Sobota, 6 července, 2024
Google search engine
DomůMagazínPro ženyKafe | Líbí se mi můj soused. Schválně jsem nechala rozsvíceno při...

Kafe | Líbí se mi můj soused. Schválně jsem nechala rozsvíceno při převlékání, když jsme se potkali, zrudl

728x90


Nový soused se přistěhoval do bytu naproti tomu mému a od té chvíle se můj život začal postupně měnit. Jeho jméno bylo Adam.

Neměla jsem v plánu se do někoho zakoukat. Ale Adam byl tak ohromně přátelský a ochotný pomoci. Každý den jsme se potkávali na chodbě nebo u schodů, až jsem si začala všímat, jak moc se na naše náhodná setkání těším. 

Často jsme se zastavili na krátký pokec a brzy jsem si uvědomila, jak moc mi jeho společnost chybí, když jsme se nesetkali. S každým dalším dnem jsem začala pociťovat, že mezi námi je něco víc než jen sousedské přátelství. 

Jsem hezká holka a vím to

Něco na jeho úsměvu mě hřálo u srdce a jeho zájem o mé myšlenky a zážitky mi připadal tak přirozený. Začala jsem po něm toužit víc a víc. A tak jsem začala spřádat plán. Moje okno do ložnice totiž bylo přímo naproti jeho balkonu. Chytila jsem příležitost za pačesy. 

Moje maminka mi vždycky říkala, že jsem hezká holka a já si to uvědomovala a o svou postavu jsem náležitě pečovala. Přišel čas toho využít. Počkala jsem, až bude Adam doma, často si chodil dát na balkon cigaretu. Byla už tma, tak jsem rozsvítila ve své ložnici a začala se převlékat.

Byl rudý až na zadku

Snažila jsem se jeho směrem nekoukat, aby nepoznal mou léčku. Umírala jsem zvědavostí, jestli se můj plán zdařil, ale nechtěla jsem ho tím zbytečně pokazit. Zjistila jsem to hned druhý den, když jsme se opět potkali na chodbě. 

Nesl krabici plnou knih a nářadí. Jakmile mě uviděl, zrudl a všechny krabice mu popadaly. Zasmála jsem se a pomohla mu věci ze země sebrat. Pak se mě s klukovským studem zeptal: „Nechtěla bys zajít někdy na oběd? Chtěl bych ti ukázat novou restauraci, kterou otevřeli nedávno tady ve městě. Slyšel jsem, že mají úžasné jídlo.“ 

Vyhrála jsem. „To zní skvěle! Kde to je?“ 

„Je to ta nová italská restaurace, Bella Trattoria. Vyzkoušel jsem ji minulý týden s kamarády a byl jsem nadšený. Mají tam výborné těstoviny a pizzu,“ říkal stále s růžovými tvářemi. „Co třeba tento pátek kolem poledne? Budeš mít čas?“ 

„Jo, to by šlo. Těším se!“ A spiklenecky jsem na něj mrkla. 

Nevěděla jsem, co to přesně je, ale vím, že když jsem byla s Adamem, byla jsem šťastná. A teď už to vím, protože za měsíc oslavíme třetí výročí.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Související články

RELATED ARTICLES
- Advertisment -
Google search engine

Populární články

BLOG

Kafe | Líbí se mi můj soused. Schválně jsem nechala rozsvíceno při převlékání, když jsme se potkali, zrudl

728x90


Nový soused se přistěhoval do bytu naproti tomu mému a od té chvíle se můj život začal postupně měnit. Jeho jméno bylo Adam.

Neměla jsem v plánu se do někoho zakoukat. Ale Adam byl tak ohromně přátelský a ochotný pomoci. Každý den jsme se potkávali na chodbě nebo u schodů, až jsem si začala všímat, jak moc se na naše náhodná setkání těším. 

Často jsme se zastavili na krátký pokec a brzy jsem si uvědomila, jak moc mi jeho společnost chybí, když jsme se nesetkali. S každým dalším dnem jsem začala pociťovat, že mezi námi je něco víc než jen sousedské přátelství. 

Jsem hezká holka a vím to

Něco na jeho úsměvu mě hřálo u srdce a jeho zájem o mé myšlenky a zážitky mi připadal tak přirozený. Začala jsem po něm toužit víc a víc. A tak jsem začala spřádat plán. Moje okno do ložnice totiž bylo přímo naproti jeho balkonu. Chytila jsem příležitost za pačesy. 

Moje maminka mi vždycky říkala, že jsem hezká holka a já si to uvědomovala a o svou postavu jsem náležitě pečovala. Přišel čas toho využít. Počkala jsem, až bude Adam doma, často si chodil dát na balkon cigaretu. Byla už tma, tak jsem rozsvítila ve své ložnici a začala se převlékat.

Byl rudý až na zadku

Snažila jsem se jeho směrem nekoukat, aby nepoznal mou léčku. Umírala jsem zvědavostí, jestli se můj plán zdařil, ale nechtěla jsem ho tím zbytečně pokazit. Zjistila jsem to hned druhý den, když jsme se opět potkali na chodbě. 

Nesl krabici plnou knih a nářadí. Jakmile mě uviděl, zrudl a všechny krabice mu popadaly. Zasmála jsem se a pomohla mu věci ze země sebrat. Pak se mě s klukovským studem zeptal: „Nechtěla bys zajít někdy na oběd? Chtěl bych ti ukázat novou restauraci, kterou otevřeli nedávno tady ve městě. Slyšel jsem, že mají úžasné jídlo.“ 

Vyhrála jsem. „To zní skvěle! Kde to je?“ 

„Je to ta nová italská restaurace, Bella Trattoria. Vyzkoušel jsem ji minulý týden s kamarády a byl jsem nadšený. Mají tam výborné těstoviny a pizzu,“ říkal stále s růžovými tvářemi. „Co třeba tento pátek kolem poledne? Budeš mít čas?“ 

„Jo, to by šlo. Těším se!“ A spiklenecky jsem na něj mrkla. 

Nevěděla jsem, co to přesně je, ale vím, že když jsem byla s Adamem, byla jsem šťastná. A teď už to vím, protože za měsíc oslavíme třetí výročí.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Související články

RELATED ARTICLES