Tamara se těšila na setkání s přítelem své dcery, o kterém slýchala jen samou chválu. Když se však konečně seznámili, nestačila se divit. Přítel její dcery je stejně starý jako ona, a navíc si ho pamatuje z dětství. Dceřin vztah s o tolik starším mužem Tamaru velmi znepokojuje.
Když jsme se s manželem rozešli, bylo Katce třináct. Náročné dospívání a do toho hádky rodičů. Vím, že to pro ní nebylo lehké. Táta se o ní snažil zajímat, ale jak rostla, potkávali se stále méně. Poznala jsem, jak moc ji to mrzí a chybí ji otcovská láska a péče. Ale i tak jsme to spolu zvládly velmi dobře.
Zvykla jsem si, že Katka ráda střídala kluky. Byla vždy atraktivní, a tak si ze zástupů nápadníků mohla vybírat. Těšila jsme se ale, až z tohohle bujarého života vyroste a najde si konečně stálého partnera. A konečně se trochu usadí. A to se opravdu stalo. Když mi moje Katka poprvé řekla, že má nového přítele, se kterým začíná bydlet, měla jsem radost. Z jejího vyprávění to znělo, jako by našla muže svých snů. Neustále ho chválila a těšila se, až mi ho představí.
Ten den jsem si dokonce vzala volno. Abych pořádně uklidila, navařila a napekla. A udělala taky nejlepší dojem. Když jsem otevřela dveře a viděla ho vedle mé dcery, zamrazilo mě. Přede mnou nestál žádný mladík, jak jsem čekala, ale prošedivělý muž mých let. V první chvíli jsem si myslela, že je to nějaký omyl. Třeba, že je to nový soused, kterého potkala na chodbě a ten její Adam dorazí později. Jak naivní představa! Tohle byl opravdu ten její vysněný muž.
I když bych nejraději Katku seřvala, co to má znamenat a proč mě na takovou důležitou věc neupozornila, držela jsem se, jak jen to šlo. Nechtěla jsem dělat hned scény. Usadili jsme se do obýváku a snažila jsem se o zdvořilostní rozhovor. A pořád jsem přemýšlela, odkud jen toho Adama znám. Byl mi tak povědomý. Pak mi to došlo…
„Adame, neznáme se náhodou ze základní školy?“ vyhrkla jsem. On i Katka se začali smát. “No, jo mami, je to tak. Adam si na tebe taky vzpomněl. Hráli jste si spolu na hřišti!” odpověděla místo něj vysmátá Katka. “No, není to vtipná náhoda?” Ne, tak to opravdu není, řekla jsem si v duchu a snažila to rozdýchat. Byla jsem v takovém šoku, že jsem nedokázala přirozeně reagovat. Proč si proboha moje dcera začne zrovna s kamarádem z mého dětství? To je fakt zlý sen.
Jelikož Adam musel ještě do práce, Katka se rozhodla zůstat u mě. Jen co zavřel dveře, vyjela jsem na ni: „Katko, ty ses snad zbláznila! Vždyť je o tolik starší než ty. Mohl by ti dělat otce!“ Ale Katka mi hned odsekla: „A možná právě proto, mami. Asi někoho jako tátu potřebuju. Jsem vážně šťastná, a to by ti mělo stačit.“ Její odpověď mě úplně uzemnila. A cítila jsem se tak bezradná.
Od toho setkání je to mezi námi napjaté. Katka se se mnou přestala bavit o svém životě. Když se ji na něco zeptám, odpovídá stroze a vyhýbá se jakýmkoliv diskuzím o Adamovi. Já to na jednu stranu chápu – zamilovala se, a možná je pro ni těžké přijmout, že s tím mám problém. Přesto nedokážu mlčet.
„Katko, pořád jsem tvoje máma a chci pro tebe jen to nejlepší. Takový vztah nemůže mít žádnou budoucnost,” zkoušela jsem jí říct, když jsme se viděly naposledy. „Vždyť jsi chtěla, abych si našla konečně pořádnýho a spolehlivýho chlapa. Tak ho mám!“ odpověděla mi rázně. Má sice pravdu, ale tohle jsem vážně nečekala. Bolí mě to, ale nevím, jak ji přimět, aby pochopila, že mám o ni jen strach. Je mi jasné, že Adamovi vyhovuje, že vedle sebe má takovou mladou kočičku. A nevěřím, že je s ní z čisté lásky. Ale asi nezbývá než počkat, až na to přijde sama.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
