Martina žije s manželem ve vysněném domě, ale klid v něm nenalezli. Mají totiž velmi hlučného souseda, který se s oblibou hádá se svými nejbližšími.
S manželem a dětmi jsme si splnili sen a koupili si domeček na vesnici. Toužili jsme odejít z města a být více v přírodě. Nemohli jsme se dočkat prvních slunečních paprsků, které nás vytáhnou na zahradu. Představa snídaně pod pergolou a podvečerní kávy za švitoření ptáčků nás zcela uchvátila.
Hned v březnu jsme začali připravovat záhony pro okrasnou zahradu. I děti pomáhaly a celá rodina jsme se smáli a vtipkovali. Naše pracovní tempo zastavil křik z vedlejšího domu. Bydlela tam rodina s dvojčaty. Od pohledu starší muž a minimálně o 20 let mladší žena. Podle obsahu slov se nehádali, jen na sebe křičeli. Za chvíli začal otec doslova řvát na děti:“ Smradi, už buďte zticha. Furt se honíte a jen řvete.“ Nechalo nás to v klidu a užívali jsme si naší pohody.
Jenže další víkend se řev z vedlejšího domu opakoval. Stejný scénář. Nervózní ukřičený otec, ukřičená matka a hlučné děti. Otec asi neuměl mluvit normálně. Začal větu klidným tónem a stačilo málo, během vteřiny ho něco rozčílilo, a řval. Manželka evidentně vše, co udělala, udělala špatně. Děti, i když si hrály dle mého názoru klidně na pískovišti, otce rozčilovaly.
Zašla jsem do místního obchodu a prodavačka mě vítala s úsměvem a otázkou, jak se nám žije v novém domě. Svěřila jsem se jí s naším problémem s hlučnou sousední rodinou. Prodavačka dostala záchvat smíchu. Dozvěděla jsem se, že takto vypadá muž, který se několikrát rozvedl, má celkem šest dětí a v 52 letech se mu s o generaci mladší manželkou narodila dvojčata. Zkrátka je dokonalým příkladem toho, když někdo stále dokola zakládá nové rodiny a kvůli věku už na některé věci nemá nervy.
S manželem jsme nad lahví vína rozebírali, jak tuto situaci řešit. Dům se nám líbil a chtěli jsme tu svou vysněnou pohodu. Až jsme to vymysleli. Naše děti a ty od sousedů byly přibližně ve stejném věku. Když jsme slyšeli sousedy na zahradě, přišli jsme k plotu a začali se bavit. Navrhli jsme, zda si děti nechtějí u nás pohrát. Souhlasily a my se modlili, aby to stačilo k tomu, že bude soused v klidu. Nebyl. Měl potřebu se hádat s manželkou. Když konečně přestal, zalezl si do garáže. Tam si pustil rádio a nadával. Na to, že hrají špatné písničky, na politiku, na nepříjemný hlas moderátorky.
V našem vysněném domě bydlíme již osm let a na vyřešení některých problémů jsme krátcí. Na řev z vedlejšího domu jsme si zvykli. Přijali jsme fakt, že některé rodiny jsou zkrátka hlučné. Naštěstí dvojčata vyrostla a často nejsou doma. Sousedka také bývá mimo domov. Soused je v důchodu a hodně času je doma sám a kouká na televizi. Takže to za nás částečně vyřešil čas. My si konečně užíváme podvečerní kávu v pergole za švitoření ptáčků a jsme rádi, že jsme nepřišli o sluch.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
