Marta chodila s Tadeášem tři roky. Půjčila mu peníze na koupi automobilu. Jenže Tadeáš tragicky zahynul a jeho rodina nevěří, že Marta peníze Tadeášovi půjčila. Nechtějí Martě žádné peníze vrátit. Nemá o půjčce žádný důkaz.
Tragická ztráta mého přítele Tadeáše mě sejmula. Týden jsem nevylezla z bytu. Musela jsem si vzít dovolenou. Na svou bolest jsem sama, protože Tadeášovy rodiče jsem viděla jednou v životě. Už je to měsíc od jeho smrti a jsem na tom stále psychicky velmi špatně.
Tadeáš měl komplikovaný vztah se svými rodiči. Oba byli lékaři a Tadeáše vnímali jako černou ovci rodiny. Jediný neměl ani maturitu. Byl pouze vyučený. Nepovedený syn v rodině vysokoškoláků. Obě sestry Tadeáše prý vysokou školu studovaly. Kdykoliv se prý Tadeáš přišel na rodiče podívat, dávali mu najevo, že jsou z něho zklamaní. A tak je přestal Tadeáš navštěvovat. Víc o jeho rodině nevím. Nemluvil o nich. Jednou jsem na ulici potkali jeho rodiče. Chvíli jsme se na ulici zastavili a prohodili pár slov. Zdálo se mi, že se na mě podivně dívají. Asi jsem se jim taky nezdála.
Chodili jsme spolu tři roky. Moji rodiče si Tadeáše oblíbili. Já jsem měla maturitu a moji rodiče byli dělníci v místní továrně. Jsme obyčejná rodina, takže k nám dokonale pasoval. Tadeáš byl šikovný a peníze uměl vydělat. Měl zlaté ruce a byl šikovný zedník. Já jsem pracovala jako úřednice. Z platu jsem si každý měsíc ukládala pár tisíc a spořila jsem si. Z malého úřednického platu to šlo pomalu, skoro celou výplatu mi sežral nájem a ostatní náklady na život.
Tadeáš si chtěl koupit ojeté auto. Protože se jednalo o luxusní značku, potřeboval větší obnos peněz. Chybělo mu sto tisíc. Půjčila jsem mu je. O půjčce jsme nesepsali žádný záznam a peníze jsem neměla uložené na bankovním účtu. Byly to peníze, které jsem si ukládala doma do tajné kovové schránky. Jednalo se především o dary k svátku, narozeninám nebo Vánocům. „Lásko, budeme jezdit na výlety a peníze ti co nejrychleji splatím, neboj“, šťastně mě objímal Tadeáš.
Přítelovou vášní byly motorky. S partou kamarádů pořádali každým rokem týdenní výlet po České republice. Říkali tomu honosně spanilá jízda. I letos na svůj tradiční výlet odjeli a každý večer jsme si s přítelem telefonovali. Při cestě domů Tadeáš tragicky zahynul. Při dopravní nehodě se střetl s nákladním automobilem a na místě byl mrtvý. Volali mi to jeho otřesení kamarádi. Když jsem se dostala z nejhoršího, vzpomněla jsem si na sto tisíc, které jsem Tadeášovi půjčila.
Znala jsem adresu, kde bydleli Tadeášovi rodiče. Vydala jsem se k nim, abych si s nimi domluvila schůzku. Když jsem zazvonila, otevřela Tadeášova matka. Pozvala mě dál. Projevila jsem jí soustrast a omluvila se, že jsem nepřišla na pohřeb ze zdravotních důvodů. Odvětila mi, že pohřeb měli v kruhu rodinném, a proto mi to nemusí být líto. Pověděla jsem jí o neformálním rozloučení, které jsme pro Tadeáše uspořádali. A že se s ním přišlo rozloučit skoro padesát kamarádů. Chtěla jsem, aby věděla, že její syn byl oblíbený.
„Je mi to trapné, ale přišla jsem ještě z jednoho důvodu“, začala jsem. Jak jistě víte, Tadeáš si koupil před třemi měsíci auto. Půjčila jsem mu sto tisíc, aby ho mohl v hotovosti zaplatit. Jeho matka se začala křečovitě smát. „To snad není možné, ty sis sem přišla pro peníze?“, zvýšila nepříjemně hlas. Pověděla jsem jí o tom, že nemám žádný důkaz, ale doufám, že jí bude stačit moje slovo. Pověděla jsem jí, že jsem Tadeáše milovala. A pak jsem už nestihla nic říct. Do hovoru se vmísil Tadeášův otec a vyhodil mě z domu. Ničeho nelituji, ale byla to drahá životní lekce.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
