestách? Co na to řeknou naši přátelé a rodina? Ale když jsem viděl oči své ženy plné nadšení a dětské radosti při myšlence na dobrodružství, věděl jsem, že musím překonat své obavy.
Po několika měsících příprav jsme stáli před naším novým obytným autem s nápisem „Rodina dobrodruhů.“ Ačkoliv jsem měl stále v sobě trochu strachu, byl jsem hrdý na naši odvahu. Odešli jsme z pohodlného domova, abychom prožívali život naplno.
Jako otec jsem cítil zodpovědnost
Naši první etapou bylo objevování skrytých koutů naší vlastní země. Zastavili jsme se v malých městech, národních parcích a na odlehlých místech. Každý den byl novým dobrodružstvím, které nás posilovalo.
Jako otec jsem za pohodu své rodiny cítil zvláštní zodpovědnost. S Kateřinou jsme spolu plánovali, jak co nejlépe využít každý den. Jednou večer, kdy jsme stáli pod rozkvetlými sakurami v Japonsku, náš syn Matyáš navrhl plán: „Co kdybychom každý týden vybrali místo, které chceme navštívit?“
Malá Eliška okamžitě přikývla. „Můžeme udělat seznam věcí, které chceme vidět nebo zažít, a těšit se na ně.“
V té chvíli jsem pochopil, že tato cesta není jen o fyzickém putování, ale i o vzájemném poznávání a posilování rodinných vztahů. Byl jsem svědkem radosti a nadšení, které děti prožívaly každý den.
Baxter, náš pes, se stal neodmyslitelnou součástí naší rodiny na cestách. Jeho věrný postoj a radost z každého nového místa, které jsme objevili, nám dodávaly optimismus a radost. Dokázal nás rozveselit i v těch nejtěžších chvílích.
S rodinou jsme procestovali Asii, Jižní Ameriku a mnoho dalších krásných míst. Každý člen rodiny měl svůj vlastní příběh a vzpomínky, ale co bylo nejdůležitější, byli jsme spojeni jako nikdy předtím. Každý den byl plný nových výzev, ale také lásky a vzájemné podpory.
Byl jsem na své děti hrdý
Jednoho večera, když jsme seděli u táboráku pod hvězdnou oblohou někde v australském kempu, se Matyáš mě zeptal: „Tatí, jak se ti líbí naše dobrodružství?“
Pohled na mé děti a mého psa vedle mě mě naplnil hrdostí a láskou. „Vnímám to jako nejlepší rozhodnutí našeho života. Každý okamžik s vámi všemi je pro mě pokladem. Ať už stojíme na vrcholu hory nebo se koupeme v teplém moři, vím, že prožíváme něco jedinečného.“
A tak jsme pokračovali ve svém dobrodružství, projížděli horami, pralesem, překračovali řeky a poznávali různorodost světa. Každý den byl plný nových výzev, ale také lásky a vzájemné podpory. Ať už jsme stáli na vrcholu hory nebo se koupali v moři, vždycky jsme byli společně, a to bylo to, co nám dávalo sílu a radost na naší cestě za dobrodružstvím.
To nejlepší rozhodnutí na světě
Jednou, s pohledem na nekonečný oceán možností před námi, jsem neodolal a s úsměvem prohlásil: „Víte co, rodino? Máme se tady trochu jako cirkusáci, ale bez těch barevných kostýmů a umělých nosů. A když se na to tak dívám, mohli bychom si založit i vlastní ‚Rodinný cirkus dobrodruhů‘!“
Všichni se rozesmáli a souhlasili. A tak, s úsměvem na tvářích a s dobrodružstvím v srdcích, jsme se vydali směrem k dalšímu cíli naší cesty. Konec jedné kapitoly byl za námi, ale Rodinný cirkus dobrodruhů pokračoval v nejlepším představení vůbec – představení života.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který jej předal redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
