Vždycky jsem si přála, aby se moje dcery dobře vdaly a vedly pokojné životy. Se starší dcerou Bětkou (29) se to podařilo – poznala slušného člověka a vytvořila s ním šťastnou rodinu. S mladší dcerou Magdou (27) to bylo úplně jinak. Je to dobrá holka, ale práce nikdy nebyla její silnou stránkou. Proto jsem se rozhodla najít jí bohatého manžela.
Dcera si nedokázala udržet práci
Když Magda znovu přišla o zaměstnání, usoudila jsem, že s ní něco není v pořádku.
„Co se stalo tentokrát?“ zeptala jsem se.
„Šéfovi se nelíbilo, že nechci zůstávat přesčas a dokončit dokumentaci. A není to moje vina, že byly resty. Je toho prostě moc,“ dodala rozhořčeně.
Podívala jsem se na ni a zakroutila hlavou. Neměla přehnané množství práce. Naopak, její práce spočívala jen v pomoci s papíry. Vím to moc dobře, protože zaměstnání jsem jí domluvila přes kamarádku Hanku (53), kterou jsem požádala o pomoc.
Magda vždy měla problémy s udržením zaměstnání. Práce v potravinách byla příliš těžká, v butiku s oblečením jí nevyhovovala pracovní doba a v marketingové firmě nezvládala rychlé tempo. Doufala jsem, že se alespoň v kanceláři dopravní firmy udrží déle.
„Nestačila jsi na pár papírů?“ zeptala jsem se nevěřícně.
Magda jen pokrčila rameny a odešla do svého pokoje. Blížila se ke třicítce, ale ještě se neosamostatnila a žila s námi. Na druhou stranu to bylo pochopitelné. Při jejím tempu ztrácení zaměstnání si nemohla nic ušetřit, aby začala žít samostatně. Většinu času po ukončení studia jsme ji podporovali my. Ačkoli mě to začínalo stále více rozčilovat, nemohla jsem ji jen tak vyhodit z domu.
Dala jsem dceři ultimátum
Další dny jsem ji nechala být a nezmiňovala se o tom, že znovu přišla o práci. Zvláště když Magda dělala vše, aby mě nerozčilovala. Zatímco jsem byla v práci, uklízela byt, připravovala jídlo a starala se o psa. Navíc pomáhala sousedce, která potřebovala péči po nehodě.
„Vaše dcera je zlatá holka,“ řekla mi sousedka. Právě jsem se vracela z práce, když mě pochválila za výchovu Magdy. Musela jsem uznat, že má pravdu. Magda skutečně je dobrá holka se zlatým srdcem. Jen škoda, že se to neprojevovalo v její pracovní morálce.
„Děkuji,“ zamumlala jsem. Potom jsem rychle zamířila domů.
Po večeři jsem se rozhodla s dcerou promluvit. Opravdu jsem ocenila její pomoc v domácnosti, bylo velmi příjemné, že jsem po práci mohla odpočívat. Ale to nemohlo trvat věčně. Musela se dát dohromady.
„Začala jsi hledat novou práci?“ zeptala jsem se.
Podívala se na mě překvapeně.
„Teď?“ znervózněla. Bylo zřejmé, že jí tento rozhovor nevyhovuje.
„Kdy tedy?„
„Pomáhám sousedce. A víš, že mi to zabírá hodně času.„
„Sousedka se už cítí lépe,“ poznamenala jsem. „A ty nemůžeš pořád zůstávat doma.„
Pak jsem vytáhla těžký kalibr.
„Nebudeme tě už dál podporovat,“ řekla jsem pevně. „Je nejvyšší čas, abys dospěla a převzala odpovědnost za svůj život.„
Cítila jsem se trochu provinile za svou tvrdost. Ale věděla jsem, že nemůžu ustoupit. Kdybych to neudělala, možná by byla ochotná žít s námi až do důchodu. Byla v šoku, ale byla dost rozumná na to, aby neřekla ani slovo.
Vzala jsem věci do svých rukou
Několik týdnů se snažila hledat práci. Bohužel jí nic nevyšlo.
„Už nevím, co mám dělat,“ stěžovala jsem si kamarádce Hance. Právě ona domluvila tu práci v dopravní firmě, kterou si moje dcera stejně neudržela.
„Asi ti nezbývá nic jiného, než jí najít bohatého manžela,“ smála se Hanka. Potom na mě mrkla.
Pro ni bylo snadné žertovat. Její děti se už dávno osamostatnily a opustily rodné hnízdo. Syn byl úspěšný IT specialista a dcera dokončovala lékařskou fakultu. Ona neměla stejné problémy jako já. Po návratu domů jsem vážně začala zvažovat Hančin návrh. Možná to není tak špatný nápad… Původně mi připadal absurdní, ale musela jsem uznat, že by vyřešil všechny naše problémy.
„Jsi blázen?“ řekl můj manžel, když jsem mu o tom pověděla. Snažila jsem se ho přesvědčit, že je to jediné rozumné řešení, ale poklepal si na čelo.
„A jak to vlastně chceš udělat?“ zeptal se.
Ještě jsem nevěděla jak. Ale měla jsem v úmyslu vzít věci do svých rukou.
Kandidát na manžela se našel rychle
Nápad s bohatým manželem se mi zalíbil natolik, že jsem se rozhodla udělat vše pro to, aby se stal skutečností. A kupodivu jsem nemusela dlouho čekat na uskutečňování svého plánu. Do našeho domu se přistěhoval mladý muž. Byl příjemný, milý a docela pohledný. Nejenže mě slušně zdravil, ale často nabízel svou pomoc.
„Mohu vám odnést ty tašky?“ zeptal se jednou. Toho dne jsem udělala velký nákup a nesla tři obrovské tašky.
„To je od vás velmi milé,“ poděkovala jsem mu. Když položil nákup na kuchyňskou linku, nabídla jsem mu jako poděkování kávu a domácí koláč.
„Vynikající,“ pochválil můj výtvor. „Bohužel většinou jím hotová jídla.„
Ukázalo se, že náš nový soused má prosperující firmu a nemá čas na vaření.
„Víte, jak to je, na všechno musím sám dohlížet,“ postěžoval si.
„Ano, ano,“ přikývla jsem nepřítomně. V hlavě se mi už rodil plán.
„A vaše žena nevaří?“ zeptala jsem se nevinně.
„Nemám ženu,“ odpověděl s nádechem melancholie.
To by se mohlo brzy změnit… Ten večer jsem vymýšlela plán. Věděla jsem jedno – taková příležitost se už nemusí opakovat.
Osud je nevyzpytatelný
Další dny jsem se snažila zorganizovat setkání Magdy s naším novým sousedem, ale stále se mi to nedařilo. Nakonec se na mě usmálo štěstí. Když se znovu nabídl, že mi odnese nákup, poděkovala jsem mu dalším koláčem.
Pochutnával na na něm, když přišla domů Magda.
„Ahoj. Co tu děláš?“ zeptala se souseda.
„Odkud se znáte?“ zeptala jsem překvapeně.
„Setkali jsme se v knihovně a zjistili, že jsme sousedé,“ odpověděl. K mému seznamu předností bohatého souseda jsem přidala další – rád četl.
„Přesně tak,“ potvrdila Magda. V jejím hlase jsem zaslechla něco, co mě přimělo se na ni podívat. Na tváři mé dcery se objevil specifický úsměv. Úsměv, který naznačoval, že jí soused není lhostejný.
„Potom jsme zjistili, že máme rádi stejného autora,“ dodal soused s mírným ruměncem. „A později jsme usoudili, že se máme rádi i my dva…„
Podíval se na Magdu způsobem, který řekl víc než slova. Tohle jsem tedy nečekala.. Kdyby mi někdo řekl, že se situace vyvine tímto směrem, asi bych tomu nevěřila. Magdin a vztah se sousedem se vyvíjel přesně tak, jak jsem si přála. Po několika měsících mi oznámili, že se rozhodli bydlet spolu. A navíc si Magda našla práci, ve které se jí skvěle daří.
„Měla jsi v tom prsty?“ zeptal se mě manžel. V jeho hlase jsem cítila stopu podezření.
„Samozřejmě, že ne,“ odpověděla jsem. A to byla pravda. I když jsem měla v úmyslu jejich vztahu trochu pomoci, můj zásah nakonec nebyl nutný…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
