Marie má dodnes trauma z chování své tchyně, která jí a jejímu manželovi dlouhá léta nedopřála kousek soukromí. Jela s nimi na líbánky, bez ohlášení vstupovala k nim do pokoje, když u ní bydleli, a nezvanou návštěvnicí byla také později u nich doma. Marii z nekončícího teroru vysvobodila až tchynina smrt.
Vdávala jsem se v 27 letech a ani v nejmenším netušila, jaké peklo mě čeká. Na líbánky jsme měli jet s manželem na tři týdny do Jugoslávie. Věděla jsem, že stejný zájezd s námi absolvuje i tchyně, ale myslela jsem si, že bude mít vlastní program. To jsem se šeredně spletla.
Tchyni jsme měli neustále za zadkem. Za celé tři neděle jsme se ani jednou nemohli pomilovat. Do penzionu jsme přijeli pozdě, protože manželova maminka měla dlouhatánský seznam toho, co musíme cestou navštívit. Jeli jsme tak velkou oklikou, a dokonce nocovali v horách. Manžel pomáhal tchyni překonávat potoky, poléval jí ruce vodou z kanystru, aby si je mohla umýt, a stále jí nějak posluhoval. A ona toho hanebně zneužívala. Dušovala se například, že bude spát v autě, ale nakonec jsme všichni tři skončili v malinkém stanu. Tchyně si navíc doma zapomněla teplé oblečení, takže jí manžel daroval to naše, aby jí nebyla zima.
Když jsme konečně dorazili do cíle, měli pro nás už jen malý pokojík, kam se sotva vešly tři postele. Naše dva pokoje si už zabrali jiní manželé se synem. Tchyně tak byla neustále s námi. Nikam sama nechodila, a když jsme někam vyrazili my, šla s námi. Jednou jsem vymyslela, že se půjdeme večer dívat na televizi, a tchyně samozřejmě vyrazila s námi. Počkala jsem, kam si sedne, pak jsme se posadili za ni a za chvíli se vypařili do pokoje. Ani jsme pořádně nezavřeli dveře a už tam byla.
Situace se nezlepšila ani po návratu do Čech. Bydleli jsme totiž s tchyní v jejím třípokojovém bytě. Spávali jsme v pokoji pro hosty na rozkládacím gauči a tchyně chodila každé ráno manžela budit. Otevřela dveře, nahnula se přese mě a jemně zatřásla mému muži ramenem: „Pavlíku, vstávej!“
Když jsem manželovi řekla, že mi to vadí, jen se zasmál. Ani jsme sex neměli, protože tchyně se mohla kdykoliv zjevit ve dveřích. Nikam nechodila, s nikým se nestýkala. Můj muž přitom vlastnil garsonku, kterou dostal v práci. Jenže krátce před svatbou ji tchyně pronajala a neměla se k tomu stávající nájemnici vypovědět smlouvu.
To se nakonec přece jen podařilo, jenže tchyně měla klíč a klidně přišla na návštěvu bez ohlášení. Nezvonila a sama si otevřela. Bylo jí jedno, že jsme v posteli a já třeba jen v průsvitné košilce. Ani jsem se neměla jak převléknout, leda před ní. Jak ponižující! Později jsem nechávala klíče v zámku, aby k nám tchyně nemohla. Divila se převelice, že musela zvonit.
Její návštěvy bohužel neustaly ani v době, kdy se nám narodily děti. A zřejmě by neskončily dodnes, kdyby tchyně nezemřela. Je to už deset let, ale já mám z jejího chování stále trauma a zatrne mi pokaždé, když v nečekaný čas zachrastí klíče.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
