Lucie a Mia se kdysi učily telepatii a stále na sebe byly napojené. Dokonce i tehdy, kdy už se příliš nevídaly a jedna z nich se ocitla ve vážném nebezpečí.
Mia a já jsme měly speciální způsob komunikace, dokázaly jsme se telepaticky spojit. Naše cesty se sice rozdělily, ale přesto mě mohla Mia zavolat na pomoc. Vysvobodila jsem ji uvězněnou z místa, kam mě sama poslala.
S mojí nejlepší kamarádkou Miou jsme si byly vždy hodně blízké. Jednu dobu jsme věřily tomu, že máme nadpřirozené schopnosti. Hrály jsme si s lektvary, vysílaly přání anebo se učily telepatii. Občas něco vyšlo, občas ne. Obě jsme ale jistě věděly, že mezi námi funguje silné pouto a dokážeme se na sebe i na dálku napojit.
Když jsme na tom pracovaly nejvíc, uhádly jsme všechna čísla, která jsme jedna druhé vysílala. Dokázaly jsme si zavolat ve stejný moment, nebo si dokonce poslat nějaký příběh do snu. Nikdo nám to moc nevěřil, pamatuji si, že nám naše schopnosti spolužačka vymlouvala.
„Co, když jedna druhé lžete. Určitě je v tom jen nějaký trik nebo náhoda,“ tvrdila. Mia ani já jsme každopádně nikomu nic nepotřebovaly dokazovat. Zajímavé na tom bylo, že napojení s nikým dalším nefungovalo. Po čase nás to už tolik nebavilo a nakonec jsme se neviděly tak často, protože jsme šla každá na jinou vysokou školu.
Občas se mi stávalo, že se mi zdál nějaký specifický sen. Hned jsem poznala, že mi ho „poslala“ Mia. Když jsem jí zavolala, už se smála a věděla, o co jde. Někdy jsme si jen tak vyslaly vzkaz, že na sebe myslíme. Mia měla nového kluka, byl to podle mě křivák a já se o ni trochu bála. Poznám zlého člověka během chvíle, to už je taková moje další schopnost.
Jednou se mi ale uprostřed dne zobrazil před očima její obličej. „Lucko, pomoc!“ zaslechla jsem šepot. Hned jsem kamarádce zavolala, ale telefon byl vypnutý. Tušila jsem, že se něco přihodilo. Její rodiče mi řekli, že nejsou s Miou několik dní v kontaktu. Hned jsem se začala soustředit.
Věděla jsem, že mi Mia určitě posílá další informace. Jen bylo těžké je po dlouhé době vyslyšet. Zavřela jsem oči a několik minut odháněla vlastní myšlenky. Pak mě napadl název ulice. Nečekala jsem na nic a jela přímo na místo. Procházela jsem ulicí a vnímala tlukot vlastního srdce. Před jedním vchodem jsem opět zaslechla kamarádčin šepot ve své hlavě.
Před domem jsem si všimla na zábradlí černých boxů na klíče. Byly na kód, jak to bývá u bytů s krátkodobým pronájmem. Napnutě jsem čekala na čtyřčíslí, které mi přijde do hlavy. Pořád nám to s Miou skvěle fungovalo, trefila jsem se napoprvé. Cítila jsem euforii, jako kdysi, když jsme ti s Miou zkoušely poprvé.
Vběhla jsem do domu a něco mě automaticky táhlo do suterénního bytu. V zadním pokoji už jsem slyšela zoufalý hlas svojí kamarádky. Ten její bláznivý přítel ji svázal a zamkl v bytě, který většinou pronajímá turistům. Vysvobodila jsem ji a zavolaly jsme policii. Nikdo nevěřil tomu, jak jsem se ke kamarádce dostala, ale to není podstatné. Hlavní je, že je v pořádku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
