Když bylo Kristýně deset let, ze dne na den jí matka zmizela ze života. Odešla k milenci a spálila za sebou mosty. Kristýnu vychovával otec. Před měsícem matka Kristýnu telefonicky kontaktovala, že je nemocná a žádala její péči.
Nic mě nikdy tak nerozhodilo jako tenhle telefonát. Volala mi moje matka. Ta, která se před patnácti lety sbalila a odešla za milencem. Mě a tatínka ze svého života vymazala.
Byla jsem malá holka, která nic nechápala. Jednu dobu jsem si dokonce myslela, že matka zemřela. Odešla jsem do školy a po příchodu domů mi tatínek oznámil, že jsme zůstali sami. „Kristýnko, maminka se odstěhovala. Už s námi nechce mít nic společného,“ objímal mě a plakal. Tento výjev mám i po letech před očima do posledního detailu.
Zkoušela jsem mamince opakovaně volat, ale nebrala mi mobil. Po čase se rodiče rozvedli. Když přišel tatínek od soudu, mlčky prošel bytem, otevřel si lahev nějakého alkoholu a napil se: „Kristýnko, mám ti vyřídit vzkaz od maminky. Nemáš jí už telefonovat a přeje ti, ať se máš hezky.“ Stála jsem naproti němu a moc jsem nerozuměla, co se děje. Proč, když je maminka v pořádku, není s námi? Proč jí už nemám telefonovat? Proč už nás nemá ráda? To byly otázky, které se mi honily hlavou a na které jsem nikdy nedostala odpověď.
Tatínek se staral ze všech sil, abych byla spokojená. Odchod matky mě natolik šokoval, že jsem ten rok měla na vysvědčení samé čtyřky. Ale postupem času jsem se se vším smířila a na vysvědčení už čtyřky nikdy neměla. Tatínek hodně pracoval, a tak nám pomáhala babička. Často k nám chodila nebo u nás i přespala. Jak se později ukázalo, tatínek si našel novou přítelkyni, a když mi bylo šestnáct let, oženil se s ní. Měla jsem ji docela ráda.
Moje maceška, jak jsem jí s láskou říkala, byla hodná a spravedlivá. Myslím, že tatínek je s ní dodnes šťastný a já mu to moc přeji. S jejím příchodem jsem získala i dvě nevlastní sestry. V rámci možností jsme spolu vycházely. Ale cítila jsem na sobě, že jsem poznamenaná tím, co jsem prožila. Po ukončení učebního oboru jsem se odstěhovala do sdíleného podnájmu a pracuji jako kadeřnice. Před měsícem mi volalo neznámé číslo. Zvedla jsem hovor a z mobilu jsem slyšela matčin hlas.
„Ahoj, Kristýnko, to jsem já, tvoje máma. Jak se máš? Chci ti říct, že jsem vážně nemocná. A potřebuju pomoc,“ slyšela jsem. Vůbec jsem nevěděla, co mám odpovědět. Vlastně jsem cítila panickou ataku. Odhodila jsem mobil na zem a utíkala k oknu, kde jsem zhluboka dýchala čerstvý vzduch. Hned jak jsem se uklidnila, volala jsem tatínkovi. Okamžitě s maceškou přijeli. Uklidňovali mě a zůstali do nočních hodin. Rozebírali jsme situaci, jak bych se měla zachovat.
Tatínek i maceška zastávali názor, že mě matka opustila. Tatínek po mně chtěl její telefonní číslo, že si to s ní vyříká. „Kristýnko, nemáš žádnou povinnost vůči ženě, která tě na patnáct let vymazala ze svého života. Nenech se citově vydírat. Zablokuj si její telefonní číslo.“ Poslechla jsem, ale celý měsíc přemýšlím nad tím, jestli přeci jenom nemám matce nějak pomoci. Sice odešla, ale dala mi život. Rozum mi říká, ať to nedělám. Vůbec nevím, jak se mám rozhodnout. Kdyby jen matka věděla, jaké psychické problémy mi svým odchodem způsobila. I přes velkou lásku tatínka, babičky a macešky se cítím v životě ztracená.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
