Michal se těšil na první dovolenou s přítelkyní a vybral dokonalé místo. Ona by však mohla dny trávit asi kdekoliv, chtěla si hlavně přečíst trilogii detektivního příběhu a Michalovi věnovala minimum pozornosti. Po dočtení knih se jí poslední den tak trochu pomstil.
Iva (30) měla radost, že si
na dovolené může konečně v klidu číst, protože doma není
čas. Já takovou radost neměl. Strávila nad knihami celé dny, večery i noci
a občas se mnou z povinnosti prohodila nějakou větu. Její
sobectví mě zklamalo.
Přítelkyně se většinu času na dovolené věnovala knize
Chtěl jsem Ivu potěšit, a tak jsem sehnal dovolenou u moře s krásným ubytováním,
kde jsme měli mít dostatek soukromí. Byla to naše první dovolená
a já chtěl, aby to bylo opravdu romantické. Zase ale nesměla být
úplná nuda, takže jsem naplánoval pár výletů. Přiletěli jsme
na ostrůvek a Iva vypadala moc spokojeně. V letadle si zdřímla a
pak se zabrala do knihy, takže jsme si toho nestihli moc říct.
V našem apartmá se soukromým bazénkem
jsme se nejprve pomilovali, snědli k svačině mísu ovoce a pak
jsme se natáhli na lehátka na soukromé pláži. Já se
nadšeně vrhl do moře, kdežto Iva se chtěla ještě prohřát u
knížky. Po hodině a půl jsem byl v moři už třikrát, dal jsem
si plavání ve svižném tempu, šnorchlování na pohodu i lenošení na
nafukovací matraci. Iva otáčela jednu stránku za druhou.
„O čem to je?“ zeptal
jsem se jí a ona mi odpověděla, aniž by spustila zrak z textu.
Byla to první část trilogie nějaké severské detektivky. „Tak se pojď z toho severu trochu ohřát do vln, je to moc příjemný,“ lákal jsem ji. Asi pochopila, že už to začíná být neslušné, a
tak svolila a strávila se mnou chvilku ve vlnách, kdy se ke mně
konečně přitiskla a já si připadal jako na dovolené se svou
holkou. To ale netrvalo dlouho.
Byl jsem naštvaný, ale
nedal jsem nic najevo
Iva
si před večeří ještě četla v pokoji a musel jsem ji třikrát
upozornit, že už je čas. Všiml jsem si, že zvažuje, zda vzít
knihu sebou. Začínal jsem být pěkně nervózní. Záložka
uprostřed obrovské bichle mě utěšovala. Snad to Iva dočte během
dne a bude pokoj. Po večeři jsme si povídali na pláži pod
hvězdami a tajně si užívali na veřejnosti pod rouškou tmy.
Po
cestě a dni na slunci jsem odpadl jako „mimino“, Iva měla ještě
rozsvícenou lampičku a četla si svou knihu. Ráno jsem ji nemohl
dostat z postele, byla prý vzhůru do svítání. S nadějí jsem
pohlédl na záložku, která ležela na nočním stolku. Jenomže na
výlet lodí si Iva vzala další bichli, byl to druhý díl.
Cesta
lodí byla dlouhá, i já si vytáhl knížku, když už se mi
nechtělo mžourat do mobilu. Všiml jsem si, jak si jiné páry
povídají, sledují okolí a zkrátka jsou duchem přítomní. Na
rozdíl od mojí holky, která byla očividně otrávená, že
vystupujeme a jdeme si prohlédnout památky. Musela totiž odložit detektivní zápletku. Začínal jsem tajně
zuřit.
Poslední den jsem jí to vrátil
Iva
byla nadšená, že má konečně čas si pořádně číst, jak se
mi svěřila. Jen jsem se na to vlažně usmál. Věnovala mi mnohem
méně času než knížce. Mohli jsme klidně ležet u Mácháče.
Výlety se jí líbily, ale četla si, jakmile to bylo možné. Četla
si nakonec i u jídla, vypadali jsme jako staří manželé, co spolu
ani nemluví. Vzdal jsem to a přestal se o cokoliv snažit.
Prošel
jsem si okolí hotelu sám, večer jsem chodil na koktejl a
Iva den před odjezdem dočetla třetí knihu. Začala se po mně
shánět, ale já si půjčil skútr a projížděl ostrov. Udělal
jsem to trochu naschvál, aby si uvědomila, že byla celou dobu dost
nespolečenská. Vraceli jsme se oba trochu naštvaní a já
momentálně nevím, jestli to není začátek nějaké první
krize.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
