Lukáš je značně překvapený tím, že jeho novomanželka neumí uvařit ani základní jídla. Před svatbou jedli venku nebo u svých matek. Blančiny pokusy o večeře jsou nepoživatelné a ani Lukáš se nenaučil jediné jídlo. Přesto si myslí, že by s tím měla něco urychleně dělat především Blanka. Jinak budou večeřet chleba se salámem každý den.
Moje krásná a
chytrá novomanželka Blanka (26) neumí vládnout v kuchyni. Její
jídla jsou odporná a přiznala se mi až po svatbě, že vařit
neumí a nenávidí to. Já jsem zvyklý na servis a taky neumím
vařit. Výsledek je ten, že večeříme chleba s tím, co najdeme v
lednici, a já jsem dost nespokojený. Neměla by se správná
hospodyňka víc snažit?
Novomanželku jsem před svatbou
zval do restaurací
Než jsem Blanku požádal o
ruku, chodili jsme spolu skoro rok, a celou tu dobu jsme randili
venku. Bydlela skoro dvě stě kilometrů daleko, a tak jsme většinou
vyráželi do restaurací. Určitě jsem nechtěl, aby mi doma něco
vyvařovala, když jsme měli tak omezený společný čas. Občas
jsme si připravovali snídaně, což bylo většinou vajíčko
naměkko a chleba s máslem.
Nikdy by mě nenapadlo soudit
ženu podle toho, jestli umí dobrou svíčkovou, ale faktem je, že
jsem přirozeně očekával, že Blanka umí vařit jako průměrná žena. Moje matka doma vařila nonstop, a
jakmile jsme se odstěhoval, oblíbil jsem si jíst mimo domov. Měl
jsem domácí stravy po krk. Navíc mě matka vykrmovala pokaždé,
když jsem přijel na návštěvu.
Pak ale nastal čas a chuť se
usadit, a tak jsem nějaký domácí servis od Blanky
očekával. Zvlášť poté, co jsme se zasnoubili a nastěhovala se ke mně. Jednou mi připravila docela dobrou večeři, ale to jsem
neměl tušení, že je to celé tak trochu podvod. Vařila její
kamarádka, která odešla těsně před mým příchodem domů.
Blanka se mi později svěřila, že několikrát „uvařila“ tak,
že prostě objednala jídlo s sebou a výsledek hodila na pekáč. Byl jsem jednoduše ošálen.
Manželka kápla božskou, že neumí vařit
Jelikož
si moje snoubenka dodělávala vysokou a měla vysilující
zaměstnání, netlačil jsem na ni a neočekával doma teplou večeři každý den. Stačilo nám nakrájet si dobrý sýr, rozpéct
francouzskou bagetu a otevřít vínko. Po svatbě se
situace uklidnila. Blanka měla školu hotovou, sehnala si novou
práci poblíž domova a já se těšil, že byt provoní pečené kuře a bábovka. Moje bývalé přítelkyně vařily skvěle, jako by v tom s někým soutěžily.
První
Blančina večeře byla katastrofální. Rozvařené těstoviny s
rozblemcaným mletým masem a kečupem. Neměl jsem slov, ale doufal
jsem, že jde o nějaký omyl. Následovaly polévky bez chuti a
zápachu, přesolené lečo s párkem anebo vysušené kuře se suchou rýží. Naštěstí mi ty hrůzy ráda vynahrazuje v ložnici.
„Blanko, ty nejsi asi velká nadšenkyně do vaření, co?“ začal jsem mírně,
když mi zaskočilo sousto. „K něčemu se ti přiznám, já nevařím,“ pokrčila rameny moje
krásná novomanželka. „Tak to jsme v pěkné kaši. Já umím tak akorát opéct tousty,“ přiznal jsem se také, ale tak nějak jsem čekal, že s tím moje
žena něco udělá. Nemůžeme přeci věčně utrácet za jídlo z
venku, to bychom brzy přišli na buben.
Manželka se vařit neučí a
já mažu chleby
Moje
ženuška má však k vaření přímo odpor a veškeré její pokusy mě znechucují. Skončilo to zatím tak, že si denně mažu chleba s paštikou, večer co večer sedíme u studeného jídla a mně se kroutí
žaludek. Jak nám to bude fungovat, když láska prý prochází žaludkem? Obávám se, že časem mi poleze naše stravování krkem.
O
víkendu už se těšíme k jedné z matek, které naopak vyvařují do zásoby. Jak to ale půjde dál? Přeci se nezačnu učit vařit,
protože mám neschopnou ženu? V práci trčím do večera, a ještě
abych pak řešil, co teplého do žaludku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
